ECLI:CZ:NSS:2010:1.AZS.57.2009:45
sp. zn. 1 Azs 57/2009 - 45
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Zdeňka Kühna, Mgr. Daniely Zemanové
a Mgr. Bc. Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: T. H. N., zastoupená Mgr. Markem
Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno, proti žalovanému Ministerstvu vnitra,
odboru azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 1. 5. 2009, č. j. OAM-276/VL-18-08-2009, o návrhu na přiznání odkladného
účinku žalobě, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze
ze dne 8. 7. 2009, č. j. 46 Az 25/2009 - 25,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 1. 5. 2009 shledal žalovaný žádost žalobkyně o udělení mezinárodní
ochrany nepřípustnou podle §10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon
o azylu“), proto řízení o udělení mezinárodní ochrany podle §25 písm. i) téhož zákona zastavil.
Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou doručenou Krajskému soudu v Praze
dne 7. 5. 2009; současně požádala o přiznání odkladného účinku žalobě podle ustanovení §73
odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále též „s. ř. s.“), s tím, že výkon napadeného rozhodnutí by pro ni znamenal nenahraditelnou
újmu.
Krajský soud usnesením ze dne 8. 7. 2009 návrh na přiznání odkladného účinku žalobě
zamítl. V odůvodnění uvedl, že žaloba proti rozhodnutí o zastavení řízení o udělení mezinárodní
ochrany podle §25 písm. i) zákona o azylu nemá ze zákona odkladný účinek. Proto krajský soud
posuzoval žádost žalobkyně podle ustanovení §37 odst. 2 s. ř. s., přičemž po zvážení důvodů
žádosti neshledal důvody pro přiznání odkladného účinku žalobě.
Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) brojila proti usnesení krajského soudu o nepřiznání
odkladného účinku žalobě kasační stížností ze dne 30. 7. 2009, namítaje, že napadené rozhodnutí
je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí. Krajský soud se vůbec nevyjádřil
ke skutečnosti, že nabytí právní moci rozhodnutí žalovaného má za následek zánik oprávnění
žalobkyně pobývat na území České republiky. Zánikem oprávnění k pobytu je pak stěžovatelka
nucena opustit území České republiky, ačkoliv zde probíhá řízení ve věci stěžovatelky,
které je zároveň vzhledem ke své povaze pouze v jurisdikci českých soudů. Tímto je zasaženo
do ústavně zaručeného práva stěžovatelky na soudní ochranu zakotveného v čl. 38 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod (dále též „Listina“). Pokud by došlo k omezení či znemožnění výkonu
ústavně zaručených práv stěžovatelky, jednalo by se vždy o nenahraditelnou újmu na straně
stěžovatelky. Dále stěžovatelka podotýká, že omezení ústavně zaručených práv je možné
pouze na základě zákona, nikoliv na základě soudního uvážení; soud by měl proto rozhodovat
vždy ve prospěch zachování ústavně zaručených práv.
Stěžovatelka rovněž poukázala na skutečnost, že napadeným usnesením bylo porušeno
její právo ve smyslu č. l. 1 Listiny, podle něhož jsou si všichni v právech rovni,
když ve srovnatelných případech bývá rozhodnuto opačně (např. usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 20. 4. 2009, č. j. 62 Az 27/2008 - 18).
Z těchto důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení
Krajského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na správní spis, zejména na vlastní
podání a výpovědi stěžovatelky učiněné v průběhu správního řízení, a uvedl,
že jak své rozhodnutí tak rozhodnutí krajského soudu považuje za souladné s právními předpisy.
Dále uvedl, že vzhledem k tomu, že kasační stížnost směřuje do postupu soudu, nebude
se vyjadřovat a nechává rozhodnutí ve věci na uvážení Nejvyššího správního soudu. Závěrem
navrhl, aby byla kasační stížnost pro její nedůvodnost zamítnuta.
Kasační stížnost je nepřípustná a Nejvyšší správní soud ji jako takovou odmítl.
Důvody nepřípustnosti kasační stížnosti jsou upraveny v ustanovení §104 s. ř. s.
Podle odst. 3 písm. c) tohoto ustanovení je nepřípustná kasační stížnost proti rozhodnutí,
které je podle své povahy dočasné.
Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne 22. 12. 2004, č. j. 5 As 52/2004 - 172,
publikovaného pod č. 507/2005 Sb. NSS, dostupného na www.nssoud.cz, uzavřel, že rozhodnutí
o odkladném účinku žaloby je rozhodnutím, které je podle své povahy dočasné. V citovaném
rozhodnutí zdejší soud uvedl, že „[p]řiznáním odkladného účinku žalobě se pozastavují účinky napadeného
rozhodnutí správního orgánu do skončení řízení před soudem (§73 odst. 3 s. ř. s.). V tomto smyslu jde o stejný
důsledek, který s sebou přináší aplikace §38 odst. 4 s. ř. s., o předběžném opatření, jenž zaniká nejpozději
dnem, kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí, stalo vykonatelným. Obdobně i toto usnesení
lze i bez návrhu zrušit (§73 odst. 4 s. ř. s.), ukáže-li se v průběhu řízení, že pro jeho přiznání nebyly důvody,
nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly. Rozhodnutí o odkladném účinku žalobě jako procesní institut
je zcela nepochybně svou povahou rozhodnutím dočasným, neboť má pouze omezené trvání; není-li zrušeno soudem,
zaniká z moci zákona. (…) Dočasnou povahu má i rozhodnutí, jímž byl (…) návrh na přiznání odkladného
účinku žalobě zamítnut. Zamítavé rozhodnutí totiž nijak nepředjímá postup soudu při rozhodování o věci samé.“
Výše citované rozhodnutí bylo podpořeno rovněž usnesením Ústavního soudu
ze dne 9. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 156/2005, v němž Ústavní soud konstatoval, že „[r]ozhodnutím
dočasným je nepochybně i rozhodnutí, kterým soud rozhoduje o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku
žalobě, a to bez ohledu na to, zda soud podanému návrhu vyhoví či nikoli. Rozhodnutí krajského soudu,
kterým byl zamítnut návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, nijak neovlivňuje průběh samotného řízení
o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Pokud by této žalobě bylo vyhověno a meritorní správní rozhodnutí
bylo pro nezákonnost zrušeno, lze se postupem, který je upraven v zákoně č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti
za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění
pozdějších předpisů, domáhat náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím.“
Uvedená judikatura je plně aplikovatelná i na posuzovaný případ, kdy kasační stížnost
stěžovatelky směřuje proti usnesení krajského soudu, jímž byla zamítnuta žádost o přiznání
odkladného účinku žalobě. V souladu s ustanovením §104 odst. 3 písm. c) je nepřípustná kasační
stížnost směřující proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné, jímž je i rozhodnutí
o nepřiznání odkladného účinku žalobě. Nejvyššímu správnímu soudu tedy ze zákona nepřísluší
hodnotit věcnou správnost napadeného usnesení; Krajský soud v Praze bude dále pokračovat
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného.
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl
podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
jestliže kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. ledna 2010
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu