ECLI:CZ:NSS:2010:3.ADS.70.2010:198
sp. zn. 3 Ads 70/2010 - 198
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: D. Z.,
zast. JUDr. Karlou Návedlovou, advokátkou se sídlem Bílovec, Wolkerova 1140/2, proti
žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem Ostrava, 28. října 117, o
přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 4. 2006, čj. MSK 62629/2006, sp. zn.
36180/2005/SOC/VaR, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
ze dne 9. 3. 2010, č. j. 38 Cad 15/2008 - 172,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 27. 10. 2005, čj. SOC/39453-05/8696-05/Hru, odňal Městský úřad
Bílovec, odbor sociálních věcí, žalobkyni opakovanou dávku sociální péče – příspěvek při péči
o osobu blízkou nebo jinou osobu ve výši 3776 Kč s účinností od 1. 10. 2005 s odůvodněním,
že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“) v Novém Jičíně
ze dne 10. 10. 2005 není vnučka žalobkyně, A. B., nadále dlouhodobě zdravotně postiženým
dítětem vyžadujícím mimořádnou péči [§1 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o
důchodovém pojištění (dále jen „vyhláška“)]. Jde o zdravotní postižení uvedené v příloze č. 1 k
vyhlášce, nezletilá však nesplňuje podmínku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu ve
smyslu §1 odst. 1 vyhlášky.
Odvolání podané proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl a napadené rozhodnutí
potvrdil (rozhodnutí ze dne 5. 4. 2006, čj. MSK 62629/2006, sp. zn. 36180/2005/SOC/VaR).
Žalovaný nechal ve věci vypracovat posudek Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních
věcí (dále jen „PK MPSV“) v Ostravě. Podle tohoto posudku ze dne 3. 2. 2006 není A. B.
dlouhodobě zdravotně postižené dítě vyžadující mimořádnou péči ve smyslu §1 vyhlášky.
Zdravotní stav posuzované neodpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v příloze č. 1 k
vyhlášce. Při vypracování posudku vycházela komise ze zdravotnické dokumentace praktického
lékaře MUDr. J. a MUDr. V. a z úplné spisové dokumentace. Bylo zjištěno průduškové astma
perzistující lehké až středně těžké. Spirometrická vyšetření prokazují vcelku normální plicní
funkce. Zjištěn atopický ekzém, recidivující respirační infekty. Z dokumentace nebyla prokázána
těžká forma průduškového astmatu ani časté a závažné záchvaty dušnosti, nejedná se o vleklou
dechovou nedostatečnost. Stav neodpovídá zdravotním postižením uvedeným v příloze č. 1 k
vyhlášce vyžadujícím mimořádnou péči. Je nutná zvýšená péče, nikoliv mimořádná. Podle tohoto
posudku je kladný posudek lékaře OSSZ z roku 2003 nutno považovat za posudkový omyl,
neboť ani v té době se dle dokumentace nejednalo o těžkou formu průduškového astmatu.
V souvislosti se seznámením s podklady pro rozhodnutí předložila matka nezletilé A.
nové lékařské zprávy. Žalovaný proto vrátil posudek ze dne 3. 2. 2006 posudkové komisi
k objektivizaci zdravotního stavu a k doplnění posudku. V doplnění posudku ze dne 30. 3. 2006
PK MPSV uvedla, že předložené dokumenty nic nemění na jejím výsledném posouzení,
o těžkou formu průduškového astmatu se podle ní ani nadále nejedná. PK MPSV setrvala
na svém posouzení ze dne 3. 2. 2006.
Na základě provedeného dokazování dospěl žalovaný k závěru, že prvoinstanční správní
orgán správně odejmul žalobkyni ode dne 1. 10. 2005 příspěvek při péči pro nezl. A. B., neboť
její zdravotní stav od uvedeného data neodpovídá podmínkám stanoveným zákonem.
Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou ke Krajskému soudu v Ostravě.
Tento nechal vypracovat posudek MUDr. I. K., CSc., znalkyni z oboru zdravotnictví –
alergologie a klinická imunologie. Podle posudku MUDr. K. trpěla nezletilá A. perzistujícím
bronchiálním astmatem tíže středně těžké. Při nasazené léčbě inhalačními kortikosteroidy měla
nemocná normální spirometrické vyšetření plic. Odbornou lékařkou je uvedeno, že vysazení
inhalační léčby by pacientku vystavilo těžkým astmatickým potížím, lze dovozovat, že i ke
zhoršení ventilačních funkcí. Ke dni 5. 4. 2006 lze podle tohoto posudku konstatovat, že vývoj
bronchiálního astmatu byl jednoznačně v progresi. Astmatické symptomy značí, že astma není
pod kontrolou (je nestabilní, nekompenzované). Léčba již téměř odpovídá astmatu tíže středně
těžkého až těžkého. Podle MUDr. K. vyžaduje dětský astmatik v této fázi soustavnou individuální
péči s dohledem nad pravidelnou inhalací léků, ošetřování v době respiračních infektů, s vhodnou
dechovou rehabilitací a potřebou zvýšeného dohledu, neboť hrozí rozvoj akutní exacerbace
bronchiálního astmatu. Dětský astmatik je limitován také ve fyzické zátěži, neboť fyzická námaha
u něj působí jako spouštěč možného astmatického záchvatu. Ke zhoršení zdravotního stavu
dochází postupně od září 2005. Je možná souvislost s nástupem do 1. třídy ZŠ a častějším
kontaktem s respiračními infekty v kolektivu. Od 4. 11. 2003 ke dni 5. 4. 2006 dochází ke
zhoršení zdravotního stavu; léčebná reakce na stav nemocné při kontrole 16. 5. 2006 odpovídá u
sedmiletého dítěte až astmatu těžkému.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl krajský soud k závěru o důvodnosti
podané žaloby. Znalkyně MUDr. K. posoudila zdravotní stav nezletilé odlišně od OSSZ i PK
MPSV. Z provedeného dokazování tak podle krajského soudu vyplynulo, že žalovaný rozhodoval
ve věci na základě neúplně zjištěného skutkového stavu. Jestliže při posuzování zdravotního
stavu nezletilé vznikl zásadní rozpor mezi posouzením lékařem OSSZ a PK MPSV na jedné
straně a znaleckým posudkem MUDr. K. na straně druhé, tedy rozpor v otázce, pro kterou je
třeba odborných znalostí z oboru zdravotnictví a jejíž zodpovězení je nezbytné ke zjištění
objektivního stavu věci, je třeba aby byl tento rozpor odstraněn znalcem či znaleckým ústavem,
který objasní objektivní stav věci tak, aby bylo najisto postaveno, zda nezletilá splňovala či
nesplňovala ke dni vydání napadeného rozhodnutí podmínku dlouhodobě těžce zdravotně
postiženého dítěte vyžadujícího mimořádnou péči ve smyslu §1 odst. 1 vyhlášky. Krajský soud
v Ostravě proto rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně
jej zavázal ve věci znovu rozhodnout, před vydáním rozhodnutí provést úplné dokazování
a nepominout posudek znalkyně MUDr. K.
Rozsudek krajského soudu zrušil ke kasační stížnosti žalovaného Nejvyšší správní soud
rozsudkem ze dne 18. 6. 2008, č. j. 3 Ads 37/2008-90, a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě
k dalšímu řízení. Krajským soudem spatřovaný rozpor mezi jednotlivými důkazními prostředky
vznikl teprve v řízení před krajským soudem; jak podle posudku OSSZ, tak i podle posudku
PK MPSV nebyla nezletilá A. dlouhodobě těžce zdravotně postiženým dítětem vyžadujícím
mimořádnou péči ve smyslu vyhlášky. Všechna posudková hodnocení obsažená v podkladech,
která si stěžovatel pro své rozhodnutí v souladu se zákonem obstaral, byla tedy ve svých závěrech
jednotná a jednoznačná. Pokud byl krajský soud toho názoru, že závěry posudku MUDr. K.
kolidují se skutkovými závěry posudků PK MPSV, bylo na místě nechat zjištění vyplývající z
posudku MUDr. K. zhodnotit opět posudkovou komisí nebo znalcem či ústavem, který je
oprávněn vyjadřovat se vedle otázek skutkových rovněž k otázkám právním. Následně pak bylo
třeba posoudit veškeré důkazy opatřené v řízení před správním orgánem, jakož i v řízení před
soudem jednotlivě i v jejich souhrnu, učinit závěr o tom, zda byly k datu napadeného rozhodnutí
podmínky nároku na dávku splněny či nikoli, a podle okolností pak buď žalobu zamítnout, nebo
rozhodnutí stěžovatele zrušit a zavázat jej vlastním (opačným) právním názorem.
Poté co doplnil dokazování posudkem Lékařské fakulty Univerzity Palackého
v Olomouci (dále jen „LF UP Olomouc“) a výslechem jednoho z autorů tohoto posudku,
prof. MUDr. F. K., Ph.D., dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Posudek LF UP
Olomouc potvrdil posudek OSSZ Nový Jičín, jakož i posudek PK MPSV Ostrava. Rovněž podle
tohoto posudku nebyla nezl. A. B. ke dni vydání napadeného rozhodnutí dítětem vyžadujícím
mimořádnou péči. Závěr znalkyně MUDr. I. K., CSc. uvedený v posudku ze dne 24. 10. 2007 se
liší v hodnocení zdravotního stavu posuzované od výše uvedených posudků, zůstal však
ojedinělý. Z toho důvodu již soud neprováděl další dokazování. Jelikož nezl. A. nebyla ke dni 5.
4. 2006 dítětem těžce zdravotně postiženým vyžadujícím mimořádnou zdravotní péči, příspěvek
na péči o osobu blízkou žalobkyni nenáležel.
Rozsudek krajského soudu napadla kasační stížností tentokrát žalobkyně (dále
jen „stěžovatelka“). Proti posudku LF UP Olomouc uplatnila v průběhu řízení před krajským
soudem výhrady, které řádně specifikovala ve svém přípise ze dne 11. 8. 2009. Zde rovněž žádala,
aby proběhl výslech alergoložky MUDr. K. v konfrontaci se znalci MUDr. K. a MUDr. L. Tyto
návrhy soud odmítl, aniž by své rozhodnutí řádně odůvodnil. Přitom bylo podle stěžovatelky
nepochybně zjištěno, že ve věci vypracované posudky jsou ve vzájemném rozporu a tento je
nutné odstranit. Pokud soud nevyhověl stěžovatelčinu návrhu, měl nechat vypracovat třetí
znalecký posudek, který by jednoznačně prokázal, zda nezl. A. B. trpí takovým onemocněním,
které zakládá nárok na dávku. Stěžovatelka je toho názoru, že otázka zjišťování skutkového stavu
byla posouzena nesprávně pro rozpor mezi důkazy a toto nesprávné posouzení vedlo k vadnému
rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě. Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud
napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil přípisem ze dne 23. 6. 2010. Krajský soud doplnil
dokazování posudkem LF UP Olomouc, ze kterého jednoznačně vyplynulo, že nárok
na předmětnou dávku nevznikl. V rámci výslechu svědka, který byl žalobkyní navržen,
byl vyslechnut prof. MUDr. K., Ph.D., který se vyjádřil k výhradám žalobkyně a setrval
na závěrech uvedených v posudku, k čemuž podal náležité odůvodnění. Již provedení prvního
znaleckého posudku v rámci soudního řízení považuje žalovaný za nadbytečné, rozpor,
který tímto vznikl, byl však následně odstraněn. Provedené dokazování považuje žalovaný
za dostatečné a návrh na jeho doplnění proto za neopodstatněný. Žalovaný navrhl kasační
stížnost zamítnout.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu uplatněných stížních
bodů a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé,
že rozsudek je napadán z důvodu vymezeného v §103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), konkrétně pro jinou vadu řízení před soudem,
která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Vytýkanou vadu však Nejvyšší
správní soud v projednávané věci neshledal.
Krajský soud respektoval závazný právní názor vyjádřený ve zrušovacím rozsudku
zdejšího soudu, nechal ve věci vypracovat posudek Lékařskou fakultou Univerzity Palackého
v Olomouci a následně vyslechl prostřednictvím dožádaného soudu jednoho z autorů
tohoto posudku k výhradám, které vůči němu vznesla stěžovatelka v průběhu řízení. Posudek
LF UP Olomouc potvrdil závěry posudku PK MPSV Ostrava ze dne 3. 2. 2006. Ze zdravotní
dokumentace posuzované podle autorů posudku vyplynulo, že u posuzované nedošlo
k významnému snížení plicních funkcí. Tyto jsou hodnoceny jako normální; nedošlo k jejich
snížení jako projevu zhoršení stavu, resp. rozvoje přestavby bronchiální stěny, tj. následku
již nezvratného. U dítěte jde o chronické onemocnění, které omezuje jeho aktivity, zájmy
i aktivity rodiny a zvyšuje finanční nároky na léčbu i komplexní péči, moderní léčba
však umožňuje zvládnout tuto péči v domácích podmínkách většinou již bez nutnosti inhalace.
Nároky rodiny lze tak hodnotit jako zvýšené, ale nikoli mimořádné, neboť dítě bylo v období
školní zralosti schopné vlastní široké spolupráce s rodinou.
Posudek LF UP Olomouc lze hodnotit jako úplný co do skutkových zjištění,
jakož i přesvědčivý, pokud jde o jeho posudkové závěry. Je tak na místě uzavřít, že rozpory
ohledně posouzení zdravotního stavu nezl. A. vzniklé v průběhu řízení před krajským soudem
byly předložením tohoto posudku uspokojivě odstraněny. V projednávané věci bylo vypracováno
celkem pět posudků zdravotního stavu stěžovatelčiny vnučky, z toho čtyři se ve svých
posudkových závěrech shodují. Rovněž Nejvyšší správní soud je proto toho názoru, že jakékoli
další dokazování v podobě vypracovávání revizních znaleckých posudků, jak navrhuje
stěžovatelka, by bylo v daném případě zcela nadbytečné.
Z výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že rozsudek Krajského
soudu v Ostravě netrpí vadou podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a kasační stížnost proto podle
§110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, správní orgán ze zákona nemá právo na náhradu
nákladů řízení, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 a 2 s. ř. s. ve spojení s ust. §120
s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. srpna 2010
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu