ECLI:CZ:NSS:2010:2.AS.61.2010:44
sp. zn. 2 As 61/2010 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: R. S.,
zastoupeného JUDr. Josefem Konečným, advokátem se sídlem Horní 30, Žďár nad Sázavou,
proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 17. 6. 2009, č. j. KUJI 47415/2009, sp. zn. PS 2799/2009 PS/81/DT/2,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2010, č. j.
57 Ca 104/2009 - 23, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se ne v y ho v uj e .
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
shora označeného rozsudku Krajského soudu v Brně, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti výše
uvedenému rozhodnutí žalovaného, a současně navrhuje, aby zdejší soud přiznal podané kasační
stížnosti odkladný účinek.
Stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku odůvodňuje tím, že by mu v důsledku
zákazu řízení motorových vozidel po dobu šesti měsíců, jenž mu byl uložen žalovaným
potvrzeným rozhodnutím správního orgánu prvního stupně, vznikla nenahraditelná újma, neboť
svou podnikatelskou činnost v oblasti služeb v rámci lesnictví a těžby dřeva spočívající
též v dopravě dřevin, osiva a hnojiv do lesních školek, je schopen realizovat pouze s pomocí
automobilu. Totožný důvod uplatnil rovněž v návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě
v předchozím řízení před krajským soudem, přičemž krajský soud jeho návrhu usnesením ze dne
4. 2. 2010, č. j. 57 Ca 104/2009 – 19, vyhověl.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) nemá kasační
stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat;
přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný
účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce
nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem
nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Z výše uvedených zákonných předpokladů je vždy nutné v první řadě vážit riziko vzniku
vážné újmy na straně stěžovatele. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
jež je mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému soudnímu
rozhodnutí, přichází v úvahu pouze ve výjimečných situacích, v nichž by s ohledem na poměry
konkrétního stěžovatele mohly výkon či případné jiné právní následky rozhodnutí vést k velmi
závažným až nevratným následkům. Z judikatury správních soudů přitom vyplývá,
že při rozhodování o přiznání odkladného účinku žalobě stíhá povinnost tvrdit a prokázat
nebezpečí vzniku nenahraditelné újmy žalobce. Pokud důkazní břemeno neunese, soud návrh
na přiznání odkladného účinku žalobě zamítne (srov. např. usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 23. 10. 2003, č. j. 52 Ca 9/2003 - 144, publikováno pod č. 87/2004 Sb. NSS.).
Nejvyšší správní soud považuje uvedený závěr, k němuž dospěly krajské soudy, za přesvědčivý
a konstatuje, že jej lze nepochybně vztáhnout i na řízení o kasační stížnosti.
Stěžovatel poukazuje na nutnost používání automobilu v rámci své podnikatelské
činnosti. Zdejší soud k tomu v první řadě podotýká, že nemožnost řízení motorového vozidla
stěžovatelem osobně po dobu šesti měsíců nepochybně nelze bez dalšího považovat
za nepřekonatelnou překážku ve výkonu jeho podnikání, a to tím spíše tehdy, pokud dotyčný
v rámci podnikání využívá osobní automobil, jenž může řídit osoba s běžným řidičským
oprávněním skupiny B. Lze si totiž představit zajištění řízení motorového vozidla po uvedenou
dobu prostřednictvím jiné osoby, například zaměstnance či spolupracovníka nebo rodinného
příslušníka stěžovatele. Stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku neuvedl,
a z předloženého spisového materiálu nevyplývá, že by k přepravě nákladu používal nákladního
automobilu, který může řídit pouze držitel zvláštního řidičského oprávnění, přičemž nesdělil
ani žádné důvody vylučující řízení jeho vozidla jinou osobou po uvedenou dobu.
Na základě shora uvedeného tedy nelze mít za to, že by případné obtíže stěžovatele
v důsledku zákazu řízení motorových vozidel po dobu šesti měsíců dosáhly intenzity odpovídající
vzniku nenahraditelné újmy ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
Proto Nejvyšší správní soud návrhu na přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti
nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. července 2010
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu