ECLI:CZ:NSS:2010:15.KSE.2.2010:59
sp. zn. 15 Kse 2/2010 - 59
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího správního soudu ve složení: JUDr. Lenka Matyášová,
JUDr. Vladimír Veselý, Mgr. MUDr. Radan Kuča, JUDr. Jindřich Psutka, JUDr. Gabriela
Vilímková a Mgr. Martina Douchová, projednal v ústním jednání dne 9 . 11. 2010 návrh
na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti soudních exekutorů ze dne 26. 3. 2010 podaný
předsedkyní Okresního soudu Plzeň - jih, JUDr. Věrou Oravcovou, Ph. D., proti JUDr. J. D.,
soudnímu exekutorovi, Exekutorský úřad Plzeň - jih, se sídlem Jablonského 7, Plzeň
takto:
Kárné řízení proti
kárně obviněnému soudnímu exekutorovi
JUDr. J. D.
pro skutek, že
1. jako soudní exekutor v řízení vedeném u Exekutorského úřadu Plzeň - jih
pod sp. zn. 16 Ex 4361/05, přesto, že usnesením O kresního soudu v Litoměřicích ze dne
17. 8. 1995, sp. zn. E 779/95, byl nařízen výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí ve společném
jmění manželů J. Č. a M. Č., zapsaných na LV č. 117 pro katastrální území Radovesice u
Libochovic, obec Radovesice u Katastrálního pracoviště v Litoměřicích, postihl tyto nemovitosti
svým exekučním příkazem ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 16 Ex 4361/2005, a pokračoval v provádění
exekuce jejich prodejem, přičemž dne 1. 10. 2007 provedl jejich dražbu a udělil příklep a dále
nerespektoval usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24 . 3. 2009, č. j. 11 Co
24/2008 - 65, jímž bylo usnesení o udělení příklepu změněno tak, že se vydražiteli příklep
neuděluje, přitom krajský soud vyslovil právní n ázor, že zde existovala překážka věci rozhodnuté
a postup exekutora byl nezákonný. Soudní exekutor předmětné usnesení zaslal zástavnímu věřiteli
- obchodní společnosti CORSAIR (Luxembourg) N° 11 S. A., se sídlem L-111 5 Luxembourg,
Boulevard Konrád Adenauer 2, Lucembursko, IČ 90447 současně s dražební vyhláškou ze dne
18. 6. 2009, sp. zn. 16 Ex 4361/05, kterou nařídil na den 24. 7. 2009 dražební jednání, jehož
předmětem jsou shora uvedené nemovitosti, a tedy dále pokračoval v provádění exekuce
prodejem shora specifikovaných nemovitostí, byť překážka věci pravomocně rozhodnuté dosud
neodpadla, neboť výkon rozhodnutí pod sp. zn. E 779/95 dosud nebyl pravomocně zastaven,
2. jako soudní exekutor v řízení vedeném u Exekutorského úřadu Plzeň - jih
pod sp. zn. 16 Ex 643/04, přesto, že usnesením Okresn ího soudu v Teplicích ze dne 27. 6. 2000,
č. j. 35 E 3922/99 - 15, byl nařízen výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí zapsaných
na LV č. 2782 pro k. ú. Bílina povinného P. Š. a tento výkon rozhodnutí nebyl ukončen, nařídil
exekučním příkazem ze dne 17. 2. 2004 exekuci prodejem těchto nemovitostí, dne 4. 10. 2007
provedl dražbu předmětných nemovitostí a udělil příklep .
t e d y
jako soudní exekutor měl závažně a opětovně porušit povinnost stanovenou právním
předpisem,
č í m ž se m ě l d o p u s t i t
kárného provinění podle §116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu
s e z a s t a v u je .
Odůvodnění:
Předsedkyně Okresního soudu Plzeň - jih podala dne 26. 3. 2010 na soudního exekutora
JUDr. J. D. kárnou žalobu, ve které uvádí, že jmenovaný exekutor ve věci povinného J. Č. vedené
pod sp. zn. 16 Ex 4361/05 a ve věci p ovinného P. Š. vedené pod sp. zn. 16 Ex 643/04 závažně
porušil povinnosti stanovené právním předpisem tím, že provedl exekuci prodejem nemovitostí
ve vlastnictví povinných, přestože již dříve byl soudy nařízen výkon rozhodnutí prodejem
stejných nemovitostí a byla tak dána překážka věci pravomocně rozhodnuté. Podle názoru kárné
žalobkyně kárně obviněný soudní exekutor tímto spáchal kárné provinění podle §116 odst. 2
exekučního řádu, za což mu navrhla uložit kárné opatření podle §116 odst. 3 exekučního řádu.
K důkazu kárná žalobkyně odkázala na spisy Okresního soudu v Teplicích 14 Nc 9235/2004 a 35
E 3922/99, spisy Okresního soudu v Litoměřicích Nc 5520/2005 a E 779/95, s pisy Exekučního
úřadu Plzeň - jih 16 Ex 4361/2005 a 16 Ex 643/04 a dohledový spis Okresního soudu Plzeň - jih
18 St 12/2009.
Kárně obviněný exekutor v písemném vyjádření ke kárné žalobě uvedl s odkazem
na ustanovení §117 odst. 4 exekučního řádu a ustanovení §177 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb.,
o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále „trestní řád“), že návrh na zahájení
kárného řízení postrádá základní zákonné náležitosti, neboť v žalobě není vymezen skutek .
Přitom podle §220 trestního řádu. soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden
v žalobním návrhu. Právní úprava upravující kárný postih soudců a dalších neumožňuje návrh
vrátit. Podaný návrh je tedy neprojednatelný. V návaznosti na to kárně obviněný exekutor
dovodil, že bude-li předmětný návrh věcně projednáván, dojde k porušení jeho ústavně
zaručeného práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny, neboť neví,
z čeho je obviňován, nevím tedy, čemu se má bránit.
Kárně obviněný exekutor dále namítl, že kárná žaloba byla podána po uplynutí zákonné
lhůty a údajný skutek je proto prekludován. Upozornil, že podle §117 odst. 3 exekučního řádu
musí být kárná žaloba podána do 6 měsíců ode dne, kdy se kárný žalobce o kárném provinění
dozvěděl. Do šestiměsíční lhůty se nezapočítává doba, po kterou se provádějí přípravné úkony
k prověření, zda ke kárnému provinění došlo, nejvýše však v délce dvou měsíců . Kárná žalobkyně
se o údajném skutku dozvěděla dne 28. 7. 2009. Vyžádala si pouze spisy okresních soudů
a jeho vyjádření, jiné důkazy (jeho exekuční spisy) si neopatřila, neprovedla žádné přípravné
úkony. Své vyjádření jí doručil dne 29. 9. 2009, spis Okresního soudu v Litoměřicích ve věci
povinného Č. vrátila dne 4. 11. 2009. Dne 16. 11. 2009 urgovala doručení spisu povinného Š., jiné
úkony neprovedla a až 26. 3. 2010 podala návrh na zahájení kárného řízení .
Podle názoru kárně obviněného exekutora kárná žalobkyně porušila ustanovení §2
odst. 5 trestního řádu a čl. 40 odst. 2 Listiny, neboť je její povinností navrhovat a předkládat
důkazy. K podání návrhu na zahájení kárného řízení jí stačila pouze stížnost advokátky
Bernardové (právní zástupkyně oprávněného), kterou do tohoto návrhu zcela přejala.
V souvislosti s tím kárně obviněný exekutor namítl, že subjekti vní lhůtu nelze prodlužovat
bez vážných důvodů a toto prodloužení nelze odůvodňovat údajnou časovou náročností,
když ze všech spisů je zřejmé, že nebyl proveden jediný přípravný úkon . Subjektivní lhůta
k podání návrhu na zahájení kárného řízení uplynula kárné žalobkyni marně, věc
je tedy prekludována.
Z těchto důvodů kárně obviněný exekutor navrhl, aby kárný senát zastavil kárné řízení,
neboť je zde důvod uvedený v §14 písm. a) zákona č. 7/2002 Sb. v platném znění.
Při ústním jednání konaném dne 9. 11. 2010 kárně obviněný exekutor opětovně poukázal
na své písemné vyjádření a setrval na námitkách, které vznesl v písemném vyjádření.
Kárná žalobkyně k otázce včasnosti žaloby uvedla, že zachovala osmiměsíční lhůtu,
neboť v prodloužené dvouměsíční lhůtě (dle §117 odst. 3 exekučního řádu) prováděla přípravné
úkony, snažila se získat spisy z okresních soudů, kterých se věc týkala tak, aby byly soustředěny
na jednom místě k tomu, aby mohla ověřit listiny, které pouze v kopii doložila stěžovatelka
a aby mohla osvědčit obsah podané stížnosti.
Kárný senát dospěl k závěru, že kárná žaloba byla podána opožděně .
Podle ustanovení §117 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech
a exekuční činnosti (dále „exekuční řád“) musí být kárná žaloba podána do 6 měsíců o de dne,
kdy se kárný žalobce o kárném provinění dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne,
kdy ke kárnému provinění došlo. Do šestiměsíční lhůty se nezapočítává doba,
po kterou se provádějí přípravné úkony k prověření, zda ke kárnému provinění došlo, nejvýše
však v délce dvou měsíců.
Subjektivní lhůta 6 měsíců i objektivní lhůta 3 roky jsou lhůty prekluzivní, to znamená,
že jejich uplynutím zaniká právo podat kárnou žalobu. Termín dozvědět se o kárném provinění
přitom neznamená, že již v tomto okamžiku musí být najisto podstaveno, že k jednání
zakládajícímu kárné provinění došlo; zde postačí, že vzniklo důvodné podezření, že se tak stalo .
Prokázání toho, že ke kárnému provinění došlo o kdo je za ně odpovědný je až předmětem
kárného řízení. Významný je proto okamžik vědomosti kárného žalobce o skutkových
okolnostech v takovém rozsahu, který umožní i jejich předběžné právní hodnocení v tom směru,
zda je zde dáno důvodné podezření, že ke kárnému provinění došlo či nikoli . Byť jde
o subjektivní lhůtu, je nutno „vědomí“ kárného žalobce založit na objektivní skutečnosti, tj . datu,
kdy tomuto orgánu došlo např. oznámení, v daném případě stížnost na postup exekutora
V projednávané věci není sporu ani pochyb o tom, že kárná žalobkyně se dozvěděla
o postupu exekutora v jednotlivých případech, tzn. dozvěděla se o konkrétních skutcích dne 28.
7. 2009 ze stížnosti na postup exekutora podané advokátkou Mgr. Soňou Bernardovou ,
která tak učinila na základě plné moci stěžovatele zástavního věřitele CORSAIR (Luxembour g)
N
0
11 S. A. V podané stížnosti byly detailně specifikovány předmětné exekuce spisovými
značkami exekutorských spisů, byl podrobně popsán průběh jednotlivých řízení, veškerá tvrzení
ve stížnosti uvedená byla doložena listinnými důkazy, ke stížnosti bylo přiloženo 17 příloh
obsahujících skutečnosti, o které se stížnost opírá. Mimo jiné bylo rovněž přiloženo:
Usnesení Okresního soudu v Litoměřicích č. j. E 779/95 ze dne 17. 8. 1995, Předvolání
Okresního soudu v Litoměřicích č. j. E 779/95 - 312 ze dne 16. 7. 2007, Usnesení soudního
exekutora JUDr. J. D. č. j. 166 Ex 4361/05 ze dne 4. 7. 2007, Vyrozumění soudního exekutora ze
dne 3. 9. 2007 o odročení dražebního jednání, Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j.
11 Co 24/2008 - 65 ze dne 24 . 3. 2009, Rozhodnutí o příklepu č. j. 16 Ex 4361/05 ze dne 1. 10.
2007, Dražební vyhláška soudního exekutora č . j. 16 Ex 4361/05 ze dne 18. 6. 2009, Výpis
z katastru nemovitostí LV č. 2782 k. ú. Bílina, Usnesení Okresního soudu v Teplicích č. j. 35 E
3922/99 - 15 ze dne 27. 6. 2000, Rozhodnutí o příklepu č. j. 16 Ex 643/04 ze dne 4. 10. 2007,
Usnesení Okresního soudu v Teplicích č. j. 14 Nc 9235/2004 - 95 ze dne 5. 1. 2009, odvolání
stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Teplicích č. j. 14 Nc 9235/2004 - 95 ze dne 5. 1.
2009
Ze spisového materiálu dále vyplynulo, že dne 28. 9. 2009 se soudní exekutor k žádosti
kárné žalobkyně vyjádřil, přitom skutkový stav nečinil sporným, k podstatě vytýkaného
protiprávního jednání (souběžného vedení exekuce) uvedl, že se nejedná podle platné právní
úpravy o souběh exekuce podle o. s. ř. a podle exekučního řádu, odkázal přitom na rozhodnutí
NS sp. zn. 20 Cdo 331/2004 ze dne 21 . 7. 2004. Dále s odkazem na poslední novelizaci
exekučního řádu ke dni 1. 11. 2009 poukazuje na skutečnost, že jeho postup byl do 1. 11. 2009
plně v souladu se zákonem.
Ustanovení §117 v odstavci 3 exekučního řádu stanoví, že do šestiměsíční lhůty
se nezapočítává doba, po kterou se provádějí přípravné úkony k prověření, zda ke kárnému
provinění došlo, nejvýše však v délce 2 měsíců. Toto omezení brání tomu, aby nebyly podávány
nepodložené kárné žaloby, ale také zbytečnému a neodůvodněnému prodlužování subjektivní
lhůty k podání kárné žaloby. Uvedené ustanovení však zásadně nelze interpretovat tak, jak čin í
kárná žalobkyně, tedy, že lhůta pro podání žaloby, jsou-li činěny nějaké (přípravné) úkony,
je 8 měsíců. Úkony, které má citované ustanovení na mysli, nelze rozumět jakékoli úkony,
ale pouze takové, které jsou nezbytné pro podání kárné žaloby, tedy takové úkony,
kterými se zjišťuje a priori, zda se vůbec popsaný skutek stal, tak jak je v podaném podnětu
popsáno. I tyto úkony je však třeba činit bez zbytečného odkladu, tedy vždy již v šestiměsíční
lhůtě. Pouze o dobu, po kterou jsou takové úkony činěny, se staví šestiměsíční lhůta
a pouze o tuto dobu, po kterou se tak děje, se fakticky šestiměsíční lhůtu prodlouží, maximálně
však o dva měsíce. Uvedené ustanovení tedy nelze vykládat tak, že kárný žalobce má k dispozici
subjektivní lhůtu 8 měsíců.
V projednávané věci se kárná žalobkyně dozvěděla z podání, které jí bylo prokazatelně
doručeno dne 28. 9. 2009, všechny skutkové okolnosti. K žádosti kárné žalobkyně soudní
exekutor zaslal své vyjádření, v němž nečiní nikterak sporným skutečnosti, které se staly,
vysvětluje zde pouze důvody svého jednání s tím, že je nepovažuje nezákonné. V dalším
se tedy jednalo fakticky toliko o právní hodnocení. Z předloženého spisového materiálu bylo
zjištěno, že kárná žalobkyně z vyžádaných spisů, které obratem vrátila, nicméně poté opakovaně
vyžádala, pořídila kopie některých listin, žádné jiné úkony, které by směřovaly ke zjištění dalších
skutečností, které by nebyly zřejmé již z podané stížnosti, ze spisu nevyplynuly. Svůj postup kárná
žalobkyně ospravedlňovala tím, že musela např. opětovně již vyžádaný spis vyžádat,
neboť jej musela v krátké době vrátit z důvodu probíhajícího řízení před okresním soudem.
Žádný konkrétní relevantní úkon, který by směřoval k „přípravě“ pro podání kárné žaloby kárná
žalobkyně neuvedla a setrvala na tvrzení, že časový prostor potřebovala k soustředění spisů
a k tomu, aby se s věcí důkladně seznámila, osvědčila originály, nastudovala problematiku
a podala kárnou žalobu. Na druhou stranu však kárná žalobkyně uvedla, že nepotřebovala
vyžadovat k posouzení věci exekutorský spis, který si nevyžádala, neboť vycházela v případě
právního posouzení věci ze závěru odvolacího soudu a zcela se shodla s hodnocením věci,
jak učinil stěžovatel. V této souvislosti není tedy zřejmé, jaké přípravné úkony, k prověření jakých
skutečností a zda tedy vůbec, byly třeba provést, a to zvláště k přihlédnutím k tomu, že kárná
žaloba zcela převzala zjištění i hodnocení stěžovatele. Obecně lze jistě připustit, že i vyžádání
spisů a prověření údajů v nich může být považováno za úkon dle §117 odst . 3 exekučního řádu,
nicméně tak se děje v řádu několika dní, kdy je konkrétně prověřováno (jak tomu bylo i v daném
případě, kdy např. spis OS v Litoměřicích byl zapůjčen dne 4. 11. 2009 a vrácen dne 13. 11. 2009,
přičemž z uvedeného spisu byly pořízeny kopie rozhodnutí soudu) nikoli však v řádu celých
2 měsíců.
Kárný senát má v projednávané věci za to, že již v okamžiku podání stížnosti
a poté i z vyjádření obviněného exekutora měla kárná žalobkyně nejpozději dne 28 . 9. 2009
(vyjádření exekutora) dostatek nesporných a relevantních informací pro podání kárné žaloby,
přitom od této doby nečinila žádné úkony, které by bylo lze považovat za přípravné úkony
nezbytné pro podání kárné žaloby, které by bylo lze zohlednit ve smyslu ust . §117 odst. 3
exekučního řádu Kárná žaloba byla podána opožděně.
S přihlédnutím k výše uvedenému kárný senát pouze obiter dictum k námitce obviněného
exekutora stran absence vymezení skutku v návrhu, uvádí, že přes uplatněné výhrady nevybočuje
kárná žaloba z požadavků vymezených ustanovením §117 odst . 4 exekučního řádu. Byť lze
připustit, že nemá „klasické“ schéma, nelze v žádném případě dovozovat, že by z ní nebylo
patrno, pro jaký skutek (skutky) byla podána. V jejím textu je totiž podstata jednání kárně
obviněného soudního exekutora, v němž je shledáváno kárné provinění, dostatečně jasně,
srozumitelně a jednoznačně popsána.
Vzhledem k tomu, že kárná žaloba byla podána po lhůtě, kárný senát v souladu s ust. §19
odst. 4 ve spojení s ust. §14 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců
a soudních exekutorů) řízení o kárném návrhu zastavil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustné odvolání (§21 zákona č. 7/2002 Sb.,
o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů).
V Brně dne 9. listopadu 2010
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně kárného senátu
pro řízení ve věcech soudních exekutorů