ECLI:CZ:NSS:2010:1.AFS.62.2010:61
sp. zn. 1 Afs 62/2010 - 61
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce JUDr. Ing. V. K.,
zastoupeného Mgr. Jakubem Kotrbou, advokátem se sídlem Olivova 1116/6, Říčany, adresa
pro doručování: Advokátní kancelář Jansta, Kostka spol. s r. o., Těšnov 1/1059, Praha 1,
proti žalovanému Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu, se sídlem
Štěpánská 28, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2010,
č. j. 890/10-1100-100663, v řízení o kasačních stížnostech žalobce a stěžovatelky:
AUDITORSKÁ A DAŇOVÁ KANCELÁŘ s. r. o., se sídlem Tachovské náměstí 3, Praha 3,
zastoupená JUDr. Ing. Danielem Srncem, advokátem se sídlem Na Poříčí 1071/17, Praha 1,
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2010, č. j. 7 Af 20/2010 - 14,
takto:
I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2010, č. j. 7 Af 20/2010 - 14,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Kasační stížnost stěžovatelky: AUDITORSKÁ A DAŇOVÁ KANCELÁŘ s. r. o.,
se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
stěžovatelky: AUDITORSKÁ A DAŇOVÁ KANCELÁŘ s. r. o.
Odůvodnění:
[1] Žalobou ze dne 21. 4. 2010 se žalobce domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí
žalovaného. Jako zástupkyně žalobce byla v podání označena AUDITORSKÁ A DAŇOVÁ
KANCELÁŘ s. r. o., prostřednictvím jejíž datové schránky byla žaloba též podána.
Podle přiložené plné moci ze dne 22. 3. 2010 jménem této společnosti vykonává daňové
poradenství její zaměstnanec Mgr. J. H., daňový poradce evidenční číslo osvědčení X.
[2] Městský soud v záhlaví uvedeným usnesením žalobu odmítl
podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. V odůvodnění odkázal na §35 odst. 2 s. ř. s, podle kterého
účastník řízení může být zastoupen advokátem, popřípadě jinou osobou, která vykonává
specializované právní poradenství podle zvláštních zákonů, týká-li se návrh oboru činností v nich
uvedených. Dále konstatoval, že podle §3 odst. 1 a 2 zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém
poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, daňové poradenství poskytuje daňový
poradce, kterým se rozumí fyzická osoba zapsaná nebo zaregistrovaná v seznamu daňových
poradců. Dle odstavce 6 téhož paragrafu mohou daňové poradenství vykonávat též obchodní
společnosti nebo družstva, ustanovením §24 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s. je však
vyloučeno zastupování právnickou osobou před soudem. Zastupování před soudem je založeno
na osobním výkonu zástupce, může jím tedy být pouze fyzická osoba. Taková právnická osoba
tak může klientům poskytovat daňové poradenství, avšak právo zastupovat klienty před soudem
nemá. Obdobně je ostatně upraven též výkon advokacie. Plná moc udělená žalobcem společnosti
AUDITORSKÁ A DAŇOVÁ KANCELÁŘ s. r. o., obchází §24 odst. 1 o. s. ř. je proto
neplatná podle §39 občanského zákoníku. Neplatnost plné moci je v daném případě
neodstranitelným nedostatkem, zastoupení vůbec nevzniklo, žalobu přitom podala
AUDITORSKÁ A DAŇOVÁ KANCELÁŘ s. r. o. (nepodal ji tedy ani sám žalobce, ani daňový
poradce Mgr. H.). Plná moc udělená žalobcem takové právnické osobě k zastupování
před soudem bude neplatná vždy, úkon učiněný tímto „zástupcem“ proto žalobce ani nemůže
dodatečně schválit. V takovém případě bylo již nadbytečné žalobce vyzývat k odstranění
nedostatku podmínek řízení.
I. Kasační stížnost žalobce
[3] Proti usnesení městského soudu podal žalobce včasnou kasační stížnost. Namítl,
že v dané věci nebyly splněny judikaturou stanovené podmínky pro odmítnutí žaloby z důvodu
jejího podání k tomu zjevně neoprávněnou osobou. Již ze žaloby bylo jasně patrné, kdo je
žalobce, jakého práva je nositelem, čeho se domáhá a kdo je jeho zástupcem. Dále uvedl,
že nehodlal-li soud přiznat právnické osobě, kterou si žalobce zvolil za zástupce, právo jej
před soudem zastupovat, měl vydat usnesení o nepřípustnosti zastoupení a ne žalobu odmítnout.
[4] Žalobce též namítl, že zastupování právnickou osobou vykonávající daňové poradenství
v řízení před správními soudy je přípustné. Soudní řád správní v §35 odst. 2 totiž hovoří
pouze o „osobách“, aniž by výslovně vylučoval zastupování právnickou osobou.
Při jejich charakteristice odkazuje na zvláštní zákony. Podle §3 odst. 6 zákona č. 523/1992 Sb.
mohou daňové poradenství poskytovat též právnické osoby. Takovou osobou je
i AUDITORSKÁ A DAŇOVÁ KANCELÁŘ s. r. o., což bylo soudu doloženo osvědčením
Komory daňových poradců České republiky. Zákonem je garantován i osobní výkon daňového
poradenství u takových právnických osob, neboť tyto tak mohou činit pouze prostřednictvím
daňového poradce – fyzické osoby – podle §3 odst. 2 zákona č. 523/1992 Sb. Zastoupení
účastníka řízení právnickou osobou vykonávající daňové poradenství ostatně již aproboval
i Nejvyšší správní soud.
[5] Neobstojí ani poukaz na zákonné podmínky výkonu advokacie, v právní úpravě výkonu
advokacie a daňového poradenství jsou totiž zásadní odlišnosti. Advokacii mohou vykonávat
pouze advokáti, byť ji případně vykonávají jménem obchodní společnosti a na její účet, daňové
poradenství však mohou přímo vykonávat právnické osoby. V tomto druhém případě je
vyloučeno, aby daňové poradenství vykonávali daňoví poradci vlastním jménem, avšak na účet
společnosti. Důsledkem je, že výkon zastoupení v soudním řízení správním může vykonávat
právnická osoba, pokud tak činí pomocí daňového poradce (fyzické osoby).
[6] Případný střet mezi §35 odst. 2 s. ř. s., účinným od 1. 1. 2003, a §3 odst. 6 zákona
č. 523/1992 Sb., účinným od 1. 7. 2008, by musel být ve prospěch závěru o možnosti
zastupování žalobce před soudem právnickou osobou vyložen i dle zásady Lex posterior derogat legi
priori.
[7] Žalobce též nesouhlasil se závěrem soudu o neplatnosti udělené plné moci z důvodu
obcházení zákona. Obcházením zákona je totiž třeba rozumět chování zdánlivě podle právní
normy, aby však ve skutečnosti dosáhl výsledku právní normou nepředvídaného a nežádoucího.
Žalobci však není zakázáno sjednat si zastoupení s jakoukoliv osobou, kterou bude považovat
za schopnou bránit jeho zájmy. Podmínky dané §35 odst. 2 až 6 s. ř. s. nepředstavují
ani podmínky řízení a už vůbec ne omezení žalobcovy smluvní svobody.
[8] V dané věci bylo též možné dovodit, že žalobu fakticky podal daňový poradce Mgr. J. H.,
jehož prostřednictvím AUDITORSKÁ A DAŇOVÁ KANCELÁŘ s. r. o. vykonává daňové
poradenství. Ohledně existence důkazů o tom, že by žalobu podala jiná osoba než tento daňový
poradce, městský soud nic neuvedl.
[9] Bylo též povinností soudu žalobce vyzvat k odstranění vady zastoupení, jestliže tak
neučinil, je jeho usnesení nezákonné pro vadu řízení.
[10] Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení
městského soudu zrušil.
[11] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry městského soudu.
[12] Kasační stížnost je důvodná.
[13] V daném případě městský soud dovodil, že dohoda o zastoupení žalobce právnickou
osobou vykonávající daňové poradenství v řízení před správním soudem, resp. na jejím základě
vystavená plná moc, je neplatná dle §39 občanského zákoníku (zde je nutno konstatovat,
že městský soud blíže neodůvodnil svůj závěr o neplatnosti této plné moci z důvodu obcházení
§24 odst. 1 o. s. ř.; soudem uváděné důvody by přitom svědčily neplatnosti plné moci z důvodu
rozporu jejího obsahu s uvedeným ustanovením občanského soudního řádu). Prizmatem tohoto
závěru nastala v řízení situace, kdy žalobu za žalobce prostřednictvím své datové schránky podal
subjekt, který o sobě tvrdil, a toto tvrzení i formálně doložil (právě předmětnou plnou mocí),
že v řízení je žalobcovým zástupcem. Jestliže je pak dohoda o zastoupení neplatná, není z ní
vycházející plná moc logicky právně účinným doložením postavení zástupce v řízení. Obdobně
jako v případě, kdy plná moc při tvrzeném zastoupení vůbec chybí (není předložena), trpí tudíž
i zde řízení nedostatkem této podmínky řízení ve smyslu §103 a násl. o. s. ř. ve spojení
s §64 s. ř. s. Nedostatek podmínky řízení, spočívající v absenci plné moci, resp. v absenci plné
moci právně účinné, je však obecně odstranitelný (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne
4. 3. 1998, sp. zn. II. ÚS 63/97, N 31/10 SbNU 203, či ze dne 27. 2. 2003, sp. zn. I. ÚS 294/01,
N 28/29 SbNU 241, rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz; dále
viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2006, č. j. 2 Afs 162/2005 - 66,
ve věci HOLZHANDEL s. r. o., rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou
dostupná na www.nssoud.cz; popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 1996,
sp. zn. 2 Cdon 1007/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 1997,
pod číslem 36, str. 100). O nedostatek neodstranitelný, jak se městský soud domníval,
se pak nejednalo ani v souzeném specifickém případě.
[14] Městský soud totiž přehlédl, že reakcí na výzvu soudu směřující k odstranění nedostatku
doložení zastoupení může být i to, že účastník řízení opatří žalobu svým podpisem. Tím sice
neprokáže, že je v řízení zastoupen označeným zmocněncem (a proto se na něj bude pohlížet
jako na nezastoupeného), avšak zabrání tomu, aby soud žalobu odmítl (není-li zde jiných vad,
stane se žaloba projednatelnou i bez účasti údajného zmocněnce účastníka). Stejné účinky jako to,
že účastník řízení připojí svůj podpis přímo na příslušnou žalobu, má se zřetelem ke sledovanému
účelu i to, že se s touto žalobou vlastnoručně podepsaným podáním ztotožní, jinak řečeno,
že učiní podání, v němž vadu původního podání zhojí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2352/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3,
ročník 2002, pod číslem 60, str. 253). V usnesení ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. 2 Cdon 137/96
(uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 1997, pod číslem 32, str. 88), Nejvyšší
soud dokonce uvedl, že nedostatek podmínky řízení spočívající v absenci právně účinné plné
moci lze „odstranit dodatečným předložením plné moci, resp. plné moci, dokládající zastoupení - právně regulérní
- jinou osobou (např. advokátem), která dříve učiněné úkony prohlásí za vlastní.“
[15] Jestliže městský soud v daném případě pochyboval o žalobcově zastoupení při podání
žaloby, měl k dispozici v prvé řadě nikoli instrument podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., ale ty
procesní postupy, které k odstranění jím dovozeného nedostatku podmínky řízení zákon
výslovně stanoví (§104 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s., §37 odst. 5 s. ř. s.). Žalobce měl
být odpovídajícím způsobem poučen (§36 s. ř. s.) a měla mu být dána příležitost k nápravě
procesních nedostatků. Teprve nevyužil-li by jí, mohl městský soud z této skutečnosti vyvodit
i příslušné důsledky. Ke stížní námitce je však třeba uvést, že takovým důsledkem by zde
nemohlo být vydání usnesení o nepřípustnosti zastoupení ve smyslu §35 odst. 6 s. ř. s.,
které se týká možnosti nepřipuštění zastoupení tzv. obecným zmocněncem, jímž však zástupkyně
žalobce (tedy zástupkyně podle §35 odst. 2 s. ř. s.) nebyla.
[16] Konkrétně tedy bylo třeba žalobce poučit o závěru soudu ohledně nepřípustnosti
zastoupení právnickou osobou vykonávající daňové poradenství před správním soudem, a vyzvat
ho k odstranění nedostatku podmínek řízení některým ze způsobů uvedených v odst. [14] tohoto
rozsudku.
[17] Na tomto místě je nutno připomenout, že ze smyslu a účelu §36 odst. 1 s. ř. s. zcela
zřetelně vyplývá, že procesní právo je pouze prostředkem k ochraně (především hmotných)
subjektivních práv fyzických a právnických osob, nikoli cílem o sobě, a že nemá být ve vztahu
k nim užíváno způsobem nemístně tvrdým, mechanickým, postrádajícím citu pro danou
konkrétní procesní situaci a snahy dobrat se rozumného a spravedlivého způsobu řešení této
situace; soud zkrátka nesmí procesní právo užívat tak, aby si pokud možno ulehčil práci i za cenu
toho, že účastník, bude z procesních důvodů „vyšachován“ z přístupu k soudu.
[18] Závěr krajského soudu, že žaloba byla podána osobou k tomu neoprávněnou, je z tohoto
pohledu zkratkovitý, předčasný a nedostatečně podložený skutkovými zjištěními. Pokud pak
městský soud předmětným usnesením žalobu z tohoto důvodu odmítl, tak nejen, že postupoval
vůči žalobci nutně překvapivě, ale již tímto postupem též řízení zatížil vadou, pro niž je napadené
usnesení nezákonné.
[19] Nejvyšší správní soud se však neztotožnil ani se způsobem, jímž městský soud posoudil
samo jádro sporu, totiž otázku, zda může být žalobce v řízení před správním soudem ve věci
daňové zastoupen právnickou osobou vykonávající daňové poradenství podle §3 odst. 6 zákona
č. 523/1992 Sb.
[20] Zde je nutno uvést, že shodnou otázku již Nejvyšší správní soud v nedávné době
řešil (viz rozsudek ze dne 6. 8. 2010, č. j. 5 Afs 12/2010 - 80), přičemž dospěl k závěru,
že pokud zákon č. 523/1992 Sb. výslovně umožňuje, aby tyto služby poskytovaly i k tomu určené
právnické osoby, nelze vykládat §35 odst. 2 s. ř. s. stricto sensu tak, že pojem „osoba“ je třeba
redukovat toliko na osoby fyzické - daňové poradce; v řízení o žalobě tak může být žalobce
zastoupen na základě plné moci nejen daňovým poradcem, ale i právnickou osobou vykonávající
daňové poradenství dle §3 odst. 6 zákona č. 523/1992 Sb.
[21] V nyní projednávané věci zdejší soud neshledal žádný důvod, pro nějž by se měl od dříve
vysloveného názoru odchýlit.
[22] Právo na právní pomoc je ústavně zakotveno v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod. Smysl právního zastoupení je přitom zcela zřejmý: právní profesionál má garantovat
kvalifikované uplatňování práv účastníka řízení v příslušném řízení. Český právní řád přitom
rozlišuje případy, kdy právní zastoupení je fakultativní a naopak kdy je dán „přímus“ zastoupení,
tj. kvalifikované zastoupení představuje podmínku řízení. Soudní řád správní v tomto směru
odlišuje řízení žalobní, odehrávající se před krajským soudem, kde platí zásada fakultativního
zastoupení, od řízení o kasační stížnosti, v němž je právní zastoupení již zákonem striktně
vyžadováno (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[23] V žalobním řízení je tedy ponecháno zcela na vůli účastníka, zda si zvolí zástupce
(případně zda požádá o ustanovení zástupce soudem - §35 odst. 8 s. ř. s.), a to bez ohledu na to,
zda by „vedení sporu“ byl jinak schopen sám. Důvody tohoto kroku nelze spatřovat jen
v nedostatku příslušného právního vzdělání, ale např. i ve vyšší míře objektivity zástupce,
jeho konkrétní specializaci na daný problém, v možné procesní taktice apod.
[24] Podle §35 odst. 2 s. ř. s. „nestanoví-li tento zákon jinak, účastník může být zastoupen advokátem,
popřípadě jinou osobou, která vykonává specializované právní poradenství podle zvláštních zákonů, týká-li se
návrh oboru činnosti v nich uvedených.“ Z tohoto ustanovení nelze dovozovat, že pod pojmem „osoba
vykonávající specializované právní poradenství“ je třeba vidět toliko osobu fyzickou.
Pokud městský soud v této souvislosti podle §64 s. ř. s. přiměřeně použil §24 odst. 1 o. s. ř.
(podle nějž může být zvoleným zástupcem účastníka jen fyzická osoba) postupoval nepřípustně
extenzivně. Jím odkazované usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
18. 12. 2008, č. j. 8 Azs 16/2007 - 158, se týkalo přiměřené aplikace §25 odst. 1 o. s. ř. v soudním
řízení správním a nelze z něj dovodit, že by se všechna ustanovení občanského soudního řádu
ohledně zastupování přiměřeně použila pro řešení otázky zastoupení účastníka v soudním řízení
správním.
[25] Dle §1 písm. a) zákona č. 523/1992 Sb. je daňovým poradenstvím poskytování právní
pomoci a finančně ekonomických rad ve věcech daní, odvodů, poplatků a jiných plateb (dále jen
„daně“), jakož i ve věcech, které s daněmi přímo souvisejí.
[26] Podle §3 odst. 6 téhož zákona mohou daňové poradenství na základě smlouvy uzavřené
mezi jimi a klientem vykonávat také obchodní společnosti nebo družstva, která daňové
poradenství vykonávají pomocí daňových poradců, a která mají tuto činnost jako předmět
podnikání zapsánu do obchodního rejstříku. Na poskytování daňového poradenství právnickými
osobami podle tohoto ustanovení se přiměřeně použijí ustanovení tohoto zákona
pro poskytování daňového poradenství daňovými poradci a stanovy Komory. Garancí plnění
profesních standardů daňového poradenství je to, že právnická osoba je uvedena v seznamu
právnických osob vedeném Komorou. To jednoznačně dokládá, že tato právnická osoba
poskytuje daňové poradenství v souladu se zákonem č. 523/1992 Sb. a na její činnost dopadají,
mimo jiné, i stanovy Komory, které upravují a regulují činnost právnických osob podle principů
regulace profese daňového poradce. Vůči třetím osobám jedná právnická osoba pověřenými
osobami, zejména svými zaměstnanci.
[27] Pokud tedy zákonná úprava na straně jedné v případě daňového poradenství výslovně
umožňuje, aby tyto služby poskytovaly i k tomu určené právnické osoby, není možné vykládat
soudní řád správní, který výslovně nevylučuje i zastupování právnickou osobou, k tomu
oprávněnou podle zvláštních zákonů, tak, že pojem „osoba“ je třeba redukovat toliko na osoby
fyzické.
[28] Společnost AUDITORSKÁ A DAŇOVÁ KANCELÁŘ s. r. o., je obchodní společností,
předmět podnikání – daňové poradenství – má řádně zapsán v obchodním rejstříku, daňové
poradenství vykonává prostřednictvím svého zaměstnance (daňového poradce) a je evidována
v seznamu právnických osob vedeném Komorou daňových poradců České republiky
(což v řízení před městským soudem doložila osvědčením ze dne 19. 5. 2009; č. l. 8). Je tedy
právě takovou jinou osobou, která vykonává specializované právní poradenství podle zvláštních
zákonů.
[29] Nelze proto souhlasit se závěrem městského soudu, že plná moc udělená žalobcem
dotčené právnické osobě k zastupování v soudním řízení v předmětné věci je neplatná podle §39
občanského zákoníku.
[30] V projednávané věci je ze spisu též patrno, že úkony právnické osoby, která v řízení
o žalobě vystupovala jako zástupkyně žalobce, činil její zaměstnanec, daňový poradce.
[31] Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla shledána důvodnou, Nejvyšší správní soud
napadené usnesení městského soudu dle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil tomuto soudu
k dalšímu řízení. V něm, vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110
odst. 3 s. ř. s.), rozhodne též o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti žalobce (§110
odst. 2 s. ř. s.).
II. Kasační stížnost stěžovatelky: AUDITORSKÁ A DAŇOVÁ KANCELÁŘ s. r. o.
[32] Proti odmítavému usnesení městského soudu podala kasační stížnost i AUDITORSKÁ
A DAŇOVÁ KANCELÁŘ s. r. o. (dále též „stěžovatelka“).
[33] Pro posouzení této kasační stížnosti je podstatné, že tato osoba vystupovala v řízení
před městským soudem jako zástupkyně žalobce. Nebyla tedy účastníkem řízení ani osobou
na řízení zúčastněnou. Vzhledem k podstatě věci samé (žalobou bylo napadeno rozhodnutí
o vyměření daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2008 žalobci)
a ke skutečnosti, že kasační stížností napadeným rozhodnutím bylo usnesení soudu o odmítnutí
žaloby, je prima facie zjevné, že stěžovatelka nespadá pod vymezení osob oprávněných k podání
kasační stížnosti podle §102 s. ř. s. Na tom nic nemění ani skutečnost, že stěžovatelka byla
městským soudem označena jako osoba, jež podala předmětnou žalobu. K předmětu řízení
před městským soudem ani k napadenému usnesení neměla stěžovatelka žádný věcný vztah.
Na straně žalující tak byl k podání kasační stížnosti oprávněn pouze sám žalobce.
[34] Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost stěžovatelky byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou a proto ji odmítl dle §46
odst. 1 písm. c) za použití §120 s. ř. s.
[35] Výrok o náhradě nákladů (výrok č. III tohoto rozsudku) řízení se opírá o §60 odst. 3
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
[36] O vrácení stěžovatelkou zaplaceného soudního poplatku za kasační stížnost rozhodne
městský soud (§3 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2010
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu