ECLI:CZ:NSS:2010:3.ADS.118.2009:66
sp. zn. 3 Ads 118/2009 - 66
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: J. S.,
zastoupeného Mgr. Michalem Bieleckim, advokátem se sídlem Vodičkova 791/39, Praha 1,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 14. 3. 2008, č. j. x, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2009, č. j. 18 Cad 81/2008 - 34,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci stěžovatele advokátu Mgr. Michalu Bieleckimu
se p ř i z n á v á odměna za zastupování, náhrada hotových výdajů a náhrada
za promeškaný čas v celkové výši 7466 Kč. Tato částka bude vyplacena na účet
jmenovaného do 60 dnů po právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení
stěžovatele nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též stěžovatel) v záhlaví uvedený
rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované
ze dne 14. 3. 2008. Citovaným správním rozhodnutím odňala žalovaná stěžovateli
podle ustanovení §56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění ode dne 6. 5. 2008
částečný invalidní důchod s odůvodněním, že podle posudku Okresní správy sociálního
zabezpečení Bruntál ze dne 4. 3. 2008 již stěžovatel není částečně invalidní, neboť z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavně výdělečné
činnosti o 30 %. Podle §44 cit. zákona je pojištěnec částečně invalidní, jestliže z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné
činnosti nejméně o 33 % nebo jestliže mu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje
obecné životní podmínky.
Při posouzení věci se krajský soud opíral především o posudek PK MPSV ČR, pracoviště
Ostrava ze dne 21. 8. 2008. Z něho zjistil, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl
rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele stav po blokové
resekci v dolní části levé kosti stehenní pro melorheostózu v laterálním kondylu, kdy stav
se dobře zhojil a funkce kolenního kloubu není podstatněji narušena. Za této situace považoval
krajský soud za přesvědčivé hodnocení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
stěžovatele podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. v platném znění kapitoly XV, oddílu H,
položky 49, písm. a), kdy z rozmezí 20 - 30 % stanovila komise střední hodnotu 25 % vzhledem
k dobré funkci končetiny. Uvedená položka je určená pro stavy po zlomenině stehenní kosti
(krčku, diafýzy, epikondylu) léčené konzervativně i osteosyntézou při dobré funkci končetiny.
Ve svém celku považoval krajský soud citovaný posudek PK MPSV ČR za úplný odborný
a přesvědčivý, neboť posudková komise v posudku objasnila z jakých lékařských nálezů
o zdravotním stavu stěžovatele vycházela, jaká zjištění z nich učinila a jak je hodnotila. Navíc
ve svých závěrech uvedla, jaká jsou pracovní omezení stěžovatele a stanovila též okruh
zaměstnání, která při dodržování při pracovních omezení je schopen vykonávat. Krajský soud
uzavřel, že zjištěný pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele ve výši 25 %
je nižší než 33 % a u stěžovatele se nejedná ani o zdravotní postižení podle přílohy č. 4 k vyhlášce
č. 284/1995 Sb. Stěžovatel tak k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí souhrnu nesplňoval
podmínky částečné invalidity, jak jsou vymezeny v ustanovení §44 zákona č. 155/1995 Sb.
Kasační stížnost podal stěžovatel z důvodu uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. c)
s. ř. s., pro vadu řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci
samé (stěžovatel měl zřejmě na mysli písm. d) citovaného ustanovení) a dále z důvodu uvedeného
v ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť jak prvotní rozhodnutí žalované, tak rozsudek
Krajského soudu v Ostravě, vycházejí z nedostatečně zjištěného zdravotního stavu stěžovatele.
K uvedeným námitkám pak stěžovatel konkrétně uvedl, že ve věci bylo před krajským soudem
nařízeno jednání na den 29. 4. 2009 v 10 hod. a 30 min. Podle protokolu o jednání se stěžovatel
k tomuto nedostavil a soud usnesením rozhodl o tom, že bude jednat v jeho nepřítomnosti.
Následně vynesl rozsudek ve věci. Důvodem nedostavení se stěžovatele na jednání
však byla skutečnost, že byl předveden revizorem městské hromadné dopravy na policii,
jelikož neuhradil pokutu (za jízdu bez platné jízdenky) a to z důvodu, že neměl dostatečný obnos
finančních prostředků a dále z důvodu ověření trvalého pobytu. Přestože stěžovatel předložil
policii pozvánku k nařízenému soudnímu jednání, propuštění nebylo okamžité a stěžovatel
se nemohl dostavit k tomuto jednání včas. Současně s ohledem na dočasné omezení osobní
svobody bylo stěžovateli znemožněno informovat soud o důvodech své nepřítomnosti a požádat
o odročení jednání. Neprodleně po odpadnutí překážky tak stěžovatel učinil,
bylo mu však sděleno, že ve věci již bylo meritorně rozhodnuto.
Podle článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo, aby jeho věc
byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit
ke všem prováděným důkazům. Jednání v nepřítomnosti účastníka bez jeho souhlasu je krajní
sankcí za svévolnou nebo vážnými důvody nepodloženou neúčast na jednání. V daném případě
však zcela objektivní a pro stěžovatele nepřekonatelná překážka mu zabránila k jednání včas
se dostavit. Stěžovatel tak byl nedobrovolně připraven o své základní právo být přítomen
pro jednání své věci. Je zřejmé, že za odpovídajících okolností by popsaná situace
byla dostatečným důvodem pro odročení jednání ve smyslu §50 s. ř. s. Z uvedeného důvodu
má stěžovatel za to, že řízení trpí vadou, která mohla způsobit nezákonné rozhodnutí.
Dále je stěžovatel přesvědčen, že jak žalovaná, tak Krajský soud v Ostravě
pro své rozhodnutí nedostatečně zjistili jeho zdravotní stav. Odborné posudky lékaře chirurga
ortopeda považuje za nedostatečné, jelikož jeho zdravotní potíže jsou rázu fyzického
i psychického. Ošetřující lékař se stěžovatelem odmítá řešit jeho psychické problémy
a nepovažuje je za důležité vzhledem k náročnosti operace, které se musel podrobit. Jedná
se o dlouhodobě přetrvávající a stále se stupňující poruchy koncentrace a spánku při bolestech
v končetině, a to zejména v klidové fázi v noci. Bolesti tlumí stěžovatel předepsanými sedativy
a léky na spánek. Z výše uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud
rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2009 zrušil a věc vrátil tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu uplatněných stížních
bodů a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Z obsahu soudního
spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 18 Cad 81/2008 zjistil, že v žalobě proti napadenému
rozhodnutí žalované poukazoval stěžovatel pouze na svoje ortopedické potíže a jako důkaz
předložil pouze zprávu ošetřujícího ortopeda ze dne 28. 3. 2008. K jednání soudu dne 29. 4. 2009
byl tak stěžovatel předvolán vzorem č. 014 o. s. ř., tedy předvolánkou k prvnímu jednání
ve věcech, v nichž může být jednáno bez přítomnosti účastníků. Z úředního záznamu ze dne
29. 4. 2009 pak Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel se ke Krajskému soudu v Ostravě
dostavil v 11:10 hod. místo v 10:30 hod. a uvedl bez bližších podrobností, že cestou na soud byl
zadržen policií a nestihl tak dojít k soudu včas.
Po zhodnocení výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě není zatížen žádnou z tvrzených procesních
vad. Jak vyplývá z výše uvedeného, byl stěžovatel předvolán k jednání soudu (vzorem č. 014
o. s. ř.) a byl také předem seznámen s tím, že pokud se v určenou dobu k soudu nedostaví,
nebrání jeho nepřítomnost rozhodnutí ve věci. Soud tedy respektoval ústavní právo stěžovatele
zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a poskytl mu i příslušné poučení.
Jestliže se stěžovatel v určený čas na jednání soudu nedostavil, neměl krajský soud v okamžiku
svého rozhodnutí žádný důvod, který by mu bránil vyhlásit rozsudek ve věci. Zajisté
ani stěžovatel nepředpokládá, že je soud nadán schopnostmi, jejichž prostřednictvím dokáže
při zahájení jednání určit příčinu nepřítomnosti účastníka, a že by tudíž měl za relevanci důvodů
jeho nepřítomnosti nést nějakou odpovědnost. Nejvyšší správní soud k tomu navíc dodává,
že důvod stěžovatelovy nepřítomnosti na jednání rozhodně nelze považovat za objektivní.
Je zajisté jen na vůli stěžovatele, pokud cestoval bez platné jízdenky, odmítl zaplatit pokutu a byl
poté zadržen policií. Takovéto chování stěžovatele jde pouze k jeho tíži, nikoli k tíži soudu,
který si všechny své procesní povinnosti splnil. Důvod kasační stížnosti podle ustanovení §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s. tak není dán.
K druhému uplatněnému důvodu pak Nejvyšší správní soud ve stručnosti uvádí,
že v žalobě proti napadenému rozhodnutí žalované poukazoval stěžovatel pouze na svoje
ortopedické potíže, psychické problémy uvádí poprvé až v kasační stížnosti proti rozsudku
krajského soudu. Jedná se tak o nové skutečnosti, k nimž Nejvyšší správní soud s ohledem
na ustanovení §109 odst. 4 s. ř. s. nemohl přihlédnout. Není tak dán ani důvod kasační stížnosti
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě shledal Nejvyšší správní soud zákonným,
kasační stížnost proto podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch. Správní orgán i v případě úspěchu nemá ve věcech
důchodových právo na náhradu nákladů řízení ze zákona. Nejvyšší správní soud proto rozhodl
tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 a 2
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Ustanovenému zástupci stěžovatele advokátu Mgr. Michalu
Bieleckimu, pak Nejvyšší správní soud přiznal odměnu za dva hlavní úkony právní služby
á 500 Kč (§9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) k nimž náleží 2x režijní paušál á 300 Kč (§13
odst. 3 citované vyhlášky) celkově tedy 1600 Kč. Dále Nejvyšší správní soud přiznal zástupci
stěžovatele náhradu jízdného v celkové výši 4266 Kč a náhradu za promeškaný čas v celkové výši
1600 Kč. Úhrnem tedy byla zástupci stěžovatele přiznána k úhradě nákladů právního zastoupení
částka 7466 Kč. Uvedené náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 3. února 2010
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu