ECLI:CZ:NSS:2010:3.AS.27.2009:133
sp. zn. 3 As 27/2009 - 133
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: V. K., proti
žalovaným: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, a Policie České republiky,
se sídlem Olšanská 2, Praha 3, o přezkoumání rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 27. 7. 2006,
č. j. OAM-248-8/TP-2006, ze dne 5. 6. 2006, č. j. VS-104/RK/3-2006, a ze dne 31. 10. 2006, č. j.
OAM-756/M-2006, a rozhodnutí Policie České republiky ze dne 14. 9. 2006, č. j. SCPP-
00157/C-CI-2006, ze dne 28. 8. 2006, č. j. SCPP-064809/PH-XIII-CI-120-2006 a ze dne
19. 10. 2006, č. j. SCPP-929/PH-XIII-C-2006, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2009, č. j. 7 Ca 324/2006 – 94,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou dne 30. 6. 2009 napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví
uvedené usnesení Městského soudu v Praze, jímž byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 27. 7. 2006, č. j. OAM-248-8/TP-2006, ze dne 5. 6. 2006,
č. j. VS-104/RK/3-2006, a ze dne 31. 10. 2006, č. j. OAM-756/M-2006, a rozhodnutí
Policie České republiky ze dne 14. 9. 2006, č. j. SCPP-00157/C-CI-2006, ze dne 28. 8. 2006,
č. j. SCPP-064809/PH-XIII-CI-120-2006 a ze dne 19. 10. 2006, č. j. SCPP-929/PH-XIII-C-2006.
Městský soud v Praze dospěl k závěru, že pro přezkoumání uvedených správních rozhodnutí
nejsou splněny podmínky řízení.
Ze spisu vyplývá, že usnesení Městského soudu v Praze, ve kterém byl stěžovatel řádně
poučen o možnosti podat kasační stížnost do dvou týdnů od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu
správnímu soudu, bylo stěžovateli doručeno ve smyslu §50c odst. 4 zák. č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen o. s. ř.), ve spojení s ust. §42
odst. 5 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.), dne 15. 6. 2009.
Podle ust. §50c odst. 4 o. s. ř. nebude-li uložená písemnost vyzvednuta do 3 dnů nebo,
jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do 10 dnů od uložení, považuje
se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl; to neplatí,
je-li náhradní doručení písemnosti vyloučeno (§50d odst. 1) nebo bylo-li uložení písemnosti
neúčinné.
V projednávaném případě byl pokus doručovatele dodací pošty o doručení zásilky
stěžovateli učiněn dne 5. 6. 2009. Vzhledem k tomu, že adresát písemnosti nebyl zastižen,
byla téhož dne písemnost v souladu s ust. §46 odst. 3 o. s. ř. uložena na poště. Úložní doba
zásilky, obsahující usnesení Městského soudu v Praze, skončila podle ust. §50c odst. 4 o. s. ř. dne
15. 6. 2009. Protože nebylo prokázáno, že by se stěžovatel v místě doručování nezdržoval, nastala
tímto dnem fikce doručení písemnosti. Stěžovatel písemnost převzal teprve dne 19. 6. 2009,
což stvrdil svým podpisem na doručence.
Za den doručení usnesení Městského soudu v Praze nelze považovat den,
kdy si stěžovatel zásilku osobně převzal, neboť se tak stalo poté, co uplynula desetidenní úložní
doba.
Po zvážení výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost byla podána opožděně.
Podle ust. §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí. Zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout.
Podle ust. §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím
soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující
její počátek. Podle ust. §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí
uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li
takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
V daném případě dnem určujícím počátek běhu lhůty ve smyslu ust. §40 odst. 1 s. ř. s.
byl den doručení písemného vyhotovení usnesení Městského soudu v Praze stěžovateli – t. j.
pondělí 15. 6. 2009. Den následující po dni doručení je podle tohoto ustanovení považován
za první den běhu dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti ve smyslu ust. §106 odst. 2
s. ř. s. Konec lhůty pro podání kasační stížnosti ve smyslu ust. §40 odst. 2 s. ř. s.
pak v návaznosti na výše uvedené připadl na den, který se svým pojmenováním shodoval
se dnem určujícím počátek běhu lhůty - t. j. dnem doručení, a to na pondělí 29. 6. 2009. Zákonná
lhůta uplynula stěžovateli marně, kasační stížnost podaná dne 30. 6. 2009 je opožděná. Nejvyšší
správní soud ji proto podle ust. §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s. odmítl.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (ust. §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s ust.§120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. ledna 2010
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu