ECLI:CZ:NSS:2010:3.AZS.52.2009:62
sp. zn. 3 Azs 52/2009 - 62
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Jiřího
Pally v právní věci žalobkyně: L. P., zastoupené JUDr. Jiřím Beránkem, advokátem se sídlem
Havlíčkova 304, Mělník, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3,
Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2008, č.j. OAM-4/VL-20-05-2008,
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2009, č. j.
60 Az 7/2008 – 23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému advokátovi stěžovatelky JUDr. Jiřímu Beránkovi se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 4800 Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.
Náklady právního zastoupení stěžovatelky nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) v záhlaví
uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 16. 1. 2008, č. j. OAM-4/VL-20-05-2008. Rozhodnutím správního
orgánu byla zamítnuta žádost stěžovatelky o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná
podle ust. §16 odst. 1 písm. f) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Krajský
soud se s tímto posouzením žádosti ztotožnil. Problémy se soukromými osobami – farníky,
kteří stěžovatelce z důvodu odcizení peněz jejím manželem vyhrožovali a domáhali se vrácení
finančních prostředků, či snahu o legalizaci pobytu na území České republiky nelze podřadit
pod důvody uvedené v ust. §12 zákona o azylu. Důvodem pro udělení mezinárodní ochrany není
ani dodatečné tvrzení stěžovatelky, že jednání a postoj farníků jí brání v praktikování její víry,
resp. že je tímto způsobem omezováno její náboženské vyznání. Krajský soud poukázal
na to, že se stěžovatelka s tímto problémem poté, co byla odmítnuta policejním orgánem,
na žádný další státní orgán či nevládní organizaci neobrátila. V případě stěžovatelky nebyly
zjištěny žádné skutečnosti svědčící o hrozbě vážné újmy podle §14a zákona o azylu.
Stěžovatelka napadla rozsudek Krajského soudu v Ostravě včas podanou kasační stížností
z důvodů podle ust. §103 odst. 1 písm. a) až e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“). Uvedla, že svou vlast opustila z obavy o svůj život. Její manžel byl na Ukrajině
vydírán, bylo mu vyhrožováno usmrcením. Když vyděrači chtěli docílit výraznější vydírací efekt,
začali vyhrožovat a vydírat samu stěžovatelku. Neměla na výpalné ani na vrácení dluhů, jedinou
záchranu tak viděla v útěku do zahraničí a pobytu v ČR. Stěžovatelka se již nemůže vrátit
na Ukrajinu, v případě návratu jí hrozí újma na zdraví či dokonce zavraždění. Na Ukrajině nemá
možnost obrátit se o pomoc.
Stěžovatelka si uvědomuje, že je v důkazní nouzi. Nemá přímé důkazy k prokázání
svých tvrzení. Má za to, že se jedná o humanitární důvody udělení azylu podle ust. §14 zákona
o azylu. Odvolává se na čl. 3 úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, poukazuje na to, že nikdo
nesmí být mučen nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení, nikdo nesmí
být vydírán pod následkem újmy na zdraví či ztráty života. Pokud by jí toto nehrozilo, Ukrajinu
by neopustila. Stěžovatelka tak uplatňuje právo na azyl z titulu ochrany lidských práv. Dále
má za to, že správní orgán nezjistil přesně a úplně skutkový stav před vydáním rozhodnutí,
čímž porušil ust. §3 odst. 4, §32 odst. 1 a §46 správního řádu, a v důsledku toho nesprávně
posoudil její žádost o azyl. Stěžovatelka navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci
k dalšímu řízení. Současně požádala o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobkyně musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Nejvyšší správní soud proto zkoumal otázku,
zda je kasační stížnost přijatelná ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda podaná kasační stížnost
svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Vycházel přitom
z precedentního usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č.j. 1 Azs 13/2006 - 39.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní
a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních
otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené
právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu
v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných
subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti
krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom
splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu
uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií
přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu
by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační
stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatelka spatřuje
přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud pak z úřední
povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci
sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů. Posouzením
žádosti o udělení mezinárodní ochrany, v níž žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom,
že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu nebo
že mu hrozí vážná újma podle §14a zákona o azylu, se Nejvyšší správní soud již dostatečně
zabýval ve své judikatuře, např. v rozsudku ze dne 12. 4. 2007, č. j. 7 Azs 17/2007 - 59,
www.nssoud.cz; k otázce zjevně nedůvodné žádosti o azyl se obecně vyjádřil v rozsudku ze dne
15. 8. 2008, č. j. 5 Azs 24/2008-48, www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě
nejsou splněny a kasační stížnost žalobkyně podle §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
Vzhledem k tomu, že podle ust. §32 odst. 5 zákona o azylu má podání kasační stížnosti
proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní
ochrany odkladný účinek, nerozhodoval již Nejvyšší správní soud o žádosti stěžovatelky
o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti ve smyslu ust. §107 s. ř. s.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Ustanovenému zástupci stěžovatelky náleží
v souladu s §11 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za dva úkony právní služby učiněné
v řízení o kasační stížnosti, tj. převzetí a přípravu zastoupení a písemné podání soudu, ve výši
4200 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 600 Kč podle §13 odst. 3
cit. vyhlášky, celkem tedy 4800 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto usnesení. Náklady právního zastoupení stěžovatelky
nese dle ust. §60 odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 6. ledna 2010
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu