ECLI:CZ:NSS:2010:2.AFS.8.2010:111
sp. zn. 2 Afs 8/2010 - 111
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce JiNo s. r. o.,
se sídlem Pardubice, Zámecká 17, zastoupeného Prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, advokátem
se sídlem Praha 1, Dlouhá 13, proti žalovanému Celnímu ředitelství Hradec Králové, se sídlem
Hradec Králové, Bohuslava Martinů 1672/8a, za účasti společnosti KAVONA, a. s. v likvidaci,
se sídlem Pardubice, Palackého 248, zastoupené Mgr. Milanem Edelmannem, advokátem
se sídlem Loděnice, Chrustenice 208, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 10. 2009, č. j. 30 Ca 43/2007 - 56, o návrhu
žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává .
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě brojí stěžovatel proti rozsudku Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 20. 10. 2009, č. j. 30 Ca 43/2007 - 56, kterým byla zamítnuta jeho
žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 3. 2007, č. j. 2074-02/07-0601-21, o zamítnutí
odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu Pardubice ze dne 11. 10. 2005, č. j. 5001/05/0663-31
(platební výměr). Tímto platebním výměrem byla stěžovateli vyměřena spotřební daň z lihu
za zdaňovací období červen 2004 v částce 22 100 205 Kč.
Současně s podáním kasační stížnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal
kasační stížnosti odkladný účinek. Tento návrh odůvodnil tím, že rozhodnutím žalovaného
mu byla vyměřena daňová povinnost ve výši 22 100 205 Kč. Pokud by byl proveden výkon
napadeného rozhodnutí pro úhradu takto stanovené daňové povinnosti, mělo
by to pro stěžovatele likvidační důsledky. Výkon rozhodnutí ve smyslu ustanovení §73 odst. 2
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) pak představuje nevratnou a nenahraditelnou újmu
v podobě hrozby zániku stěžovatele. Vyhověním tomuto procesnímu návrhu by nebyl založen
ani rozpor s veřejnými zájmy, ani by se tento krok nějakým způsobem nedotýkal práv nabytých
třetími osobami.
Žalovaný k tomuto návrhu uvedl, že s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
nesouhlasí. Vyhověním návrhu by došlo k rozporu s veřejným zájmem, spočívajícím v řádném
a včasném výběru daní, jak ostatně vyplývá z příslušných ustanovení daňového řádu. Žalovaný
navíc poukazuje na to, že stěžovatel svévolně nesplnil pravomocně uloženou daňovou povinnost,
a tím si odkladný účinek fakticky zajistil.
Osoba zúčastněná na řízení se k návrhu stěžovatele nevyjádřila.
Podle ustanovení §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 4 se užije přiměřeně.
Ze shora popsané argumentace stěžovatele je zřejmé, že hrozbu vzniku nenahraditelné
újmy (§73 odst. 2 s. ř. s.) spatřuje v hrozbě likvidace své podnikatelské činnosti v případě,
kdy by byl nucen uhradit vyměřenou daň, jejíž oprávněnost však kasační stížností rozporuje.
S tímto názorem se Nejvyšší správní soud neztotožňuje. Především je nutno zdůraznit,
že přiznání odkladného účinku je zákonem koncipováno jako zcela výjimečný institut fakticky
prolamující účinky pravomocných správních či (v případech uvedených v §107 s. ř. s.) soudních
rozhodnutí. Nenahraditelnou újmu, která by stěžovateli při výkonu nebo jiných právních
následcích rozhodnutí mohla vzniknout, tedy musí představovat výjimečný a závažný stav,
který lze v dalším běhu času jen ztěží odčinit (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
5. 10. 2004, č. j. 6 Afs 25/2003 - 59, publikované na www.nssoud.cz). O takový případ se však
v nyní projednávané věci nejedná, neboť stěžovatel především neprokázal, že by vůči němu byly
ze strany celních orgánů jakožto správců daně již učiněny konkrétní kroky směřující k nucenému
vydobytí uložené platební povinnosti (exekuce). Zde sluší poukázat na usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 27. 2. 2008, č. j. 8 Afs 56/2007 - 400 (publikované na www.nssoud.cz),
dle kterého „je na stěžovateli, aby v prvé řadě v souladu se zákony sám učinil opatření k odstranění hrozící
škody, které lze na něm se zřetelem na všechny konkrétní okolnosti požadovat. Teprve pokud to není možné,
může přicházet v úvahu přiznání odkladného účinku kasační stížnosti“. Ve světle tohoto judikátu je tedy
třeba, aby stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu prokázal, že vůči němu již bylo zahájeno
exekuční řízení, přičemž současně využil všech procesních prostředků v rámci správního
(daňového) řízení k jeho odvrácení či sistaci. V tomto smyslu se ostatně vyslovil i rozšířený senát
Nejvyššího správního soudu ve svém usnesení ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49
(publikované pod č. 1255/2007 Sb. NSS), kde konstatoval, že „v případě, že předmětem kasační
stížnosti je zamítavé rozhodnutí krajského soudu, přichází v úvahu výkon správního rozhodnutí, za předpokladu,
že správní rozhodnutí takovou vlastnost má. Tomu však lze čelit různými odkladnými instituty příslušných
procesních předpisů (§73 odst. 9 daňového řádu, §75 správního řádu č. 71/1967 Sb., §113 správního řádu
č. 500/2004 Sb.). Došlo-li by snad k výkonu správního rozhodnutí, jež by následně bylo zrušeno, zpravidla
nebude vyloučena jeho restituce“. Je tedy zřejmé, že za situace, kdy stěžovatel neprokázal,
že jím tvrzenou újmou vyplývající z vykonatelného rozhodnutí je ohrožen bezprostředně, nejsou
dány podmínky pro posouzení, zda by případná restituce vykonaného a (případně) zrušeného
správního rozhodnutí byla vyloučena či nikoli.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl tedy Nejvyšší správní soud k názoru,
že stěžovatel neprokázal existenci reálné hrozby nenahraditelné újmy ve smyslu ustanovení
§73 odst. 2 s. ř. s. a nezbylo mu proto, než jeho návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nevyhovět.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. března 2010
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu