ECLI:CZ:NSS:2010:3.ADS.16.2010:60
sp. zn. 3 Ads 16/2010 - 60
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: R. D.,
zastoupen advokátkou JUDr. Boženou Montagovou se sídlem Pod Terebkou 12, Praha 4, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání
rozhodnutí žalované ze dne 30. 4. 2009 č. X, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2009 č. j. 19 Cad 127/2009 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal včas kasační stížnost proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2009 č. j. 19 Cad 127/2009 - 27, jímž byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 4. 2009 č. X, kterým bylo rozhodnuto o odnětí částečného
invalidního důchodu žalobci.
Z napadeného rozsudku krajského soudu vyplývá, že shora uvedeným rozhodnutím
žalované byl žalobci odňat částečný invalidní důchod proto, že podle posudku lékaře
Okresní správy sociálního zabezpečení v Olomouci ze dne 15. 4. 2009 není žalobce částečně
invalidní, protože jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla o 30 %. Žalobce
v žalobě namítal, že jeho zdravotní stav se zhoršil, není schopen vykonávat těžké práce
a práce spojené s přetěžováním páteře. Přes veškerou snahu není schopen si najít práci. Požádal
proto, aby mu byl částečný invalidní důchod ponechán.
Krajský soud zjistil, že posudkový lékař Okresní správy sociálního zabezpečení
v Olomouci hodnotil dne 15. 4. 2009 míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
žalobce podle přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kapitoly XV, oddílu F, položky 2 písm. b)
celkem o 25 % a tuto hodnotu navýšil o dalších 5 % na celkových 30 %. Vyslovil, že žalobce není
ani plně, ani částečně invalidní.
Krajský soud nechal přezkoumat zdravotní stav žalobce a jeho dochovanou pracovní
schopnost ke dni vydání napadeného rozhodnutí posudkovou komisí MPSV v Ostravě (dále jen
„komise“). Jejímu jednání byl žalobce přítomen, byl komisí přešetřen a výsledky jsou v posudku
zachyceny. Krajský soud z posudku zjistil, že komise vycházela při posouzení zdravotního stavu
žalobce ze zdravotnické dokumentace praktické lékařky MUDr. Ch., ze tří nálezů neuroložky
MUDr. Š., ze tří zpráv internistky MUDr. A., z laboratorního nálezu a z úplné spisové
dokumentace OSSZ v Olomouci. Posudková komise dospěla k závěru, že k datu vydání
napadeného rozhodnutí nebyl žalobce ani plně, ani částečně invalidní a nešlo u něj o schopnost
vykonávat pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných
podmínek a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobci neztěžoval obecné životní podmínky.
V posudkovém zhodnocení komise konstatovala, že u žalobce šlo k datu vydání napadeného
rozhodnutí o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který byl k datu 30. 4. 2009 stabilizován.
Rozhodující příčinou byl chronický oboustranný pozátěžový lumboischiadický syndrom kolísavé
intenzity, bez průkazu kořenového postižení EMG vyšetřením. Tento stav odpovídal postižení
uvedenému v příloze č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. ve znění platném ke dni vydání napadeného
rozhodnutí, v kapitole XV, oddílu F, položce 2 písm. b). Komise stanovila míru poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce na horní hranici o 25 %, a to i s přihlédnutím
k ostatním zdravotním postižením žalobce, a tuto hodnotu dále nezvýšila.
Komise též konstatovala, že pokud byl žalobce uznán částečně invalidním při lékařské
prohlídce dne 9. 2. 2005, jednalo se o hodnocení posudkově a medicínsky mylné, protože
zaměstnání řidiče nebylo jediným vykonávaným zaměstnáním žalobce v jeho předchozích
výdělečných činnostech, kdy většinou pracoval v pohostinství. Podle názoru komise neměl být
uznán ani částečně invalidním.
Tento posudek krajský soud doručil žalobci dne 20. 10. 2009. Při jednání dne 4. 11. 2009
žalobce neměl k tomuto posudku konkrétní připomínky, uvedl pouze, že „posudková komise
řekla, že jsem v pořádku, ale moje neuroložka říká, že v pořádku nejsem.“ Žalobce neměl návrhy
na doplnění dokazování.
Krajský soud při hodnocení věci vyšel z posudku komise, který shledal úplným
a přesvědčivým. Uzavřel, že zjištěný pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti je nižší
než pokles o nejméně 33 % potřebných pro přiznání částečného invalidního důchodu.
Konstatoval, že u žalobce se nejedná ani o zdravotní postižení podle příloh č. 3 a 4 vyhlášky
č. 284/1995 Sb. Žalobu proto zamítl jako nedůvodnou podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že u něj v současné době přetrvává pouze chronický
polyetážový vertebrogenní alogický syndrom. Zbývající dvě omezení zdravotního stavu byla
způsobena nevhodnou medikací (zejména lék tramal). Stěžovatel proto odmítl tyto léky dále
užívat právě z důvodu velmi závažných vedlejších účinků. Stěžovatel „nepovažuje postup ČSSZ
za adekvátní“. Pokud by se tomuto podvolil a nadále užíval léky s vedlejšími účinky, byl by dále
splňoval podmínky částečné invalidity a pobíral částečný invalidní důchod, avšak na úkor
jeho zdraví. Stěžovatel se domnívá, že komise nepostupovala v souladu se zákonem č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociální zabezpečení, a řádně neposoudila jeho zdravotní stav.
Komise stěžovatele sama neprohlédla ani nevyšetřila, spoléhala pouze na závěry předchozích
vyšetření i přesto, že některá byla již velmi stará. Lékařskou zprávu MUDr. Š. o recidivním stavu
pacienta nebrala v potaz.
Krajský soud však vzal tento posudek za úplný a přesvědčivý. Stěžovatel proto navrhuje,
aby byl vypracován znalecký posudek z oboru lékařství o jeho zdravotním stavu. Stěžovatel
sám doložil dostatečné důkazy prokazující zhoršení jeho zdravotního stavu a nemožnost
jeho uplatnění na trhu práce.
Stěžovatel dále polemizuje s pracovní rekomandací, protože i v zaměstnání v pohostinství
dochází k nadměrnému zatěžování páteře, shodně jako u zaměstnání řidiče. Stěžovatel
konkretizuje svůj nepříznivý zdravotní stav a navrhuje, aby napadený rozsudek krajského soudu
byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhla její zamítnutí.
Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti, když neshledal
vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.), posoudil kasační
stížnost
takto:
Těžiště námitek stěžovatele spočívá v nesouhlasu s průběhem a závěry posudku
posudkové komise. Stěžovatel uvádí, že komise nepostupovala v souladu se zákonem
č. 582/1991 Sb. a řádně neposoudila jeho zdravotní stav. Toto obecné tvrzení však stěžovatel
nekonkretizuje a Nejvyšší správní soud není oprávněn si sám domýšlet, v čem má toto tvrzení
spočívat.
Na námitky stěžovatele, že komise ho sama neprohlédla ani nevyšetřila a nebrala v potaz
lékařskou zprávu MUDr. Š, je nutno odkázat na §109 odst. 4 s. ř. s., podle něhož kasační stížnost
není přípustná, opírá-li se o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož
rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Jak vyplývá z protokolu o jednání dne
4. 11. 2009, stěžovateli byl krajským soudem poskytnut dostatečný prostor k vyjádření k tomuto
posudku; žádné konkrétní námitky pro němu však nevznesl. Tyto námitky uplatňuje nepřípustně
až v kasační stížnosti. Totéž platí o návrhu, aby zdravotní stav stěžovatele byl přezkoumán
znalcem z oboru lékařství. I tento návrh mohl a měl stěžovatel uvést při jednání před krajským
soudem, avšak neučinil tak a návrh podává nepřípustně až v kasační stížnosti.
Jako obiter dictum Nejvyšší správní soud uvádí, že námitka, že komise stěžovatele
neprohlédla ani nevyšetřila, ani není pravdivá. Jak je shora popsáno, stěžovatel byl při jednání
komise přešetřen a výsledky jsou zachyceny v posudku.
Ostatní úvahy obsažené v kasační stížnosti jsou pro posouzení věci irelevantní.
Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost jako nepřípustnou, protože se opírá
o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským soudem, ač tak učinit mohl. Podle
§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Nejvyšší správní soud usnesením odmítne
kasační stížnost, jestliže kasační stížnost je podle tohoto zákona (tj. soudního řádu správního)
nepřípustná.
Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud rozhodl o odmítnutí kasační stížnosti
pro nepřípustnost.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li žaloba (kasační stížnost) odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. března 2010
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu