ECLI:CZ:NSS:2010:12.KSZ.4.2010:99
sp. zn. 12 Ksz 4/2010 - 99
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný projednal v ústním jednání konaném
dne 30. 9. 2010 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Tomkové, zástupce
předsedkyně senátu JUDr. Jana Engelmanna a přísedících JUDr. Bohuslava Vacaty,
JUDr. Jaromíry Biolkové, JUDr. Zory Krejčí a JUDr. Gabriely Halířové, Ph.D., návrh nejvyšší
státní zástupkyně ze dne 24. 3. 2010 č. j. 6 SPR 5/2010 – na zahájení kárného řízení
proti JUDr. J. K., státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích,
obhájce: JUDr. Ladislav Dusil, advokát v Českých Budějovicích, se sídlem nám. Přemysla
Otakara II. 123/26, a rozhodl
takto:
Podle ustanovení §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců
a soudních exekutorů, ve znění zákona č. 314/2008 Sb. a zákona č. 286/2009 Sb., se
JUDr. J. K.
nar. X,
státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích,
bytem Č. B., P. 1204/15
z p r o š ť u j e
návrhu na zahájení kárného řízení pro skutek spočívající v tom,
že jako státní zástupkyně vykonávající dozor nad zachováváním zákonnosti ve věci
vedené na Okresním státním zastupitelství v Českých Budějovicích pod sp. zn. 0 ZN 5162/2009
– podezření ze spáchání trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci
podle §197a odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění platném a účinném
do 31. 12. 2009, podezřelý J, H., nar. X – v měsíci listopadu roku 2009 neprofesionálně a chybně
pracovala se závěry znaleckého posudku poř. č. 3205 vyhotoveného 9. 11. 2009 MUDr. V. Ch.,
CSc., znalcem z oboru zdravotnictví – odvětví psychiatrie, s nimiž se seznámila nejpozději dne
25. 11. 2009, neboť přestože zjevně z posudku vyplývala nebezpečnost a nezajištěnost pachatele
trestného činu, jež by mu bránila uskutečnit výhrůžky, či v jednání pokračovat, nevyužila žádné
opatření, k němuž byla podle zákona oprávněna, nereagovala na nejisté, nepřesné, rozporuplné
nebo nepřesvědčivé závěry tohoto znaleckého posudku vztahující se zejména k doporučené
formě ochranné léčby psychiatrické podezřelého J. H., namísto aby v rámci důsledného výkonu
dozoru nad zachováváním zákonnosti ihned policejnímu orgánu uložila tyto nedostatky závěrů
znaleckého posudku napravit například výslechem znalce nebo vyžádáním doplnění znaleckého
posudku,
neboť tento skutek není kárným proviněním.
Odůvodnění:
Nejvyššímu správnímu soudu byl dne 29. 3. 2010 doručen návrh nejvyšší státní
zástupkyně na zahájení kárného řízení proti státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství
v Českých Budějovicích JUDr. J. K., v němž je jí kladeno za vinu, že jako státní zástupkyně
vykonávající dozor nad zachováváním zákonnosti ve věci vedené na Okresním státním
zastupitelství v Českých Budějovicích pod sp. zn. 0 ZN 5162/2009 – podezření ze spáchání
trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 zákona č.
140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „trestní
zákon“), podezřelý J. H., nar. X (dále téže „podezřelý“) – v měsíci listopadu roku 2009
neprofesionálně a chybně pracovala se závěry znaleckého posudku poř. č. 3205 vyhotoveného 9.
11. 2009 MUDr. V. Ch., CSc., znalcem z oboru zdravotnictví – odvětví psychiatrie, s nimiž se
seznámila nejpozději dne 25. 11. 2009, neboť přestože zjevně z posudku vyplývala nebezpečnost
a nezajištěnost pachatele trestného činu, jež by mu bránila uskutečnit výhrůžky, či v jednání
pokračovat, nevyužila žádné opatření, k němuž byla podle zákona oprávněna, nereagovala na
nejisté, nepřesné, rozporuplné nebo nepřesvědčivé závěry tohoto znaleckého posudku vztahující
se zejména k doporučené formě ochranné léčby psychiatrické podezřelého J. H., namísto aby
v rámci důsledného výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti ihned policejnímu orgánu
uložila tyto nedostatky závěrů znaleckého posudku napravit například výslechem znalce nebo
vyžádáním doplnění znaleckého posudku, tedy svým zaviněným jednáním – nedůsledným
výkonem dozoru nad zachováváním zákonnosti – měla porušit povinnost odpovědně plnit svoje
úkoly, zejména postupovat odborně a svědomitě a bez zbytečných průtahů, kterou státním
zástupcům při výkonu jejich funkce ukládá ustanovení §24 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o
státním zastupitelství (dále jen „zákon o státním zastupitelství“), čímž se měla dopustit kárného
provinění podle §28 zákona o státním zastupitelství.
Navrhovatelka navrhla jako kárné opatření uložit snížení platu o 10 % na dobu 2 měsíců.
Ústní jednání před kárným soudem proběhlo dne 30. září 2010 za přítomnosti kárně
obviněné, jejího obhájce a náměstka navrhovatelky.
Kárný návrh byl podán osobou k tomu oprávněnou (§8 odst. 5 písm. c/ zákona
č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, dále jen „zákon
o kárném řízení“), přičemž byly zachovány lhůty, jež má na mysli ustanovení §9 odst. 1 zákona
o řízení, neboť návrh byl podán do šesti měsíců ode dne, kdy se navrhovatelka dozvěděla
o kárném provinění, jakož i do tří (dvou – podle §29 zákona o státním zastupitelství) let ode dne
spáchání kárného provinění (s ohledem na to, že vytýkaného jednání se měla kárně obviněná
dopustit v listopadu 2009, a návrh byl podán v březnu 2010, je nerozhodné, že navrhovatelka
netvrdí ničeho o tom, kdy se o kárném provinění dozvěděla).
Kárně obviněná ve své výpovědi před kárným soudem stejně jako v písemném vyjádření
navrhla vynesení zprošťujícího rozhodnutí kárným soudem s tím, že při výkonu své funkce státní
zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích postupovala
vždy svědomitě a důsledně plnila všechny povinnosti, jež pro ni vyplývají ze zákona o státním
zastupitelství, a tak tomu bylo i v nyní posuzovaném případě. V posuzované věci bylo nutné
k objasnění skutečností důležitých pro trestní stíhání třeba odborných znalostí. Proto byl
podle §105 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění platném
a účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „trestní řád“), přibrán znalec z příslušného oboru,
protože pro složitost posuzované otázky nebylo dostačující odborné vyjádření. Znalec MUDr. V.
Ch., CSc., podal svůj posudek písemně a s tímto posudkem měla možnost se seznámit v termínu,
který je uveden v kárném návrhu. Vzhledem k tomu, že se znalec vyjadřoval k odborným
otázkám, nebyla oprávněna správnost jeho závěrů jakkoliv přezkoumávat. Pokud je v kárném
návrhu uváděno, že „nereagovala na nejisté, nepřesné, rozporuplné nebo nepřesvědčivé závěry
tohoto znaleckého posudku“, a že měla ihned policejnímu orgánu uložit „tyto nedostatky závěrů
znaleckého posudku napravit, např. výslechem znalce nebo vyžádáním doplnění znaleckého
posudku“, je toho názoru, že tímto se porušení svých povinností státního zástupce dopustit
nemohla. V řízení o uložení ochranného léčení je navíc běžnou praxí, že při veřejném zasedání je
vždy slyšen znalec, kterému jsou soudem i státním zástupcem kladeny otázky k objasnění a
vysvětlení závěrů znaleckého posudku. Předsedou Krajského soudu v Českých Budějovicích byla
také k přezkoumání závěrů, které znalec prezentuje v písemném posudku, ustavena komise
znalců, která dospěla k závěru, že tento znalecký posudek byl vypracován standardním způsobem
a žádné nejisté nebo rozporuplné závěry neobsahoval. Při absenci nedostatků znaleckého
posudku jí nelze klást za vinu, že by takovéto nedostatky neodstranila či na ně nereagovala.
Kárně obviněná dále navrhla, aby kárný soud jako svědka vyslechl JUDr. J. R., Okresního
státního zástupce v Českých Budějovicích, který by se měl vyjádřit jednak k jejímu pracovnímu
vytížení v rozhodné době a jednak k obvyklé praxi Okresního soudu v Českých Budějovicích při
rozhodování o uložení ochranného léčení. Dále navrhla, aby kárný soud provedl důkaz také
závěry a zápisem znalecké komise ustavené Krajským soudem v Českých Budějovicích
k posouzení znaleckého posudku MUDr. V. Ch., CSc.
V replice k vyjádření kárně obviněné navrhovatelka uvedla, že kárně obviněné není
kladeno za vinu, že nepřezkoumávala odborné (lékařské) závěry znaleckého posudku,
ale že se závěry znaleckého posudku náležitě nezabývala z toho hlediska, zda jsou
zcela spolehlivým podkladem pro její další postup. V této souvislosti navrhovatelka poukázala
na to, že podle znaleckého posudku nemoc u podezřelého propukla náhle v dubnu 2009
a vyžádala si hospitalizaci, v doporučeném ambulantním doléčování byl přístup podezřelého
nespolehlivý (medikaci vysadil), tím se počal zhoršovat jeho zdravotní stav (začaly se zhoršovat
schizofrenní příznaky), znalec indikoval soustavnou, dlouhodobou odbornou léčbu,
bez níž je a bude (zejména pro členy rodiny) nebezpečný, bez této léčby přetrvává riziko,
že se bude snažit o naplnění výhružek vůči svému nevlastnímu otci a dále znalec navrhl,
aby co nejdříve byla uložena ochranná léčba psychiatrická s tím, že není nezbytná její ústavní
forma, postačila by ambulantní forma a jen kdyby se této vymykal, nezbylo by, než ji změnit
na ústavní. Tyto skutečnosti podle názoru navrhovatelky dokládají, že pro rozhodování kárně
obviněné o jejím další postupu takto formulovaný znalecký posudek spolehlivým podkladem
nebyl. Nelze bez dalšího akceptovat, aby znalec současně uvedl, že podezřelý byl v minulosti
nedisciplinovaný jako pacient (vynechal již v minulosti medikaci), a že postačující je léčba
ambulantní. Znalec měl jednoznačnou vědomost o tom, že není možné se na pacienta
spolehnout, pokud jde o jeho dobrovolnou spolupráci stran jeho léčení. Onemocnění
podezřelého je velmi závažným onemocněním a existovalo riziko splnění výhrůžek,
což sám znalec uvedl. Na tyto nesrovnalosti měla kárně obviněná ihned reagovat.
To se však nestalo, jak o tom svědčí její „odkalendářování“ věci na 15. 12. 2009, kdy očekávala
doručení rozhodnutí o odložení věci (doručeno 30. 11. 2009). Bez povšimnutí ze strany kárně
obviněné pak zůstal i apel znalce na nařízení ochranného léčení „co nejdříve“, citovaný ostatně
i v odůvodnění usnesení policejního orgánu ze dne 26. 11. 2009 č. j. KRPC-13061-18/TČ-2009-
020110. Státní zástupce má za svůj postup vlastní odpovědnost, které jej nemůže zbavit žádný
orgán vně státního zastupitelství (§3 zákona o státním zastupitelství), a to ani komise znalců,
jejíž závěry sice navrhovatelka nemá k dispozici, ale nepředpokládá, že přezkoumávala postup
kárně obviněné. Znalecký posudek je důkazem jistě specifickým, ale i tento důkaz je orgán činný
v trestním řízení povinen hodnotit stejně pečlivě jako každý jiný důkaz (nález Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 299/06).
Dozorovým spisem vedeným u Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích
pod sp. zn. 0 ZN 5162/2009 bylo prokázáno, že uvedená věc byla přidělena k vyřízení JUDr. J.
K., přičemž záznamem o zahájení úkonů trestního řízení policejního orgánu ze dne 2. 11. 2009
byly podle §158 odst. 3 trestního řádu tohoto dne zahájeny úkony trestního řízení ve věci H. –
poškození okna s vyhrožováním formou SMS v Č. B., K. u., neboť na podkladě zjištěných
skutečností je dostatečně odůvodněn závěr, že mohl být spáchán trestný čin násilí proti skupině
obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 trestního zákona tím, že J. H., nar. X, bytem P.
5, K. č. 8, t. č. Č. B., Č. č. 68, dne 8. 10. 2009 ve 20.30 hod. přišel na adresu Č. B., K. č. 9, a
dožadoval se vpuštění do bytu své matky J. M., nar. X, bytem Č. B., K. č. 9, a když mu to bylo
odmítnuto, začal kopat do vstupních dveří bytu a poté vyšel ven a hodil dlažební kostku do
skleněné výplně balkónových dveří, přičemž poškodil jejich vnější část, čímž poškozenému P. M.,
nar. X, trv. bytem Č. B., ul. K. č. 9, byla způsobena škoda ve výši 4000 Kč, přičemž předtím
zasílal SMS vyhrožující smrtí, čímž v P. M. vzbudil důvodnou obavu o jeho život.
Opatřením policejního orgánu ze dne 3. 11. 2009 byl přibrán znalec MUDr. V. Ch., CSc.,
k podání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který měl ve znaleckém
posudku posoudit a zodpovědět následující otázky: 1. Zda podezřelý J. H. v době spáchání
trestného činu trpěl duševní chorobou nebo poruchou, v kladném případě jakou a v jakém
rozsahu. 2. Zda podezřelý mohl v době svého jednání rozpoznat nebezpečnost svého jednání pro
společnost a své jednání ovládat, v případě že nikoliv, z jakého důvodu. 3. Zda ovládací nebo
rozpoznávací schopnosti anebo alespoň některá z nich nebyly zmenšeny, v kladném případě
z jakého důvodu a do jaké míry (především vyjádření v tom směru, zda byly zmenšeny podstatně
či nepodstatně). 4. Zda v případě zjištění choroby nebo poruchy je pobyt podezřelého na
svobodě nebezpečný, a to obzvláště s povahou jeho protiprávního jednání spočívajícího ve
vyhrožování zabitím svému nevlastnímu otci P. M. 5. Zda je možné, že své výhrůžky naplní. 6.
Zda je podezřelý v současné době schopen chápat smysl trestního řízení a plnohodnotně se na
něm podílet. 7. Zda znalec navrhuje ochrannou léčbu, pokud ano, jakou.
Podle záznamu kárně obviněné ze dne 25. 11. 2009 se ke kárně obviněné dostavil
nprap. Z. K. s tím, že Policie ČR hodlá věc odložit dle §159a odst. 1 trestního řádu s ohledem na
závěry znaleckého posudku a poté iniciovat podání návrhu na uložení ochranného léčení
k Okresnímu soudu v Českých Budějovicích. Návrh tohoto postupu kárně obviněná akceptovala,
když si přečetla fotokopii závěrů znaleckého posudku, dokládající nepříčetnost podezřelého.
Podle závěrů znaleckého posudku MUDr. V. Ch., CSc., ze dne 9. 11. 2009, poř. č. 3205,
podezřelý obvinění nepopíral a své jednání motivoval averzí vůči nevlastnímu otci, kterou
zdůvodňoval svými pocity křivd a přehlížení z dob dětství. V anamnéze je až do roku 2008
úspěšné vysokoškolské studium a absence závažnějších onemocnění. Duševní choroba propukla
náhle (akutně) v dubnu 2009 a vyžádala si několikatýdenní hospitalizaci. V doporučeném
ambulantním doléčování se přístup podezřelého jeví jako nespolehlivý, ovlivněný nosoagnosií.
Nasazenou medikaci neuroleptiky po odchodu z nemocnice vysadil. Klinický obraz k datu
vypracování znaleckého posudku odpovídá nediferencované schizofrenii s rysy paranoidními a
hebefrenními. Vztah k nevlastnímu otci a k matce a agresivita vůči nim jsou ovlivněny
přítomností paranoidně persekučních bludů a hebefrenicky dezorganizovaným myšlením. Na
otázky policejního orgánu znalec odpověděl
takto:1. Podezřelý v době činu, z něhož je obviněn,
trpěl vážnou, těžkou duševní chorobou – schizofrenií. Ta u něho akutně propukla v dubnu 2009.
Její příznaky byly během dubnové hospitalizace potlačeny léky. Když si je po propuštění
podezřelý vysadil, začaly se znovu zhoršovat schizofrenní příznaky, zejména paranoidně
persekuční bludy, halucinace a dezorganizace myšlení. 2. Bludné a dezorganizované myšlení bylo
v době inkriminovaného činu natolik výrazné, že podezřelý nebyl s to racionálně rozpoznávat
nebezpečnost svého jednání pro společnost a nebyl s to své jednání ovládat, určovat zbytky své
vůle a rozumu. Rozpoznávací i ovládací schopnosti byly těžkou duševní chorobou plně
potlačené, vymizelé. 3. Bez adekvátní soustavné a dlouhodobé odborné léčby pobyt
posuzovaného na svobodě je a bude pro společnost (zejména pro členy rodiny) nebezpečný. 4.
Bez této léčby bude přetrvávat i jisté riziko, že se podezřelý bude snažit o naplnění svých
výhrůžek vůči svému nevlastnímu otci. 5. Podezřelý je ve vztahu ke svému duševnímu
onemocnění i ve vztahu k inkriminované činnosti specificky psychotickým způsobem nekritický.
Není schopen chápat smysl trestního řízení ve všech potřebných souvislostech a není
ani schopen se na něm plnohodnotně podílet. 6. Znalec navrhl, aby byla posuzovanému soudem
co nejdříve nařízena ochranná psychiatrická léčba s tím, že v dané situaci není zcela nezbytná
její ústavní forma, postačila by a svůj účel by plnila i dlouhodobá soustavná ochranná léčba
ambulantní formou. Kdyby se jí však podezřelý vymykal a kdyby při ní potřebným způsobem
nespolupracoval, nezbylo by než ambulantní formu ochranné léčby změnit na ústavní.
Usnesením policejního orgánu ze dne 26. 11. 2009 byla podle §159a odst. 1 trestního
řádu odložena věc trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a
odst. 1 trestního zákona, neboť nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit
jinak, a to s ohledem na zdravotní stav podezřelého. Usnesení policejního orgánu převzali
dne 26. 11. 2009 P. a J. M. s tím, že stížnost proti němu podávat nebudou. Současně policejní
orgán předložil spisový materiál v dané věci Okresnímu státnímu zastupitelství v Českých
Budějovicích (doručeno 30. 11. 2009) – kárně obviněné s návrhem na ochranné psychiatrické
léčení, s odkazem na výše uvedený znalecký posudek.
Dále podle úředního záznamu policejního orgánu ze dne 30. 12. 2009 tohoto dne
v 15.00 hod. oznámil policejnímu orgánu P. M., že J. H. dne 29. 12. 2009 v době kolem, 9.15 hod.
v Č. B., K. č. 9, před domem bezdůvodně slovně a poté i fyzicky napadl svého nevlastního otce
P. M. tak, že ho slovně urážel a poté se ho snažil udeřit do ramene a kopat do nohou, toto se mu
nepodařilo, neboť P. M. útok odrazil. Ke zranění osob nedošlo. K tomu podal P. M. vysvětlení,
v němž uvedl, že asi deset minut po deváté vyšel ze svého domu na výše uvedené adrese směrem
k ul. M., kde po cca 3 m před sebou uviděl Bc. J. H., nevlastního syna, ke kterému přišel na
vzdálenost jedné ruky. Zastavil se a chtěl mu podat ruku. V tom mu začal nadávat a vyhrožovat,
jak bylo dříve uvedeno ve spise č. j. KRPC-36557/PŘ-2009-020110, na to mu odvětil, že není
třeba se hádat a že si mohou vše vysvětlit. V tom zatnul pěsti a začal směřovat údery pěstí přímo
na ramena P. M., tomuto se snažil s úspěchem vyhýbat. Poté začal kopat nohama, střídal různě
pravou a levou, čemuž se také vyhnul. Když útok opadl, okamžitě odešel pryč, neotáčel se a neví,
kam Bc. J. H. odešel. Podle úředního záznamu ze dne 6. 1. 2010 podal u policejního orgánu P. M.
vysvětlení, kdy uvedl, že jej J. H. dne 29. 12. 2009 verbálně napadl slovy „Ty buzerante, Ty
parchante, Ty kurvo“. Od té doby jej několikrát potkal před divadlem, kde pracuje, ale vždy se
mu podařilo J. H. vyhnout bez konfliktu. Dne 6. 1. 2010 v době kolem 01.00 hod., kdy odjížděl
s manželkou z divadla potkali J. H., který na ně pravděpodobně čekal. Podařilo se jim odjet bez
konfliktu, H. je nijak nepronásledoval. Po chvíli mu přišla SMS od H. ve znění „Vy děvky
zkurvený“. Dále uvedl, že na ošetření u lékaře po napadení ze dne 29. 12. 2009 nebyl a ani si na
ošetření nedojde. Jeho zdravotní stav je dobrý, po napadení ze strany H. nebyl nijak omezen na
běžném způsobu života, normálně dochází do zaměstnání. Policie ČR poté dne 8. 1. 2010 věc
odložila podle §58 odst. 3 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, s ohledem na závěry
znaleckého posudku ze dne 9. 11. 2009. Tyto skutečnosti jsou potvrzovány rovněž obsahem
spisu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, obvodní oddělení
České Budějovice, č. j.: KRPC-46574/PŘ-2009-020110, který kárný soud rovněž u jednání
provedl k důkazu.
Z dokazování (zpráva Okresního státního zástupce v Českých Budějovicích ze dne
25. 2. 2010 na č. l. 32 soudního spisu) dále plyne, že kárně obviněná měla ve dnech 18. 12. –
31. 12. 2009 a 4. 1. 2010 dovolenou, v období od 30. 11. 2009 do 31. 12. 2009 zpracovala kárně
obviněná žalobu v 8 věcech, v devíti věcech podala návrh na potrestání, ve 4 věcech podala
odvolání nebo odpor, dále v jedné věci vydala usnesení podle §308 odst. 1 trestního řádu
a ve dnech 30. 11. 2009, 2. 12. 2009, 7. 12. 2009, 8. 12. 2009, 10. 12. 2009, 14. 12. 2009,
16. 12. 2009 a 6. 1. 2010 se zúčastnila hlavního líčení nebo veřejného zasedání. V daném období
byly kárně obviněné přiděleny další nové věci, a to v rejstříku ZT celkem 10 věcí, v rejstříku
ZK celkem 9 věcí, v rejstříku ZN – IV. oddíl (přípravné řízení) celkem 37 věcí a v rejstříku ZN –
II. oddíl (oznámení o trestných činech) celkem 4 věci.
Dále vzal kárný soud - z výtky udělené kárně obviněné Okresním státním zástupcem
v Českých Budějovicích ze dne 19. 3. 2010, sp. zn. SPR 94/2010 - za prokázáno, že kárně
obviněné byla dle §30 odst. 3 zákona o státním zastupitelství udělena výtka, přičemž z obsahu
dozorového spisu sp. zn. ZN 5162/2009 ve věci podezřelého J. H. bylo zjištěno, že přestože
znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, v závěru znaleckého posudku navrhl, aby byla u
podezřelého co nejdříve nařízena soudem ambulantní léčba, tento návrh podle §94 odst. 1, 4
trestního řádu jako dozorující státní zástupkyně kárně obviněná podala okresnímu soudu až dne
7. 1. 2010, tedy s časovou prodlevou, přestože podnět policejního orgánu jí byl doručen již 30.
11. 2010. Dále bylo kárně obviněné vytčeno, že se ve výrokové části dopustila dvou závažných
textových chyb, které v podstatě mohly vést k vážnému zpochybnění kvality a odbornosti práce
okresního státního zastupitelství.
Z pracovního hodnocení kárně obviněné ze dne 14. 4. 2010 kárný soud zjistil, že kárně
obviněná nastoupila do resortu bývalé prokuratury dne 1. 10. 1979 jako právní čekatelka
na Okresní prokuratuře v Pelhřimově. Poté byla pracovně zařazena rovněž na Okresní
prokuratuře v Jindřichově Hradci jako vyšetřovatelka prokuratury a poté jako prokurátorka
na Okresní prokuratuře v Českých Budějovicích a poté jako státní zástupkyně na tomto okresním
státním zastupitelství. Svým nadřízeným je hodnocena jako spolehlivá a ve většině případů
i velmi pečlivá pracovnice. Přidělenou agendu kárně obviněná zpracovává včas a kvalitně,
u hlavních líčení a veřejných zasedání vystupuje věcně a s dostatečným důrazem a znalostí
projednávaných věcí. Její návrhy a event. podané opravné prostředky mají dobrou právní
i věcnou úroveň. Její opomenutí, pro které jí byla dne 19. 3. 2010 uložena výtka, bylo
v její dosavadní práci určitým vybočením.
Ze spisu krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. SPR 567/2010 kárný soud
zjistil, že předseda krajského soudu byl Ministerstvem spravedlnosti dne 24. 3. 2010 požádán,
aby prošetřil správnost postupu znalce MUDr. V. Ch., CSc. při zpracování znaleckého posudku
pod č. 3205/2009 znaleckého deníku v trestní věci J. H.; komise znalců jmenovaná předsedou
krajského soudu dospěla k závěru, že psychopatologický rozbor a diagnostika jsou ve znaleckém
posudku MUDr. V. Ch., CSc., ze dne 9. 11. 2009 standardně popsané, přičemž znalec v závěru
posudku jednoznačně doporučuje co nejdříve nařídit ochranné psychiatrické léčení (zápis
z komise znalců – obor zdravotnictví, odvětví psychiatrie konané dne 7. dubna 2010 u Krajského
soudu v Českých Budějovicích). Předseda krajského soudu poté dne 8. 4. 2010 sdělil Ministerstvu
spravedlnosti, že nevidí žádný důvod pro jakékoliv opatření podle §20 zákona č. 36/1967 Sb., o
znalcích a tlumočnících vůči znalci MUDr. V. Ch., CSc. V závěrech znalce není žádný rozpor;
„znalecký závěr o dostatečnosti ambulantní léčby s ohledem na psychopatologický rozbor a diagnostiku obsaženou
ve znaleckém posudku na J. H. sice nemohu odborně posoudit, ale přesto mi připadá jako adekvátní. To ostatně
nezpochybňuje ani znalecká komise ustanovená ad hoc.“.
Na základě provedeného dokazování dospěl kárný soud k následujícím skutkovým
závěrům.
Kárně obviněné je navrhovatelkou vytýkáno chybné a neprofesionální vyhodnocení
závěrů znaleckého posudku MUDr. V. Ch., CSc., ze dne 9. 11. 2009, přičemž navrhovatelka tvrdí,
že závěry znaleckého osudku byly nejisté, nepřesné, rozporuplné a nepřesvědčivé zejména ve
vztahu k doporučené formě ochranné léčby podezřelého J. H. Vymezením skutku v návrhu na
zahájení kárného řízení je přitom kárný soud vázán a nemůže jej překročit (§220 odst. 1 trestního
řádu ve spojení s §25 zákona o kárném řízení).
Kárný soud proto musel nejdříve zjistit, jaké byly závěry znaleckého posudku MUDr. V.
Ch., CSc., a zda nesou znaky nejistoty, nepřesnosti, rozporuplnosti a nepřesvědčivosti, které
příslušelo kárně obviněné jako dozorující státní zástupkyni – cestou příslušného pokynu
policejnímu orgánu – napravovat. Pokud jde o úlohu znalce v trestním řízení a hodnocení
znaleckého posudku orgány činnými v trestním řízení, vyšel kárný senát z názorů publikované
judikatury a odborné literatury.
V prvé řadě je třeba vidět, že „podle §107 odst. 1 trestního řádu nepřísluší znalci provádět
hodnocení důkazů a řešit právní otázky, ale platí zásada, že znalec objasňuje věc z hlediska odborných znalostí,
které náleží do jeho působnosti, přičemž nelze vyloučit, aby znalec poskytl odpovědi v podobě alternativ.
V neposlední řadě je k povaze znaleckého posudku třeba uvést, že tento je orgány činnými v trestním řízení
hodnocen volně jako kterýkoliv jiný důkaz. Nejsou tedy znaleckým posudkem bezpodmíněčně vázány.
Předpokladem správného hodnocení posudku je jeho pečlivá prověrka. Prověrku je třeba zaměřit na zejména
na to, zda znalec přihlédl ke všem skutečnostem, které mají význam pro podání posudku, zda závěr opřel
jen o skutečnosti věrohodné, zda jsou správné vědecké metody, kterých znalec použil, zda úroveň daného oboru vědy
dovoluje řešení zaujaté znalcem, zda závěr znaleckého posudku logicky vyplývá ze skutkových předpokladů,
zda závěr znalce je v souladu s jinými objektivně prověřenými důkazy ve věci. Jestliže prověrka ukáže v některém
ze zkoumaných hledisek vady, resp. je-li posudek rozporný, nejasný nebo neúplný, je třeba odstranit
je nejprve vyžádáním vysvětlení od znalce (znalců), který posudek podal. Teprve nevede-li to k výsledku, přibere
se znalec jiný (§109)“ (Císařová, D., Fenyk, J., Gřivna, T. a kol. Trestní právo procesní. 5. vyd. Praha:
ASPI, 2008, s. 340).
K hodnocení znaleckého posudku a jeho významu při ukládání ochranného léčení
se již dříve vyjádřil také Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 19. 4. 1991,
sp. zn. 11 Tz 22/91 (všechna v tomto rozhodnutí citovaná rozhodnutí soudů jsou dostupná
v informačním systému ASPI) tak, že: „Třebaže toto stíhání pravomocně skončilo usnesením o zastavení
podle §172 odst. 1 písm. e) tr. ř., trestní řízení (viz §12 odst. 9 tr. ř.) tu pokračovalo projednáváním návrhu
prokurátora na uložení ochranného léčení. Výsledkem takového řízení již není rozhodování o vině a trestu,
ale o ochranném opatření. Věcná souvislost se skončením trestním stíhání je tu zcela zřejmá. Svědčí pro ni i možný
postup soudu podle ustanovení §230 odst. 2 tr. ř. Proto znalecký posudek o duševním stavu obviněného
je třeba považovat za takovýto důkaz a nikoli důkaz listinný i v následném řízení o uložení ochranného léčení,
při kterém bude zpravidla nutno tyto znalce vyslechnout a při uplynutí delší doby od podání původního znaleckého
posudku též požádat o eventuální doplnění vzhledem k tomu, že podmínky pro uložení ochranného léčení musí být
splněny v době rozhodování soudu o tomto ochranném opatření…. . Provádění dokazování se tu samozřejmě řídí
ustanovením §235 odst. 2 tr. ř….“.
K povaze a významu znaleckého posudku v trestním řízení se pak i v pozdější době
vyjádřil rovněž Ústavní soud, který ve svém nálezu ze dne 30. 4. 2007, č. j. III. ÚS 299/06-1,
poukázal na to, že: „Znalecký posudek je nepochybně významným druhem důkazních prostředků a v rámci
dokazování v trestním řízení mu přísluší významné místo. Nelze však pustit ani na okamžik ze zřetele,
že ze stěžejních zásad dokazování v novodobém trestním procesu vyplývá požadavek kritického hodnocení
všech důkazů, včetně znaleckého posudku. Znalecký posudek je nutno hodnotit stejně pečlivě, jako každý jiný
důkaz, ani on nepožívá žádné větší důkazní síly a musí být podrobován všestranné prověrce nejen právní
korektnosti, ale též věcné správnosti. Hodnotit je třeba celý proces utváření znaleckého důkazu, včetně přípravy
znaleckého zkoumání, opatřování podkladů pro znalce, průběh znaleckého zkoumání, věrohodnost teoretických
východisek, jimiž znalec odůvodňuje své závěry, spolehlivost metod použitých znalcem a způsob vyvozování závěrů
znalce. Metodologie znaleckého dokazování vyžaduje, aby jak orgány činné v trestním řízení, tak samotný znalec
kriticky hodnotili úplnost a bezvadnost podkladových materiálů, které znalec podrobuje svému zkoumání. Znalec
nesmí sám vyloučit některé z předložených podkladů jen proto, že nezapadají do jím vytyčené verze události.
Ponechávat bez povšimnutí věcnou správnost znaleckého posudku, slepě důvěřovat závěrům znalce, by znamenalo
ve svých důsledcích popřít zásadu volného hodnocení důkazů soudem podle svého vnitřního přesvědčení, privilegovat
znalecký důkaz a přenášet odpovědnost za skutkovou správnost soudního rozhodování na znalce; takový postup
nelze z ústavněprávních hledisek akceptovat. Vyvstanou-li pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku,
je orgán činný v trestním řízení povinen, v souladu se zásadou oficiality a zásadou vyhledávací
(§2 odst. 4, 5 tr. ř.), pokusit se odstranit vzniklé pochybnosti obstaráním dalších důkazů. V případě závažných
skutkových rozporů a pochybností o správnosti znaleckého posudku, které se nepodaří odstranit, musí soud
postupovat podle pravidla in dubio pro reo a rozhodnout ve prospěch obviněného.“
Pod zorným úhlem takto vymezených přístupů kárný soud po prostudování znaleckého
posudku MUDr. V. Ch., CSc., ze dne 9. 11. 2009 a jeho kritickém zhodnocení dospěl k závěru, že
tento znalecký posudek byl zpracován zcela řádně a závěry znalce, které jsou v něm uvedeny, jsou
zcela jednoznačné. Rozhodně nelze hovořit o těchto závěrech jako nejednoznačných, nejistých,
nepřesných a rozporuplných. Ze závěrů tohoto znaleckého posudku bez jakýchkoliv pochybností
plynou zejména závěry o tom, že J. H. v době činu, z něhož byl obviněn, trpěl vážnou, těžkou
duševní chorobou – schizofrenií, jejíž příznaky byly během léčby v dubnu 2009 potlačeny léky,
ale když si je po propuštění jmenovaný vysadil, začaly se opět zhoršovat schizofrenní příznaky
(především paranoidně persekuční bludy, halucinace a dezorganizace myšlení). Bludné a
dezorganizované myšlení tedy bylo v době inkriminovaného činu natolik výrazné, že J. H. nebyl
s to racionálně rozpoznávat nebezpečnost svého jednání pro společnost a nebyl s to své jednání
ovládat, určovat zbytky své vůle a rozumu. Rozpoznávací i ovládací schopnosti byly těžkou
duševní chorobou plně potlačené (vymizelé). Znalec také jednoznačně konstatoval, že bez
adekvátní soustavné a dlouhodobě odborné léčby je a bude pobyt J. H. na svobodě pro
společnost (zejména členy jeho rodiny) nebezpečný a bez této léčby bude přetrvávat i riziko, že se
bude snažit o naplnění svých výhrůžek vůči svému nevlastnímu otci. Jednoznačný je také návrh
znalce na co nejrychlejší uložení ochranného psychiatrického léčení podezřelému J. H.
Skutečnost, že znalec rovněž uvádí, že v dané situaci není zcela nezbytná její ústavní
forma, ale postačila by a svůj účel by dobře plnila i dlouhodobá soustavná léčba ambulantní
formou, přičemž v předchozí části znaleckého posudku současně konstatuje, že v doporučeném
ambulantním doléčování se přístup J. H. jeví jako nespolehlivý, ovlivněný nosoagnosií, přičemž
nasazenou medikaci neuroleptiky po odchodu z nemocnice vysadil, bez dalšího neznamená, že
jde o rozporuplné závěry, jak tvrdí navrhovatelka, a to již s přihlédnutím k tomu, že není vyloučeno,
aby znalec poskytl odpovědi ve formě alternativ.
Znalec ke svém závěru o postačující možnosti ambulantního ochranného léčení dospívá
na základě medicínských, odborných znalostí a nevyjadřuje tím ve své podstatě nic jiného
než to, že zdravotní stav podezřelého v době zpracování znaleckého posudku nevyžadoval
nezbytně ústavní formu ochranné léčby, ale postačující by byla i forma ambulantní. Tento závěr
znalce přitom není nijak v rozporu s jeho předchozím konstatováním, že podezřelý nasazenou
medikaci neuroleptiky po odchodu z nemocnice vysadil a v doporučovaném (nikoliv soudem
nařízeném ochranném léčení – pozn. kárného soudu) ambulantním doléčování se přístup podezřelého
jevil jako nespolehlivý. Znalec v tomto směru poukazuje totiž také na to, že přístup podezřelého
je ovlivněn nosoagnosií [úplný či částečný náhled (např. poruchy či choroby), reflexe problému –
pozn. kárného soudu] a ve svých závěrech také zdůraznil, že v případě, že by se ambulantnímu
ochrannému léčení podezřelý vymykal, resp. by při něm potřebným způsobem nespolupracoval,
bylo by nutné nařídit ústavní ochrannou léčbu. Tyto závěry znalce nejsou v rozporu
také z toho důvodu, že skutečnost, že dříve podezřelý při ambulantním léčení nespolupracoval,
nemusí nutně bez dalšího znamenat, že tento jeho postoj je trvalý a bude trvat i v době,
kdy se o nařízení ochranné léčby bude rozhodovat.
Byť je znalecký posudek nepochybně při rozhodování o nařízení ochranného léčení
důkazem stěžejním, nelze dále odhlédnout od toho, že to není znalec, který rozhoduje,
zda a v jaké formě se má ochranné léčení nařídit, to přísluší výhradně soudu, který o ochranném
léčení rozhoduje, neboť jde o otázku právní [srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne
3. 1. 2007, sp. zn. 3 Tdo 1548/2006, podle kterého „Rozhodnutí o uložení ochranného léčení podle §72
tr. zák. není závěrem znaleckým, nýbrž výlučně právním, který může soud učinit jen na podkladě zjištěného
skutkového stavu věci (důkaz znaleckým posudkem apod.)“]. Státní zástupce při zvažování podání návrhu
na uložení ochranného léčení pak posuzuje, zda závěry znaleckého posudku jsou dostačující
pro přijetí závěru, že podání tohoto návrhu je v konkrétním případě nezbytné, zda závěry
znaleckého posudku umožňují přijmout závěr, že je nutné nařízení ochranného léčení
a zda závěry znaleckého posudku umožňují přijmout také závěr o tom, zda v tom kterém případě
má státní zástupce navrhnout ochranné léčení ambulantní nebo ústavní formou,
popř. zda a jaké jsou alternativy forem ochranné léčby a za jakých podmínek. To závěry
předmětného znaleckého posudku MUDr. V. Ch., CSc., z hlediska podání návrhu státního
zástupce nepochybně umožňují; je třeba přihlédnout rovněž k tomu, že hodnocení znaleckého
posudku státním zástupcem při zvažování návrhu na uložení ochranného léčení je do jisté míry
hodnocením „předběžným“, protože soud při svém rozhodování o nařízení ochranného léčení
nevychází ze stavu, který zde je v době spáchání činu jinak trestného, popř. v době podání návrhu
státním zástupcem na nařízení ochranného léčení, ale ze stavu, který zde je v době rozhodování
soudu [srov. rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 8. 1998,
sp. zn. 14 To 123/98, podle kterého „Vedle nedostatku trestní odpovědnosti pro nepříčetnost pachatele činu
jinak trestného je podmínkou pro uložení ochranného léčení podle §72 odst. 1 tr. zák. skutečnost, že v době
rozhodování o tomto ochranném opatření je prokázáno, že i v té době je pobyt takové osoby na svobodě nebezpečný
tím, že v důsledku její duševní poruchy znovu spáchá závažnější útok na zájmy chráněné trestním zákonem.
Nestačí hrozba jednání, které naplňuje toliko znaky přestupku.“ nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu
ze dne 13. 11. 1978, sp. zn. 7 Tz 49/78, podle kterého „Podmínka pro uložení ústavního ochranného
léčení podle §72 odst. 1 tr. zák., že pobyt pachatele činu jinak trestného na svobodě je nebezpečný, musí být
splněna v době rozhodování soudu o ochranném léčení. Nestačí, že byla splněna v době zastavení trestního stíhání
z důvodu uvedeného v §172 odst. 1 písm. e) tr. ř.“ ].
K formě případně ukládaného ochranného léčení se v novější době vyjádřil Nejvyšší soud
také ve svém rozhodnutí ze dne 21. 4. 2010, sp. zn. 3 Tdo 273/2010, v němž uvedl,
že „Pokud jde o formu ochranného léčení, v ustanovení §72 odst. 4 tr. zák. není striktně stanoveno, jakou formu
ochranného léčení má soud použít, když zákon uvádí, že ochranné léčení se vykonává zpravidla v léčebném
zařízení. Naproti tomu nařízení ambulantního způsobu léčby se již váže na podmínku, že vzhledem k povaze
choroby a léčebným možnostem lze očekávat, že účel splní i léčení ambulantní. V takové případě pak soud může
nařídit léčení v ambulantní formě. V nyní posuzované věci soud prvního stupně z posudku znalce z oboru
zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Š., Ph. D., zjistil, že dovolatelka trpí závažným duševním
onemocněním splňujícím kritéria paranoidní schizofrenie nebo poruchy s bludy (paranoia). V důsledku uvedeného
duševního onemocnění byla podle znalce u dovolatelky dána značná míra pravděpodobnosti opakování obdobného
činu a z medicínského hlediska označil její pobyt na svobodě za nebezpečný. Proto ve svém posudku doporučil
uložení ochranného léčení psychiatrického. Zároveň zpochybnil možnost ambulantní formy léčení dovolatelky,
jestliže se sama subjektivně necítí být nemocnou. V doplňku posudku ze dne 9. 1. 2009 však připustil,
že též ambulantní forma psychiatrického léčení by mohla být postačující; ovšem za předpokladu, že se dovolatelka
bude ochotna takové léčbě podrobit a bude-li psychiatr vyžadovat zejména užívání psychofarmak v depotní formě,
psychologické vyšetření, popř. i účast na skupinové terapii či krátké pobyty v lůžkovém psychiatrickém zařízení.
Soud při posuzování podmínek pro uložení ochranného léčení vzal u dovolatelky v úvahu
rovněž to, že se po dobu několika let opakovaně, mnohdy veřejně, dopouští verbálních útoků vůči lidem
ze svého okolí a že pomlouvačné informace týkající se poškozeného R. B. nebyly jejím jediným excesem. Uvedené
skutečnosti ve vztahu k závěrům posudku znalce - psychiatra o závažném duševním onemocnění dovolatelky
pak umožňují dovodit, že její pobyt na svobodě bez jakékoliv kontrolované léčby je vzhledem k povaze zjištěného
onemocnění a s ním související míře pravděpodobnosti opakování podobného či případně i závažnějšího jednání
nebezpečný ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 tr. zák. Soud prvního stupně proto rozhodl věcně správně, pokud
dovolatelce - kterou pro nepříčetnost nebylo možno činit odpovědnou za trestný čin pomluvy podle §206 odst. 1
tr. zák. - uložil ochranné psychiatrické léčení. Současně vysvětlil, proč přistoupil pouze k ambulantní formě
tohoto léčení. Napadenému usnesení odvolacího soudu pak nelze vytknout, že k závěrům soudu prvního stupně
neměl výhrad a dovolatelčinu stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou.
Závěrem Nejvyšší soud jako obiter dictum dodává, že soudy obou stupňů nepochybily
ani v tom, pokud si v řízení o uložení ochranného léčení neopatřily nový znalecký posudek. V tomto směru lze
odkázat na stávající judikaturu, podle níž znalecký posudek o duševním stavu obviněného opatřený v průběhu
trestního stíhání, které pak bylo zastaveno podle §172 odst. 1 písm. e) tr. ř., lze k důkazu jako znalecký
posudek a nikoli jen jako listinný důkaz, použít i v následném řízení o uložení ochranného léčení
(srov. rozhodnutí č. 24/1992/II SbRt.).“
Závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2010, sp. zn. 3 Tdo 273/2010 citoval
kárný soud rozsáhleji, protože jsou podle jeho názoru plně aplikovatelné i na nyní projednávanou
věc, a to zejména s ohledem na obdobný skutkový základ z hlediska hodnocení závěrů znalce
ohledně nebezpečnosti pobytu osob, které měly spáchat čin jinak trestný, na svobodě. V obou
případech totiž znalci označili pobyt těchto osob na svobodě za nebezpečný a v obou případech
nevyloučili možnost ambulantního ochranného léčení za postačující, a to shodně s ohledem
na posouzení postoje těchto osob k ambulantní ochranné léčbě.
Lze tedy v projednávané věci uzavřít, že znalec v předmětném znaleckém posudku uvedl,
se kterými skutečnostmi se seznámil při jeho přípravě, dostatečně vysvětlil, o které konkrétní
skutečnosti své závěry opírá, jakož i popsal postup, kterým ke svým závěrům dospěl a z hlediska
doporučené formy ochranného léčení zcela přípustně ve shodě s právní vědou i konstantní
judikaturou trestních soudů uvedl možné alternativy ambulantní a ústavní formy ochranného
léčení podezřelého s poukazem na podmínění ambulantní formy této léčby spoluprací
podezřelého. Ostatně řádné vypracování daného znaleckého posudku je dále potvrzováno
Zápisem z komise znalců – obor zdravotnictví, odvětví psychiatrie konané dne 7. dubna 2010
u Krajského soudu v Českých Budějovicích, kdy ani tato komise neshledala v postupu a závěrech
znalce MUDr. V. Ch., CSc., pochybení. Volba některé z uvedených forem ochranné léčby je pak
výlučně otázkou právní, kterou by kárně obviněná měla zohlednit v návrhu na uložení
ochranného léčení, přičemž konečné rozhodnutí o uložení ochranného léčení a volbě jeho formy
přísluší výhradně soudu, který by o návrhu kárně obviněné na uložení ochranného léčení
podezřelému případně rozhodoval. Tuto odpovědnost orgánů činných v trestním řízení
při zvažování uložení a volby formy ochranného léčení (ať již při podání návrhu státním
zástupcem na její uložení nebo při rozhodování soudu o tomto návrhu) nelze z výše uvedených
důvodů přenášet na znalce. Základní skutkový předpoklad kárného návrhu, tedy existence
nejistých, nepřesných, rozporuplných nebo nepřesvědčivých závěrů znaleckého posudku, nebyla
v kárném řízení prokázána.
Proto kárný soud podle §19 odst. 2 zákona o kárném řízení kárně obviněnou obvinění,
které bylo proti ní vzneseno navrhovatelkou, zprostil, protože vytýkaný skutek nemůže být
za daných okolností kárným proviněním – kárného provinění se dopustí státní zástupce,
který zaviněně poruší povinnost (§28 zákona o státním zastupitelství) mj. uloženou mu §24
odst. 1 zákona o státním zastupitelství, postupovat odborně a svědomitě. S ohledem na obsah
řádně zpracovaného znaleckého posudku MUDr. V. Ch., CSc., ze dne 9. 11. 2009, jehož závěry
byly naprosto jednoznačné, nebylo jediného racionálního důvodu k uložení povinnosti
policejnímu orgánu jakékoliv údajné, navrhovatelkou mylně tvrzené, nedostatky závěrů tohoto
znaleckého posudku nějak napravovat (např. výkladem znalce nebo vyžádáním doplnění
znaleckého posudku). S ohledem na důvody, které vedly kárný soud ke zproštění kárně obviněné
navrhovatelkou vzneseného obvinění, bylo nadbytečné provádět svědecký výslech JUDr. J. R.,
Okresního státního zástupce v Českých Budějovicích, který by se mohl vyjádřit k pracovnímu
vytížení kárně obviněné v rozhodné době a k obvyklé praxi Okresního soudu v Českých
Budějovicích při rozhodování o uložení ochranného léčení, neboť bližší objasnění těchto
skutečností by nemohlo mít vliv na rozhodnutí kárného soudu v projednávané věci.
V této souvislosti však kárný soud považuje za vhodné zdůraznit, že ve smyslu §220
odst. 1 trestního řádu ve spojení s §25 zákona o kárném řízení mohl kárný soud rozhodovat
jen o skutku, který byl uveden v návrhu na zahájení kárného řízení a předmětem rozhodování
kárného soudu tedy nemohly být jiné skutky kárně obviněné. Jestliže tedy navrhovatelka
dále v replice k vyjádření kárně obviněné poukazuje na to, že na údajné nesrovnalosti
předmětného znaleckého posudku kárně obviněná „ihned“ nereagovala a bez povšimnutí
ponechala i apel znalce, aby ochranné léčení bylo nařízeno „co nejdříve“, nelze než ze strany
kárného soudu konstatovat, že svým obsahem jde o vytýkání nedůvodných průtahů kárně
obviněnou, za něž však již byla kárně obviněné uložena výtka (udělení výtky ze dne 19. 3 2010,
sp. zn. SPR 94/2010), a tyto „průtahy“ nejsou ani předmětem návrhu na zahájení kárného řízení
v této věci. V tomto rozsahu jde tedy argumentace navrhovatelky mimo předmět projednávané
věci, která byla zahájena k jejímu návrhu. Podle judikatury kárného soudu (srov. rozhodnutí
č. j. 12 Ksz 1/2008 – 97 ze dne 15. 9. 2009, dostupné na www.nssoud.cz) pak uložení výtky
představuje pro shodný skutek překážku, pro kterou již nelze kárné řízení vést a kárný soud
v takových případech kárné řízení zastavuje.
O povinnosti státu nahradit kárně obviněné náklady účelně vynaložené v souvislosti
s kárným řízením rozhodne kárný soud z podmínek §19 odst. 3 zákona o řízení (č. 7/2002 Sb.)
samostatným rozhodnutím; pro předložení podkladů pro toto rozhodnutí stanovil lhůtu dvou
týdnů od vyhlášení tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. září 2010
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně kárného senátu
pro věci státních zástupců