ECLI:CZ:NSS:2010:3.ADS.130.2009:53
sp. zn. 3 Ads 130/2009 - 53
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: M. F., zast.
JUDr. Milanem Ostřížkem, advokátem, se sídlem Stodolní 997/26, Ostrava-Moravská Ostrava,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 10. 9. 2008, č. x, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 2009, č. j. 21 Cad 174/2008 – 25,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna ustanoveného zástupce žalobkyně advokáta JUDr. Milana Ostřížka
se u r č u je částkou 1904 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku na jím uvedený účet.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojila proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 2009, č. j. 21 Cad 174/2008 – 25 (dále jen „napadený
rozsudek“), jímž krajský soud zamítl stěžovatelčinu žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne
10. 9. 2008, č. x.
Napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla žádost stěžovatelky o přiznání plného
invalidního důchodu pro nesplnění podmínek ustanovení §38 zákona č. 155/1995 Sb. ,
o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1 995 Sb.“).
V odůvodnění uvedla, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení
v Ostravě - město (dále jen „OSSZ“) nebyla plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti
pouze o 20 %. Dále žalovaná uvedla, že stěžovatelce nadále náleží důchod sirotčí.
V žalobě proti napadenému rozhodnutí stěžovatelka mj. uvedla, že spatřuje nezákonnost
a nicotnost rozhodnutí v tom, že její zdravotní stav neodpovídá snížení o 20% a neustále
se zhoršujícímu zdravotnímu stavu, zhoršení bolestí a motoriky. Dále uvedla, že by chtěla
pracovat, ale nemůže. Namítala, že její zdravotní stav se zhoršil v důsledku provedení lumbální
punkce a žádné další odborné vyšetření po vpichu jí nebylo provedeno. Kvůli bolestem nemůže
chodit, sedět a při krátkodobé chůzi přes bolesti se jí motá hlava. Kromě uvedeného stěžovatelka
poznamenala, že změnila neurologa i praktickou lékařku, protože k nim nemá důvěru.
Krajský soud zamítl žalobu napadeným rozsudkem. V jeho odůvodnění shrnul průběh
řízení před žalovanou a obsah žaloby a dále uvedl, že provedeným dokazování zjistil,
že posudkový lékař OSSZ dne 26. 8. 2008 hodnotil míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti žalobkyně podle kapitoly V, položky 5, písm. a) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb.
v míře 20 %. Dále si krajský soud v řízení o žalobě vyžádal posudek posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Ostravě (dále jen „PK MPSV“), která posuzovala
zdravotní stav stěžovatelky dne 31. 3. 2009. Krajský soud hodnotil úplnost a přesvědčivost
tohoto posudku a konstatoval, že PK MPSV zasedala v řádném složení stanoveném
vyhl. č. 182/1991 Sb., na základě úplné zdravotní dokumentace stěžovatelky a odborným členem
komise byl odborný psychiatr, tedy odborník v oboru, do něhož je zařazeno nejzávažnější
zdravotní postižení žalobkyně. Při stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti vycházela PK MPSV z ustanovení §6 vyhl. č. 284/1995 Sb. a určila, jakými zdravotními
postiženími žalobkyně trpí a tato postižení uvedla v diagnostickém souhrnu. Dospěla k závěru,
že k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí žalované byla rozhodující příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu disociativní porucha. PK MPSV hodnotila pokles schopnosti
soustavné výdělečné činnosti podle kapitoly V., položky 4, písm. b) přílohy č. 2
k vyhl. č. 284/1995 Sb., tj. podle položky, která se vztahuje na neurotické, stresové
a somatomorfní poruchy, úzkostné a fobické poruchy, obsedantně kompulsivní poruchy, reakci
na stres, poruchy přizpůsobení a disociační poruchy. Zdravotní stav stěžovatelky byl hodnocen
podle písm. b), tedy jako středně těžká porucha. OSSZ v Ostravě tentýž zdravotní stav
zhodnotila podle položky 5, písm. a) stejné kapitoly citované vyhlášk y, tedy jako poruchu
osobnosti a poruchu chování s lehkým narušením osobnosti se zachovanou celkovou výkonností
organismu. Hodnocení provedené posudkovou komisí krajský soud shledal jako přesvědčivé,
protože bylo provedeno po konzultaci s odborným psychiatrem, členem PK MPSV
a tento posudkový závěr nebyl v průběhu přezkumného řízení zpochybněn. Zjištěný pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky ve výši 15 % je nižší než 66 %
a stěžovatelka tak k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované nesplňovala žádnou
z podmínek plné invalidity, jak jsou tyto vymezeny ve výše citovaném ustanovení §39 odst. 1
zákona o důchodovém pojištění.
V kasační stížnosti proti napadenému rozsudku a jejím doplnění ustanoveným zástupcem
stěžovatelka uvedla, že nesouhlasí s posouzením svého zdravotního stavu, neboť je horší
než jak byl zhodnocen PK MPSV, a některé výroky PK MPSV jsou nepravdivé. Stěžovatelka
spatřovala vadu napadeného rozhodnutí především ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. b)
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“) a domnívala se, že při zjišťování jejího zdravotního stavu byl porušen zákon
tak, že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto vadu měl krajský soud, který ve věci rozhodoval,
napadené rozhodnutí žalované zrušit. Posudkové hodnocení PK MPSV v sobě nese vnitřní
rozpor mezi anamnestickým diagnostickým souhrnem zdravotních postižení stěžovatelky
a stanovením rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Stěžovatelka
tvrdila, že posudkové hodnocení mělo vycházet z jiné rozhodující příčiny dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu vycházející z prokázané diagnózy „víceetážového bolestivého páteřního
syndromu dle kapitoly XV. přílohy č. 2 vyhl. č. 284/1995 Sb. s přihlédnutím k uváděné svalové dysfunkci
a dysbalanci a přítomnosti neurogenní tetanie“. Psychické onemocnění mělo být hodnoceno
jako možnost pro zvýšení procentního navýšení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti. Z uvedených důvodů stěžovatelka žádala, aby byl napadený rozsudek krajského soudu
zrušen.
Ve spise je založen posudek PK MPSV ze dne 31. 3. 2009, z něhož vyplývá,
že stěžovatelka se jednání komise zúčastnila a komise zasedala v úplném složení za účasti
odborného psychiatra MUDr. M. T. Při vypracování posudku PK MPSV vycházela jak ze
zdravotnické dokumentace praktické lékařky, tak ze zdravotnické dokumentace psychiatra
MUDr. Š. M. a z následujících nálezů: propouštěcí zprávy neurologie Městské nemocnice
Ostrava, dalších neurologických funkčních vyšetření, z psychologického vyšetření MUDr. S. ze
dne 16. 4. 2008 a z úplné spisové dokumentace OSSZ. PK MPSV v diagnostickém souhrnu
postižení stěžovatelky uvedla, že stěžovatelka trpí třemi postiženími: smíšenou disociativní
poruchou, víceetážovým bolestivým páteřním syndromem a neurogenní tetanií. Ke smíšené
disociativní poruše PK MPSV uvedla, že stěžovatelka byla komplexně vyšetřena na
neurologickém oddělení MěN Ostrava v době hospitalizace v lednu 2008. Stěžovatelka v té době
udávala, že nerozezná teplo a chlad, nerozezná bolest na rukou a ztrátu citlivosti v končetinách.
Neurologickým vyšetřením patologie nebyla prokázána, byla uvedena diferenciálně diagnosticky
funikulární myelóza s možným podílem cervikální spondylopatie, přičemž na magnetick é
rezonanci mozku bylo popsáno drobné nespecifické ložisko gliózy oboustranně centrálně v bílé
hmotě. Dále je v posudku hodnocen i víceetážový bolestivý páteřní syndrom při dysfunkci a
svalové dysbalanci a neurogenní tetanii. Nebyla však přítomna radikulární ani polyneuropatická
porucha čití, svalová síla a jemná motorika na horních končetinách bez poruch. Z výsledků
psychologických vyšetření (ze dne 16. 4. 2008) PK MPSV zjistila, že stěžovatelku charakterizuje
simplexní a nezralá osobnost zvláště v oblasti emocionality s jednoduchým hodnotovým
systémem zahrnujícím pouze konkrétní vitální zájmy. Stěžovatelka sama se ovšem duševně
nemocná necítí, psychiatra nenavštěvuje od prosince 2008. PK MPSV dále poukázala na
skutečnost, že oproti tvrzení stěžovatelky zpráva z hospitalizace na infekčním oddělení KÚNZ
Ostrava ze dne 29. 6. – 8. 7. 1988 prokazuje, že stěžovatelka netrpěla zánětem mozkových blan,
nýbrž virovým onemocněním s meningismem. Již v této době byla popsána psychická labilita u
simplexní osobnosti. PK MPSV uzavřela, že stěžovatelka k datu rozhodnutí žalované nebyla
schopna vykonávat práce fyzicky a psychicky nadměrně náročné či v nočních směnách.
Psychotické příznaky prokázány nebyly, stěžovatelčina porucha má osobnostní charakter, neboť
se snaží sekundární zisky motivovat k formě jednání. PK MPSV uzavřela, že rozhodující příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky byla disociativní porucha, přičemž její
stav odpovídal postižení uvedenému v příloze č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb. kapitole V., položce 4,
písm. b). Míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti byla stanovena na 15 %.
Posudkové hodnocení rozhodujícího zdravotního postižení bylo stanoveno po konzultaci
s přísedícím psychiatrem.
Z posudku lékaře OSSZ ze dne 26. 8. 2008 vyplývá, že OSSZ vycházela ze zdravotní
dokumentace. Vycházela z diagnózy stanovené praktickou lékařkou MUDr. P . ze dne 30. 6. 2008,
podle níž stěžovatelka trpěla smíšenou disociativní konverzní poruchou, poruchou citlivosti a
motoriky, mírnou nedoslýchavostí. Dále byl diagnostikován uterus myomatosus parvus, alergie na
TTC, obesita a levostranný cervikobrachiální syndrom. Zhodnocením lékařských správ OSSZ
shledala, že stěžovatelka byla v pracovní neschopnosti od září 2007 pro slabost, únavu a poruchy
čití dolních končetin, avšak z lékařských vyšetření nevyplývá příčina těchto potíží.
Z rentgenového vyšetření LS páteře OSSZ zjistila, že výška těl i plotének obratlů byla v normě
bez posunu v dynamice. Z propouštěcí zprávy z hospitalizace v psychiatrické léčebny v Opavě od
19. 3. do 21. 3. 2008 plyne, že stěžovatelka trpěla netypickými poruchami citlivosti a poruchou
motoriky, avšak bez zjistitelného somatického korelátu s předpokladem psychogenních faktorů.
Rozvoj poruchy navazuje na nezvládnutí zaměstnání a objevovala se i neurotická nadstavba. V
posudkovém hodnocení OSSZ uvedla, že stěžovatelka je ve sledování pro smíšenou disociativní
konverzní poruchu, dále také pro levostranný cervikobrachiální syndrom, avšak nejednalo se o
žádný stupeň invalidity. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídal postižení uvedenému
v kapitole V. položce 5 písm. a) přílohy č. 2 vyhl. č. 284/1995 Sb., tj. 10 %. Vzhledem k dalšímu
postižení zdravotního stavu se podle §6 odst. 4 této vyhlášky zvýšila tato hod nota o 10%, takže
celková hodnota činila 20%.
V soudním spisu je založen protokol o jednání ze dne 18. 5. 2009, z něhož je patrné,
že stěžovatelka se účastnila jednání a uvedla, že se závěry PK MPSV nesouhlasí, neboť jí nikdy
nebylo ze strany lékařů řečeno, že by měla být psychicky labilní. Stěžovatelka však k dotazu soudu
sdělila, že žádné důkazní návrhy nemá a uvedla, že všechny lékařs ké zprávy již dříve doložila
do spisu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu i řízení,
jež jeho vydání předcházelo, v souladu s §109 odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“), neshledal přitom vady, k nimž by musel podle §109 odst. 3 s. ř. s.
přihlédnout z úřední povinnosti; vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil
ve své kasační stížnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném
lékařském posouzení. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost
posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Zdravotní stav a pracovní schopnost
občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje
podle ustanovení §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Ministerstvo práce a sociálních věcí,
které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Složení posudkové komise
je pak upraveno podzákonným předpisem, konkrétně vyhl. č. 182/1991 Sb., o provedení zákona
o sociálním zabezpečení a zákona o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení.
Posudek uvedené posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených
v §77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek
důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje
žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost
posudku mohla být zpochybněna (viz blíže např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003 – 50, dále rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003 - 48, přístupné na www.nssoud.cz). Požadavek úplnosti
a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi
rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové
závěry náležitě odůvodnila. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl
komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím
ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické
diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlou hodobě
nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující
příčinu. Procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti komise vyhodnotí
podle charakteru zdravotního postižení na základě přílohy č. 2 v yhlášky č. 284/1995 Sb. (ve znění
účinném do 31. 12. 2009), přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity
pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku této přílohy a současně odůvodní stanovenou míru
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rámci zde stanoveného rozpětí. Dále uváží
i rozsah a závažnost dalších zdravotních postižení posuzovaného z hlediska možného zvýšení
či snížení základního bodového hodnocení.
V projednávaném případě PK MPSV zasedající v řádném složení jednoznačně vymezila
rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky jako smíšenou
disociativní poruchu. Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovila podle kapitoly V.,
položce 4, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. ve výši 15%, tedy na dolní hranici
vymezeného rozpětí. Ačkoliv je posudkové hodnocení stěžovatelčina zdravotního stavu
co do kvalifikace odlišné od posudkového hodnocení OSSZ, přesto se nejedná o zásadně odlišné
posudkové závěry, nýbrž pouze o částečně odlišné hodnocení téhož rozhodujícího zdravotního
postižení. OSSZ vycházela z toho, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
stěžovatelky byla disociativní porucha, přičemž PK MPSV d ospěla ke stejnému závěru.
OSSZ však podřadila toto postižení pod kapitolu V., položku 4, písm. b) přílohy č. 2
k vyhl. č. 284/1995 Sb. (poruchy osobnosti a poruchy chování s lehkým narušením osobnosti
se zachovanou celkovou výkonností organismu) a využila možnosti zvýšit míru zjištěného
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 10 % vzhledem k ostatním postižením (§6
odst. 4 citované vyhlášky). PK MPSV však po konzultaci s přísedícím psychiatrem změnila
tuto kvalifikaci na kapitolu V., položku 4, písm. b) přílohy č. 2) citované vyhlášky (tj. středně
těžkou disociační poruchu osobnosti). Nejvyšší správní soud proto neshledává v posudkovém
hodnocení PK MPSV žádné nedostatky stran vysvětlení, proč PK MPSV změnila posudkové
hodnocení OSSZ, a neshledal tedy stran posouzení stěžovatelčiny invalidity v posudkovém
hodnocení žádné rozpory.
K tomu Nejvyšší správní soud dále uvádí, že všechny stěžovatelčiny argumenty uvedené
v kasační stížnosti směřují k tomu, že jejím rozhodujícím zdravotním postižením měl být
vyhodnoceny potíže s páteří a mobilitou, a nikoliv obtíže ps ychické. Stěžovatelka konkrétně
požadovala, aby tyto zdravotní obtíže byly kvalifikovány jako „víceetážový bolestivý páteřní
syndrom dle kapitoly XV. přílohy č. 2 vyhl. č. 284/1995 Sb. s přihlédnutím k uváděné svalové
dysfunkci a dysbalanci a přítomnosti neurogenní tetanie“. Toto tvrzení však stěžovatelka
nedoložila žádnými konkrétními námitkami a ani neoznačila žádné lékařské zprávy,
které by nebyly zohledněny OSSZ a PK MPSV při posouzení jejího zdravotního stavu
a které prokazovaly dominanci tohoto zdravotního postižení ve stěžovatelčině anamnéze.
Samotný posudek PK MPSV sice toto postižení uvádí v rámci posudkového hodnocení,
ovšem pouze s tím, že „nebyla však přítomna radikulární ani polyneuropatic ká porucha čití, svalová síla
a jemná motorika na horních končetinách bez poruch“. I kdyby tedy teoreticky PK MPSV hodnotila
toto zdravotní postižení jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
stěžovatelky, bylo by možno takto vymezené zdravotní postižení stěžovatelky podřadit
pod kapitolu XV. oddíl F, položku 2 písm. b) přílohy č. 2 citované vyhlášky, tedy s lehkým
funkčním postižením zpravidla více úseků páteře, s občas vy stupujícími projevy nervového
a svalového dráždění (např. cervikokraniální syndrom, cervikobrachiální syndrom, lumbální
syndrom, ischialgie, syndrom sakroiliakálního skloubení, občasné blokády), slabostí svalového
korzetu, omezením pohybu v postiženém úseku, omezení pro vynucené polohy a fyzicky náročné
aktivity. Pro tuto položku je stanoveno rozpětí míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti od 15 do 25 %. Ani hodnocení při horní hranici této položky by tak nemohlo
stěžovatelce zajistit hodnocení míry poklesu schopnosti vyšší než 66% nutnou pro získání
plné invalidity, ani míru poklesu schopnosti vyšší než 33 % nutnou pro získání částečné invalidity.
PK MPSV však toto zdravotní postižení nevyhodnotila jako rozhodující a neučinila tak předtím
ani OSSZ, a soud – jak již bylo řečeno výše - sám o sobě nemůže z povahy věci nahrazovat
činnost těchto orgánů lékařské posudkové služby svou vlastní úvahou.
Nejvyšší správní soud proto závěrem konstatuje, že krajský soud posoudil věc správně,
pokud vyhodnotil posudek PK MPSV jako přesvědčivý a úplný. Stěžovatelčin zdravotní stav
zjištěný na základě posudkového hodnocení OSSZ a PK MPSV tak k datu vydání napadeného
rozhodnutí žalované nenaplňoval status plné invalidity, jak je vymezen v ustanovení §39 odst. 1
zákona o důchodovém pojištění. Pokud bude mít stěžovatelka v budoucnu k dispozici lékařské
zprávy prokazující vertebrogenní původ jejích zdravotních obtíží či celkové z horšení
jejího zdravotního stavu, nic jí nebrání v podání nové žádosti o invalidní důchod. Z uvedených
důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60
odst. 1, 2 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, a proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly. Žalovanému správnímu orgánu, který by jina k měl
právo na náhradu nákladů řízení, nelze náhradu nákladů řízení v s ouladu s ustanovením §60
odst. 2 s. ř. s. přiznat.
Odměna zástupci stěžovatele, advokátu JUDr. Milanu Ostřížkovi, byla stanovena
za dva úkony právní služby po 500 Kč, a to jednak za převzetí a přípravu zastoupení a podání
kasační stížnosti ze dne 9. 9. 2009, a to podle ustanovení §11 odst. 1 písm. b) a d)
vyhl č. 177/1996 Sb. v jejím platném a účinném znění ve spojení s ustanovením §9 odst. 2
téže vyhlášky, celkem tedy 1000 Kč. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyšší správní soud
nezapočítal jako samostatný úkon právní služby nahlížení do spisu při převzetí zastoupení
(viz k tomu usnesení zdejšího soudu ze dne 29. 4. 2008, č. j. 5 Azs 33/2008 - 40, přístupné
na www.nssoud.cz). Dále ustanovenému zástupci náleží za každý úkon náhrada hotových výdajů
podle §13 odst. 3 téže vyhlášky po 300 Kč, celkem tedy 600 Kč. Vzhledem k tomu,
že ustanovený zástupce doložil osvědčení o registraci k placení DPH, přiznal Nejvyšší správní
soud zvýšení odměny o částku této daně, tj. 19 % (304 Kč). Odměna stanovená zástupci
stěžovatele v celkové výši 1904 Kč mu bude vyplacena do 60 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. března 2010
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu