ECLI:CZ:NSS:2009:NAD.17.2009:76
sp. zn. Nad 17/2009 - 76
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: J. P., proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha
2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2005, č. j. 2004/58338-442, o
nesouhlasu Městského soudu v Praze s postoupením věci,
takto:
K projednání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 1 Cad 49/2009 je místně příslušný Krajský soud v Ústí nad Labem.
Odůvodnění:
Žalobce podal dne 26. 9. 2006 u Krajského soudu v Ústí nad Labem žalobu
proti rozhodnutí Úřadu práce v Mostě ze dne 2. 11. 2004, č. j. MOA-2806/2004-M 05 A
1761/2004, č. j. MOA-3663/2004-M REKV 01 1761/04, a proti rozhodnutí Ministerstva práce
a sociálních věcí ze dne 29. 8. 2005, č. j. 2004/58338-442. Žalobou se domáhal odkladu
vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
30. 10. 2006, č. j. 42 Cad 22/2006 - 7, byla žaloba odmítnuta. Na základě kasační stížnosti podané
žalobcem Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 27. 8. 2008, č. j. 4 Ads 34/2008 - 30, usnesení
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 10. 2006, č. j. 42 Cad 22/2006 - 7, zrušil a věc
vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V dalším řízení Krajský soud v Ústí nad Labem učinil
vůči žalobci úkony, vyzývající jej k odstranění nedostatků žaloby. Dne 2. 2. 2009 bylo Krajskému
soudu doručeno podání žalobce, označené jako změna žaloby, kterým žalobce navrhl napadená
rozhodnutí žalovaných správních orgánů zrušit.
Krajský soud v Ústí nad Labem následně usnesením ze dne 30. 3. 2009,
č. j. 16 Cad 55/2008 - 59, postoupil věc Městskému soudu v Praze jako soudu místně
příslušnému. Svůj postup odůvodnil tak, že k řízení o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva práce
a sociálních věcí, kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce
v Mostě ze dne 2. 11. 2004, č. j. MOA-2806/2004-M 05 A 1761/2004, č. j. MOA-3663/2004-M
REKV 01 1761/04, je podle §7 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), příslušný soud v jehož obvodu je sídlo orgánu,
který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni či jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu
domáhá ochrany. Sídlem Ministerstva práce a sociálních věcí je Praha 2, tudíž ve smyslu
ustanovení §7 odst. 2 s. ř. s. je místně příslušným soudem Městský soud v Praze.
Tomu proto Krajský soud v Ústí nad Labem věc postoupil.
Městský soud v Praze podáním ze dne 26. 8. 2009 předložil tuto věc k rozhodnutí
o místní příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu a vyjádřil svůj nesouhlas s postupem
Krajského soudu v Ústí nad Labem. Přitom vyjádřil svůj názor, že z ustanovení §105 odst. 1
o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s. vyplývá, že Krajský soud v Ústí nad Labem ztratil možnost
zkoumat místní příslušnost tím, že rozhodl usnesením ze dne 30. 10. 2006, č.j. 42 Cad 22/2006-7,
o odmítnutí žaloby.
Nejvyšší správní soud o věci uvážil
takto:
Podle §7 odst. 2 s. ř. s. platí, že nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení
místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí
v posledním stupni, nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Podle §7
odst. 6 s. ř. s., není-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí
jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí-li tento soud s postoupením věci, předloží spisy
k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Rozhodnutím Nejvyššího správního
soudu o této otázce jsou soudy vázány.
Nejvyšší správní soud již opakovaně judikoval, že soudní řád správní sám neobsahuje
úpravu, jež je jinak vyjádřena v obecné procesní zásadě perpetuatio fori, tedy trvání místní
příslušnosti soudu v průběhu celého řízení, a mlčí-li soudní řád správní, pak je na místě (§64
s. ř. s.) použít přiměřeně ustanovení prvé a třetí části občanského soudního řádu obsahující
výslovnou úpravu pro řešení situací vyskytujících se i v civilním řízení soudním. Na tuto situaci
v úpravě civilního řízení soudního míří ustanovení §11 o. s. ř. včleněné v jeho prvé části v odst. 1
větě druhé, které praví, že pro určení (věcné a) místní příslušnosti jsou až do skončení řízení
rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Ve spojení s tím Nejvyšší správní soud
např. v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2003, čj. Nad 41/2003 – 32,
konstatoval, že: „Zásada trvání místní příslušnosti soudu (perpetuatio fori) se jako obecná právní
zásada užije i ve správním soudnictví. Jejímu užití nebrání skutečnost, že není výslovně vyjádřena
v ustanoveních §7 a 129 a násl. s. ř. s.“.
Pro určení místní příslušnosti jsou tedy rozhodující okolnosti v době zahájení řízení;
řízení je ve správním soudnictví zahájeno (srov. §32 s. ř. s.) dnem, kdy návrh došel soudu.
Zkoumá-li tedy soud místní příslušnost za řízení, musí ji posuzovat ke dni zahájení řízení.
Ve smyslu ustanovení §105 odst. 1 o. s. ř. potom platí, že zkoumání místní příslušnosti
se soustřeďuje na začátek řízení, a případný nedostatek místní příslušnosti je nadále zhojen
(viz Bureš-Drápal-Krčmář-Mazanec: Občanský soudní řád, komentář, C.H.Beck Praha 2003,
6. vydání, poznámky k §105), což je třeba za použití §64 s. ř. s. třeba aplikovat i na soudní řízení
správní.
Vzhledem k tomu, že v posuzované věci byla při začátku řízení posouzena místní
příslušnost krajského soudu tak, že příslušným je Krajský soud v Ústí nad Labem, tento soud
ve věci konal a dokonce vydal rozhodnutí, které bylo následně zrušeno a věc byla vrácena
k dalšímu řízení, jedná se stále o totéž běžící řízení, a byť se jeví zjevné, že krajský soud v Ústí
nad Labem při posuzování své místní příslušnosti na začátku řízení pochybil, je nyní nutno
považovat nedostatek místní příslušnosti za zhojený. Podle zásady perpetuatio fori je potom nutno
původně určenou místní příslušnost krajského soudu považovat za trvající až do skončení řízení.
Ostatně i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve svém usnesení ze dne
10. 10. 2007, č. j. Nad 13/2007 – 3, konstatoval, že: pravidlo trvání soudní příslušnosti nutně platí
nejen pro řízení před krajskými soudy (v I.stupni), ale i pro jejich příslušnost po případném zrušení rozhodnutí
a vrácení věci Nejvyšším správním soudem k dalšímu řízení, kdy se perpetuatio fori obnovuje.
Nejvyšší správní soud proto, s ohledem na vše shora uvedené, o nesouhlasu Městského
soudu v Praze s postoupením věci rozhodl tak, že soudem místně příslušným k vyřízení věci
je Krajský soud v Ústí nad Labem (§7 odst. 6 věta druhá s. ř. s.). Rozhodnutím Nejvyššího
správního soudu o otázce místní příslušnosti jsou soudy vázány (§7 odst. 6 věta třetí s. ř. s.)
a právní mocí tohoto usnesení pozbývá účinků rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem
o postoupení věci Městskému soudu v Praze.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. září 2009
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu