ECLI:CZ:NSS:2010:3.ADS.75.2010:63
sp. zn. 3 Ads 75/2010 - 63
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: V. M.,
zastoupeného JUDr. Miloslavem Krýslem, advokátem se sídlem nám. Republiky 30, Plzeň, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání
rozhodnutí žalované ze dne 3. 3. 2009, č. x, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Plzni ze dne 3. 3. 2010, č. j. 16 Cad 136/2009 – 35,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského
soudu v Plzni, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované o úpravě výše
starobního důchodu.
Svým rozhodnutím ze dne 3. 3. 2009 snížila žalovaná podle ustanovení §56 odst. 1
písm. c) z. č. 155/1995 Sb. ode dne 20. 4. 2009 žalobci starobní důchod, který k uvedenému dni
činil 3837 Kč na částku 3460 Kč v souvislosti s předchozím chybným určením rozhodného
období a výdělku v něm dosaženého. Žalovaná tak dle svého názoru realizovala rozsudek
Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 11. 2008 č. j. 16 Cad 211/2008. Rozhodnutí obsahovalo
poučení o možnosti podat odvolání ve lhůtě patnácti dnů od jeho doručení k Ministerstvu práce
a sociálních věcí.
Podání označené jako odvolání žalobce doručil žalované, ta je pak podle obsahu
posoudila jako žalobu a postoupila krajskému soudu. Soud vypořádal námitky žalobce spočívající
především v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí a v dalších procesních vadách a dospěl
k závěru, že tentokráte je rozhodnutí žalované ve výsledku zákonné, byť se žalovaná ani na čtvrtý
pokus nevyvarovala určitých pochybení spočívajících především v nesprávném poučení žalobce
o možnosti odvolání. Toto pochybení však nemělo vliv na jeho hmotná práva.
Kasační stížnost podal žalobce (dále jen stěžovatel), z důvodů uvedených v ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) b) a d) s. ř. s. Konkrétně namítal, že mu předmětné rozhodnutí žalované
nebylo doručeno do vlastních rukou, ale bylo adresováno jiné osobě s příjmením H. V daném
kontextu proto není žalovaná schopna vykázat ani řádné doručení rozhodnutí stěžovateli, stejně
jako příloh v něm uvedených včetně OLDP, tedy údajů rozhodných pro přepočet starobního
důchodu. Dále rozhodnutí žalované obsahuje nesprávné poučení o opravném prostředku a
nesrozumitelné a neopodstatněné odůvodnění odkazující na další přílohu. Stěžovatel má za to, že
každé rozhodnutí, má-li být považováno za řádné a právně bezvadné, musí obsahovat kromě
výrokové části také jasné a srozumitelné odůvodnění tohoto výroku, jakož i správné a úplné
poučení. V daném případě se tak nestalo. Stejně tak musí být rozhodnutí doučeno řádným a
případně kvalifikovaným způsobem, což rovněž nebylo naplněno. Žalovaná tak ani v napadeném
rozhodnutí nerespektovala v celém rozsahu závazný právní názor soudu. Z uvedených důvodů
stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému
soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu uplatněných stížních
bodů a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Stěžovatel formálně
napadá rozsudek krajského soudu z více důvodů, fakticky však uvádí pouze skutečnosti
podřaditelné ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., tedy nepřezkoumatelnost správního
rozhodnutí a vady správního řízení, pro které krajský soud rozhodnutí žalované nezrušil,
ačkoliv tak učinit měl.
K námitkám obsaženým v kasační stížnosti pak Nejvyšší správní soud uvádí následující:
Žalovaná napadeným rozhodnutím provedla úpravu výše stěžovatelova starobního důchodu,
přičemž v odůvodnění velmi podrobně rozebrala způsob výpočtu jak podle z. č. 100/1988 Sb.
tak podle z. č. 155/1995 Sb. Přímo v textu rozhodnutí jsou uvedeny podstatné údaje o osobním
vyměřovacím respektive výpočtovém základu (průměrném měsíčním výdělku) a o počtu
získaných let pojištění. Podrobná konkretizace uvedených údajů je pak provedena na OLDP
ze dne 4. 2. 2009, jenž byl přílohou napadeného rozhodnutí. Toto rozhodnutí tak splňuje všechny
požadavky stanovené v §68 správního řádu, za nepřezkoumatelné je tedy v žádném případě
považovat nelze. K podstatě věci se přitom vyjádřil krajský soud vyčerpávajícím způsobem
ve svých rozsudcích včetně rozsudku napadeného kasační stížností. K procesním vadám
správního řízení dovozovaným stěžovatelem pak Nejvyšší správní soud uvádí, že tyto neměly
žádný vliv na zákonnost rozhodnutí samotného. Jestliže bylo stěžovateli správní rozhodnutí
chybně doručováno, případně se v něm vyskytlo chybné poučení o možnosti podat opravný
prostředek ve správním řízení, mohly se tyto vady projevit nanejvýše ve ztížení následného
přístupu stěžovatele k soudní ochraně. V tomto právu však stěžovatel nijak zkrácen nebyl,
žalovaná jeho podání postoupila jako žalobu soudu, čímž svoje pochybení zhojila,
rovněž tak soud nikterak nečinil sporným, že žaloba byla podána včas a řádně ji projednal.
Stěžovatel přitom ani sám netvrdí, že by mu napadené rozhodnutí žalované nebylo vůbec
doručeno, ostatně skutečnost, že s ním byl seznámen, je zřejmá z obsahu jeho žaloby.
Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že napadený rozsudek netrpí žádnou z vad
podle ustanovení 103 odst. 1 s. ř. s. tvrzených stěžovatelem, proto jeho kasační stížnost
podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, správní orgán nemá ve věcech důchodového pojištění
ze zákona právo na náhradu nákladů řízení, soud proto rozhodl tak, že nepřiznal náhradu nákladů
řízení žádnému z účastníků (§60 odst. 1 a 2 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 25. srpna 2010
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu