ECLI:CZ:NSS:2010:3.AS.24.2009:192
sp. zn. 3 As 24/2009 - 192
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Petra Průchy a v právní věci žalobce: Honební
společenstvo Stříbro, se sídlem Dukelská ulice - Farma, Stříbro, zast. Mgr. Martinem Vovsíkem,
advokátem se sídlem Malá 6, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem
Těšnov 17, Praha 1, za účasti osoby na řízení zúčastněné: Pozemkový fond České republiky,
se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, o přezkoumání rozhodnutí ministra zemědělství ze dne
10. 11. 2004, č. j. 31761/04-11000, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 10. 2. 2009, č. j. 8 Ca 449/2008 - 126,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2009, č. j. 8 Ca 449/2008 - 126,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský úřad Stříbro rozhodnutím ze dne 18. 7. 2003, č. j. 592/03-206/A5-ŽP,
na základě návrhu žalobce uznal podle §29 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále jen „zákon
o myslivosti“), společenstevní honitbu Cebiv. Toto rozhodnutí následně potvrdil Krajský úřad
Plzeňského kraje rozhodnutím o odvolání ze dne 23. 9. 2003, č. j. ŽP/7197/03. Ministerstvo
zemědělství však v mimoodvolacím řízení podle §65 správního řádu z roku 1967 svým
rozhodnutím ze dne 16. 6. 2004, č. j. 42728/03-7040/16230 změnilo rozhodnutí krajského úřadu
tak, že se rozhodnutí Městského úřadu Stříbro ze dne 18. 7. 2003, č. j. 592/03-206/A5-ŽP,
zrušuje a věc se vrací prvoinstančnímu orgánu k novému projednání a rozhodnutí.
Proti tomuto rozhodnutí Ministerstva zemědělství podal žalobce rozklad,
který však ministr zemědělství rozhodnutím ze dne 10. 11. 2004, č. j. 31761/04-11000, zamítl
a zrušující rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí o rozkladu ministr zemědělství uvedl,
že krajský úřad rozhodnutí Městského úřadu Stříbro nepřezkoumal v celém rozsahu, nezabýval
se jeho závažnějšími nedostatky a uznání honitby nebylo v souladu s příslušnými ustanoveními
zákona o myslivosti.
Rozhodnutí ministra zemědělství napadl žalobce dne 20. 1. 2005 žalobou u Městského
soudu v Praze. V mezidobí přitom (27. 9. 2004) změnil svůj původní návrh na uznání honitby
tak, že požádal o uznání jedné společenstevní honitby v hranicích bývalých sedmi honiteb.
O tomto návrhu rozhodl Městský úřad Stříbro tak, že honitbu Stříbro uznal. Rozhodnutí
městského úřadu potvrdil následně Krajský úřad Plzeňského kraje (6. 6. 2007). Rozhodnutím
ze dne 15. 10. 2007 pak sice Ministerstvo zemědělství v mimoodvolacím řízení změnilo
rozhodnutí krajského úřadu tak, že návrh na uznání honitby Stříbro se zamítá, toto rozhodnutí
však posléze zrušil ministr zemědělství a přezkumné řízení zastavil. Rozhodnutí Krajského úřadu
Plzeňského kraje ze dne 6. 6. 2007 tedy zůstalo v právní moci.
Žalobu proti původnímu rozkladovému rozhodnutí ministra zemědělství ze dne
10. 11. 2004 žalobce nevzal zpět. Brojil v ní především proti názoru, podle kterého nelze
jednomu honebnímu společenství uznat více honiteb, dále tvrdil nepřezkoumatelnost správního
rozhodnutí, neboť se dle jeho názoru nevypořádalo se všemi námitkami uplatněnými v rozkladu,
a v neposlední řadě namítal, že výrok rozhodnutí, jímž se věc vrací zcela na počátek, zasahuje
do jeho práv nabytých v dobré víře.
Rozsudkem ze dne 10. 2. 2009, který je nyní předmětem přezkumu Nejvyšším správním
soudem, Městský soud v Praze žalobu zamítl s tímto odůvodněním: Pokud žalobce ve svém
podání mimo jiné namítal, že Ministerstvo zemědělství změnilo v mimoodvolacím řízení
rozhodnutí krajského úřadu tak, že zrušilo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně,
poukázal soud na nové rozhodnutí ministra zemědělství týkající se i inkriminované honitby Cebiv
ze dne 3. 3. 2008, kterým řízení podle §90 odst. 4 správního řádu zastavil. Kromě toho nemohl
soud opomenout skutečnost, že žalobce svůj původní návrh Městskému úřadu Stříbro v mezičase
rovněž změnil.
Pokud žalobce namítal, že žalovaný způsobem nepřípustným zasahoval do práv nabytých
v dobré víře, musel soud odkázat na neskončené řízení vedené Pozemkovým fondem ČR
na určení neplatnosti rozhodnutí valné hromady Honebního společenství Stříbro ze dne
17. 4. 2005, neboť mu nebylo umožněno na této valné hromadě hlasovat, a námitku odmítnout,
neboť v dané věci nebyla dosud vyjasněna práva držby, užívání a dispozice ohledně pozemků
předmětné honitby.
Rozsudek Městského soudu v Praze napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační
stížností z důvodů vymezených v §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). V napadeném rozsudku se uvádí, že Městský soud v Praze
při přezkoumání napadeného rozhodnutí vycházel ve smyslu §75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Z odůvodnění napadeného
rozsudku však vyplývá, že žaloba byla zamítnuta s odvoláním na právní skutečnosti, které nastaly
jednoznačně až v době po vydání napadeného rozhodnutí ministra zemědělství. Jak vydání
rozhodnutí ministra ze dne 3. 3. 2008, tak probíhající řízení o určení neplatnosti rozhodnutí valné
hromady stěžovatele ze dne 17. 4. 2005 nastaly až po vydání napadeného rozhodnutí.
Jestliže tedy Městský soud v Praze zamítl podanou žalobu na základě jiného skutkového
a právního stavu, než který tu byl v době napadeného rozhodnutí ministra, pak nesprávně
posoudil právní otázku, a to otázku relevantního skutkového a právního stavu věci.
Vzhledem k tomu, že odůvodnění napadeného rozsudku postrádá uvedení právně
relevantních skutečností, které by mohly vést k zamítnutí žaloby, je dle názoru stěžovatele
třeba považovat rozsudek za nepřezkoumatelný. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní
soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Městského soudu v Praze
v rozsahu uplatněných stížních bodů a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná.
Podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
Jak již dříve Nejvyšší správní soud judikoval, je rozhodnutí soudu nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů tehdy, jestliže stěžovatel v řízení před krajským soudem uplatnil námitky,
s nimiž se krajský soud v odůvodnění rozsudku nevypořádal (rozsudek ze dne 8. 4. 2004,
č. j. 4 Azs 27/2004 - 74, www.nssoud.cz); podle rozsudku ze dne ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As
5/2003 - 52, www.nssoud.cz, je pak napadený rozsudek nutno posoudit jako nepřezkoumatelný,
pokud z jeho odůvodnění není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při naplňování zásady
volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu, z jakého důvodu nepovažoval
za důvodnou právní argumentaci stěžovatele v žalobě a proč subsumoval popsaný skutkový stav
pod zvolené právní normy.
Jak vyplývá z rekapitulační části tohoto rozsudku, ponechal Městský soud v Praze
při posuzování věci napadené správní rozhodnutí zcela nepovšimnuto, čímž prakticky ignoroval
veškeré argumenty, jimiž stěžovatel proti obsahu tohoto rozhodnutí brojil. Městský soud v Praze
se tedy nevypořádal byť s jediným žalobním bodem, a jeho rozsudek je tak třeba ve světle dřívější
judikatury Nejvyššího správního soudu posoudit jako nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.
Tvrzený důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. je tedy naplněn. Nejvyšší
správní soud proto napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení. V něm je soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 3
s. ř. s.). V novém rozhodnutí se tedy především vypořádá s jednotlivými žalobními body
tak, jak byly vzneseny v podané žalobě, tj. vyjádří se k otázce možnosti či nemožnosti uznání
vícero honiteb jednomu honebnímu společenství, k nepřezkoumatelnosti napadeného
rozhodnutí, resp. jeho neadekvátnosti vzhledem k dříve nabytým právům stěžovatele.
V novém rozhodnutí rozhodne Městský soud v Praze i o nákladech řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Pouze formou poznámky obiter dictum považuje Nejvyšší správní soud za vhodné
doplnit následující: Opřel-li Městský soud v Praze své rozhodnutí o skutečnost, že stěžovatel
po podání žaloby proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 10. 11. 2004 změnil svůj původní
návrh, přičemž o tomto bylo již pravomocně kladně rozhodnuto, měl tím patrně na mysli,
že za této procesní situace není zcela zřejmé, čeho se stěžovatel snaží dosáhnout trváním
na soudním přezkumu původního rozkladového rozhodnutí. Takovému názoru by bylo na místě
přisvědčit. Současně je však třeba trvat na tom, že podle rozhodnutí rozšířeného senátu ze dne
28. 8. 2007, č. j. 4 As 31/2006 - 73, publ. pod č. 1513/2008 Sb. NSS, jsou rozhodnutí správních
orgánů, vydaná podle §65 odst. 2 správního řádu, jimiž byla v mimoodvolacím řízení zrušena
nebo změněna pravomocná rozhodnutí ve správním řízení, rozhodnutími ve smyslu §65
s. ř. s., a podléhají tedy soudnímu přezkumu, neboť zasahují do hmotných práv fyzických
nebo právnických osob nabytých v původním, pravomocně skončeném správním řízení.
Stěžovatel tedy má na projednání podané žaloby a rozhodnutí o ní právo, a to bez ohledu
na v mezidobí změněné okolnosti, které výrazně zpochybňují, že by soudní přezkum mohl mít
do právního postavení stěžovatele jakýkoli konkrétní hmotněprávní dopad.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. března 2010
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu