ECLI:CZ:NSS:2009:KONF.81.2008:15
sp. zn. Konf 81/2008 - 7
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Karel Podolka a soudci: JUDr. Marie
Žišková, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Pavel Pavlík a JUDr. Petr Příhoda,
o návrhu Českého telekomunikačního úřadu na rozhodnutí sporu o pravomoc mezi Českým
telekomunikačním úřadem a Okresním soudem Plzeň – město, za účasti žalobkyně: UPC
Česká republika, a. s., se sídlem v Praze 4, Závišova 5, zastoupeného JUDr. Janem Veverkou,
advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 59, a žalovaného M. Ž., ve věci žaloby o zaplacení
částky částky 2084,50 Kč se smluvní pokutou ve výši 0,1 % z této částky za každý den prodlení
od 13. 6. 2007 do 6. 2. 2008, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod
sp. zn. 9 C 265/2008,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň – město
pod sp. zn. 39 C 265/2008, o zaplacení částky 689 Kč za poskytnutí satelitní antény
a zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z této částky za každý den prodlení
od 13. 6. 2007 do 6. 2. 2008, je soud .
II. Usnesení Okresního soudu Plzeň – město ze dne 24. 6. 2008, čj. 39 C 265/2008 - 15,
se v tomto rozsahu zrušuje .
Odůvodnění:
Dne 2. 10. 2008 navrhl Český telekomunikační úřad (dále též „Úřad“) zvláštnímu senátu
rozhodnutí sporu o pravomoc (kompetenčního sporu) podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů, který vznikl mezi ním a Okresním soudem
Plzeň - město ve věci tohoto soudu, u něhož podala žalobu žalobkyně UPC Česká republika, a. s.,
proti žalovanému M. Ž. o částku 2084,50 Kč s příslušenstvím.
Ze spisu vyplynuly tyto skutečnosti:
Uvedená žaloba byla podána u Okresního soudu Plzeň – město dne 19. 3. 2008. Podle
žalobního tvrzení uzavřela žalobkyně s žalovaným „Smlouvu o dodávce služeb UPC Direct“,
v níž se zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací.
Blíže označenými fakturami žalobkyně vyúčtovala žalovanému za poskytnuté služby
elektronických komunikací částku ve výši 2084,50 Kč, kterou žalovaný navzdory předžalobní
upomínce neuhradil; proto se žalobkyně částky domáhá u soudu. Dále žalobkyně žádá uhradit
smluvní pokutu ve výši 0,1 % z této částky od počátku prodlení do dne podání žaloby (tato
částka činí 496,11 Kč) a náklady řízení.
Okresní soud Plzeň – město svým usnesením ze dne 24. 6. 2008, čj. 39 C 265/2008 - 15,
řízení o žalobě zastavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému
telekomunikačnímu úřadu. V odůvodnění uvedl, že podle §64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb.,
o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon
o elektronických komunikacích), je účastník, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby
elektronických komunikací, povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době
poskytnutí této služby. Podle §129 odst. 1 tohoto zákona pak Úřad rozhoduje spory
mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, popřípadě uživatelem, pokud
se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Jelikož smlouva
mezi žalobkyní a žalovaným měla charakter smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby
elektronických komunikací, nepřísluší spor mezi nimi ohledně nezaplacené ceny za tuto službu
řešit soudu, nýbrž uvedenému úřadu.
V návrhu na řešení kompetenčního sporu Úřad zdůraznil, že spor je veden jednak o ceny
vyúčtované za služby elektronických komunikací, jednak o cenu vyúčtovanou za satelitní anténu
(viz daňový doklad č. 48169189). Úřad je tak podle svého přesvědčení příslušný k rozhodnutí
pouze v části sporu týkající se částky 1395,50 Kč, kterou žalovaný neuhradil za poskytnuté služby
elektronických komunikací; tato jeho příslušnost dopadá i na smluvní pokutu vztahující se k této
částce. Naproti tomu částka 689 Kč, kterou žalobkyně žalovanému vyúčtovala za satelitní anténu,
není cenou za službu elektronických komunikací, nýbrž je plněním plynoucím
ze soukromoprávního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným. O této částce, jakož ani o smluvní
pokutě k ní se vztahující, není Úřad příslušný rozhodovat. To potvrzuje i usnesení zvláštního
senátu ze dne 6. 11. 2003, čj. Konf 42/2003 - 8.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc se zvláštní senát řídil následujícími úvahami:
Ustanovení §108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích zakládá
pravomoc Úřadu rozhodovat ve sporech tam, kde tak stanoví tento zákon; podle §129 odst. 1
zákona pak Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně
jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran
sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.
Jak plyne z listin založených v soudním spisu a jak je zvláštnímu senátu známo z jiných
obdobných věcí, obsahem „Smlouvy o dodávce služeb UPC Direct“ uzavřené mezi stranami
původního řízení byla na straně žalobkyně povinnost dodávat žalovanému signál programů
digitálního satelitního vysílání, které odpovídala povinnost žalovaného hradit žalobkyni
vyúčtovanou cenu za službu. Rozhodovat ve sporu o plnění takových povinností – které jsou
upraveny nejen konkrétním způsobem v této smlouvě, resp. ve všeobecných obchodních
podmínkách žalobkyně, ale obecně též v zákoně o elektronických komunikacích (srov. část první
hlavu čtvrtou díl první zákona) – by vskutku příslušelo Úřadu.
Předmětem řízení v této věci je však částka za satelitní anténu, kterou žalobkyně
žalovanému poskytla jako součást zařízení k přijímání digitálního satelitního vysílání. Nelze jistě
popřít, že bez kompletního přijímacího zařízení by příjem satelitního vysílání nebyl možný.
To ovšem z poskytnutí antény nečiní službu elektronických komunikací.
V této souvislosti zvláštní senát připomíná svou konstantní judikaturu (navazující ostatně
na rozhodovací činnost někdejšího správního úseku Vrchního soudu v Praze) týkající se nároku
mobilního operátora – coby poskytovatele telekomunikační služby (nyní služby elektronických
komunikací) – na doplatek kupní ceny za mobilní telefon. I když nárok na tento doplatek vznikl
v důsledku porušení povinnosti uživatele hradit paušální poplatek za službu a hovorné – tedy
v příčinné souvislosti s porušením smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb – jedná
se přesto o nárok plynoucí z běžného soukromoprávního vztahu založeného kupní smlouvou;
rozhodovat o něm proto přísluší soudu, nikoli Úřadu (srov. č. 47/2004 Sb. NSS). Podobně
se zvláštní senát vyjádřil i ke vztahu vzniklému z výpůjčky zařízení sloužícího k přijímání signálu
programů digitálního satelitního vysílání: ani zde nejde o spor týkající se povinností uložených
zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě, nýbrž o klasický soukromoprávní
spor (srov. č. 1478/2008 Sb. NSS).
Tím se nemíní vyjádřit, že by snad vztah mezi účastníkem (uživatelem) veřejně dostupné
služby elektronických komunikací a mezi osobou vykonávající komunikační činnost byl vztahem
veřejnoprávním. Obě strany vztahu založeného „Smlouvou o dodávce služeb UPC Direct“
se mohou svobodně rozhodnout, zda do něj vstoupí či nikoli, a žádná ze stran nemůže
autoritativně určovat právní postavení druhé strany. Jedná se navíc o majetkový vztah,
v němž si strany k uspokojení svých soukromých zájmů poskytují ekonomicky ekvivalentní
protiplnění. Jde tedy o vztah soukromoprávní a rozhodovat o sporech z něj plynoucích náleží
pravidelně soudům v občanském soudním řízení (§7 odst. 1 o. s. ř.). Zákon o elektronických
komunikacích ve svém §129 odst. 1 stanovuje z tohoto pravidla výjimku. Tu je však třeba
vykládat úzce - ostatně jako všechna ustanovení, která odnímají soudům jejich nejvlastnější
pravomoc rozhodovat spory ze soukromoprávních vztahů v klasickém nalézacím řízení.
Příslušnost Úřadu pak nebude dána ani ve vztahu ke smluvní pokutě vztahující
se k dlužné částce ve výši 689 Kč. I zde je třeba mít na paměti, že ze smlouvy vzniklo
žalovanému několik – v právním slova smyslu samostatných – povinností k platbám vůči
žalobkyni: šlo jednak o platbu za samotnou „dodávku služeb UPC“ (tedy za poskytování služby
elektronických komunikací), jednak o platbu za poskytnutí satelitní antény. Sankce, kterou
si strany smlouvy mezi sebou sjednaly, se nevztahuje k blíže neurčenému „porušení smlouvy“,
ale je neoddělitelně spjata s porušením konkrétní povinnosti ze smlouvy. Příslušnost
k rozhodování o této sankci se pak bude odvíjet od toho, k porušení jaké konkrétní povinnosti
byla sjednána. Bude-li porušena povinnost platby za poskytování služby elektronických
komunikací, bude o této povinnosti i o smluvní sankci za její nesplnění rozhodovat Úřad. Bude-li
však porušena povinnost jiná, a o nárocích z tohoto porušení bude rozhodovat soud - jak je tomu
i v tomto případě – přísluší soudu rozhodovat i o sankci vztahující se k takovému porušení
povinnosti.
Rozhodování o nárocích plynoucích z porušení povinnosti zaplatit za poskytnutí satelitní
antény (byť k němu došlo v souvislosti s uzavřením smlouvy o poskytování služby elektronických
komunikací), včetně nároku na zaplacení smluvní pokuty sjednané ve smlouvě, tedy zákon
o elektronických komunikacích nesvěřuje Úřadu; z pravomoci soudů se tak tyto věci nevymykají
(§7 odst. 1 o. s. ř.). Proto zvláštní senát vyslovil, že rozhodnout o věci označené ve výroku
přísluší soudu.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení
v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení okresního soudu v rozsahu,
který odporuje výroku, jímž byla pravomoc určena.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Okresní soud Plzeň – město
pokračovat v původním řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. prosince 2008
JUDr. Karel Podolka
předseda zvláštního senátu