ECLI:CZ:NSS:2010:2.APS.1.2010:149
sp. zn. 2 Aps 1/2010 - 149
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: JUDr. K.
T., advokátka se sídlem Lesnická 52, Brno, proti žalovanému: Finanční úřad Brno III, se
sídlem Šumavská 31, Brno, ve věci žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 10.
2009, č. j. 29 Ca 68/2009 - 71, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se n e v y h o v u je .
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně jako stěžovatelka domáhá
zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Brně, jímž byla zamítnuta její žaloba,
kterou se domáhala, aby bylo žalovanému zakázáno pokračovat v kontrole daně z příjmů
fyzických osob za zdaňovací období 2004 – 2007 a daně z přidané hodnoty za zdaňovací období
4. čtvrtletí roku 2005 a 1., 3. a 4. čtvrtletí roku 2006 a 1. a 3. čtvrtletí roku 2007. Stěžovatelka
současně navrhuje, aby zdejší soud přiznal podané kasační stížnosti odkladný účinek.
Stěžovatelka v návrhu uvádí, že nezákonně zahájená daňová kontrola představuje masivní
zásah do jejích osobnostních práv, v němž spatřuje vznik nenahraditelné újmy. S odkazem
na judikaturu Nejvyššího správního soudu dále připomíná, že odkladný účinek lze v řízení
o kasační stížnosti přiznat nejen ve vztahu k napadenému rozhodnutí krajského soudu,
nýbrž i ve vztahu k rozhodnutí správního orgánu, jakož i to, že rozhodnutí o přiznání
odkladného účinku je rozhodnutím předběžné povahy, z něhož nelze předjímat rozhodnutí
o věci samé, pročež pro přiznání odkladného účinku postačí pouhý předpoklad vzniku
nenahraditelné újmy.
Žalovaný k návrhu na přiznání odkladného účinku uvádí, že dosud probíhající daňová
kontrola je vedena způsobem, jenž nijak nevybočuje ze zákonných mezí, a v žádném případě
nepředstavuje takový zásah do soukromí stěžovatelky, v němž by bylo možno spatřovat vznik
nenahraditelné újmy. Žalovaný též uvádí, že stěžovatelka nijak nespecifikuje, jaký je konkrétní
dopad postupu žalovaného do její osobní sféry, a jakou nenahraditelnou újmu by jí takový postup
mohl způsobit. Žalovaný navrhuje, aby zdejší soud návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti nevyhověl.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) nemá kasační
stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat;
přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný
účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce
nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem
nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Z výše uvedených zákonných předpokladů je vždy nutné v první řadě vážit nebezpečí
vzniku nenahraditelné újmy na straně stěžovatelky. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
jež je mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému soudnímu
rozhodnutí, přichází v úvahu pouze ve výjimečných situacích, v nichž by s ohledem na poměry
konkrétního stěžovatele mohly výkon či případné jiné právní následky rozhodnutí vést k velmi
závažným až nevratným následkům. Z judikatury správních soudů přitom vyplývá,
že při rozhodování o přiznání odkladného účinku žalobě stíhá povinnost tvrdit a prokázat
nebezpečí vzniku nenahraditelné újmy žalobce. Pokud důkazní břemeno neunese, soud návrh
na přiznání odkladného účinku žalobě zamítne (srov. např. usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 23. 10. 2003, č. j. 52 Ca 9/2003 - 144, publikováno pod č. 87/2004 Sb. NSS).
Nejvyšší správní soud považuje uvedený závěr, k němuž dospěly krajské soudy, za přesvědčivý
a konstatuje, že jej lze nepochybně vztáhnout i na řízení o kasační stížnosti.
V projednávané věci stěžovatelka spatřuje vznik nenahraditelné újmy v tom, že daňová
kontrola prováděná žalovaným představuje velmi intenzivní zásah do jejích osobnostních práv.
Nejvyšší správní soud však hodnotí tvrzení stěžovatelky jako nedostatečné, neboť jmenovaná
neuvádí, která z jejích osobnostních práv a jakým konkrétním způsobem jsou žalovaným
prováděnou daňovou kontrolou dotčena. Ve prospěch uvedeného tvrzení pak neuvádí žádné
důkazy. Z jejího návrhu proto není patrné, zda případný zásah do jejích práv dosahuje takové
intenzity, aby u ní bylo možné předpokládat riziko vzniku nenahraditelné újmy ve smyslu
§73 odst. 2 s. ř. s. Ostatně ani v předcházejícím řízení před krajským soudem dotyčná v návrhu
na vydání předběžného opatření, jenž byl posléze krajským soudem zamítnut, žádné konkrétní
důvody v jeho prospěch neuvedla.
Nejvyšší správní soud tedy na základě výše uvedeného dospívá k závěru, že stěžovatelce,
která v dané věci nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní, se nepodařilo prokázat,
že by jí v důsledku výkonu či jiných právních následků napadeného rozhodnutí mohla vzniknout
nenahraditelná újma ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
Proto Nejvyšší správní soud návrhu na přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti
nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. května 2010
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu