ECLI:CZ:NSS:2010:2.AS.19.2010:18
sp. zn. 2 As 19/2010 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: Ing. arch.
M. R., proti žalovanému: Statutární město Brno, Městská policie Brno, se sídlem Křenová
67, Brno, proti rozhodnutí žalovaného vydaném v blokovém řízení dne 30. 6. 2008, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2009, č. j. 57 Ca
103/2009 – 6,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou osobně dne 31. 12. 2009 se žalobce jako stěžovatel domáhá
zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Brně, kterým byla odmítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného, jež bylo vydáno v blokovém řízení dne 30. 6. 2008, a kterým byla
stěžovateli jako řidiči motorového vozidla uložena pokuta za spáchání dopravního přestupku
spočívajícího v překročení nejvyšší dovolené rychlosti.
Krajský soud shledal žalobu stěžovatele nepřípustnou podle §68 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
neboť dotyčný v dané věci nevyčerpal procesní prostředky k ochraně svých práv. K uvedenému
závěru soud dospěl na základě judikatury Nejvyššího správního soudu, z níž vyplývá, že pokud
soudní řád správní označuje za nepřípustnou žalobu proti správnímu rozhodnutí, vůči němuž
žalobce nevyčerpal řádné opravné prostředky, tím spíše musí být nepřípustná žaloba proti
rozhodnutí, které bylo vydáno v důsledku souhlasu účastníka řízení, a tedy jeho vědomého
rozhodnutí, že přestupek nebude projednáván v řízení, jehož předmětem by bylo skutkové
i právní posouzení jeho jednání. Takovým rozhodnutím je i rozhodnutí o uložení pokuty
v blokovém řízení podle §84 a násl. zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Krajský soud proto
žalobu odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Stěžovatel proti tomu v kasační stížnosti namítá, že poté, co byl dne 30. 6. 2008 strážníky
obviněn ze spáchání výše uvedeného přestupku, mu tito autoritativně a bez jakéhokoliv poučení
o jeho právech oznámili, že je povinen zaplatit pokutu v blokovém řízení, přičemž mu však
již nesdělili, že jejím zaplacením či dokonce pouhým převzetím pokutového bloku se současně
vzdává práva na odvolání. Z těchto důvodů stěžovatel pokutu na místě uhradil, přestože s jejím
uložením nesouhlasil. Stěžovatel dále namítá rovněž procesní pochybení krajského soudu
spočívající v tom, že v dané věci nebylo vyhověno jeho návrhu na nařízení jednání a předvolání
srážníků, kteří s ním vedli blokové řízení. Krajskému soud vytýká rovněž to, že se dostatečně
nezabýval jeho věcnými námitkami a omezil se pouze na citace judikatury Nejvyššího správního
soudu. Stěžovatel proto navrhuje, aby zdejší soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc
vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel podal kasační stížnost opožděně.
Podle ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo
rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti
určující její počátek. To neplatí o lhůtách stanovených podle hodin.
Podle ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí
uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Není-li
takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
Podle ustanovení §40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den
lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě
zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento
zákon jinak.
Podle ustanovení §106 odst. 2 první věty s. ř. s. kasační stížnost musí být podána
do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu
od doručení tohoto usnesení.
Ze spisu krajského soudu bylo zjištěno, že napadené usnesení bylo stěžovateli doručeno
soudním doručovatelem ve středu 16. 12. 2009. Lhůta pro podání kasační stížnosti proti tomuto
rozhodnutí tak uplynula ve středu 30. 12. 2009. Vzhledem k tomu, že stěžovatel
podal kasační stížnost osobně u Krajského soudu v Brně až ve čtvrtek 31. 12. 2009,
je nepochybné, že se tak stalo po uplynutí zákonné dvoutýdenní lhůty, jejíž zmeškání nelze
prominout (§106 odst. 2 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud proto z uvedeného důvodu usnesením odmítl kasační stížnost
stěžovatele proti napadenému usnesení Krajského soudu v Brně jako opožděně podanou
(§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., za použití §120 s. ř. s.), aniž by se kasační stížností zabýval
meritorně.
Vzhledem k tomu, že v této věci nebyla splněna jedna ze základních podmínek řízení
o kasační stížnosti, jejíž nedostatek je neodstranitelný, nezabýval se zdejší soud ani tím, zda byly
splněny ostatní podmínky řízení a zda kasační stížnost měla všechny formální náležitost,
neboť hodnocení těchto otázek by již za dané situace bylo nadbytečným.
Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s., za použití §120 s. ř. s., podle
něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. března 2010
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu