ECLI:CZ:NSS:2010:3.ADS.146.2010:71
sp. zn. 3 Ads 146/2010 - 71
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně:
Alba, a.s., se sídlem Levá 6/311, Praha 4 - Podolí, proti žalované: Česká správa sociálního
zabezpečení, Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání rozhodnutí Regionálního referátu
rozhodovací činnosti žalované pro Prahu 9, ze dne 3. 9. 2008, č.j. 1034/0002-2434/
13. 8. 2008/BH/153,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným usnesením odmítl Krajský soud v Praze žalobu proti rozhodnutí
žalované ze dne 3. 9. 2008, jímž bylo zamítnuto odvolán í žalobkyně a potvrzena výzva
OSSZ v Berouně ze dne 30. 6. 2008 k zaplacení nedoplatku ve výši 67 366 Kč, vyplývajícího
z vykonatelného výkazu nedoplatků ze dne 8. 2. 2008. Důvodem pro odmítnutí žaloby byla
skutečnost, že soud nepovažoval výzvu k zaplacení nedoplatku za rozhodnutí ve smyslu §65
s. ř. s. Uvedené usnesení bylo podle §17 odst. 3 zák. č. 300/2008 Sb. dodáno do datové schránky
žalobkyně dne 23. 6. 2010 a doručeno dne 29. 6. 2010.
Podáním ze dne 30. 6. 2010 sdělila žalobkyně krajskému soudu, že se ji nepodařilo
zpřístupnit obsah doručovaného dokumentu, a proto žádá o jeho zaslání v písemné formě
na adresu sídla společnosti. V této podobě pak bylo usnesení krajského soudu žalobkyni
doručeno dne 7. 7. 2010.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně blanketní kasační stížnost, kterou předala
k poštovní přepravě dne 15. 7. 2010. V dalším podání ze dne 30. 8. 2010 pak žalobkyně namítala,
že podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má v rámci práva na spravedlivý proces
každý právo účasti na řízení před soudem ve své věci. Čl. 2 odst. 3 Listiny pak zakazuje nutit
kohokoliv činit, co zákon neukládá. Podle čl. 4 odst. 2 Listiny mohou být meze základních práv
a svobod upraveny pouze zákonem za podmínek stanovených Listinou. Zákon používání
internetu, jak známo, neukládá. Nejen z řady důvodů, ale už jen proto, je zákon č. 300/2008 Sb.
dle názoru žalobkyně protiústavní. Na takovýto stav pamatuje čl. 95 Ústavy. Čím později bude
zákon zrušen, tím větší bude po jeho zrušení počet obnov řízení. V souhrnu žalobkyně navrhla,
aby bylo napadené usnesení Krajského soudu v Praze v plném rozsahu přezkoumáno a následně
zrušeno.
Po zhodnocení výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost byla žalobkyní podána opožděně.
Podle §17 odst. 1 zák. č. 300/2008 Sb. umožňuje-li to povaha dokumentu, orgán veřejné
moci jej doručuje jinému orgánu veřejné moci prostřednictvím datové schránky, pokud
se nedoručuje na místě. Umožňuje-li to povaha dokumentu a má-li fyzická osoba podnikající
fyzická osoba nebo právnická osoba zpřístupněnu svou datovou schránku, orgán veřejné moci
doručuje dokument této osobě prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje veřejnou
vyhláškou nebo na místě. Doručuje-li se způsobem podle tohoto zákona, ustanovení jiných
právních předpisů upravující způsob doručení se nepoužijí.
Podle §17 odst. 3 cit. zákona, dokumen t, který byl dodán do datové schránky je doručen
okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého
oprávnění přístup k dodanému dokumentu.
Podle §106 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů p o doručení
rozhodnutí a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto
usnesení. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
V projednávaném případě Krajský soud v Praze splnil svoji povinnost uloženou
mu ustanovením §17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb. a doručoval svoji písemnost žalobkyni
do datové schránky, neboť ta ji měla zřízenu. Podle ust. §17 odst. 3 cit. zákona bylo tímto
způsobem napadené usnesení krajského soudu doručeno dne 29. 6. 2010. Lhůta k podání kasační
stížnosti uběhla marně dnem 13. 7. 2010, kasační stížnost podaná žalobkyní dne 15. 7. 2010
je proto opožděná.
K námitkám uplatněným žalobkyní pak uvádí Nejvyšší správní soud následující.
Dovolává-li se žalobkyně ust. čl. 2 odst. 3 Listiny základn í práv a svobod a dovozuje-li
z něj, že zákon používání internetu neukládá, pak je nutno podotknout, že tento názor žádnou
oporu v zákonné úpravě nemá. Jak bylo již uvedeno výše, ustanovení §17 zák. č. 300/2008 Sb.
ukládá primárně povinnost orgánům veřejné moci doručovat do datových schránek, v případě
právnických osob tak činí tehdy, mají-li datovou schránku zřízenu. Krajský soud proto
postupoval zcela v souladu se zákonem a doručení dokumentu bylo rovněž předepsaným
způsobem prokázáno. Technické potíže se zpřístupněním datové schránky, které žalobkyně
má, pak nejsou důvodem, pro který by mohlo být doručení považováno za neúčinné.
Zde je navíc nutno připomenout, že i poté, co žalobkyně obdržela napadené usnesení v listinné
podobě a měla tak možnost seznámit se s jeho obsahem, nebyla lhůta k podání kasační stížnosti
ještě vyčerpána. Nic ji tedy nebránilo v zákonné lhůtě kasační stížnost podat. To však neučinila,
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost žalobkyně podle ust. §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
ve spoj. s. ust. §120 s. ř. s. jako opožděnou odmítl.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s. ve spoj.
s ust. §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 1. prosince 2010
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu