ECLI:CZ:NSS:2010:1.AS.98.2009:55
sp. zn. 1 As 98/2009 - 55
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Š. Z., zastoupený JUDr. Denisem
Mitrovićem, advokátem se sídlem Mírové náměstí 232, 517 21 Týniště nad Orlicí, proti žalovanému:
Krajský úřad Zlínského kraje, odbor právní a Krajský živnostenský úřad, se sídlem
třída Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2009,
č. j. KUZL 39954/2009, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 29. 9. 2009, č. j. 31 Ca 129/2009 - 27,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2009, č. j. 31 Ca 129/2009 - 27,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 10. 6. 2009, č. j. KUZL 39954/2009, zamítl žalovaný odvolání žalobce
proti rozhodnutí Městského úřadu Kroměříž, odboru obecní živnostenský úřad, ze dne 1. 4. 2009,
č. j. ZIV/873/2009/Pr/4, jímž bylo žalobci zrušeno živnostenské oprávnění k provozování živnosti
s předmětem podnikání Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona z důvodu,
že podnikatel již nesplňuje podmínku podle §6 odst. 1 písm. c) zákona č. 455/1991 Sb.,
o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (dále též „živnostenský zákon“),
tedy podmínku bezúhonnosti. K otázce ústavní konformity ustanovení §6 odst. 2 písm. a)
živnostenského zákona žalovaný uvedl, že správní orgány jsou při své rozhodovací pravomoci vázány
„jednoduchým právem“, tj. zákony a ostatními (podzákonnými) právními předpisy. Správním orgánům
nepřísluší posuzovat soulad živnostenského zákona s ústavním pořádkem, natož pak dovozovat
jeho neplatnost.
Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou, jíž se domáhal jeho zrušení. Namítal,
že žalovaný nevyložil ustanovení §6 odst. 2 písm. a) živnostenského zákona ústavně konformně
v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 35/08. Napadené rozhodnutí
je proto v rozporu s č. l. 26 odst. 1 a 2 a č . l. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.
Krajský soud v Brně ve výroku označeným usnesením řízení o žalobě zastavil. V odůvodnění
uvedl, že žalobce při podání žaloby nezaplatil soudní poplatek, proto ho krajský soud usnesením
ze dne 31. 8. 2009, č. j. 31 Ca 129/2009 - 25, vyzval, aby tak ve lhůtě 15 dnů učinil a poučil
ho o procesních následcích nezaplacení. Uvedené usnesení bylo doru čeno zástupci žalobce
dne 2. 9. 2009. Ani po uplynutí stanovené lhůty však soudní poplatek zaplacen nebyl, proto krajský
soud řízení o žalobě zastavil podle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu včas podanou kasační stížností
z důvodu nezákonnosti rozhodnutí krajského soudu o zastavení řízení. Podle stěžovatele nebyly
splněny podmínky pro zastavení řízení, neboť on soudní poplatek zaplatil zasláním předmětného
tiskopisu opatřeného kolkovými známkami v hodnotě 2000 Kč dne 7. 9. 2009 na adresu Krajského
soudu v Brně. Ke kasační stížnosti přiložil stěžovatel kopii podacího lístku , z něhož je patrno,
že dne 7. 9. 2009 byla na poštu 770 08 Olomouc 8 podána listovní zásilka o hmotnosti 0,009 kg,
kde jako odesílatel je uveden stěžovatel a jako adresát „Krajský soud Brno, Rooseveltova 16,
601 95 Brno“. Stěžovatel konstatoval, že poplatkovou povinnost splnil v soudem poskytnuté lhůtě,
čímž nevznikl důvod k zastavení řízení. Pokud nebyla pochybením krajského soudu zásilka správně
přiřazena k soudnímu spisu, nemůže být tato skutečnosti přičítána k tíži stěžovatele. Z uvedených
důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti nebylo vyžádáno, n eboť se jedná o věc týkající
se výlučně stěžovatele.
Kasační stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána
včas a osobou oprávněnou, a není důvodné kasační stížnost odmítnout pro nepřípustnost.
Stěžovatel ve svém podání nepodřadil důvody kasač ní stížnosti konkrétnímu ustanovení zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), z povahy věci
však vyplývá, že ji podává z důvodů podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tj. z důvodu nezákonnosti
rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
Stěžovatel dokládá, že soudní poplatek za podání správní žaloby k výzvě krajského soudu řádně
zaplatil, o čemž svědčí podací lístek ze dne 7. 9. 2009, který prokazuje, že stěžovatel zaslal Krajskému
soudu v Brně písemnost, o níž tvrdí, že byla výzvou k zaplacení soudního poplatku opatřenou
kolkovými známkami.
Proti těmto tvrzením stojí úřední záznam (č. l. 24), že ke dni 17. 9. 2009 lhůta pro zaplacení
soudního poplatku ve výši 2000 Kč uplynula, a také skutečnost, že součástí spisu není výzva opatřená
kolkovými známkami, o níž stěžovatel tvrdí, že ji krajskému soudu zaslal.
Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 8. 2. 2010 vyzval Krajský soud v Brně,
aby se k uvedeným skutkovým tvrzením stěžovatele vyjádřil, tzn. zejména aby prověřil,
zda v předmětné době byla zmíněná zásilka krajskému soudu doručena a co bylo jejím obsahem,
zda se jednalo o podání v této věci, či ve věci jiné, zda se v zásilce nacházela předmětná výzva opatřená
kolkovými známkami apod. K uvedené výzvě krajský soud sdělil, že s odkazem na skutečnosti
vyplývající z úředního záznamu na č. l. 50, nelze podat vyjádření k obsahu zásilky podané dne 7. 9. 2009
na poště Olomouc 8, neboť předmětná zásilka nebyla Krajskému soudu v Brně doručena.
Z úředního záznamu založeného na č. l. 50 soudního spisu vyplynulo, že na telefonický dotaz
soudu pracovnice pošty Olomouc 8 potvrdila, že předmětná zásilka byla na zmíněné poště
dne 7. 9. 2009 podána k poštovní přepravě. Na hlavní podatelnu Krajského soudu v Brně, pracoviště
Husova 15, však dle sdělení pracovnice podatelny takto označená z ásilka již doručena nebyla,
což potvrdila rovněž vedoucí směny listovního oddělení pošty Brno 1, jež je dodací poštou Krajského
soudu v Brně. Vzhledem ke skutečnosti, že zmíněná doporučená zásilka nebyla krajskému soudu vůbec
doručena, nelze prověřit, co bylo jejím obsahem.
Při hodnocení těchto skutkových okolností Nejvyšší správní soud v souladu s rozsudkem
zdejšího soudu ze dne 12. 4. 2007, č. j. 2 Afs 50/2006 - 67, dostupného na www.nssoud.cz, vycházel
ze skutečnosti, že „právo na přístup soudu představuje ústavně zaručené základní právo (č . l. 36 Listiny základních
práv a svobod) a že odepření tohoto přístupu (d enegatio iustitiae) dosahuje protiústavní dimenze. V těchto případech
je proto namístě vždy velmi bedlivě vážit, zda byly splněny podmínky řízení, a v poc hybnostech se přiklonit spíše
k meritornímu rozhodování než k procesnímu ukončení řízení. To platí zej ména tehdy, kdy meritorním soudním
přezkumem je posuzování zákonnosti napadeného rozhodnutí orgánu veřejné správy, tzn. poskytování ochrany fyzickým
a právnickým osobám proti veřejné moci, a kdy se nejedná o typ řízení, v němž se r ozhoduje o vzájemných právech
a povinnostech většího počtu soukromých subjektů.“
Stěžovatel v posuzovaném případě hodnověrným způsobem vyvrací závěr krajského soudu,
že soudní poplatek k výzvě soudu řádně nezaplatil, a v tomto směru une sl svoje důkazní břemeno,
které krajský soud nebyl schopen vyvrátit. Stěžovatel prokázal, že dne 7. 9. 2009 odeslal zásilku
krajskému soudu. Z vyjádření krajského soudu k obsahu předmětné zásilky vyplynulo, že zásilka
krajskému soudu vůbec doručena nebyla, což kromě pracovnice podatelny krajského soudu, pracoviště
Husova 15, potvrdila i pracovnice pošty Brno 1. Z vyjádření krajského soudu k výzvě Nejvyššího
správního soudu nelze dovodit, zda byla prošetřena rovněž příchozí pošta na podatelně Krajského
soudu v Brně, pracoviště Rooseveltova 16, kam stěžovatel předmětnou zásilku odeslal (jednalo
se o adresu totožnou s označením krajského soudu jako odesílatele výzvy k zaplacení soudního
poplatku adresované stěžovateli). To však nic nemění na skutečnosti, že tu proti sobě stojí protichůdná
tvrzení stěžovatele a krajského soudu ohledně zaplacení soudního poplatku, resp. doručení předmětné
zásilky. V souladu s výše uvedeným judikátem se Nejvyšší správní soud v pochybnostech přiklonil
k meritornímu přezkumu stěžovatelem napadeného rozhodnutí, neboť dospěl k závěru, že stěžovateli
nelze přičítat k tíži údajné nedoručení zásilky provozovatelem poštovních služeb, neboť po podání
doporučené zásilky k poštovní přepravě bylo možné spravedlivě očekávat, že uvedená zásilka bude
adresátovi doručena. Proto je v posuzovaném případě namístě napadené usnesení krajského soudu
o zastavení řízení zrušit jako nezákonné. Bude pak na krajském soudu, aby v dalším řízení důkladně
vyhodnotil splnění procesních podmínek řízení a pokud shledá, že splněny byly, aby se podanou
žalobou zabýval věcně.
S ohledem na výše uvedené závěry Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek Krajského
soudu v Brně, a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž bude krajský soud vázán názorem vysloveným
v rozsudku zdejšího soudu. V novém řízení rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. března 2010
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu