ECLI:CZ:NSS:2010:2.AZS.1.2010:148
sp. zn. 2 Azs 1/2010 - 148
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Milana K amlacha, JUDr. Zdeňka Kühna,
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: G. A. zastoupeného JUDr. Františkem Divišem,
advokátem se sídlem Okružní 15, Litoměřice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 7. 2007, č. j. OAM-1-504/VL-20-
12-2007, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soud v Ostravě ze dne 4. 9. 2009,
č. j. 64 Az 71/2007 – 116,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
shora označeného usnesení Krajského soudu v Ostravě. Tímto usnesením byl stěžovateli
pro řízení o kasační stížnosti směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
29. 6. 2009, č. j. 64 Az 71/2007 – 98, ustanoven zástupcem advokát. Současně byl stěžovatel
vyzván, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení prostřednictvím ustanoveného
zástupce konkretizoval důvody své kasační stížnosti.
Krajský soud v napadeném usnesení stěžovatele rovněž poučil, že proti výroku
o ustanovení zástupce z řad advokátů je možno podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu
soudu, a to ve lhůtě dvou týdnů od doručení uvedeného usnesení. Toto usnesení bylo stěžovateli
doručeno dne 17. 9. 2009. Dne 29. 9. 2009 podal proti tomuto usnesení stěžovatel kasační
stížnost psanou v arménském jazyce. Krajský soud zajistil prostřednictvím ustanoveného
tlumočníka překlad kasační stížnosti do jazyka českého.
Stěžovatel v kasační stížnosti v první řadě polemizuje se závěry krajského soudu
obsaženými v rozsudku ze dne 29. 6. 2009, č. j. 64 Az 71/2007 – 98, že měl v rámci správního
řízení možnost uvést všechny podstatné skutečnosti a důvody své žádosti o mezinárodní
ochranu, a že byla jeho vyjádření přeložena do českého jazyka kvalifikovaným tlumočníkem.
Stěžovatel zdůrazňuje, že požadoval, aby byla do spisu založena veškerá jeho vyjádření
v arménštině, a v souvislosti s tím se domnívá, že v průběhu správního řízení i v řízení před
krajským soudem uvedl všechny rozhodné skutečnosti a důvody v rozsahu postačujícím
i pro řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel tedy nesouhlasí s tím, že byl napadeným usnesením
krajského soudu vyzván k doplnění kasační stížnosti o konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje její
důvodnost.
Stěžovatel dále namítá, že byl pronásledován mafií, přičemž státní orgány jeho vlasti
nebyly schopny mu zajistit bezpečnost. V důsledku toho se domnívá, že u něho byly naplněny
důvody pro udělení azylu podle §12 písm. b) zákona č . č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon
o azylu"), nebo alespoň ve smyslu §14 zákona o azylu. Závěrem pak bez podrobnějšího
upřesnění uvádí, že některé blíže nespecifikované důkazy nemohl ve správním řízení předložit,
a to patrně z důvodu jejich citlivosti pro bezpečnost České republiky.
Nejvyšší správní soud se zabýval přípustností kasační stížnosti, přičemž dospěl k závěru,
že tato není přípustná.
Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že nesměřuje proti výroku I. napadeného usnesení,
jímž byl stěžovateli soudem ustanoven advokát pro zastupování v řízení o kasační stížnosti proti
meritornímu rozhodnutí krajského soudu, nýbrž proti výroku II. citovaného usnesení, kterým byl
stěžovatel vyzván, aby prostřednictvím ustanoveného zástupce odstranil nedostatek kasační
stížnosti spočívající v absenci konkrétních kasačních důvodů. Uvedený závěr lze učinit
bez ohledu na to, že většina stěžovatelem uplatněných námitek se ve skutečnosti vztahuje
k meritornímu rozhodnutí krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
žalovaného.
Podle §102 s. ř. s. je kasační stížnost zásadně přípustná, s výjimkou případů taxativně
vypočtených v §104 s. ř. s. Podle §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná
proti rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení.
Podle §106 odst. 1 zá kona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) musí
kasační stížnost mimo jiné obsahovat též označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, a uvedení
toho, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá. Podle §106 odst. 3 s. ř. s.
nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí b ýt tyto náležitosti doplněny
ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání.
Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však
o další měsíc. Nejsou-li vady podání ve stanovené lhůtě odstraněny, soud takové
podání usnesením odmítne, pokud v řízení není možno pro tento nedostatek pokračovat
(§37 odst. 5 s. ř. s.).
Napadené usnesení je v rozsahu výroku II., kterým byl stěžovatel v souladu s §106
odst. 3 s. ř. s. vyzván k dodatečnému doplnění konkrétních kasačních důvodů coby jedné
z nezbytných náležitostí kasační stížnosti, rozhodnutím, jímž se pouze upravuje vedení řízení
ve smyslu shora citovaného §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. Kasační stížnost proti výroku II.
napadeného usnesení tedy není přípustná.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nepřípustnou
podle §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. odmítl.
O kasační stížnosti samostatně podané proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
ze dne 29. 6. 2009, č. j. 64 Az 71/2007 – 98, bude rozhodnuto následně po doručení tohoto
usnesení.
O nákladech řízení rozhodl soud podle §60 odst. 3, §120 s. ř. s., podle něhož žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2010
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu