ECLI:CZ:NSS:2010:3.ANS.2.2010:51
sp. zn. 3 Ans 2/2010 - 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: Mgr. S. R.,
proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského náměstí 125,
Pardubice, v řízení na ochranu proti nečinnosti a proti rozhodnutí Městského úřadu v České
Třebové ze dne 24. 8. 2009, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v
Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 16. 2. 2010, č. j. 52 Ca 57/2009 – 31,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 16. 2. 2010,
č. j. 52 Ca 57/2009 – 31 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla stěžovatelka usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 16. 2. 2010, č. j. 52 Ca 57/2009 – 31, kterým byla
zamítnuta její žádost o ustanovení zástupce v řízení na ochranu proti nečinnosti a proti
rozhodnutí Městského úřadu v České Třebové ze dne 24. 8. 2009.
V napadeném usnesení krajský soud zrekapituloval předchozí řízení v této věci a uvedl,
že žalobkyně požadovala ustanovení zástupce, neboť se nacházela v hmotné nouzi a nebylo jisté,
zda by se mohla zúčastnit jednání u soudu. Žalobkyně dále poukázala na komplikovanost
výpočtu výše doplatku žalovaným a upozornila na skutečnost, že si je vědoma, že její žaloba
neobsahuje řádný návrh výroku rozsudku ve smyslu procesně-právním. Z potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce (dále „Potvrzení“) vyplynulo, že žalobkyně je plně invalidní, neuvedla žádné příjmy
z hmotného a sociálního zabezpečení. Žije sama a nemá žádné závazky, z majetku vyšší ceny
má pouze rodinný domek, ve kterém žije. Dle výpisu z katastru nemovitostí, který si soud
vyžádal, je vedle uvedeného domu č. p. 1646 v k. ú. Č. T. žalobkyně také výlučným vlastníkem
stavební parcely č. 1611 pod domem a přilehlé parcely č. 2285/1, zahrady o výměře 179 m2.
Vedle uvedených nemovitostí je žalobkyně také spoluvlastníkem nemovitostí zapsaných na LV
1937 pro k. ú. Č. T., a to st. p. č. 1747 o výměře 397 m2 a na parcele stojící budovy č. p. 1646
určené k bydlení a přilehlé parcely č. 2328/7 o výměře 451 m2, zahrady. Z vyjádření Odboru
sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu Česká Třebová ze dne 8. 2. 2010 soud seznal, že
žalobkyně pobírala do srpna 2009 dávky v hmotné nouzi, od 1. 9. 2009 jí byly tyto dávky
odejmuty.
Krajský soud uvedl, že předpokladem pro ustanovení advokáta je skutečnost,
že u navrhovatele existují předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků. Od soudních
poplatků může být účastník osvobozen při splnění třech předpokladů, a to a) podání žádosti
o osvobození od soudních poplatků, b) podaný návrh na zahájení řízení není zjevně neúspěšný
a c) doloží, že nemá dostatek prostředků.
Podmínky sub a) a b) jsou u žalobkyně splněny, při zkoumání požadavku sub c) vyšel
soud ze skutečností doložených Potvrzením, výpisem z katastru nemovitostí a přípisem Odboru
sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu Česká Třebová. Žalobkyně sice vykázala,
že nemá žádné příjmy, ani nepobírá žádné sociální dávky, avšak z výpisu z katastru nemovitostí
vyplynulo, že na ni nelze pohlížet jako na osobu nemajetnou. Žalobkyně je výlučným vlastníkem
nemovitostí výše vymezených. Zajisté tak lze získat finanční prostředky například prodejem
či pronájmem předmětných nemovitostí.
Krajský soud dále vyčíslil předpokládané náklady pro případ, že by se žalobkyně nechala
zastoupit advokátem a zopakoval, že nepřehlédl, že žalobkyně nemá prakticky žádné příjmy,
ale je vlastníkem několika nemovitostí, ať již výlučným či jako spoluvlastník. Dle názoru soudu
nejsou náklady na řízení tak veliké, aby si je žalobkyně nemohla zajistit prodejem či pronájmem
svých nemovitostí, případně půjčkou. Z těchto důvodů žádost žalobkyně o ustanovení zástupce
zamítl.
Stěžovatelka podala proti napadenému usnesení kasační stížnost, v níž uvedla, že ukončila
Právnickou fakultu UK v roce 1992 a je prakticky nevidomá po automobilové nehodě,
není schopna jednat samostatně, podávat důkazy, a proto požádala o přidělení zástupce.
Stěžovatelka zopakovala, že nemá žádný příjem, je 100% invalidní, žije sama bez rodiny.
Vlastnictví domku by jí nemělo být na přítěž, poněvadž platí daně a poplatky za odpad.
Stěžovatelka zpochybnila závěr soudu, že by měla prodat domek, aby získala 1920 Kč
na zastoupení. Půjčka stěžovatelce nebude poskytnuta, neboť nemá příjem. Stěžovatelka přiložila
lékařskou zprávu dokumentující její zrakové obtíže, další lékařská zpráva doporučovala přidělení
zástupce z důvodu její neschopnosti vykonávat práci. V obdobném potvrzení o zdravotním stavu
bylo poukázáno na skutečnost, že žalobkyně pro stav po poranění hlavy s následným poškozením
mozku není plně soběstačná, nezvládá běžnou údržbu domácnosti a není schopna přiměřeně řešit
situace vybočující z nejjednoduššího životního stereotypu, není schopna soužití s nájemníkem
v její nemovitosti. V obou posledně uvedených potvrzeních je mimo jiné konstatováno,
že stěžovatelce byl přiznán plný invalidní důchod. Stěžovatelka přiložila též „potvrzení“
vystavené JUDr. Bc. Karlem Rohrem, advokátem, který upozornil na výrazně menšinový
vlastnický podíl žalobkyně (51/200) k budově s číslem popisným 1646, objekt k bydlení,
na stavební parcele č. 1747 v k. ú. Č. T. a z toho plynoucí omezení možnosti proti vůli
většinového vlastníka zajistit využívání uvedené nemovitosti k bydlení či ke komerčním účelům.
Na nemovitosti též vázne věcné břemeno a v současné době je ohledně této nemovitosti veden
soudní spor, respektive je připravován k podání mimořádný opravný prostředek.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti,
přičemž zjistil, že je podána osobou oprávněnou a je proti napadenému usnesení přípustná
za podmínek ustanovení §102 a §104 s. ř. s. Nedostatek povinného zastoupení stěžovatelky,
které Nejvyšší správní soud shledal ze spisu, nepůsobí v tomto případě překážku meritornímu
projednání věci, neboť za situace, kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí, jímž byla
zamítnuta žádost o ustanovení zástupce, by trvání na podmínce povinného zastoupení vedlo
k popření samotného cíle tohoto řízení (viz blíže zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 24. října 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 53, přístupný na www.nssoud.cz).
Navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků
a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením
zástupce, jímž může být advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby
uvedené v odst. 2 platí v takovém případě stát (§35 odst. 8 s. ř. s.).
Podle §36 odst. 3 první věta s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky,
může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků.
Základní kasační námitka směřuje proti nesprávnému právnímu názoru krajského soudu,
který spočíval v nesprávném výkladu slovního spojení „nemá dostatečné prostředky“. Tuto námitku
shledal Nejvyšší správní soud důvodnou.
Řízení ve správním soudnictví je ovládáno dispoziční zásadou a svázáno relativně
krátkými lhůtami, kterými je navrhovatel omezen při uplatňování svého návrhu u soudu.
Např. podle §71 odst. 2 s. ř. s. lze např. žalobu rozšířit na dosud nenapadené výroky rozhodnutí
nebo jí rozšířit o další žalobní body jen ve lhůtě pro podání žaloby.
S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že při posuzování
toho, zda navrhovatel má či nemá dostatečné prostředky, je nutné zohlednit nejen majetkové
poměry navrhovatele, ale rovněž likviditu a prodejnost jednotlivých majetkových hodnot,
které účastník vlastní.
Krajský soud předně jako první dílčí závěr v přezkoumávaném rozhodnutí konstatoval,
že stěžovatelka nemá žádné příjmy. Se stěžovatelkou lze souhlasit, že za této situace
jsou nepřípadné závěry i v ohledu k možnosti poskytnutí půjčky stěžovatelce. Je vhodné uvést,
že i příspěvky podle zákona o pomoci v hmotné nouzi, které stěžovatelka pobírala
až do srpna 2009, mohou dosáhnout maximálně úrovně životního minima a principiálně
nemohou sloužit k úhradě nákladů soudních řízení, neboť mají pokrývat náklady na základní
životní potřeby žadatele.
Krajský soud si však podle zjištění Nejvyššího správního soudu spolehlivě skutečnosti
ohledně příjmů stěžovatelky neujasnil, nevzal v úvahu ani sociálně - zdravotní aspekty věci.
Nepřihlédl zejména k tomu, že stěžovatelka opakovaně uváděla, že je nevidomá,
s čímž jsou spojeny zvýšené finanční nároky, nikterak se nezabýval tvrzením stěžovatelky
v žalobě, že pobírá příspěvek na péči pro závislost II. stupně. Již v „odvolání“ směřovaném
Krajskému úřadu Pardubického kraje ze dne 16. 9. 2009 stěžovatelka uváděla, že jí jde o to,
aby měla na jídlo a na inkaso, a to na dobu, než si vyřídí invalidní důchod, poněvadž se teprve
dohledávají zápočtové listy. Do té doby byla stěžovatelka zabezpečována dávkami v hmotné
nouzi, a to příspěvkem na živobytí a doplatkem na bydlení (do srpna 2009). Od 1. 9. 2009
jí byly tyto dávky odejmuty. Kasační stížnost obsahuje jako přílohu vyjádření MUDr. V. C. ze dne
2. 9. 2009, ve kterém se uvádí, že stěžovatelka pobírá plný invalidní důchod po následcích úrazu.
Ve vyjádření ze dne 24. 9. 2009 tentýž lékař zopakoval, že stěžovatelka má přiznaný plný invalidní
důchod pro stav po poranění hlavy s následným poškozením mozku.
Krajský soud dále neodlišil případné finanční příjmy, o jejichž likviditě nelze obecně
pochybovat, od nemovitostí, jejichž hodnota může být převedena v nyní projednávané věci
do formy peněžních prostředků jen s velkými obtížemi a po dlouhém hledání kupce či nájemce,
což snižuje pravděpodobnost, že si navrhovatel stihne účinně obstarat zastoupení dříve
např. uplyne lhůta podle §71 odst. 2 s. ř. s. nebo soud ve věci rozhodne.
Co se týče nemovitostí, jež má stěžovatelka v podílovém spoluvlastnictví, stěžovatelka
v kasační stížnosti oprávněně namítala, že velikost jejího spoluvlastnického podílu (podíl 51/200,
tato skutečnost byla krajskému soudu známá již v žalobním řízení) stěžuje její možnost včasné
dispozice ve smyslu případného prodeje či pronájmu, navíc na nemovitostech vázne zástavní
právo a lze předpokládat zahájení soudního řízení stran předmětných nemovitostí.
Soud též při posuzování majetkových poměrů stěžovatelky nikterak nezohlednil
výdajovou stránku, respektive skutečnost, že i se s právou domu a pozemku,
který má stěžovatelka ve výlučném vlastnictví, jsou spojeny náklady, které nese vlastník
nemovitosti a na které bylo stěžovatelkou upozorňováno. Soud taktéž nehodnotil disponibilitu
nemovitostí ve vlastnictví stěžovatelky ve vztahu k jejímu zdravotnímu stavu a ke skutečnosti,
že jimi uspokojuje své bytové potřeby, odhlédl od poměru nákladů řízení a hodnoty nemovitostí.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu je tak nezbytné zohlednit již zmíněnou nižší
likviditu nemovitostí, kterými přímo náklady zástupce zaplatit nelze. Krajský soud při posuzování
majetkových poměrů stěžovatelky pochybil, neboť pouze uvedl, jaké nemovitosti stěžovatelka
vlastní či spoluvlastní, aniž se zabýval jejich hodnotou, prodejností či dostupností nájemního
vztahu. Za této situace nemohl správně posoudit otázku, zda stěžovatelka splňuje předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků a tím i pro případné ustanovení zástupce.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že vzhledem k náročnosti zjišťování hodnoty a likvidity
nemovitostí ve vlastnictví stěžovatelky i v relaci k jejímu zdravotnímu stavu je toho názoru,
že posouzení majetkových poměrů stěžovatelky musí vycházet především z jejích příjmů.
Na krajském soudu tedy bude, aby výši těchto příjmů ujasnil a zhodnotil, a poté o žádosti
stěžovatelky o ustanovení zástupce opětovně rozhodl.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační důvod podle §103
odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. byl prokázán, neboť napadené usnesení je nezákonné. Nejvyšší
správní soud proto usnesení Krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V novém rozhodnutí ve věci krajský soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti podle §110 odst. 2 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2010
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu