ECLI:CZ:NSS:2010:3.ADS.88.2010:54
sp. zn. 3 Ads 88/2010 - 54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: K. S.,
zastoupené JUDr. Milošem Vašendou, advokátem se sídlem AK Dukelská 8, Hlučín, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 24. 10. 2008, č. j. x, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2009, č. j. 43 Cad 223/2008 – 23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupci žalobce advokátu JUDr. Miloši Vašendovi, se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 1920 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala kasační stížnost proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) ze dne 30. 9. 2009, č. j. 43 Cad 223/2008 - 23
(dále jen „napadený rozsudek“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované
ze dne 24. 10. 2008, č. j. x, (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím žalovaná
přiznala stěžovatelce ode dne 6. 8. 2008 starobní důchod podle §29 zákona č. 155/1995 Sb. v
platném znění, přičemž v odůvodnění uvedla, že na základě pověření ministra práce a sociálních
věcí ČR podle §4 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., jímž byla ČSSZ zmocněna k odstraňování
některých tvrdostí, které se vyskytly při provádění sociálního zabezpečení, byla žalobkyni
započtena doba od 1. 12. 1997 do 25. 4. 1998, kdy pečovala o otce J. K., o době od 1. 9. 1991 do
30. 11. 1997 (doba předcházející péče - pozn. NSS) bude rozhodnuto dodatečně.
Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku zejména uvedl, že účast osob
pečujících osobně o blízkou převážně nebo úplně bezmocnou osobu nebo blízkou částečně
bezmocnou osobu starší 80 let je vázáno na splnění zákonných podmínek. Krajský soud zjistil,
že Okresní správa sociálního zabezpečení v Opavě podle záznamu o jednání ze dne 21. 9. 1998
rozhodla, že J. K. byl úplně bezmocný dle §70 zákona č. 100/1988 Sb. a §2 odst. 3 vyhlášky č.
284/1995 Sb. Podle §5 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb. účast pečující osoby na pojištění vzniká,
jen pokud tato podala přihlášku k účasti na pojištění nejpozději do dvou let od skončení péče o
osobu blízkou. V posuzované věci péče o osobu blízkou skončila dnem 25. 4. 1998 (úmrtím J.
K.) a žalobkyně do dvou let přihlášku k účasti na důchodovém pojištění nepodala. Vzhledem
k tomu, že lhůta pro podání přihlášky k účasti žalobkyně na důchodovém pojištění uplynula
přede dnem 1. 7. 2007, nelze v případě žalobkyně aplikovat přechodné ust. čl. III. bod 2 zákona
č. 152/2007 Sb. Krajský soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že
žaloba není důvodná.
Nejvyšší správní soud z obsahu správního a soudního spisu zjistil, že stěžovatelka
uplatnila dne 28. 5. 2008 žádost o starobní důchod podle §29 zákona č. 155/1995 Sb. Téhož dne
požádala o odstranění tvrdosti zákona na základě pověření ministra práce a sociálních věcí ČR
podle §4 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. Napadeným rozhodnutím byl stěžovatelce přiznán
podle §29 zákona o důchodovém pojištění ode dne 6. 8. 2008 starobní důchod ve výši 7490 Kč
měsíčně. Pro výši starobního důchodu nebylo přihlédnuto k době péče o osobu blízkou
od 1. 9. 1991 do 30. 11. 1997, neboť stěžovatelka nesplnila zákonem požadované podmínky (J.
K. nebyl v této době osobou úplně nebo částečně bezmocnou, a stěžovatelka se nepřihlásila
z tohoto titulu k účasti na důchodovém pojištění do dvou let od skončení péče o osobu blízkou).
Splnění těchto podmínek bylo také meritorním předmětem posouzení shora uvedené žádosti
žalobkyně o odstranění tvrdosti zákona, která byla samostatným rozhodnutím žalované ze dne
10. 11. 2008 zamítnuta. Vedle nesplnění uvedených podmínek žalovaná konstatovala, že
odstranění tvrdosti zákona ve smyslu uváděného pověření ministra práce a sociálních věcí ČR
podle §4 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. by přicházelo v úvahu tehdy, pokud by započtení
předmětné doby bránilo toliko nedodržení lhůty k podání přihlášky účasti na důchodovém
pojištění. Otec stěžovatelky však byl převážně bezmocným od prosince 1997 do svého úmrtí
25. 4. 1998, a stěžovatelka tak pro dobu od 1. 9. 1991 do 30. 11. 1997 nesplnila zákonné
podmínky.
V kasační stížnosti označila stěžovatelka souběh citovaných právních předpisů jako vůči
sobě nemorální a necitlivý, ničím se neprovinila, jenom doplácí na neupozornění a poučení
správního orgánu. V doplnění kasační stížnosti ustanoveným zástupcem stěžovatelka namítá,
že zemřelý otec žalobkyně měl být uznán bezmocným, a dovolává se zdravotní dokumentace
ošetřující lékařky MUDr. B., která měla po smrti pana J. K. předat veškerou jeho zdravotní
dokumentaci do archivu, který byl během povodní zničen. Dále stěžovatelka namítá, že ze strany
krajského soudu došlo k pochybení, když k jednání dne 30. 9. 2009 nepředvolal MUDr. B., o
jejímž svědectví nemohl mít pochybnosti, jelikož vyplývá ze žaloby jako jednoho z argumentů
stěžovatelky. Dvouletá lhůta k podání přihlášky k účasti na pojištění byla od 1. 7. 2007 zákonem
č. 152/2007 Sb. zrušena. Za tohoto stavu věci z napadeného rozsudku není zřejmé, proč nebylo
uplatněno odstranění tvrdosti i pro období od 1. 9. 1991 do 30. 11. 1997. Lze-li aplikovat
přechodné ustanovení pro období od 1. 12. 1997 do 25. 4. 1998, pak lze tutéž aplikaci provést za
období od 1. 9. 1991 do 30. 11. 1997. Tímto rozporem se krajský soud nezabýval, ačkoliv je to
otázka zásadního významu ve prospěch stěžovatelky. Závěrem kasační stížnosti stěžovatelka
navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že souhlasí s napadeným rozsudkem,
a proto nepodává bližší vyjádření.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti,
přičemž zjistil, že je podána osobou oprávněnou a je proti označenému rozsudku přípustná
za podmínek ustanovení §102 a §104 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu i řízení,
jež jeho vydání předcházelo, v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. Neshledal přitom vady,
k nimž by musel podle §109 odst. 3 s. ř. s. přihlédnout z úřední povinnosti; vázán rozsahem
a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná.
Předmětem soudního přezkoumání je rozhodnutí žalované o přiznání starobního
důchodu stěžovatelce od dne 6. 8. 2008 podle §29 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění.
Stěžovatelka rozporuje, že jí do doby pojištění nebyla započtena doba od 1. 9. 1991
do 30. 11. 1997 kdy pečovala o otce J. K. Nevidí k tomu důvod, když doba od 1. 12. 1997 do
25. 4. 1998, kdy pokračovala péče o jejího otce, za využití institutu odstranění tvrdosti, na základě
pověření ministra práce a sociálních věcí ČR podle §4 odst. 3 zákona č 582/1991 Sb., započtena
byla.
K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že podle §102a zákona č. 155/1995 Sb., ve znění
účinném od 1. 1. 2007, se účast osoby pečující osobně o převážně nebo úplně bezmocnou osobu,
nebo částečně bezmocnou osobu starší 80. let, na důchodovém pojištění před 1. 1. 2007 posuzuje
podle právních předpisů účinných před tímto dnem. Podle §5 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb.,
ve znění účinném ke dni 31. 12. 206, vzniká účast na důchodovém pojištění osoby pečující
o osobu převážně nebo úplně bezmocnou, nebo o osobu částečně bezmocnou starší 80. let,
jen pokud podala přihlášku k účasti na pojištění nejpozději do dvou let od skončení této péče.
Vzhledem k tomu, že péče stěžovatelky o jejího otce skončila dnem 25. 4. 1998 (úmrtím J. K.),
bylo třeba podat přihlášku k účasti na důchodovém pojištění nejpozději dne 25. 4. 2000. V této
době, jak vyplývá z obsahu spisu stěžovatelka přihlášku nepodala, což ostatně ani nerozporuje
Přechodné ustanovení čl. III bod 2. zákona č. 152/2007 Sb., potom stanovilo ve vztahu k podání
přihlášky výjimku, podle níž platilo, že jestliže péče o osobu převážně nebo úplně bezmocnou,
nebo o osobu částečně bezmocnou starší 80. let, skončila před 1. 7. 2007, avšak ke dni 30. června
2007 ještě neuplynula lhůta k podání přihlášky k účasti na důchodovém pojištění podle právních
předpisů účinných ke dni 30. 6. 2007 nebo lhůta k podání návrhu na zahájení řízení o době a
rozsahu péče o tyto osoby podle právních předpisů účinných ke dni 30. 6. 2007, mohla
oprávněná osoba podat návrh na zahájení řízení o době a rozsahu péče podle dosavadních
právních předpisů do 30. 6. 2009. Podmínka podání přihlášky k účasti na důchodovém pojištění
těchto osob se po 30. 6. 2007 nevyžadovala. Vzhledem k tomu, že stěžovatelce zákonná lhůta pro
podání přihlášky k účasti na důchodovém pojištění uplynula přede dnem, 1. 7. 2007, nebylo
v jejím případě možno aplikovat ani tuto výjimku.
Z uvedeného současně vyplývá, že pro účast uvedených pečujících osob na důchodovém
pojištění z titulu péče o výše vymezované osoby bylo vedle přihlášky k účasti na důchodovém
pojištění, další podmínkou ještě to, že osoba, o niž bylo pečováno, musela splňovat podmínku,
že se jednalo o převážně nebo úplně bezmocnou osobu, nebo o částečně bezmocnou osobu
starší 80. let. Ani tuto podmínku však, jak vyplývá z obsahu spisu, a což také ani sama
stěžovatelka nepopírá, otec stěžovatelky J. K. pro rozporované období, tj. od 1. 9. 1991 do
30. 11. 1997, nesplňoval.
Pokud jde o námitku, že mělo být žalovanou uplatněno odstranění tvrdosti i pro období
od 1. 9. 1991 do 30. 11. 1997, k tomu Nejvyšší správní soud především poznamenává, že využití
tohoto institutu bylo na výlučné úvaze žalované, a na jeho uplatnění, resp. využití, není právní
nárok. Navíc podle §106 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., ve spojení s §68 písm. e) s. ř. s.
rozhodnutí o odstranění tvrdosti podle §4 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. nepodléhá soudnímu
přezkoumání. V souladu s tím proto také Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 20. 11. 2008,
č. j. 6 Ads 35/2008 - 37, judikoval, že: Rozhodnutí o odstranění tvrdosti zákona podle §4 odst. 3 zákona
č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, je podle §106 odst. 2 téhož zákona ve spojení
s §68 písm. e) s. ř. s. vyloučeno ze soudního přezkumu ve správním soudnictví; tato výluka není přitom v rozporu
s požadavky čl. 36 odst. 2 ve spojení s čl. 30 Listiny, ani čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod (č. 209/1992 Sb.).
Kromě toho ve vztahu k rozhodnutím založeným na správním uvážení i v případě
jejich přezkoumatelnosti soudem platí, že správním soudům přísluší přezkoumávat toliko to,
zda správní orgán zákonem stanovené meze správního uvážení nepřekročil, nebo jej nezneužil.
K tomu srov. i ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 A 139/2002 - 46, kde se uvádí: Úkolem soudu není
nahradit správní orgán v jeho odborné dozorové kompetenci ani nahradit správní uvážení uvážením soudním,
ale naopak posoudit, zda se správní orgán v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal se zjištěným skutkovým
stavem, resp. zda řádně a úplně zjistil skutkový stav, a zda tam, kde se jeho rozhodnutí opíralo o správní
uvážení, nedošlo k vybočení z mezí a hledisek stanovených zákonem.
K otázce stěžovatelky, co bránilo tomu, aby k odstranění tvrdosti došlo i pro období
od 1. 9. 1991 do 30. 11. 1997, když se tak v jejím případě stalo pro období od 1. 12. 1997
do 25. 4. 1998, Nejvyšší správní soud toliko poznamenává, že z obsahu spisu plyne,
že k odstraňování tvrdosti se přistupovalo jen tam, kde z výše uváděných předepsaných dvou
podmínek (péče o bezmocnou osobu a současně i včasná přihláška k důchodovému pojištění)
chyběla jen podmínka včasné přihlášky k důchodovému pojištění. A to byl i případ stěžovatelky
pro období od 1. 12. 1997 do 25. 4. 1998, zatímco pro období tj. od 1. 9. 1991 do 30. 11. 1997
chybělo v případě stěžovatelky splnění podmínek obou. Tzn., že i toto má své vysvětlení,
když rozhodující je především skutečnost, že z právního hlediska na odstranění tvrdosti
nebyl právní nárok.
Jakkoliv se v případě stěžovatelky může tento výsledek jevit jako nepřiměřeně tvrdý,
není v rozporu se zákonem. Nejvyšší správní soud ještě poznamenává, že jak vyplývá z obsahu
spisu, stěžovatelka byla o tomto možném důsledku do budoucna poučena již v počátku péče
o svého otce, když v rozhodnutí ze dne 8. 10. 1991 o přiznání opakujícího se příspěvku
stěžovatelce při péči o osobu blízkou, bylo výslovně uvedeno, že doba péče o jejího otce
se jí nezapočítává do důchodu, protože její otec není občanem bezmocným.
Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost podle ustanovení §110
odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí právo na náhradu
nákladů řízení nenáleží. Žalovanému správnímu orgánu, který by jinak měl právo na náhradu
nákladů řízení, nelze náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením §60 odst. 2 s. ř. s. přiznat.
Odměnu ustanoveného zástupce stěžovatele Nejvyšší správní soud vyčíslil za dva úkony
právní služby po 500 Kč za každý úkon (první porada s klientem včetně převzetí a přípravy
zastoupení a podání doplnění kasační stížnosti ze dne 16. 6. 2010 podle ustanovení §11 odst. 1
písm. b) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů ve spojení s ustanovením §9
odst. 2 téže vyhlášky, celkem tedy 1000 Kč), a náhrada hotových výdajů podle §13 odst. 3
téže vyhlášky po 300 Kč za úkon, celkem tedy 1600 Kč. Vzhledem k tomu, že ustanovený
zástupce doložil osvědčení o registraci k placení DPH, přiznal Nejvyšší správní soud zvýšení
odměny o částku této daně, tj. 20 % (320 Kč). Odměna stanovená zástupci stěžovatelky v celkové
výši 1920 Kč mu bude vyplacena do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2010
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu