ECLI:CZ:NSS:2010:3.ADS.110.2009:49
sp. zn. 3 Ads 110/2009 - 49
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: J. M.,
zastoupeného Mgr. Janou Adámkovou, advokátkou se sídlem Boženy Němcové 64, Ústí nad
Orlicí, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského náměstí
125, Pardubice, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2008, č. j. KrÚ 41669/2008,
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka
Pardubice, ze dne 15. 5. 2009, č. j. 50 Cad 14/2009 – 23
takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, ze dne 15. 5. 2009,
č. j. 50 Cad 14/2009 – 23, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedené
usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice (dále též „krajský soud“),
kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne
7. 10. 2008, č. j. KrÚ 41669/2008. Žalovaný tímto rozhodnutím podle ust. §90 odst. 5 zákona
č. 500/2004 Sb., správního řádu, zamítl odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Městského úřadu
Žamberk ze dne 18. 8. 2008, č. j. 4572/2008/ZAM, jímž byl stěžovateli v souladu s ust. §7
odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o sociálních službách“) zvýšen příspěvek na péči z částky 2000 Kč na 4000 Kč
měsíčně ode dne 1. 5. 2008.
Krajský soud konstatoval, že z ust. §7 odst. 1 a 2 zákona o sociálních službách je patrné,
že ve správním řízení, které předcházelo vydání žalobou napadeného rozhodnutí, byly hodnoceny
dopady zdravotního stavu stěžovatele na jeho schopnost pečovat o sebe a být soběstačným.
Rozhodnutí vydané v tomto řízení tak podle názoru krajského soudu výlučně závisí na posouzení
zdravotního stavu stěžovatele. Rozhodnutí o příspěvku současně samo o sobě neznamená právní
překážku výkonu povolání, a tudíž je vyloučeno ze soudního přezkumu podle ust. §70 písm. d)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Krajský soud proto žalobu proti tomuto rozhodnutí podle ust. §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
ve spojení s §70 písm. d) s. ř. s. jako nepřípustnou odmítnul.
Podanou kasační stížností napadl stěžovatel usnesení Krajského soudu v Hradci Králové,
pobočka Pardubice, z důvodů podle ust. §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Namítl, že se nejednalo
o případ, kdy by rozhodnutí správního orgánu záviselo výlučně na posouzení zdravotního stavu
stěžovatele, ale o to, že správní orgán neoznačil stupeň bezmocnosti stěžovatele a v rozporu
s právními předpisy mu nepřiznal a nehradil všechny platby, které s bezmocností souvisí.
V rozhodnutí správního orgánu chybí zásadní údaj, podle kterého se výše částky pro bezmocnost
přiznává. Ode dne 1. 1. 2007 vstoupil v platnost zákon o sociálních službách, podle kterého
občan, kterému náleželo zvýšení důchodu pro bezmocnost, nemusel podávat novou žádost,
neboť dávka měla být automaticky převedena a přepočtena, a měla být vyplacena
již v lednu 2007. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené
usnesení krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Po posouzení věci uvážil Nejvyšší správní soud
takto:
Jako důvody své kasační stížnosti stěžovatel formálně označil ust. §103 odst. 1 písm. a)
a b) s. ř. s. Z obsahu kasační stížnosti však vyplývá, že stěžovatel v první řadě namítl nezákonnost
rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí návrhu, neboť nesouhlasil s jeho závěrem, že správní
rozhodnutí záviselo výlučně na posouzení zdravotního stavu. Teprve druhý okruh stížních
námitek směřuje proti samotnému obsahu správního rozhodnutí. Fakticky tedy dovozoval
nezákonnost odmítnutí nároku podle ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu
jsou v ní namítány důvody odpovídající ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Vzhledem
k tomu, že Nejvyšší správní soud je vázán důvody kasační stížnosti (s výjimkou případů
uvedených v §109 odst. 3 s. ř. s.), je k projednání kasační stížnosti třeba, aby důvody kasační
stížnosti odrážely obsah rozhodnutí soudu. V případě, že je kasační stížností napadeno usnesení
o odmítnutí žaloby, přichází pro stěžovatele z povahy věci v úvahu pouze kasační důvody
dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí
návrhu. V řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zkoumá, zda rozhodnutí soudu
a důvody, o které se toto rozhodnutí opírá, jsou v souladu se zákonem; jeho úkolem není přímo
přezkoumávat samotné žalobou napadené správní rozhodnutí, nýbrž prověřovat, zda soud
při takovémto přezkumu postupoval a uvažoval správně. Rozsah přezkumu rozhodnutí soudu
je tak vymezen povahou a obsahem přezkoumávaného rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 5. 1. 2005, č. j. 2 As 45/2005 - 65, www.nssoud.cz.).
V projednávaném případě krajský soud žalobu odmítl, neboť dospěl k závěru,
že napadené rozhodnutí žalovaného je ze soudního přezkumu vyloučeno. Věc samu tudíž
neposuzoval. Nejvyšší správní soud tak může v řízení o kasační stížnosti pouze přezkoumat,
zda krajský soud správně posoudil povahu rozhodnutí žalovaného ve smyslu ust. §70 písm. d)
s. ř. s. Nemůže se však již zabývat námitkami týkajícími se „merita věci“, tedy toho, zda správní
rozhodnutí žalovaného je zákonné či nikoli.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové,
pobočka Pardubice, z hlediska uplatněného stížního bodu, jakož i ve smyslu ust. §109 odst. 3
s. ř. s., a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Příspěvek na péči se podle ust. §7 zákona o sociálních službách poskytuje osobám
závislým na pomoci jiné fyzické osoby za účelem zajištění potřebné pomoci, a to ve výši
stanovené na základě zjištěného stupně závislosti, které vymezuje ust. §8 zákona.
Příspěvek na péči v zákoně o sociálních službách byl transformován z dávky
důchodového zabezpečení – zvýšení důchodu pro bezmocnost upravené v ust. §70 zákona
č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení (změnu již poskytované dávky upravuje přechodné
ustanovení §120 odst. 4 zákona o sociálních službách). Rozhodnutí ve věci zvýšení důchodu
pro bezmocnost podléhala přezkoumání ve správním soudnictví.
Charakter dávkového rozhodnutí má i příspěvek na péči. Při posouzení závislosti
na pomoci jiné fyzické osoby vychází okresní správa sociálního zabezpečení (do 30. 6. 2009 úřad
práce) podle ust. §25 zákona o sociálních službách ze zdravotního stavu osoby žadatele
doloženého nálezem ošetřujícího lékaře, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku
vlastního vyšetření posuzujícího lékaře, současně však zohledňuje i výsledky sociálního šetření
a zjištění potřeb osoby žadatele. Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností
pak na základě výsledku posouzení stupně závislosti osoby stanoví výši příspěvku podle ust. §11
zákona o sociálních službách. Z uvedeného vyplývá, že při rozhodování o nároku na příspěvek
na péči a jeho výši správní orgán hodnotí otázky právní i skutkové, přičemž skutková zjištění
nezávisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osoby žadatele.
Závěr o přezkoumatelnosti rozhodnutí o příspěvku na péči lze opřít i o ust. §56c zákona
č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení,
které stanoví, že ze soudního přezkumu jsou vyloučena rozhodnutí ve věcech sociálního
zabezpečení o dávkách sociální péče a o mimořádných výhodách občanům těžce zdravotně
postiženým podle §34 odst. 1 písm. a) až e), a dále rozhodnutí o odstranění tvrdostí podle §2
odst. 2. Ačkoli byl zákonem o sociálních službách nově zavedený příspěvek na péči upraven
jako dávka sociální péče, nebylo rozhodnutí v této věci zákonodárcem zařazeno mezi rozhodnutí
o dávkách sociální péče vyloučená ze soudního přezkumu. Nejvyšší správní soud
zde poznamenává, že dávky sociální péče podle §34 odst. 1 písm. a) až e) zákona č. 114/1988 Sb.
přitom mají obdobný charakter jako příspěvek na péči – vzhledem k tomu, že jsou poskytovány
v rámci péče o těžce zdravotně postižené občany, závisí jejich přiznání rovněž převážně
na posouzení zdravotního stavu.
Nejvyšší správní soud závěrem zdůrazňuje, že v případě pochybností je zapotřebí
jakékoliv výluky ze soudního přezkumu interpretovat restriktivně, tj. ve prospěch soudního
přezkumu; jiný přístup by ve svých důsledcích mohl být odepřením spravedlnosti – denegatio
iustitiae.
Nejvyšší správní soud tedy uzavřel, že Krajský soud v Hradci Králové, pobočka
Pardubice, pochybil, pokud žalobu stěžovatele odmítl jako nepřípustnou podle §46 odst. 1
písm. d) s. ř. s. ve spojení s §70 písm. d) s. ř. s. Napadené usnesení krajského soudu tak trpí
nezákonností z důvodu podle ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Nejvyšší správní soud
je proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
V něm je soud podle ust. §110 odst. 3 s. ř. s. vázán právním názorem výše uvedeným.
V novém rozhodnutí rozhodne Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice,
i o nákladech řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. ledna 2010
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu