ECLI:CZ:NSS:2010:3.AZS.14.2010:37
sp. zn. 3 Azs 14/2010 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Jiřího
Pally v právní věci žalobkyně: N. T. M. L., zastoupené opatrovníkem - Organizace pro pomoc
uprchlíkům, se sídlem Kovářská 4, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2009, č. j. OAM-
145/LE-BE02-BE03-2009, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského
soudu v Praze ze dne 13. 10. 2009, č. j. 46 Az 36/2009 – 14,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2009, č. j. 46 Az 36/2009 - 14,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalovaný (dále též „stěžovatel“) domáhá
zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým bylo zrušeno
jeho rozhodnutí ze dne 19. 5. 2009, č. j. OAM-145/LE-BE02-BE03-2009, jímž byla žádost
o udělení mezinárodní ochrany shledána nepřípustnou podle §10a písm. e) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a řízení bylo zastaveno podle §25 písm. i)
téhož zákona.
Krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil pro nepřezkoumatelnost
s odůvodněním, že po seznámení se správním spisem má za to, že v něm chybí podstatné
informace, ze kterých by mohl zjistit skutečný stav věci. Jednalo v pořadí již o třetí žádost
žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany a ve správním spisu chyběl kompletní spisový materiál
předcházejících správních řízení. Žalobkyně uvedla, že o mezinárodní ochranu žádá ze stejných
důvodů, jako to učinila dříve, a vzhledem k obsahu spisového materiálu se soud nemohl důvody,
na něž žalobkyně takto odkázala, zabývat. Navíc se žalovaný v odůvodnění rozhodnutí nezabýval
porovnáním důvodů současné žádosti o udělení mezinárodní ochrany a důvodů žádostí
minulých.
V kasační stížnosti stěžovatel namítá, že v předmětné třetí žádosti o udělení mezinárodní
ochrany žalobkyně uvedla, že o udělení mezinárodní ochrany žádá ze shodných důvodů
jako ve svých předchozích žádostech (obava z následků půjčování erotických videokazet).
Stěžovatel proto shledal tuto žádost jako nepřípustnou podle §10 a písm. e) zákona o azylu,
neboť žalobkyně netvrdila ve třetím řízení žádné nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly
bez jejího vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany
v předchozím pravomocně skončeném řízení. Stěžovatel má za to, že jeho rozhodnutí je plně
přezkoumatelné, neboť zjištěný stav není v rozporu se shromážděným spisovým materiálem.
Součástí spisového materiálu ve věci třetí žádosti žalobkyně jsou také fotokopie obou rozhodnutí
stěžovatele z předchozích řízení o udělení mezinárodní ochrany, ze kterých jsou důvody uváděné
žalobkyní v předchozích řízeních (a tudíž jejich shodnost s důvody nyní uplatněnými)
plně seznatelné. Stěžovatel dále poznamenává, že pokud soud přes výše uvedené považoval
za nutné doplnit důkazní prostředky o předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany,
měl možnost si tyto důkazní prostředky v rámci dokazování od stěžovatele vyžádat, případně
provést důkaz také soudním spisem o první žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobkyně.
Pro podporu tohoto názoru stěžovatel odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
ze dne 23. 4. 2009, č. j. 1 Azs 10/2009 – 61.
Stěžovatel v kasační stížnosti dále konstatuje, že se domnívá, že tato kasační stížnost
svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy (§104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s. ř. s.“), neboť se v daném případě jedná
o zásadní pochybení krajského soudu, které mělo zásadní dopad do hmotněprávního postavení
stěžovatele.
Závěrem stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
pro jeho nepřezkoumatelnost zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Vyjádření žalobkyně k podané kasační stížnosti spis neobsahuje.
Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny
veškeré podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti,
byla podána včas a osobou oprávněnou, zastoupenou zaměstnankyní stěžovatele s příslušným
vzděláním, na základě pověření, a není tudíž nutné kasační stížnost odmítnout pro nepřípustnost.
Dále se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou přijatelnosti kasační stížnosti,
jak mu je uloženo v §104a s. ř. s., tedy zda kasační stížnost podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(mezinárodní ochrany) lze přitom pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39., www.nssoud.cz. Nejvyšší správní soud dospěl
k závěru, že krajský soud hrubě pochybil při výkladu práva se zásadním dopadem do právního
postavení stěžovatele. Kasační stížnost je proto přijatelná.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu i řízení,
jež jeho vydání předcházelo, v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., neshledal přitom vady,
k nimž by musel podle §109 odst. 3 s. ř. s. přihlédnout z úřední povinnosti; vázán rozsahem
a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná.
Jednou ze základních zásad soudního řízení správního je rozhodování na základě
spolehlivě zjištěného skutkového stavu. Ve správním soudnictví nachází tato zásada odraz v tom,
že rozhodnutí soudu vychází ze správního spisu, z podání stran a případně z dalších důkazů
provedených soudem.
Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 - 65
www.nssoud.cz, konstatoval, že Hlavním smyslem a účelem možnosti podat opakovanou žádost o udělení
mezinárodní ochrany je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit
hmotněprávní postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího pravomocně ukončeného
řízení. Při opakovaném podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je proto nutno důsledně dbát na splnění
těchto podmínek, které mají na straně jedné garantovat určitou přidanou hodnotu této nové žádosti, jenž může vést
k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na straně druhé zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávaní
opakovaných žádostí.
V projednávaném případě žalobkyně ve své třetí žádosti o udělení mezinárodní ochrany,
která je součástí obsahu správního spisu, k otázce: Z jakých důvodů žádáte o udělení mezinárodní
ochrany ?, výslovně uvedla toliko: Důvody jsou stejné jako minule, jsou pravdivé. Dále pak k otázce:
Kdy a z jakého důvodu jste opustil svou vlast ?, výslovně uvedla: listopad 2003. Kamarádka mi dala
erotickou videokazetu z Kanady, já jsem ji zkopírovala a dál jsem ji půjčovala. Pak přišla kontrola a obvinila
mě, že šířím erotické kazety. Kontroly pak chodily i nadále a hrozily i vězením, pokud budu dál kazety půjčovat.
Proto jsem odjela. Žádná jiná vyjádření či údaje žalobkyně k důvodům opuštění země původu,
či k důvodům o udělení mezinárodní ochrany předmětná žádost neobsahuje. Součástí obsahu
spisu jsou mj. také fotokopie předchozích dvou rozhodnutí ve věci dřívějších žádostí žalobkyně
o udělení mezinárodní ochrany, a to rozhodnutí ze dne 15. 8. 2007 a rozhodnutí ze dne
25. 3. 2009, z jejichž obsahu vyplývá, že žalobkyně v těchto řízeních uváděla důvody opuštění
země původu a důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany stejné, resp. formulované
obdobně, jak to učinila v nyní posuzované věci třetí žádosti v případě důvodů pro opuštění země
původu.
Za tohoto stavu věci je Nejvyšší správní soud, shodně se stěžovatelem, toho názoru,
že podle ustanovení §10a písm. e) zákona o azylu to musí být právě žadatel, který má v novém
řízení uvést nové skutečnosti nebo zjištění, které nemohly být důvodně uplatněny dříve. Žádné
takové skutečnosti však žalobkyně při podání žádosti v nyní posuzované věci vůbec nezmínila.
Z obsahu správního spisu, byť neobsahoval úplný spisový materiál vedený o jejích předchozích
žádostech, však lze naplnění podmínek pro zastavení řízení pro nepřípustnost žádosti
zcela bezpečně seznat. Jiná situace by jistě nastala v případě, kdy by žalobkyně tvrdila existenci
nových skutečností, a správní orgán by jejich novost rozporoval. To však v daném případě
nenastalo. Odůvodnění správního rozhodnutí považuje Nejvyšší správní soud za popsané situace
za dostatečné.
S odkazem na svoje rozhodnutí ze dne 23. 4. 2009, č. j. 1 Azs 10/2009 - 61,
na které poukázal i stěžovatel, Nejvyšší správní soud dodává, že nejsou-li určité dokumenty
obsahem správního spisu, který má krajský soud k dispozici, přičemž soud tyto považuje
za potřebné k posouzení věci, je na něm, aby si potřebný spisový materiál obstaral.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského
soudu v Praze zrušil pro jeho nepřezkoumatelnost a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle §110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu
a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším
správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí.
O náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti bude rozhodnuto v rozhodnutí,
jímž bude řízení skončeno (§61 odst. 1 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. května 2010
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu