ECLI:CZ:NSS:2010:3.AZS.55.2009:101
sp. zn. 3 Azs 55/2009 - 101
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Zdeňka Kühna
a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: K. D., zastoupeného JUDr. Marií Cilínkovou,
advokátkou se sídlem Bolzanova 1, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2008,
č. j. OAM-375/LE-05-05-2008, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v
Praze ze dne 8. 9. 2009, č. j. 46 Az 95/2008 – 75,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2009, č. j. 46 Az 95/2008 - 75,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského
soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2008,
č. j. OAM-375/LE-05-05-2008. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobce o udělení
mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. f) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, v e znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Krajský soud dospěl k závěru, že v případě žalobce byly splněny podmínky pro postup
podle §16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu. Napadené rozhodnutí je rozhodnutím,
které bylo vydáno v tzv. zkráceném řízení o azylovém právu zakotveném v §16 odst. 1 písm. f)
zákona o azylu a žádost o udělení mezinárodní ochrany žalovaný zamítl jako zjevně nedůvodnou,
neboť žalobce neuváděl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být v zemi původu vystaven
pronásledování z důvodů uvedených v §12 nebo že by mu hrozilo nebezpečí ve smyslu §14a
zákona o azylu. Povinností žalovaného tak nebylo provádět dokazování o splnění podmínek §12
a §14a zákona o azylu, když skutečnosti, které by bylo možné pod tato ustanovení podřad it,
žalobce ani netvrdil. Správní orgán správně konstatoval, že skutečnosti, které žalobce v řízení
uvedl, nelze podřadit pod důvody udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Zabýval
se také možností udělení doplňkové ochrany a vzhledem k tomu, že žadatel v průběhu řízení
neuvedl ani žádnou ze skutečností, která by mohla být považována za důvod pro udělení
doplňkové ochrany, dospěl správně k závěru, že podmínky pro její udělení nejsou splněny.
Zprávy o zdravotním stavu žalobce nemohl soud při posouzení spln ění podmínek §16
odst. 1 písm. f) zákona o azylu vzít v úvahu, protože zdravotn í stav žalobce není důvodem
pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu ani důvodem pro udělení doplňko vé ochrany
podle §14a zákona o azylu. Soud nepřipustil otázku žalobcova právního zástupce týkající
se účasti žalobcova otce v konfliktu Makedonie v roce 194 5, protože tato tvrzení
o skutečnostech, ke kterým došlo před více než 60 lety a o jejichž důsledcích se žalobce
v průběhu správního řízení ani nezmínil, nemůže mít na posouzení důvodů pro udělení azylu
nebo doplňkové ochrany žádný vliv. Žalobce netvrdil a v řízení nebylo zjištěno, že by žalobce byl
z těchto důvodů pronásledován nebo že by mu z těchto důvodů hrozilo nebezpečí při návratu
do země původu.
Rozsudek Krajského soudu v Praze n apadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační
stížností z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“). Soud dle jeho názoru nesprávně dovodil, že stěžovatel neuváděl
důvody pro udělení azylu či důvody pro udělení doplňkové ochrany. Stěžovatel v řízení prokázal,
že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu své národnosti. Má obavy,
že by jej úředníci státu Makedonie mohli zabít; několikrát se stalo, že ho pronásledovali neznámí
lidé, kteří měli kriminální tváře a byli to Makedonci. Stěžovatel je Albánec a tato národnost
je v Makedonii utlačována. Pronásledování stěžovatele souvisí s tím, že příslušníci jeho rodiny
bojovali v roce 1945 v době konfliktu proti Makedonii. Krajský soud přitom nepřipustil,
aby stěžovatel tuto skutečnost blíže vysvětlil a neučinil to ani správní orgán.
Tím podle stěžovatele porušili jeho právo na spravedlivý proces a povinnost zjistit řádně stav věci
dle §3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Není pravda, že ke splnění podmínek udělení
azylu dle §12 zákona o azylu je třeba, aby byl žadatel napaden nebo se jej někdo pok oušel zabít
z azylových důvodů, jak tvrdí žalovaný.
Dle judikatury Nejvyššího správního soudu není povinností žadatele o azyl,
aby pronásledování své osoby prokázal jinými důkazními prostředky než vlastní věrohodnou
výpovědí. Je naopak povinností správního orgánu, aby v pochybnostech shromáždil všechny
dostupné důkazy, které věrohodnost výpovědi žadatele o azyl vyvracejí či zpoc hybňují (rozsudek
ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 - 57). Správní orgán je dále povinen zohlednit charakter
země původu žadatele o azyl. Je -li např. o zemi původu žadatele známo, že stav dodržování
lidských práv je špatný, že dochází k národnostnímu útisku atd., pak tyto skutečnosti
musí správní orgán zohlednit v situaci důkazní nouze, a to ve prospěch žadatele o azyl.
Stěžovatelův děd, strýc a otec byli členové albánské politické strany Balistů do doby,
než byla tato politická strana komunistickou stranou bývalé Jugoslávie zakázána, a bojovali
za druhé světové války proti etnickým Makedoncům. Makedonie je zemí, kde se stále praktikuje
krevní msta. Jakmile člen rodiny způsobí něčí smrt, krevní mst a tradičně postihuje celou
jeho rodinu. Stěžovatel má za to, že jeho příbuzní v druhé světové válce ně koho zabili a potomci
zabitých mohou chtít vykonat na stěžovateli krevní mstu. Stěžovatel žil v Makedonii ve městě
Kičevo, což je historicky albánské území a kde většina obyv atel je albánské národnosti.
Ve státních službách jsou však Makedonci a také proto stěžovatel nevěří justičnímu a policejnímu
aparátu. (K neutěšenému stavu vztahů mezi etnickými Albánci a Makedonci odkázal stěžovatel
na některé internetové zdroje.)
Soud ani správní orgán se podle stěžovatele dostatečně nezabývali tím, že stěžovateli
zemřelo dítě H. D., nar. x, a to v důsledku poškození provedeného z etnických důvodů.
Stěžovatel má za to, že jeho albánské dítě bylo záměrně poškozeno makedonskými lékaři a státní
orgány tento postup tolerují. Stěžovatel o těchto praktikách ví, a z toho důvodu mu hrozí ze
strany státních orgánů vážná újma na životě. Druhé stěžovatelovo dítě, B . D., nar. x, trpí od 13
let epilepsií, která vznikla v důsledku poškození hlavy lékaři v nemocnici.
Stěžovatel má za to, že výše uvedené skutečnosti jsou důvody pro udělení azylu
či doplňkové ochrany a že pokud by tyto byly správně posouzeny, soud by žalobě vyhověl.
Rozsudek Krajského soudu v Praze je podle stěžovatele nepřezkoumatelný, neboť
se v něm neuvádí, jaké úvahy vedly soud k závěru, že stěžovatel neuváděl důvody pro udělení
azylu, resp. doplňkové ochrany. Soud pouze konstatuje dosavadní průběh řízení a v závěru
bez vyslovení bližšího výkladu hodnotícího důkazy konstatuje, že žalobce neuvedl azylově
relevantní důvody. Rozsudek soudu je tak nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.
Důvod přijatelnosti své kasační stížnosti spatřuje stěžovatel v tom, že napadeným
rozsudkem došlo k zásadnímu pochybení, které mělo dopad do hmotněprávního postavení
stěžovatele, protože rozhodnutí nerespektuje ustálenou a jasnou soudní judikaturu týkající
se aplikace §16 odst. 2 zákona o azylu a dále že v rozhodnut í došlo k hrubému pochybení
při provádění a hodnocení dokazování. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ke kasační stížnosti stěžovatele se vyjádřil žalovaný přípisem ze dne 13. 11. 2009. Správní
orgán popřel oprávněnost podané kasační stížnosti. Domnívá se, že jak jeho rozhodnutí,
tak i rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Žalovaný odkázal
na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele učiněné ve správním řízení.
Vzhledem k odůvodněnému právnímu posouzení (aplikace §16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu)
nebyl dán důvod řídit se judikaturou k jinému ustanovení zákona o azylu . Námitka stran §16
odst. 2 tohoto zákona je proto nepřípadná. V kasační stížnosti není podle žalovaného obsažen
žádný relevantní argument, který by závěry správního orgá nu zpochybňoval. Žalovaný
proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Při rozhodování o kasační stížnosti stěžovatele musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Předně tak zkoumal, je- li kasační stížnost přijatelná
ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, publ. pod č. 933/2006 Sb . NSS. Podle tohoto usnesení
je kasační stížnost přijatelná v těchto typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu;
2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně.
Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího
správního soudu;
3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší
správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad
určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jed notně;
4) další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního
postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a
nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu;
b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že o naposledy uvedený případ přijatelnosti
se jedná v projednávané věci.
Podle §16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu se žádost o udělení mezinárodní ochrany
zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom,
že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 nebo že mu hrozí vážná
újma podle §14a.
Podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla -li mít taková vada za následek n ezákonné
rozhodnutí o věci samé.
Jak již dříve Nejvyšší správní soud ju dikoval, je rozhodnutí soudu nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů tehdy, jestliže stěžovatel v řízení před krajským soudem uplatnil námitky,
s nimiž se krajský soud v odůvodnění rozsudku nevypořádal (rozsudek ze dne 8. 4. 2004,
č. j. 4 Azs 27/2004 - 74, www.nssoud.cz); podle rozsudku ze dne 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/2003- 52,
www.nssoud.cz, je pak napadený rozsudek nutno posoudit jako nepřezkoumatelný,
pokud z jeho odůvodnění není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při naplňování zásady
volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu, z jakého důvodu nepovažoval
za důvodnou právní argumentaci stěžovatele v žalobě a proč subsumoval popsaný skutkový stav
pod zvolené právní normy.
Jak je patrné z rekapitulační části tohoto rozsudku, o mezil se Krajský soud v Praze
v odůvodnění napadeného rozhodnutí na konstatování, že stěžovatel v průběhu správního řízení
neuvedl žádné skutečnosti odůvodňující udělení azylu či doplňkové ochrany, a proto byly
podmínky rozhodnutí podle §16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu splněny. Žádným způsobem
se přitom nevyjádřil k jednotlivým žalobním bodům. V těchto stěžovatel zpochybňoval
adekvátnost postupu podle §16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu za situace, kdy podle svého
přesvědčení azylově relevantní skutečnosti tvrdil; a dále vytýkal napadenému správnímu
rozhodnutí nedostatky odůvodnění, kdy podle jeho názoru nen í seznatelné, jakými úvahami
se správní orgán řídil při hodnocení jeho výpovědi, resp. při výkladu aplikovaného zákonného
ustanovení. Obě tyto stěžejní žalobní námitky zůstaly zcela stranou pozornosti krajského soudu .
Z odůvodnění napadeného rozsudku navíc není možné zjistit, o jaká skutková zjištění opřel
krajský soud své rozhodovací důvody, ani jakými úvahami se při svém rozhodování řídil.
Je proto na místě uzavřít, že rozsudek Krajského soudu v Praze je nepřezkoumatelný
pro nedostatek důvodů, přičemž tato vada představuje hrubé pochybení při aplikaci procesního
práva, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele a které je důvodem
přijatelnosti kasační stížnosti ve smyslu §104a s. ř. s.
Z výše uvedeného pak vyplývá, že kasační stížnost je nejen přijatelná, ale také důvodná,
neboť je naplněn důvod vymezený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud
proto napadený rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V něm je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomt o rozsudku (§110 odst. 3
s. ř. s.). V novém rozhodnutí tedy především uvede, proč má za to, že podmínky aplikace §16
odst. 1 písm. f) zákona o azylu byly v daném případě splněny, tj. jaká tvrzení stěžovatel uplatnil
v průběhu správního řízení a proč tyto nelze považovat za azylově relevantní . Dále se krajský
soud vypořádá s námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného správního rozhodnutí, tzn. uvede
důvody, proč považuje rozhodnutí žalovaného za dostatečně odůvodněné a jeho argumentaci
za logickou a konzistentní.
V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud i o nákladech řízení o kasační stížnosti (§110
odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 4. března 2010
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu