ECLI:CZ:NSS:2010:4.ADS.129.2009:111
sp. zn. 4 Ads 129/2009 - 111
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: Kaufland
Česká republika, v.o.s., IČ: 25110161, se sídlem Pod Višňovkou 25, Praha 4,
zast. JUDr. Ing. Igorem Kremlou, advokátem, se sídlem Pod Višňovkou 25, Praha 4,
proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát,
se sídlem Květná 15, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 29. 5. 2009, č. j. 29 Ca 121/2007 – 43,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce se u Krajského soudu v Brně žalobou ze dne 8. 6. 2007 domáhal přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 3. 2007, č. j. 160/23/9/2007-SŘ jako správního rozhodnutí
o odvolání žalobce proti rozhodnutí Inspektorátu Státní zemědělské a potravinářské inspekce
v Táboře ze dne 21. 2. 2007, č. j. 013/3/2007-SŘ, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši
190 000 Kč za porušení povinnosti podle čl. 2 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 1907/1990 ze dne
26. června 1990, o některých obchodních normách pro vejce (dále jen „nařízení č. 1907/90“),
kterého se dopustil tím, že dne 10. 10. 2006 v provozovně ve Strakonicích, Katovická 1306, uvedl
za účelem prodeje na trh: a) 5330 ks ČERSTVÁ SLEPIČÍ VEJCE, balená po 10 ks – tj. 533 ks
balení s vyznačeným datem minimální trvanlivosti do 24. 10. 2006, země původu Polsko.
Z uvedeného množství byl odebrán vzorek 27 ks balení, ve kterých bylo zjištěno 26,29 % vajec
s vadou jakosti. Ve vzorku bylo 24,81 % vajec se skořápkou znečištěnou trusem nebo vaječným
obsahem a 1,48 % vajec s prasklou skořápkou (šarže těchto vajec tedy neodpovídala požadované
jakosti), b) 180 ks ČERSTVÁ SLEPIČÍ VEJCE, balená po 30 ks – tj. 6 ks balení s vyznačeným
datem minimální trvanlivosti do 21. 10. 2006, země původu Polsko. Hodnoceno bylo celé
množství, ve kterém bylo 47,78 % vajec s vadou jakosti, z toho bylo 43,89 % vajec se skořápkou
znečištěnou trusem nebo vaječným obsahem a 3,89 % vajec s prasklou skořápkou (šarže
těchto vajec tedy neodpovídala požadované jakosti). Uvedeným jednáním byla naplněna skutková
podstata správních deliktů podle ustanovení §17 odst. 7 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách
a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o potravinách“). Napadeným rozhodnutím žalovaného
bylo zamítnuto odvolání žalobce a současně potvrzeno rozhodnutí prvoinstanční.
Krajský soud v Brně svým rozsudkem ze dne 29. 5. 2009, č. j. 29 Ca 121/2007 – 43,
žalobu proti napadenému rozhodnutí žalovaného ve smyslu ustanovení §78 odst. 7 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
zamítl. Podle tohoto ustanovení soud zamítne žalobu, není-li důvodná.
K námitce žalobce, že správní orgán 1. stupně se vůbec nezabýval hlediskem způsobu
jednání, a že k tomuto hledisku nebyly uvedeny žádné skutečnosti a úvahy a celé odůvodnění
pokuty bylo velmi nekonkrétní a neurčité, Krajský soud v Brně dovodil, že úvahy správního
orgánu 1. stupně i žalovaného jsou z odůvodnění napadeného rozhodnutí zřejmé a nepřesahují
zákonem stanovené meze správního uvážení (§78 odst. 1 s. ř. s.).
Dále žalobce namítal, že se správní orgán 1. stupně nezabýval možností upustit
od uložení pokuty ve smyslu ustanovení §17 odst. 18 věty druhé zákona o potravinách, ve znění
platném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, a tudíž je rozhodnutí nepřezkoumatelné
a nebylo již z tohoto důvodu možné je potvrdit. K této námitce Krajský soud v Brně uvedl,
že nelze správním orgánům obou stupňů vytýkat absenci žalobcem požadované správní úvahy
ohledně využití, resp. nevyužití možnosti upustit od uložení pokuty, neboť již samotné
rozhodnutí o uložení pokuty předpokládá předchozí úvahu o tom, že správní orgán nehodlá
k této možnosti přistoupit. Absenci úvahy ve smyslu ustanovení §17 odst. 18 věty druhé zákona
o potravinách proto nelze považovat za vadu řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti
pro nedostatek důvodů či pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem,
které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Z tohoto důvodu nepovažoval
soud ani tuto žalobní námitku za důvodnou.
Žalobce dále uvedl, že správní orgán 1. stupně se zabýval skutečnostmi, které v rámci
správního uvážení hodnotit nemohl, zejména se domnívá, že úvahy o zavinění nejsou v případě
správních deliktů právnických osob relevantní. K tomuto bodu Krajský soud v Brně odkázal
na shora ve svém rozsudku uvedené, že správní orgán 1. stupně se uvedenou otázkou zabýval
při hodnocení způsobu jednání a nepřekročil zákonné meze svého uvážení.
Žalobce dále namítal, že vejce prošla kontrolou orgánů veterinární správy
a že se tudíž jednalo o vady, které nebyly touto kontrolou zjistitelné, popř. o vady, které nebrání
uvádění do oběhu. Přitom tyto skutečnosti determinují hlediska závažnosti a způsobu jednání
a správním orgánem 1. stupně nebyly zohledněny. Ani s touto námitkou žalobce nelze dle názoru
Krajského soudu v Brně souhlasit, když je sice pravdou, že uvedená vejce prošla kontrolou
orgánů veterinární správy, ta však hodnotí zcela jiná hlediska než Státní zemědělská
a potravinářská inspekce. Žalobce v rozporu s ustanoveními §17 odst. 7 zákona o potravinách
a nařízení č. 1907/90 zařadil předmětná vejce do jakostní třídy „A“, přestože nesplňovala
požadavky pro takové zařazení. Odkaz žalobce na kontrolu veterinární správy
je proto irelevantní.
Krajský soud v Brně se neztotožnil ani s poslední námitkou žalobce, a to, že úvaha
žalovaného ohledně výše uložené pokuty je nepřezkoumatelná, neboť takováto praxe
kategorizace závažnosti v deliktním právu není známa. Přitom soud konstatoval, že správní
orgány při ukládání sankcí spočívajících v pokutách vychází ze zákonné sazby. U skutkové
podstaty, kterou svým jednáním žalobce naplnil, je zákonem stanovená sazba od 0 Kč
do 1 000 000 Kč. Správní orgán 1. stupně a posléze žalovaný v předmětné věci žalobci uložili
pokutu ve výši 190 000 Kč. Správní orgán 1. stupně uvedl, že závažnost protiprávního jednání
je větší než malá. Na základě správního uvážení, zhodnocení závažnosti a po zohlednění
přitěžujících a polehčujících okolností uložil žalobci pokutu v horní výši první pětiny zákonného
rozpětí. Dle názoru Krajského soudu v Brně lze sice se žalobcem souhlasit, že použitá
kategorizace není zákonem stanovena, nicméně takové úvaze nic nebrání. Soud tedy nemá za to,
že by šlo o nedostatečnou úvahu, či úvahu opouštějící meze logického uvažování, popř. o úvahu
nepřípustnou.
Žalobce jako stěžovatel svojí kasační stížností napadl shora uvedený rozsudek Krajského
soudu v Brně, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného. Domáhá
se zrušení napadaného rozsudku a vrácení věci Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení,
přičemž uplatňuje důvody pro podání kasační stížnosti uvedené v §103 odst. 1 písm. a), b) a d)
s. ř. s. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval,
že kasační stížnost byla podána včas, byla podána proti rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s zastoupen
advokátem.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Na základě posouzení kasační stížnosti žalobce jako stěžovatele dospěl Nejvyšší správní
soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel předně poukazuje na skutečnost, že správní orgány se v napadených
rozhodnutích nijak nezabývaly možností upustit od uložení pokuty ve smyslu §17 odst. 18 věty
druhé zákona o potravinách, přestože tak dle názoru stěžovatele učinit měly a mohly. Stěžovatel
poukazuje na to, že splnil všechna uložená opatření (nevyhovující vejce byla ihned vyřazena
z prodeje a během kontroly zlikvidována, na všech provozovnách byla prověřena kvalita vajec),
do doby zajištění nápravy od dodavatele přerušil odběr dodávek a provedl opatření k předcházení
podobných případů (na popud účastníka řízení zavedl dodavatel dodatečné procedury
zajištění jakosti, aby byla vyřazena všechna vejce nevhodná k prodeji jak během třídění
a balení vajec, tak bezprostředně před jejich expedicí; za tímto účelem byl instalován
dodatečný skener s vysokou citlivostí, který detekuje mikropraskliny ve skořápkách vajec).
Není tak podle stěžovatele pochyb o tom, že provedl veškerá opatření k odstranění protiprávního
stavu, která byla v jeho silách, a předmětná zákonná podmínka tak byla beze zbytku splněna.
Uvedené námitce stěžovatele nelze dát za pravdu. Podle §17 odst. 18 věty druhé zákona
o potravinách v případě, kdy došlo k nápravě protiprávního stavu v souladu s uloženým
opatřením (14a) - odkaz veden na §5 odst. 1 zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské
a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů) nebo bezprostředně poté,
kdy bylo zjištěno porušení povinnosti a nejednalo se o jinou než zdravotně nezávadnou potravinu
nebo o klamání spotřebitele spočívající v porušování některých práv duševního vlastnictví,
podle odkazu 14b) na §8 odst. 2, zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, může orgán
dozoru od uložení pokuty upustit. V dané věci však správní orgán 1. stupně v rámci odůvodnění
svého rozhodnutí poukázal mimo jiné na skutečnost, že jako k polehčující okolnosti
bylo přihlédnuto k tomu, že nebyly prokázány škodlivé následky a prokázáno úmyslné jednání
ze strany účastníka řízení a že účastník řízení provedl nápravná opatření u dodavatele. Při uložení
pokuty správní orgán 1. stupně výslovně odkazuje na to, že pokuta byla uložena podle ustanovení
§17 odst. 7 zákona o potravinách a s přihlédnutím ke skutečnostem požadovaným dle §17
odst. 18 téhož zákona (viz str. 5, čtvrtý odstavec rozhodnutí). Stejně tak žalovaný jako odvolací
správní orgán ve svém rozhodnutí na tuto náležitost odůvodnění prvostupňového rozhodnutí
výslovně poukazuje [viz str. 3, bod ad) 3 rozhodnutí].
Ačkoli tedy Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí ne zcela přesně konstatuje,
že nelze správním orgánům obou stupňů vytýkat absenci žalobcem požadované správní úvahy
ohledně využití, resp. nevyužití možnosti upustit od uložení pokuty, neboť již samotné
rozhodnutí o uložení pokuty předpokládá předchozí úvahu o tom, že správní orgán nehodlá
k této možnosti přistoupit, je třeba konstatovat, že správní orgány v obou stupních na ustanovení
§17 odst. 18 zákona o potravinách výslovně odkazují a Krajský soud v Brně tuto skutečnost
zohlednil. I přesto, že správní orgány ve svých rozhodnutích výslovně nezmiňují posouzení
možnosti od uložení pokuty upustit, je z odůvodnění těchto rozhodnutí zřejmé, že normu §17
odst. 18 druhé věty zákona o potravinách zvážily a při uložení pokuty za spáchaný správní delikt
zohlednily. Tuto žalobní námitku nelze proto považovat za důvodnou.
Stěžovatel dále tvrdí, že při rozhodování o pokutě a její výši mělo být důsledněji
přihlédnuto k jednotlivým hlediskům uvedeným v ustanovení §17 odst. 18 věty první zákona
o potravinách, podle kterého při rozhodování o uložení pokuty a její výši orgány dozoru přihlíží
k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání. Stěžovatel má za to,
že správní orgány jsou povinny zabývat se při rozhodování o konkrétní výši pokuty
všemi zákonnými hledisky a podrobně a přesvědčivě zdůvodnit, jak k nim přihlížely a jaký měla
vliv na konkrétní výši pokuty. Odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí je však dle názoru
stěžovatele velmi nekonkrétní a neurčité a s ohledem na široký prostor, který je správnímu
orgánu ponechán pro správní uvážení, zcela nedostatečné.
Ani této námitce stěžovatele nelze přisvědčit. Z rozhodnutí správního orgánu 1. stupně
vyplývá, že se tento výslovně vypořádal jak s kritériem závažnosti, tak i způsobu protiprávního
jednání. Tomu odpovídají jak správním orgánem řádně doložená skutková zjištění,
tak i posouzení závažnosti správního deliktu jako větší než malé. Následky protiprávního jednání,
resp. jejich neprokázání, jakož i to, že se nepodařilo zcela přesně zjistit dobu trvání protiprávního
jednání, pak správní orgán 1. stupně výslovně zmiňuje jako polehčující okolnosti. Kritéria
rozhodování o uložení pokuty a její výši byla pak ještě doplněna bližší klasifikací závažnosti
jednání na škále malá, střední nebo velká, provedenou v rozhodnutí žalovaného o odvolání
[viz str. 3, bod ad) 2 rozhodnutí]. Žalovaný k tomu uvedl, že „závažnost větší než malá“
zvýrazňuje skutečnost , že pokuta je ukládána při horní hranici první pětiny zákonného rozpětí,
na vysvětlenou pak dodal, že z užití výrazu větší než malá vyplývá, že se jedná o závažnost
mezi výrazem malá a střední. Krajský soud souhlasil, že sice taková kategorizace není zákonem
stanovena, nicméně takové úvaze nic nebrání. Je proto třeba se ztotožnit se závěry Krajského
soudu v Brně, že úvahy správního orgánu 1. stupně i žalovaného jsou z odůvodnění napadeného
rozhodnutí zřejmé a nepřesahují zákonem stanovené meze správního uvážení ve smyslu §78
odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatel se konečně odvolává na to, že prvoinstanční orgán se zabýval kritérii,
která v rámci správního uvážení hodnotit nemohl, konkrétně hodnocením subjektivní stránky
deliktu. Stěžovatel se domnívá, že úvahy o zavinění nejsou v případě správních deliktů
právnických osob, kde je odpovědnost vždy objektivní, relevantní. Jakékoli hodnocení nedbalosti
se tedy dle něj jeví jako zcela nadbytečné, neboť nedbalost je zde dána v zásadě vždy.
Nejvyšší správní soud ohledně této otázky konstatuje, že jak správní orgán 1. stupně,
tak i žalovaný se s otázkou případného posouzení formy zavinění ve svých rozhodnutích
vypořádali tak, že výslovně poukazují na skutečnost, že se v daném případě jedná o odpovědnost
objektivní. Případné hodnocení jednání stěžovatele z pohledu zavinění jako jednání
nedbalostního pak oba orgány provádějí toliko v určitém směru, a to jako jeden z prvků
správního uvážení o výši uložené pokuty. Jedná se proto toliko o úvahy doplňkové a nelze dojít
k závěru, že by tyto úvahy jakkoli zpochybňovaly atributy rozhodování o správním deliktu
a uložení pokuty, vymezené v §17 odst. 7 a 18 zákona o potravinách. Je proto třeba přisvědčit
názoru Krajského soudu v Brně, který konstatuje, že správní orgán 1. stupně se uvedenou
otázkou zabýval při hodnocení způsobu jednání a nepřekročil zákonné meze svého uvážení.
Na základě výše uvedeného posouzení postupu a rozhodnutí Krajského soudu v Brně
dospěl Nejvyšší správní soud k tomu, že kasační stížnost není důvodná a podle §110 odst. 1
poslední věty s. ř. s. ji zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §60 odst. 1 a 7 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. tak, že vzhledem k tomu,
že stěžovatel neměl ve věci úspěch a žalovanému žádné důvodně vynaložené náklady řízení
nevznikly, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2010
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu