ECLI:CZ:NSS:2010:3.AS.4.2010:124
sp. zn. 3 As 4/2010 - 124
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: Ch. A.,
zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Václavské nám. 21, Praha 1, proti
žalovanému: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3,
o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2009, č. j. CPR-14449/ČJ-2008-9CPR-V243,
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2009,
č. j. 10 Ca 28/2009 - 54, o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2009,
č. j. 10 Ca 28/2009 - 54, se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl Městský soud v Praze žalobu žalobce
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2009, č. j. CPR-14449/ČJ-2008-9CPR-V243.
Uvedeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Oblastního
ředitelství služby cizinecké policie Praha, Inspektorátu cizinecké policie Praha, ze dne 22. 9. 2008,
č. j. CPPH-7907/ČJ-2008-60-KP, jímž bylo rozhodnuto o žalobcově vyhoštění podle §119
odst. 2 písm. b) v návaznosti na §119 odst. 1 písm. a) bod 3 a §119 odst. 1 písm. c) bod 2 a 3
zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů
(dále jen „zákon č. 326/1999 Sb.“), s dobou, po kterou mu nelze umožnit vstup na území
stanovenou na 5 let. Doba vycestování byla podle §118 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb.
stanovena 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Podle §120a odst. 1 zákona
č. 326/1999 Sb. se na žalobce nevztahoval důvod znemožňující vycestování.
Rozsudek Městského soudu v Praze napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační
stížností. Současně navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal jeho kasační stížnosti odkladný
účinek. Stěžovatel v prvé řadě poukázal na to, že žaloba proti rozhodnutí o správním vyhoštění
má dle §172 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. odkladný účinek na vykonatelnost,
přičemž již z tohoto lze podle jeho názoru dovodit záměr zákonodárce poskytnout každému
cizinci možnost účinně, tj. za přítomnosti na území ČR, proti tomuto rozhodnutí brojit.
Výkonem rozhodnutí o správním vyhoštění by bylo zcela zásadně zasaženo do soukromého
a rodinného života stěžovatele. Stěžovatel stejně jako jeho manželka by se ocitli v naprosto
bezvýchodné a katastrofální situaci, kdy by museli podstoupit buď dlouholeté odloučení
(nenahraditelné psychické a citové ztráty), nebo se rozhodnout opustit území České republiky
společně a vyčkávat rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v zemi původu stěžovatele,
což je zejména pro stěžovatelovu manželku představa nereálná s ohledem na její pracovní,
sociální a rodinné zázemí v ČR. Vycestováním by tak stěžovateli vznikla nenahraditelná újma
v podobě odloučení od manželky, se kterou hodlají založit rodinu, nebo nuceného společného
vycestování. V posléze uvedeném případě by pak pobyt mimo území ČR mohl trvat – s ohledem
na dobu vedení správního řízení, řízení před Městským soudem v Praze a Nejvyšším správním
soudem – více než jeden rok, ne-li několik let. Taková doba by však nutně znamenala
nejen faktické problémy s pobytem stěžovatelovy manželky v Alžíru, ale zejména ztrátu
zaměstnání, kariérního postupu, jakož i psychickou frustraci spojenou s pobytem v zemi kulturně,
sociálně, jazykově a ekonomicky krajně odlišné od prostředí v ČR.
Stěžovatel je přesvědčen, že přiznání odkladného účinku by se nedotklo nepřiměřeným
způsobem práv nabytých třetími osobami, neboť z povahy věci vyplývá, že rozhodnutím
o správním vyhoštění nikdo jakékoliv právo nenabyl, a přiznání odkladného účinku by nebylo
ani v rozporu s veřejným zájmem.
Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 4 se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 soud přizná odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu, přiznání odkladného účinku
se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným
zájmem.
Podle §172 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. má žaloba proti rozhodnutí o vyhoštění
cizince odkladný účinek na vykonatelnost rozhodnutí; to neplatí, pokud byl cizinec vyhoštěn
z důvodu ohrožení bezpečnosti státu.
Podle důvodové zprávy k zákonu č. 326/1999 Sb. se žalobě proti rozhodnutí o správním
vyhoštění přiznává odkladný účinek, protože se jedná o závažný zásah do práv cizince a vyloučení
odkladného účinku by mohlo mít za důsledek vedení „nespravedlivého procesu“.
Po zvážení věci a s ohledem na skutečnost, že v případě rozhodnutí o správním vyhoštění
má žaloba odkladný účinek ze zákona, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že výkon
rozhodnutí by v daném případě mohl pro stěžovatele představovat nenahraditelnou újmu
v podobě zpřetrhání soukromých a rodinných vazeb, které na území ČR navázal. Přiznání
odkladného účinku se přitom nedotkne nabytých práv třetích osob a není ani v rozporu
s veřejným zájmem.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. března 2010
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu