ECLI:CZ:NSS:2010:4.ADS.152.2009:134
sp. zn. 4 Ads 152/2009 - 134
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: M. R.,
zast. JUDr. Soňou Nathovou, advokátkou, se sídlem Spojovací 852, Trutnov, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 8. 2009, č. j. 32
Cad 44/2008 - 57,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 8. 2009,
č. j. 32 Cad 44/2008 - 57, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 6. 8. 2008, č. X, žalovaná podle §56 odst. 1 písm. a) zákona č.
155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o důchodovém pojištění“), odňala žalobci od 6. 9. 2008 plný invalidní důchod. V odůvodnění
tohoto rozhodnutí žalovaná uvedla, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení
Jičín ze dne 17. 7. 2008 žalobce již není plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti o 50 %,
přičemž podle §39 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec plně invalidní, jestliže z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné
činnosti nejméně o 66 %. Podle tohoto posudku je žalobce již jen částečně invalidní,
přičemž o jeho nároku na částečný invalidní důchod bude rozhodnuto dodatečně.
V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobce namítl, že byl okresní správou sociálního
zabezpečení předvolán ke kontrolní lékařské prohlídce ve stejný den, kdy od žalované obdržel
vyrozumění o obnovení výplaty plného invalidního důchodu. Tento úkon žalovaná učinila
po předchozím zrušujícím rozhodnutí krajského soudu, který na základě posudku Institutu
postgraduální vzdělávání ve zdravotnictví v Praze (dále též „IPVZ“) dospěl k závěru o trvání plné
invalidity posuzovaného. Krátce poté mu byl na základě posudku Okresní správy sociálního
zabezpečení Jičín ze dne 17. 7. 2008 již potřetí za sebou odňat plný invalidní důchod. Posudkový
lékař ho přitom poslal na odborná vyšetření, ačkoliv tak u jiných osob nepostupuje a poslední
lékařské zprávy nebyly starší tří měsíců. Lékař, k němuž byl na žádost okresní správy sociálního
zabezpečení poslán, jej vyšetřil během jedné až dvou minut a nekladl mu žádné otázky za účelem
zjištění zdravotního stavu. Proto není zřejmé, z jakých poznatků ve svých nálezech čerpal.
Hospitalizaci v nemocnici odmítl kvůli tomu, že má bezlepkovou dietu a musí pečovat
o svého starého otce. V posudku ze dne 17. 7. 2008 lékař Okresní správy sociálního zabezpečení
Jičín označil za rozhodné zdravotní postižení onemocnění plic, které nesprávně podřadil
pod kapitolu VII (smyslové orgány) Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí
zákon o důchodovém pojištění (dále jen „vyhláška č. 284/1995 Sb.“). Žalovaná tudíž vycházela
ze špatné dokumentace. Dále posudkový lékař okresní správy sociálního zabezpečení neuvedl
všechny lékařské zprávy, nepřihlédl k celiakii a na ni navazujícím potížím, pominul depresivní
poruchu těžkého stupně a nezohlednil jeho věk i bývalé zaměstnání. V posudku není dále
uvedeno, jak a čím mělo dojít k pozitivní změně jeho zdravotního stavu. Naproti tomu znalecký
posudek IPVZ, který byl vypracován jen o několik měsíců dříve, zdravotní stav podrobně
a vyčerpávajícím způsobem zhodnotil a učinil závěr, že k žádnému vyléčení nedošlo.
Z těchto důvodů tedy podle žalobce nelze souhlasit se závěry posudku okresní správy sociálního
zabezpečení ze dne 17. 7. 2008.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 13. 8. 2009, č. j. 32 Cad 44/2008 - 57,
žalobu proti tomuto rozhodnutí žalované jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění
tohoto rozsudku krajský soud uvedl, že podřazení rozhodného zdravotního postižení žalobce
pod kapitolu VII Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. místo správné kapitoly VIII je zcela
zřejmou chybou v psaní, přičemž toto formální pochybení bylo zhojeno posudky dalších
posudkových orgánů. Lékař Okresní správy sociálního zabezpečení Jičín v posudku ze dne
17. 7. 2008, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Hradci Králové
(dále též „posudková komise v Hradci Králové“) v posudku ze dne 25. 11. 2008 i posudková
komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze (dále též „posudková komise v Praze“)
v posudku ze dne 17. 6. 2009 provedly velmi obsáhlé a podrobné zhodnocení zdravotního stavu
žalobce a všech jeho zdravotních postižení. Přitom všechny tyto posudkové orgány označily
za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce chronickou
obstrukční plicní chorobu. Tu shodně (kromě zmíněné písařské chyby) podřadily
pod kapitolu VIII, oddíl B, položku 5, písm. b) Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb.
Podle tohoto zdravotního postižení posléze stanovily míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti a zaujaly závěr, že žalobce nebyl k datu vydání žalobou napadeného
rozhodnutí plně invalidní.
Dále podle názoru krajského soudu vysloveného v tomto rozsudku nelze přehlédnout,
že kvůli často uváděné nesoučinnosti žalobce byly výsledky plicního vyšetření kolísavé,
a to od poruchy lehké, středně těžké až po poruchu těžkou. Proto muselo být po vydání žalobou
napadeného rozhodnutí provedeno další vyšetření za účelem objektivizace závažnosti plicního
onemocnění, při němž bylo použito metody omezující možnost ovlivnění výsledku ze strany
žalobce. Právě opakovaně zjištěná nízká spolupráce žalobce při rozhodujících plicních
vyšetřeních je důvodem jeho častějšího posuzování. Ani tvrzení o nedostatečném přihlédnutí
k závažnosti žalobcova psychického onemocnění není důvodné, neboť posudkové orgány
poukázaly na diametrální odlišnost při jeho posouzení provedeného v psychiatrické ambulanci
v Prostějově a Trutnově. Proto byla doporučena hospitalizace za účelem objektivizace charakteru
tohoto postižení, kterou však žalobce bez relevantních důvodů odmítl. Pokud se však žalobce
domáhal přiznání dávky důchodového pojištění, musel respektovat pravidla a standard lékařského
postupu umožňující posouzení závažnosti onemocnění. Péči o otce přitom mohl během
své hospitalizace zajistit jiným způsobem. Ani nutnost bezlepkové diety nebyla důvodem
pro odmítnutí hospitalizace, neboť právě v nemocničních zařízeních je požadavek na speciální
dietní stravu dostupný.
Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku rovněž uvedl, že okresní správa
sociálního zabezpečení i posudková komise v Hradci Králové stanovily míru poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti žalobce na 50 %, v níž již zohlednily i podíl ostatních zdravotních
postižení. Naproti tomu posudková komise v Praze stanovila pokles míry schopnosti soustavné
výdělečné činnosti žalobce u rozhodného zdravotního postižení o 50 % a s přihlédnutím
k ostatním onemocněním tuto hodnotu navýšila na 60 %. Další navýšení postupem podle §6
odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. již podle ní nebylo možné, neboť to bylo provedeno samotným
přiznáním konečné míry poklesu na horní hranici možného rozpětí. Posudková komise v Praze
se seznámila také se znaleckými posudky IPVZ a posoudila zdravotní stav žalobce za období
od června 2006 do srpna 2008. Proto lze z jejích závěrů v dané věci vycházet. Závěry znaleckého
posudku IPVZ z roku 2003 a jeho doplňku z roku 2007 pak nelze vzít v úvahu, neboť se týkají
zcela jiných rozhodných období a v žalobním řízení bylo prokázáno, že zdravotní stav žalobce
byl v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí stabilizovaný a odpovídal částečné invaliditě.
Subjektivní potíže žalobce nemohou být samy o sobě podkladem pro ponechání dávky.
Navíc otázka jeho plné invalidity byla řešena ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí,
takže případné zhoršení jeho zdravotního stavu a z toho vyplývající skutečnosti rozhodné
pro posouzení nároku na plný invalidní důchod, které nastaly po tomto datu, je možné řešit
pouze na základě nové žádosti podané u příslušné okresní správy sociálního zabezpečení.
Podle závěru krajského soudu tedy žalobce ke dni vydání žalobou napadeného
rozhodnutí nesplňoval podmínky pro ponechání plného invalidního důchodu.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné
lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. a), c), d) soudního
řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
V ní namítl, že posouzení jeho invalidity bylo v posledních letech předmětem několika
řízení před krajským soudem, který vydal již třetí rozsudek, nyní poprvé zamítavý. V předchozích
dvou žalobních řízeních totiž krajský soud zadal posouzení zdravotního stavu a vyhodnocení
míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti IPVZ. Na základě posudku IPVZ potom
zrušil rozhodnutí žalované o odnětí plného invalidního důchodu. Ve stejný den,
kdy mu byl doručen druhý zrušující rozsudek, obdržel předvolání k další kontrole invalidity,
v čemž spatřuje šikanu orgánů sociálního zabezpečení. Výsledem dalšího řízení bylo
třetí rozhodnutí žalované o odnětí plného invalidního důchodu. V nynějším žalobním řízení
však již krajský soud neuložil vypracování znaleckého posudku IPVZ, ačkoliv posudky okresní
správy sociálního zabezpečení i obou posudkových komisí obsahovaly nesprávné
a nekompetentní závěry a mezi sebou se v zásadních ohledech výrazně lišily. Posudek lékaře
okresní správy sociálního zabezpečení, který stanovil pokles míry schopnosti soustavné výdělečné
činnosti na 50 %, byl zpracován pouhých jedenáct měsíců poté, kdy znalecký posudek IPVZ určil
tento pokles na 70 %. Posudkové orgány přitom neobjasnily, v jakém ohledu mělo dojít za necelý
rok od vypracování doplňku znaleckého posudku IPVZ ze dne 9. 8. 2007 ke zlepšení
jeho zdravotního stavu a proč se za tak krátkou dobu zvýšila míra schopnosti soustavné
výdělečné činnosti o 20 %. Tento postup byl namístě obzvláště za situace, kdy v mezidobí
neexistovala žádná lékařská zpráva, která by svědčila o zlepšení jeho zdravotního stavu.
V posudcích posudkových orgánů se uvádí, že některé lékařské zprávy byly zpracovány
na základě nedokonalých zjištění pro nesoučinnost posuzovaného, aniž bylo vysvětleno,
v čem odmítání spolupráce mělo spočívat, a aniž bylo zmíněno, že posuzovaný trpí také dalšími
zdravotními obtížemi, které mu mohou během vyšetření působit problémy. Závěr posudkových
orgánů o stabilizaci zdravotního stavu odporuje aktuálním lékařským zprávám i zjištěním
učiněným v doplňku znaleckého posudku, podle nichž trpí posuzovaný trvalou středně těžkou
plicní poruchou, která osciluje až k těžké formě, a nedochází u něho k pozitivní změně
zdravotního stavu. Posudky okresní správy sociálního zabezpečení i posudkových komisí
považovaly posudkové závěry znaleckého posudku IPVZ a jeho doplňku za posudkové omyly,
ačkoliv k takovému závěru nebyly kompetentní. Posudek lékaře okresní správy sociálního
zabezpečení i posudkové komise v Hradci Králové stanovily pokles schopnosti soustavné
výdělečné činnosti na 50 %, zatímco posudek posudkové komise v Praze na 60 %. S ohledem
na tyto nedostatky v posudcích okresní správy sociálního zabezpečení i obou posudkových
komisí a na jejich vzájemné rozpory mělo být vyhověno důkaznímu návrhu na vyhotovení
znaleckého posudku IPVZ. Neprovedením tohoto zásadního důkazu došlo podle stěžovatele
v projednávané věci k nesprávnému posouzení jeho zdravotního stavu.
S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 8. 2009, č. j. 32 Cad 44/2008 - 57, zrušil
a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhla její zamítnutí. V něm uvedla,
že posudky obou posudkových komisí považuje za úplné, objektivní a dostatečně zhodnocující
zdravotní stav stěžovatele, a proto se s jejich závěry plně ztotožňuje. S ohledem na vzájemnou
nezávislost obou posudkových komisí pak již nemusel být proveden stěžovatelem navržený
důkaz znaleckým posudkem IPVZ. Posudková komise v Praze se seznámila rovněž se závěrem
předchozího znaleckého posudku IPVZ, avšak ten byl nepodstatný, jelikož v dané věci
se posuzoval zdravotní stav stěžovatele za rozhodné období od června 2006 do srpna 2008
a zjištění znaleckého ústavu se vztahovala k zcela jiným časovým úsekům. Z tohoto důvodu
není také podstatné, že posudek okresní správy sociálního zabezpečení byl vyhotoven záhy
po znaleckém posudku IPVZ. V krátkém časovém období, který uplynul mezi vypracováním
posudku znaleckého ústavu a posudku lékaře okresní správy sociálního zabezpečení, pak nelze
spatřovat ani svévolný postup, neboť v posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Trutnov
ze dne 5. 4. 2006 byl stanoven termín příští kontrolní lékařské prohlídky na den 30. 4. 2007,
který byl z důvodu předchozího soudního řízení přesunut na pozdější termín.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v souladu
s ustanoveními §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., podle nichž byl vázán rozsahem a důvody,
jež byly stěžovatelem v kasační stížnosti uplatněny. Přitom neshledal vady uvedené v ustanovení
§109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Stížnostní námitku o šikanózním jednání orgánu sociálního zabezpečení spočívajícího
v předvolání ke kontrole invalidity ve stejný den, kdy došlo k doručení rozsudku krajského soudu,
kterým bylo již podruhé zrušeno rozhodnutí žalované o odnětí plného invalidního důchodu,
lze podřadit pod důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
V ní se totiž poukazuje na vadu řízení před správním orgánem, jež mohla ovlivnit zákonnost
jeho rozhodnutí, přičemž krajský soud měl pro tuto důvodně vytýkanou vadu napadené
rozhodnutí správního orgánu zrušit.
Této námitce však nelze přisvědčit. Okresní správy sociálního zabezpečení totiž podle §8
odst. 2 písm. a) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení,
uskutečňují lékařské prohlídky v době určené při předchozím jednání, takže pokud takto předem
určená kontrola plné invalidity nebyla provedena po dobu přezkumného soudního řízení,
nelze orgánu sociálního zabezpečení vytýkat, že k její realizaci přistoupil krátce po vydání
zrušujícího rozsudku.
Všechny další shora uvedené stížnostní námitky lze zahrnout mezi důvod kasační stížnosti
uvedený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ačkoliv byly nesprávně podřazeny také pod důvody
podle písmena a) a c) téhož zákonného ustanovení. V nich totiž stěžovatel namítl nesprávnost,
nekompetentnost a vzájemnou rozporuplnost závěrů posudků jednotlivých posudkových orgánů
a neprovedení důkazu znaleckým posudkem, čímž polemizoval se závěrem krajského soudu
o dostatečném posouzení jeho zdravotního stavu. V této souvislosti lze odkázat na judikaturu
Nejvyššího správního soudu, podle níž „neúplné a nepřesvědčivé posouzení rozhodujícího zdravotního
postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu, jímž stěžovatelka trpěla ke dni vydání přezkoumávaného
rozhodnutí, je třeba považovat za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné stanovení míry poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky k uvedenému dni a v jeho důsledku nesprávné posouzení
zákonných podmínek plné invalidity ve smyslu §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění jako základního
předpokladu pro posouzení dalšího trvání nároku na dávku důchodového pojištění, jíž se stěžovatelka domáhá.
Jde tedy o jinou vadu ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, č. 511/2005 Sb. NSS).
Posouzení zdravotního stavu a souvisejícího zbytkového pracovního potenciálu je věcí
odborně medicínskou, k níž nemá soud potřebné odborné znalosti, a proto se vždy obrací
k osobám, které jimi disponují, aby se k těmto otázkám vyjádřily. Pro účely přezkumného řízení
soudního ve věcech důchodového pojištění zdravotní stav a pracovní schopnost fyzických osob
posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány
posudkové komise, jak vyplývá z ustanovení §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 1. 2004, č. j. 5 Ads 34/2003 - 82, publikovaný pod č. 526/2005 Sb. NSS). V posudku takové
odborné lékařské komise se přitom hodnotí nejenom celkový zdravotní stav a dochované
pracovní schopnosti pojištěnce, nýbrž se v něm zaujímají i posudkové závěry o invaliditě,
jejím vzniku, zániku či dalším trvání. Při odnětí dávky důchodového pojištění podmíněné
dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem musí navíc posudková komise zdůvodnit zánik plné
či částečné invalidity, a to buď zlepšením zdravotního stavu posuzovaného, nebo posudkově
významnou stabilizací, eventuálně musí uvést, co ji jinak vedlo k tomu, že již posuzovaného
nepokládá za plně či částečně invalidního. Tento posudek je tedy v přezkumném soudním
řízení stěžejním důkazem, na který je soud při nedostatku odborné erudice odkázán,
a proto je zapotřebí klást zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost.
Posudek, který se zpracovává v řízení o žalobě proti rozhodnutí o odnětí plného či částečného
invalidního důchodu, lze však považovat za úplný a přesvědčivý pouze v případě,
že se v něm posudková komise vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédne
k účastníkem řízení udávaným potížím, vysvětlí důvod zániku nebo snížení stupně invalidity
a tyto posudkové závěry jednoznačně a konkrétně zdůvodní. Případné chybějící či nepřesně
formulované náležitosti posudku, které způsobují jeho nepřesvědčivost nebo neúplnost,
přitom nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to nemá potřebnou odbornou erudici
(srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003 - 48,
www.nssoud.cz, ze dne 25. 11. 2003, č. j. 5 Ads 42/2003 - 61, publikovaný pod č. 511/2005 Sb.
NSS, nebo ze dne 9. 2. 2006, č. j. 6 Ads 25/2004 - 58, www.nssoud.cz).
Z obsahu správního spisu vyplývá, že stěžovatel požádal dne 22. 4. 1996 o přiznání
plného invalidního důchodu. Při zjišťovací lékařské prohlídce konané ve dnech 28. 8. 1996,
9. 4. 1997 a 28. 5. 1997 lékařka Okresní správy sociálního zabezpečení Trutnov zařadila
do diagnostického souhrnu chronickou alveolitis bazálních a dorzálních partií plic, deformující bronchitis,
periferní obstrukční lehkou ventilační poruchu, chronickou obstrukční plicní nemoc, oboustranný syndrom
karpálních tunelů, stav po operaci epikondylitidy vpravo, oboustranný CBH syndrom, stav po skrytě proběhlé,
sérologicky antigenně negativní hepatitidě B a výraznou psychickou nástavbu. V posudku ze dne 28. 5. 1997
pak lékařka okresní správy sociálního zabezpečení označila za rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele alveolitis a deformující bronchitidu s podezřením
na bronchiektazie a toto zdravotní postižení podřadila pod kapitolu VIII, oddíl B, položku 5,
písm. c) Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., přičemž míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti stanovila na 70 %. Zároveň však uvedla, že považuje stěžovatele
za nedošetřeného a nedoléčeného, a proto stanovila kratší termín kontrolní lékařské prohlídky
s tím, že se stěžovatel podřídí požadovaným vyšetřením. Následně učinila závěr, že stěžovatel
je plně invalidní a tato invalidita vznikla dnem 8. 4. 1997, kdy bylo provedeno rentgenové
vyšetření plic. Na základě tohoto posudkového závěru byl stěžovateli rozhodnutím žalované
ze dne 11. 7. 1997, č. X, přiznán od 8. 4. 1997 plný invalidní důchod.
Další kontrolní vyšetření stěžovatele se uskutečnilo ve dnech 9. 12. 1997, 4. 2. 1998
a 10. 2. 1998. Při něm lékařka Okresní správy sociálního zabezpečení Trutnov v diagnostickém
souhrnu uvedla, že stěžovatel trpí chronickou obstrukční plicní nemocí s ventilační poruchou smíšeného typu
těžkého stupně, hemodynamicky nevýznamnou kombinovanou aortální vadou, stavem po skrytě proběhlé hepatitidě
B bez histologických změn, oboustranným syndromem karpálních tunelů, stavem po operaci epikondylitidy vpravo
a oboustranným CBH syndromem. Dále uvedla, že u stěžovatele došlo v krátkém časovém úseku
k významnému zhoršení hodnot plicních funkcí. Podle posudkového závěru se u stěžovatele
jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je chronická
bronchopulmonální choroba se smíšenou ventilační poruchou těžkého stupně, která odpovídá zdravotnímu
postižení uvedenému v kapitole VIII, oddílu B, položce 5, písm. c) Přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb. a způsobuje pokles míry schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 70 %.
V posudku ze dne 10. 2. 1998 tedy lékařka okresní správy sociálního zabezpečení vyslovila závěr
o trvání plné invalidity stěžovatele.
Při další kontrolní lékařské prohlídce, která se uskutečnila ve dnech 1. 4. 1999
a 2. 12. 1999, stěžovatel nebyl uznán plně invalidním, nýbrž částečně invalidním, neboť lékařka
Okresní správy sociálního zabezpečení Trutnov podřadila rozhodné zdravotní postižení
pod kapitolu VIII, oddíl B, položku 5, písm. b) Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb.
a podle něho stanovila míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnost na 60 %. Změna
stupně invalidity stěžovatele byla v posudkovém zhodnocení odůvodněna tím, že při různých
vyšetřeních kolísal stupeň dechové insuficience od normálních hodnot až k těžké poruše,
a proto rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele je plicní
onemocnění se středně těžkou ventilační poruchou. Na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu
se pak podílejí i degenerativní změny na pohybovém ústrojí, osteoporóza, neuropatie na horních i dolních
končetinách a hepatopatie. S ohledem na tato další onemocnění a stupeň rozhodného postižení
přitom byla míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovena na samé horní
hranici rozpětí, přičemž k dalšímu navýšení nebyly shledány důvody. Dále lékařka okresní správy
sociálního zabezpečení zmínila, že stěžovatel není při zjištěném zdravotním stavu schopen
vykonávat zaměstnání s větší fyzickou námahou, při manipulaci s břemeny, ve vynucených
polohách a v prostředí s dráždivými a hepatotoxickými látkami. Na základě posudku okresní
správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 12. 1999 byl následně rozhodnutím žalované ze dne
12. 1. 2000, č. X, stěžovateli ode dne 6. 2. 2000 odňat plný invalidní důchod.
Toto rozhodnutí žalované napadl stěžovatel žalobou, o které rozhodoval Krajský soud
v Hradci Králové pod sp. zn. 28 Ca 101/2000. V tomto žalobním řízení si krajský soud opatřil
posudek posudkové komise v Hradci Králové ze dne 22. 6. 2000. Ta do diagnostického souhrnu
zařadila chronickou plicní nemoc, hemodynamicky nevýznamnou aortální vadu, chronický algický vertebrální
syndrom polytopní při poruše statiky páteře a osteoporóze, bolesti kloubů, stav po operaci radiálního epikondylu
vpravo, oboustranný syndrom tarsálních tunelů, oboustranný syndrom karpálního tunelu, degenerativní postižení
obou kolenních kloubů, stav po hepatitidě B bez histologických změn, lehkou kongeniální hyperbilirubinemii,
tupozrakost oka vpravo a neurastenický syndrom. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu stěžovatele posudková komise v Hradci Králové označila plicní onemocnění,
které podřadila pod kapitolu VIII, oddíl B, položku 5, písm. b) Přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb. Podle tohoto zdravotního postižení stanovila míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti na 60 %, přičemž v této horní hranici rozpětí zohlednila i ostatní onemocnění
(bolesti páteře a kloubů, zažívací obtíže, srdeční obtíže) a pro další navýšení podle §6 odst. 4
vyhlášky č. 284/1995 Sb. neshledala další objektivní podklad. V posudkovém zhodnocení
zmíněná posudková komise též uvedla, že pokud by samostatně hodnotila plicní onemocnění,
stanovila by pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti maximálně na 50 %, neboť funkční
nálezy plic zaznamenaly kolísavé výsledky od normálních nálezů, přes poruchu středního stupně
až k poruše těžké a nikdy nebyla prokázána nemoc z povolání. Rovněž zmínila, že zdravotní
postižení neodpovídalo ani v roce 1997 plné invaliditě, neboť stěžovatel byl v té době
hospitalizován na plicní klinice Fakultní nemocnice v Hradci Králové, kde během vyšetření
nebyla nalezena patologie plicní ani kardiální ani zjištěny jakékoliv poruchy plicní funkce.
Vzhledem ke kolísavému nálezu a různému stupni postižení při funkčním vyšetření plic tedy
podle posudkové komise odpovídalo postižení stěžovatele vždy maximálně částečné invaliditě.
V závěru posudku ze dne 22. 6. 2000 pak posudková komise v Hradci Králové uvedla,
že stěžovatel může vykonával lehkou fyzickou práci s možností dodržování pravidelné
životosprávy, s vyloučením zvedání a nošení těžkých břemen, s vyloučením práce v prašném
a toxickém prostředí a bez nočních směn.
Krajský soud se však s tímto posudkem nespokojil a ve zmíněném žalobním řízení
si opatřil znalecký posudek IPVZ ze dne 28. 5. 2003. Učinil tak kvůli tomu, že odnětím plného
invalidního důchodu stěžovateli došlo k závažnému zásahu do jeho práv a v zájmu maximální
objektivity je zapotřebí správnost tohoto postupu ověřit posudkem znaleckého ústavu,
jak se uvádí v odůvodnění dále zmíněného rozsudku.
Znalecký posudek IPVZ ze dne 28. 5. 2003 v posudkové rozvaze uvedl, že nepovažuje
uznání plné invalidity v roce 1997 za posudkově správné, neboť posudek lékaře okresní správy
sociálního zabezpečení ze dne 28. 5. 1997 zcela evidentně nevycházel ze spolehlivě zjištěného
stavu věci. Posuzování dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti pro účely důchodového pojištění totiž nezná takové kategorie
jako nedošetřený a nedoléčený stav, kterých bylo v tomto posudku užito. Ve skutečnosti
zdravotní stav stěžovatele nebyl předepsaným způsobem zjištěn a závěr o chronické alveolitidě
a o podezření na bronchiektazie je spíše „diagnózou z rozpaků“ a v průběhu dalších let
se již nevyskytuje. O nedůvodnosti uznání plné invalidity v roce 1997 svědčí i to, že nebylo
prokázáno funkční postižení plicních, kardiovaskulárních ani jaterních funkcí ani nebyl zjištěn
funkční nález na pohybovém a nosném ústrojí ve smyslu významného omezení pohybů
v kloubech, těžkých poruch inervace či zánětlivých projevů. Uznání plné invalidity posudkem
okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 28. 5. 1997 tedy znalecký ústav označil
za posudkový omyl.
Za něho považoval znalecký ústav také závěr o dalším trvání plné invalidity uvedený
v posudku lékaře okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 10. 2. 1998. Podle zdravotní
dokumentace totiž ještě nešlo o těžkou ventilační poruchu, kterou lékař okresní správy sociálního
zabezpečení považoval za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
stěžovatele. Interní odborné lékařské nálezy ze dne 5. 5. 1997 a 24. 10. 1997 uvádějí chronickou
obstrukční plicní nemoc s diskrétním funkčním omezením a plicní vyšetření ze dne 23. 5. 1997,
14. 10. 1997 a 20. 11. 1997 nezjistila plicní ani kardiální patologii, když křivka, průtok a objem
byly v normě, bez ventilační insuficience. Těžší smíšená ventilační porucha pak byla zaznamenána
pouze ve vyšetření ze dne 30. 1. 1998, avšak ta byla jednorázová a nenaplnila tak kritérium
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Tento závěr podporuje zjištění, že ani následná
vyšetření z roku 1998 neprokazují stabilně těžkou poruchu, ale kolísání plicních funkcí, tj. lehkou
až středně těžkou ventilační poruchu (plicní vyšetření ze dne 30. 1. 1998, 13. 10. 1998,
14. 1. 1999, 10. 2. 1999 a vyšetření oddělení nemocí z povolání ze dne 8. 2. 1999). V letech 1997
a 1998 pak nebyla zjištěna funkčně významnější porucha kardiovaskulárního systému ani funkčně
významné postižení jaterních funkcí. Během roku 1997 se však zdravotní stav a výdělečná
schopnost stěžovatele podstatným způsobem změnily zejména v důsledku postižení páteře,
omezení funkce pravého lokte v důsledku epikondylitidy, operace a následných degenerativních
změn v lokti, počínajících artrotických změn na levém kolenním kloubu a syndromu karpálních
tunelů tak, že by tyto skutečnosti s přihlédnutím k lehkému plicními postižení odůvodnily uznání
částečné invalidity od července 1997. V této situaci by rozhodující příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele bylo postižení pohybového ústrojí. Plicní
onemocnění ještě nebylo doprovázeno funkčně významnou poruchou, a proto v roce 1997
nebylo rozhodným zdravotním postižením. Podle znaleckého ústavu tak i závěry posudku lékaře
okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 10. 2. 1998 neodpovídaly zjištěným skutečnostem
o zdravotním stavu stěžovatele.
Znalecký posudek IPVZ ze dne 28. 5. 2003 dále zjistil, že v období let 1998 a 1999 došlo
u stěžovatele k řadě nepříznivých skutečností. Opakovaně totiž u něho byla prokázána chronická
obstrukční nemoc s ventilační poruchou středního stupně, kombinována aortální vada
hemodynamicky nevýznamná a funkční omezení kardiovaskulárního systému. Rozšířily
se u něho i degenerativní změny na páteři, provázené kořenovým drážděním a osteoporózou
skeletu páteře, a pregradující artróza pravého loketního kloubu a levého kolene. Tehdejší
komplikovaný vývoj by naplňoval posudkově medicínská kritéria pro uznání plné invalidity,
neboť řada lékařských vyšetření, z nichž za posudkově rozhodný lze považovat plicní nález
ze dne 14. 1. 1999 a interní nález ze dne 21. 1. 1999, právě v tomto období prokazuje podstatné
a dlouhodobé zhoršení zdravotního stavu stěžovatele. V lednu 1999 se tak dominantní
a rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého stavu stěžovatele stala zdravotní postižení
interního charakteru, tedy především chronická obstrukční plicní nemoc se středně těžkou
poruchou ventilace a lehčím omezením kardiovaskulární výkonnosti na stupeň NYHA I.-II.,
která způsobila podstatné omezení celkové výkonnosti posuzovaného. Jednotlivá postižení
pohybového a nosného ústrojí lze z funkčního hlediska hodnotit jako lehčího stupně,
avšak vzhledem k jejich různorodosti a kombinaci (páteř, pravý loket, levé koleno, syndrom
karpálních tunelů) působí omezení především pro fyzické zatížení ve středním stupni,
a proto je nutné je ve vzájemné souvislosti považovat za posudkově významná. Tento zdravotní
stav a jím podmíněný pokles výdělečné činnosti pak trval nejenom v průběhu roku 1999,
ale i během let 2000 až 2002. Naopak posudkově významná není celiakie zjištěná až v červnu
2000, vada zraku lehčího stupně s korekcí brýlemi, stav po hepatitidě B, který není provázen
funkční poruchou jaterního parenchymu, ani funkčně nevýznamná aortální vada.
Na základě těchto skutečností dospěl znalecký ústav k závěru, že oduznání plné invalidity
a uznání pouze částečné invalidity v posudku lékaře okresní správy sociálního zabezpečení ze dne
2. 12. 1999 nebylo posudkově medicínsky správné. Posuzující lékař se totiž izolovaně soustředil
na doprovázení plicního onemocnění středně těžkou funkční poruchou a podcenil nepříznivé
následky plicní choroby na celkovou výkonnost posuzovaného, vliv snížení kardiovaskulární
výkonnosti na stupeň NYHA I.-II. a důsledky několika postižení pohybového a nosného ústrojí
ve vztahu k výdělečné činnosti stěžovatele. Rovněž nelze souhlasit ani se závěrem posudku
posudkové komise v Hradci Králově ze dne 22. 6. 2000, který kromě plicního onemocnění
a středně těžké poruchy ventilace přikládal všem ostatním postižením jen okrajový význam,
neboť zejména vícerozměrnost funkčních důsledků všech zdravotních postižení (snížení
výkonnosti v důsledku interních onemocnění, několik postižení pohybového a nosného ústrojí)
podmiňuje výpadek výdělečné schopnosti do úrovně plné invalidity.
Znalecký posudek IPVZ ze dne 28. 5. 2003 tedy učinil závěr, že rozhodující příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele byla v posuzovaném období chronická
obstrukční plicní nemoc se středně těžkou poruchou ventilace, kterou podřadil pod kapitolu VIII, oddíl B,
položku 5, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. s tím, že tato způsobuje
šedesátiprocentní pokles míry schopnosti soustavné výdělečné činnosti, neboť jde o trvalou
středně těžkou poruchu, která zatím ojediněle osciluje k přechodným a krátkodobým stavům,
kdy je zaznamenána porucha těžká. Přitom bylo v rámci daného rozpětí rovněž nutno
přihlédnout ke snížené kardiovaskulární výkonnosti na stupeň NYHA I.-II., neboť funkce plicní
a kardiovaskulární spolu úzce souvisejí. S ohledem na více příčin dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu stěžovatele, které mají vliv na jeho výdělečnou schopnost, a to pro postižení
nosného a pohybového ústrojí, pak znalecký ústav podle §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb.
zvýšil uvedenou hodnotu o dalších 10 %. Podle jeho závěru tak k datu vydání rozhodnutí
žalované ze dne 12. 1. 2000, č. X, činil pokles míry schopnosti soustavné výdělečné činnosti 70 %
a stěžovatel byl plně invalidní. Jeho zbylý zdravotní potencionál pak mohl být využit jen zcela
omezeně ve fyzicky a psychicky nenáročných administrativních činnostech v rozsahu přibližně
dvou hodin denně.
Krajský soud v Hradci Králové označil znalecký posudek IPVZ ze dne 28. 5. 2003
za vysoce erudovaný, logický, náležitě odůvodněný a objektivně hodnotící spornou situaci,
a proto z něho vycházel. Z tohoto důvodu rozsudkem ze dne 12. 11. 2003,
č. j. 28 Ca 101/2000 - 55, zrušil rozhodnutí o odnětí plného invalidního důchodu ze dne
12. 1. 2000, č. X, a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Ta v něm vydala rozhodnutí ze dne 17. 3.
2004, č. X, kterým stěžovateli uvolnila plný invalidní důchod od 6. 2. 2000.
Trvání plné invalidity konstatovala lékařka Okresní správy sociálního zabezpečení
Trutnov i v posudku ze dne 1. 12. 2004, v němž byla učiněna stejná zjištění jako ve znaleckém
posudku IPVZ ze dne 28. 5. 2003.
V dalším posudku téhož posudkového orgánu ze dne 5. 4. 2006 však bylo zjištěno,
že žalobce již od tohoto data není plně invalidní, neboť jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní
stav, jehož rozhodnou příčinou je postižení uvedené v kapitole VIII, oddílu B, položce 5,
písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., způsobuje pokles míry schopnosti soustavné
výdělečné činnosti o 60 %. Stěžovatel není schopen vykonávat práce fyzicky i psychicky náročné,
s přetěžováním horních a dolních končetin, v prostředí se zvýšeným rizikem prochlazení,
v prostředí prašném nebo jinak dráždivém. Tento posudkový závěr odůvodnila lékařka okresní
správy sociálního zabezpečení tím, že plicní vyšetření ze dne 15. 7. 2005 vykazuje normální
hodnoty a plicní vyšetření ze dne 15. 3. 2006 svědčí o středně těžké ventilační poruše. Zdravotní
postižení je tedy nutné hodnotit jako středně těžké, odpovídající částečné invaliditě,
přičemž uvedené ohodnocení na horní hranici rozpětí zohledňuje závažnost funkčního postižení
při souběhu onemocnění. K dalšímu navýšení pak již není dán důvod a nelze k němu přistoupit
ani při zohlednění náročnosti posuzované profese. Na základě posudku lékařky okresní správy
sociálního zabezpečení ze dne 5. 4. 2006 byl stěžovateli rozhodnutím žalované ze dne
19. 4. 2006, č. X, s účinností od 6. 6. 2006 opět odňat plný invalidní důchod.
I proti tomuto v pořadí druhému rozhodnutí ve věci odnětí plného invalidního důchodu
byla podána žaloba, vedená u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 29 Cad 36/2006.
V tomto žalobním řízení si krajský soud opatřil posudek posudkové komise v Hradci Králové
ze dne 19. 9. 2006. Ta označila za rozhodné zdravotní postižení stěžovatele vleklou obstrukční plicní
nemoc, tu podřadila pod kapitolu VIII, oddíl B, položku 5, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb. a podle ní určila pokles míry schopnosti soustavné výdělečné činnosti na 50 %
s tím, že takto zvolený střed zahrnuje všechna další postižení. Dále zmínila, že stěžovatel může
vykonávat lehčí práce v dělnických profesích a práce administrativně hospodářského charakteru
a naproti tomu není schopen těžké fyzické práce spojené se zvedáním a přenášením těžkých
břemen, práce v prašném prostředí a v prostředí s výskytem všeobecně dráždivých látek
a alergenů, práce v nepříznivých klimatických podmínkách a práce se zvýšenými nároky
na psychickou zátěž. Uvedený závěr odůvodnila zmíněná posudková komise tím, že postižení
plicních funkcí má v průběhu let kolísající charakter od normálních hodnot až po těžkou
restrikční poruchu. Vzhledem k tomu, že typ spirometrických křivek někdy vykazuje středně
těžkou až těžkou restrikci, což neodpovídá obstrukční nemoci plicní, nelze tato vyšetření
považovat za kvalitní. Podle nich proto nelze jednoznačně hodnotit stupeň rozhodného postižení
posuzovaného, a to obzvláště za situace, kdy ani jeho klinický obraz neodpovídá těžkému
funkčnímu postižení plicních funkcí. Dále není možné, aby ve křivkách byl vteřinový výdech
vyšší než vitální kapacita plic. Těžké postižení plic zpochybňují i některé lékařské nálezy,
z nichž některé navíc uvádí i nesoučinnost posuzovaného. Z tohoto důvodu posudková komise
v Hradci Králové považovala postižení plicních funkcí pouze za lehké, maximálně za středně
těžké postižení s tím, že se nikdy nejednalo o trvalé těžké postižení plicních funkcí. Tento závěr
je podle ní i v souladu s provedeným bronchodilatačním testem, podle něhož došlo ke zlepšení
plicních funkcí.
Také v tomto žalobním řízení si krajský soud vyžádal znalecký posudek IPVZ,
a to z důvodu námitek o dřívějším přiznání plné invalidity a o zhoršujících se zdravotních
obtížích, které si vyžádaly potřebu co nejvyšší objektivity posouzení zdravotního stavu
stěžovatele, jak se uvádí v odůvodnění dále zmíněného rozsudku. Za tímto účelem znalecký ústav
vypracoval dne 9. 8. 2007 doplněk svého předchozího posudku.
V tomto doplňku posudku se uvádí, že oduznání plné invalidity v posudku okresní správy
sociálního zabezpečení ze dne 5. 4. 2006 nebylo posudkově medicínky správné,
neboť posudkový lékař nezhodnotil dopad všech funkčních omezení na výdělečnou
schopnost stěžovatele. Rovněž tak nelze souhlasit ani s posudkovým zhodnocením,
které bylo provedeno v posudku posudkové komise v Hradci Králové ze dne 19. 9. 2006,
neboť zejména vícerozměrnost funkčních následků všech zdravotních postižení (snížení
výkonnosti v důsledku interních onemocnění, několik postižení pohybového a nosného ústrojí,
postižení psychiky) podmiňuje a dovršuje výpadek výdělečné schopnosti do úrovně plné
invalidity. Dále nedošlo ke zlepšení zdravotního stavu stěžovatele ani nelze konstatovat
jeho stabilizaci. Při posouzení nebyl hodnocen ani věk posuzovaného a ztráta jeho pracovních
návyků. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele
tedy doplněk znaleckého posudku ze dne 9. 8. 2007 i nadále považoval postižení plicních funkcí,
které podřadil pod kapitolu VIII, oddíl B, položku 5, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb. Míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti u tohoto onemocnění
pak stanovil při horní hranici na 60 %, neboť jde o poruchu středně těžkou a trvalou, která zatím ojediněle
osciluje k přechodným a krátkodobých stavům, kdy je zaznamenána porucha těžká. Přitom bylo i nadále
v rámci daného rozpětí nutno rovněž přihlédnout k snížené kardiovaskulární výkonnosti
na stupeň NYHA I.-II., neboť funkce plicní a kardiovaskulární spolu úzce souvisejí. S ohledem
na více příčin dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele, které mají vliv
na jeho výdělečnou schopnost, a to pro postižení nosného a pohybového ústrojí a pro postižení
psychiky, pak znalecký ústav opětovně podle §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. zvýšil
uvedenou hodnotu o dalších 10 %. Zbylý zdravotní potencionál pak podle znaleckého ústavu
mohl být využit jen zcela omezeně ve fyzicky a psychicky nenáročných administrativních
činnostech v rozsahu přibližně dvou hodin denně. Plicní onemocnění nelze považovat za lehké,
neboť při posouzení zdravotního stavu musí být komplexně zhodnoceny všechny lékařské
nálezy. V krevním obraze stěžovatele přitom došlo opakovaně ke zjištění vysokých hodnot
červených krvinek, obsahu krevního barviva a především k vysokému poměru pevných částic
v krvi, tj. k obrazu sekundární polyglobulie, za níž se označuje kompenzační mechanizmus
v situacích s chronickým nedostatkem kyslíku. Ta je podnětem ke zvýšenému výdeji hormonu
erytropoetinu, který stimuluje produkci červených krvinek. Fyziologicky vzniká tento stav
při pobytu ve vysoké nadmořské výšce a za patologických okolností je častý u chronických
plicních onemocnění, zejména jsou-li provázena alveolární hypoventilací. V laboratorních
nálezech posuzovaného je dále počet červených krvinek zvýšen, hematokrit je vyšší než 48,
což je norma pro muže. Tyto nálezy tedy podporují předpoklad chronické dechové insuficience
a přítomnost těžšího plicního onemocnění u stěžovatele. Podle závěru doplňku posudku IPVZ
ze dne 9. 8. 2007 tedy míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele činila
70 % a ten tak byl k datu rozhodnutí žalované ze dne 19. 4. 2006, č. X, i nadále plně invalidní.
Krajský soud se i tentokrát k závěru znaleckého ústavu přiklonil, neboť ten byl podle jeho
závěru podrobně zdůvodněn a nebylo žádného důvodu o něm pochybovat. Na jeho základě
rozsudkem ze dne 27. 9. 2007, č. j. 29 Cad 36/2006 - 50, zrušil i druhé rozhodnutí o odnětí
plného invalidního důchodu ze dne 19. 4. 2006, č. X, a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Ta
v něm vydala rozhodnutí ze dne 1. 2. 2008, č. X, jímž stěžovateli ode dne 6. 6. 2006 uvolnila plný
invalidní důchod.
Při kontrolní lékařské prohlídce ze dne 17. 7. 2008, která byla kvůli stěžovatelově námitce
podjatosti proti posudkovým lékařům Okresní správy sociálního zabezpečení Trutnov provedena
lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení Jičín, byl učiněn další závěr o zániku plné
invalidity. V posudkovém zhodnocení okresní správa sociálního zabezpečení uvedla, že hlavní
příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele je plicní onemocnění,
které lze dle dosavadního průběhu i klinického nálezu hodnotit maximálně jako středně
omezující, přičemž posuzovaný byl v minulosti nanejvýš částečně invalidní a přiznání plné
invalidity bylo vždy posudkovým omylem. Uvedené rozhodné zdravotní postižení stěžovatele
pak lékař Okresní správy sociálního zabezpečení Jičín v posudku ze dne 17. 7. 2008 podřadil
pod kapitolu VII, oddíl B, položku 5, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. a míru
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovil na 50 % s tím, že v rozmezí
stanoveném pro středně těžké plicní postižení je již zohledněno i onemocnění psychické
i pohybového aparátu. Dále je v tomto posudku učiněna zmínka, že znalecký posudek IPVZ
se opíral o vysoké hodnoty hematokrytu a hemoglobinu, avšak ty byly nad normou již v roce
1995 a v dalších letech se podstatně nezměnily, takže jejich příčina nespočívá v onemocnění plic.
Na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 17. 7. 2008 žalovaná
rozhodnutím ze dne 6. 8. 2008, č. X, odňala žalobci od 6. 9. 2008 plný invalidní důchod.
I proti třetímu rozhodnutí o odnětí plného invalidního důchodu byla podána žaloba.
V žalobním řízení se krajský soud nejprve obrátil na posudkovou komisi v Hradci Králové.
Ta v posudku ze dne 25. 11. 2008 zařadila do diagnostického souhrnu chronickou obstrukční
plicní nemoc bez prokázané obstrukční ventilační poruchy i bez prokázané výrazné restrikční plicní poruchy,
středně těžkou periodickou depresivní poruchu, bolesti zad při degenerativních změnách krční a bederní páteře
s oboustranným cervikokraniálním a cervikobrachiálním syndromem, hemodynamicky nevýznamnou
kombinovanou aortální vadu oběhově kompenzovanou, degenerativní onemocnění kolenních kloubů II. stupně
s lehkým omezením funkce, degenerativní onemocnění kyčelních kloubů II. stupně, poúrazové degenerativní
onemocnění levého loketního kloubu II.-III. stupně s omezením funkce o 20 %, degenerativní onemocnění pravého
loketního kloubu II.-III. stupně, stav po zlomenině pravého zápěstí s poúrazovou artrózou s omezením funkce
o 40 %, degenerativní onemocnění zápěstí oboustranně II.b stupně, degenerativní onemocnění drobných ručních
kloubů, oboustranný úžinový syndrom zápěstí lehkého stupně, vázoneurózu obou horních končetin, oboustranný
tenisový loket, počínající Dupuytrenovu kontrakturu levé ruky, hepatopatii po prodělané hepatitidě typu B v mládí
s kompletní sérokonverzí HBsAg i HBeAg negativní, celiakii na bezlepkové dietě se stabilizovaným stavem,
reflexní esofagitidu I. stupně a bulbitidu při insuficienci kardie.
Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele
pak zmíněná posudková komise označila chronickou obstrukční plicní nemoc bez prokázané obstrukční
ventilační poruchy a i bez prokázané výrazné restrikční plicní poruchy, kterou podřadila pod kapitolu VIII,
oddíl B, položku 5, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Dále stanovila
padesátiprocentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti s tím, že střední
hodnotu rozpětí volí vzhledem k dalším onemocněním, především k pohybovým obtížím
a udávané periodické depresivní poruše, přičemž k užití §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 nebyly
zjištěny další posudkově významné skutečnosti. V pracovní rekomandaci uvedla, že posuzovaný
nesmí vykonávat fyzicky namáhavou práci se zvedáním a nošením těžkých břemen a pracovat
v chladném, prašném a dráždivém prostředí.
V posudkovém zhodnocení posudková komise v Hradci Králové uvedla, že v březnu
2008 bylo provedeno funkční spirometrické vyšetření, při němž byla popisována porucha plicních
funkcí jako středně těžké postižení. V květnu 2008 stěžovatel podstoupil funkční vyšetření plic
ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové, které bylo provázeno nesoučinností posuzovaného
a při němž nebyla prokázána žádná obstrukční ventilační plicní porucha. Při bodypletysmografii
byl nález svědčící pro těžkou restrikční ventilační plicní nemoc, avšak celé vyšetření bylo
zkresleno nesoučinností stěžovatele. Ten byl dále v květnu na žádost okresní správy sociálního
zabezpečení vyšetřen na oddělení kardiopulmonální a vaskulární diagnostiky I. interní kliniky
Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Při uvedeném vyšetření, které bylo provázeno malou
spoluprací posuzovaného, nebyla prokázána obstrukční ventilační porucha a dle dalších
jeho výsledků byla zpochybněna i dříve udávaná restrikční plicní porucha, protože tyto byly
v kontrastu s parametry udávanými pro danou diagnózu. Proto bylo doporučeno další funkční
plicní vyšetření včetně odběru krevních plynů z tepny. V plicním nálezu z června 2008 byla opět
popisována smíšená středně těžká ventilační porucha. Pro posouzení zdravotního stavu
je však směrodatné především vyšetření z května 2008, neboť pracoviště Fakultní nemocnice
v Hradci Králové je na špičkové úrovni z hlediska diagnostiky funkčních poruch. Při přiznání
plné invalidity a opakovaného uznání jejího trvání se pak jednalo o posudkové omyly,
neboť nikdy nebylo při funkčním plicním vyšetření prokázáno tak těžké plicní postižení,
které by tomuto stupni invalidity odpovídalo.
Za účelem objektivního posouzení zdravotního stavu krajský soud zadal vypracování
tzv. srovnávacího posudku od posudkové komise v Praze, která měla k dispozici i znalecký
posudek IPVZ a jeho doplněk. Posudková komise v Praze v posudku ze dne 17. 6. 2009 označila
za rozhodné zdravotní postižení chronickou obstrukční plicní nemoc se středně těžkou ventilační poruchou,
kterou také podřadila pod kapitolu VIII, oddíl B, položku 5, písmeno b) přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb. Míru poklesu schopnosti samostatné výdělečné činnosti pak posudková komise
v Praze ve vztahu k tomuto onemocnění stanovila na 50 %, a nikoliv na horní hranici rozmezí,
neboť zjištěné funkční hodnoty poruchy plicní ventilace nejsou podle ní na pomezí středně těžké
až těžké ventilační poruchy. Pro těžkou ventilační poruchu pak nesvědčily ani výsledky klinických
vyšetření, neboť u posuzovaného nebyla při žádném vyšetření zjištěna dušnost ani cyanóza
a při jednání před posudkovou komisí hodnotil plicní lékař dýchání jako samovolně vzdychavé.
Uvedený závěr opřela posudková komise v Praze podle svého tvrzení i o funkční vyšetření plic,
které bylo provedeno na její žádost dne 20. 4. 2009 metodou tzv. bodypletysmografie,
při níž je omezena možnost ovlivnění výsledku vyšetření chováním posuzovaného.
Toto vyšetření prokázalo středně těžkou ventilační poruchu. Vyšetření plic prostřednictvím
CT pak neprokázalo poruchy plicní tkáně, která by těžce omezovala plicní ventilaci.
Dále posudková komise v Praze do diagnostického souhrnu zařadila i další zdravotní postižení
stěžovatele, která byla zmíněna již v posudku posudkové komise v Hradci Králové ze dne
25. 11. 2008, a s ohledem na jejich vliv navýšila míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti na 60 % s tím, že pro další navýšení podle §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb.
neshledala posudkový důvod. Podle závěru posudkové komise v Praze tak stěžovatel nebyl k datu
vydání žalobou napadeného rozhodnutí plně invalidní, ale jen částečně invalidní. V pracovní
rekomandaci pak posudková komise v Praze uvedla stejné skutečnosti jako uvedené posudkové
orgány. Konečně posudková komise v Praze v posudku ze dne 17. 6. 2009 uvedla,
že se seznámila s posudkovým hodnocením IPVZ. Za směrodatné přitom považovala výsledky
vyšetření na oddělení funkční diagnostiky interní kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové
z června 2008 (správně z konce května - pozn. soudu) a dubna 2009, kde je popisována středně
těžká ventilační porucha. Proto k tomuto období (červen 2008) s ohledem na předchozí závěry
odborných vyšetření plicních funkcí považuje posudková komise v Praze zdravotní stav
stěžovatele za dostatečně stabilizovaný a odpovídající částečné invaliditě.
V řízení o žalobě proti v pořadí třetímu rozhodnutí o odnětí plného invalidního důchodu
se krajský soud spokojil s posudky obou posudkových komisí a oproti předchozím žalobním
řízením již nezadal vypracování znaleckého posudku IPVZ, ačkoliv stěžovatel takový důkazní
návrh učinil s poukazem na nesprávné posouzení zdravotního stavu všemi posudkovými orgány,
na vzájemné rozpory v jejich posudcích a na nesoulad těchto posudků s dříve vyhotoveným
znaleckým posudkem IPVZ a jeho doplňkem.
Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003 - 48,
který lze stejně jako další zmíněné judikáty tohoto soudu vyhledat na www.nssoud.cz, dovodil,
že „v řízení o přezkoumání rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o odnětí plného invalidního důchodu,
tedy dávky důchodového pojištění podmíněné zdravotním stavem, si soud vyžádá posouzení zdravotního stavu
občana od Ministerstva práce a sociálních věcí, které jej učiní prostřednictvím svého orgánu - posudkové komise. ...
Podaný posudek hodnotí soud jednotlivě i v souhrnu s ostatními důkazy jím provedenými i s důkazy provedenými
v řízení před správním orgánem; ve svém rozhodnutí vyjde ze skutkového a právního stavu takto zjištěného (§77
odst. 2 věta druhá s. ř. s.). Nevzbuzuje-li obsah podaného posudku pochybnosti o své úplnosti a správnosti,
není odůvodněn požadavek žalobkyně na doplnění dokazování ustanovením znalce z oboru zdravotnictví.“
Také v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 20/2008 - 141,
se uvádí, že „samotný nesouhlas účastníka řízení se závěry znaleckého posudku není důvodem pro vypracování
revizního znaleckého posudku. Soudní praxe se k revizním znaleckým posudkům (§127 odst. 2 o. s. ř.) uchyluje
pouze v případě, že v dané věci existuje několik rozdílných znaleckých posudků nebo v případě, kdy účastník
řízení předloží k důkazu znalecký posudek zpracovaný znalcem mimo řízení, přičemž závěry tohoto znaleckého
posudku, jímž se provádí důkaz listinou, jsou nesouladné se závěry znalce ustanoveného soudem.“ K odstranění
takto vzniklých pochybností o doposud zjištěném zdravotním stavu přitom „ …soud ustanoví znalce
z oboru zdravotnictví; tímto znalcem ustanoví Ústav posudkového lékařství - Institut postgraduálního vzdělávání
ve zdravotnictví jako znalecký posudkový orgán na nejvyšší odborné úrovni. Z posudkových závěrů
tohoto znaleckého orgánu pak soud vychází, a to i za situace, v níž se jeho závěry liší od předchozích posudkových
závěrů posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 11. 2003, č. j. 4 Ads 40/2003 - 217).
Posudek znaleckého ústavu IPVZ tedy v soudním řízení o přezkoumání rozhodnutí
o odnětí plného či částečného invalidního důchodu slouží jako revizní znalecký posudek,
kterého se výjimečně používá po vypracování několika posudků posudkové komise Ministerstva
práce a sociálních věcí, jejichž posudkové závěry jsou nejednoznačné, neurčité, neúplné
či nepřesvědčivé nebo si navzájem v zásadních ohledech odporují či se podstatně odlišují
od znaleckého posudku předloženého žalobcem, přičemž tyto nedostatky již není možné
odstranit doplněním posudku posudkové komise.
V předchozích dvou žalobních řízeních však krajský soud po vypracování posudku
posudkové komise v Hradci Králové rovnou nařídil provedení (doplňku) znaleckého posudku
IPVZ. Zdravotní stav stěžovatele byl tedy v minulosti opakovaně zkoumán znaleckým
posudkovým orgánem na nejvyšší odborné úrovni, který velmi podrobně a přesvědčivě zhodnotil
vývoj zdravotního stavu stěžovatele i povahy jeho rozhodného zdravotního postižení a obsáhle
vysvětlil, v čem spatřuje nesprávnost posudků jiných posudkových orgánů. Rovněž tak znalecký
posudek zcela dostatečně objasnil, na základě jakých skutečností trvala plná invalidita stěžovatele
ke dni vydání předchozích dvou rozhodnutí o odnětí plného invalidního důchodu. Krajský soud
se přitom k posudkovému hodnocení znaleckého ústavu vždy přiklonil a toliko na jeho základě
tato rozhodnutí žalované zrušil. Proto ze závěrů uvedených ve znaleckém posudku IPVZ ze dne
28. 5. 2003 a jeho doplňku ze dne 9. 8. 2007 musely jiné posudkové orgány ve svých následujících
posudcích plně vycházet.
Případné závěry o zániku plné invalidity tyto jiné posudkové orgány mohly učinit
jen na základě takových aktuálních lékařských nálezů, které by zcela nepochybně doložily,
že v mezidobí došlo k posudkově významnému zlepšení či stabilizaci rozhodného zdravotního
postižení posuzovaného, případně dalších jeho onemocnění, a předchozí posudková zhodnocení
znaleckého ústavu tak již lze bez dalšího označit za překonaná. Při takovém zjištění však bylo
nutné náležitě objasnit, v čem tato pozitivní změna zdravotního stavu stěžovatele spočívá
a proč již nelze z předchozích závěrů znaleckého ústavu vycházet. Ze závěrů obsažených
v posudku IPVZ či jeho doplňku pak jiné posudkové orgány nebyly povinny vycházet jen tehdy,
kdyby výsledek určitých lékařských vyšetření zcela jednoznačně a nevyvratitelně doložil,
že stěžovatel již v minulosti nemohl trpět tím zdravotním postižením, které znalecký ústav
označil za rozhodující příčinu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, nebo že povaha
tohoto onemocnění byla nepochybně méně závažnější, než znalecký ústav určil. Takový poznatek
by však musel být velmi podrobně odůvodněn, neboť posudkový omyl znaleckého posudkového
orgánu nejvyšší odborné úrovně je méně pravděpodobný než u jiných posudkových orgánů.
Za předpokladu náležitě odůvodněného zjištění posudkových komisí o posudkově
významném zlepšení či stabilizaci zdravotního stavu stěžovatele nebo o předchozím posudkovém
omylu znaleckého ústavu by bylo možné připustit, že si krajský soud v řízení o žalobě
proti rozhodnutí žalované o třetím odnětí plného invalidního důchodu již s těmito důkazy mohl
vystačit a závěr o zániku plné invalidity učinit i bez obstarání dalšího doplňku znaleckého
posudku IPVZ. Takový postup by přicházel v úvahu z toho důvodu, že předchozí znalecký
posudek IPVZ byl jen jedním důkazních prostředků, jimiž se ve třetím soudním řízení posuzoval
zdravotní stav stěžovatele, že je tedy zapotřebí ho podle §77 odst. 2 věty druhé s. ř. s. hodnotit
v souhrnu s aktuálními posudky jiných posudkových orgánů a že pokud by závěry v něm uvedené
již zjevně neodpovídaly realitě, nebylo by možné z nich nadále vycházet.
Uvedené podmínky pro vyslovení závěru o zániku plné invalidity bez vypracování dalšího
doplňku znaleckého posudku IPVZ však nebyly v projednávané věci splněny.
Znalecký ústav totiž v posudku ze dne 28. 5. 2003 i jeho doplňku ze dne 9. 8. 2007 uvedl,
že v posuzovaných obdobích byla rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu stěžovatele chronická obstrukční plicní nemoc se středně těžkou poruchou ventilace, kterou
podřadil pod kapitolu VIII, oddíl B, položku 5, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb.
Míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti pak u tohoto onemocnění stanovil
na 60 %, tedy na samé horní hranici rozpětí, což odůvodnil tím, že se jedná o středně těžkou
a trvalou plicní poruchu, která zatím osciluje k přechodným a krátkodobým stavům,
kdy je zaznamenána porucha těžká. V doplňku znaleckého posudku přitom bylo podrobně
objasněno, na základě jakých skutečností nelze plicní onemocnění považovat za lehké.
V tomto směru znalecký ústav poukázal na krevní obraz a laboratorní nálezy,
které podle něj podporují předpoklad chronické dechové insuficience a přítomnost těžšího
plicního onemocnění. Dále znalecký posudek IPVZ a jeho doplněk poukázaly na sníženou
kardiovaskulární výkonnost na stupeň I.-II. a na význam tohoto poznatku spočívající v úzké
souvislosti funkce plicní a kardiovaskulární. Rovněž tak zohlednily další příčiny dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele spočívající v postižení nosného a pohybového ústrojí
a v psychickém onemocnění, jakož i vícerozměrnost funkčních následků všech zdravotních
postižení. Těmito skutečnostmi pak odůvodnily zvýšení míry poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti podle §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. o dalších 10 % až do úrovně plné
invalidity. Znalecký ústav v doplňku znaleckého posudku rovněž uvedl, že u stěžovatele nedošlo
k zlepšení zdravotního stavu ani nelze konstatovat jeho stabilizaci.
Tyto závěry znaleckého ústavu rozhodně nemohly být rozhodně překonány posudkem
lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Jičín ze dne 17. 7. 2008. V něm bylo rozhodné
postižení stěžovatele podřazeno pod kapitolu VII přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb.,
která upravuje smyslové orgány. K této nesrovnalosti však došlo v důsledku písařské chyby,
a proto lze ve shodě s krajským soudem konstatovat, že nemohla mít žádný vliv na zákonnost
žalobou napadeného rozsudku. Nicméně v uvedeném posudku bylo bez bližšího odůvodnění
zmíněno, že stěžovatel byl v minulosti nanejvýš částečně invalidní a přiznání plné invalidity bylo
vždy posudkovým omylem. V tomto směru se totiž posudek okresní správy sociálního
zabezpečení zmiňuje pouze o tom, že vysoké hodnoty hematokritu a hemoglobinu nemají
souvislost s plicním onemocněním stěžovatele. Tato úvaha je však toliko výrazem odlišného
nahlížení na určitou odbornou otázku a nemůže tak zvrátit závěr znaleckého ústavu
jakožto posudkového orgánu nejvyšší odborné úrovně. Ani závěr okresní správy sociálního
zabezpečení o povaze plicního onemocnění jakožto maximálně středně omezujícího nebyl ničím
objasněn, vyjma blíže neupřesněného poukazu na jeho dosavadní průběh a klinický nález. Lékař
okresní správy sociálního zabezpečení přitom v tomto směru vycházel pouze z jediného nového
nálezu vztahujícího se k rozhodnému zdravotnímu postižení stěžovatele. Ten byl popsán
ve zprávě o kompletním funkčním vyšetření plic, které se uskutečnilo dne 14. 5. 2008 na plicní
klinice Fakultní nemocnici v Hradci Králové. V této lékařské zprávě se sice uvádí, že funkční
vyšetření plic neprokázalo jasnou obstrukční ventilační poruchu a vzhledem ke compliance
nelze vyloučit jen její lehkou formu, nicméně při bodypletysmografii byl zjištěn nález svědčící
pro těžkou restrikční ventilační poruchu. S ohledem na tuto nejednoznačnost výsledků plicního
vyšetření i omezenou spolupráci stěžovatele při jeho provádění, o níž se lékařská zpráva ze dne
14. 5. 2008 taktéž zmiňuje, tedy nelze učinit žádný spolehlivý závěr o zlepšení či stabilizaci
jeho zdravotního stavu.
Ani z posudku posudkové komise v Hradci Králové ze dne 25. 11. 2008
nelze nikterak spolehlivě dovodit zánik plné invalidity stěžovatele. V něm totiž byla
za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele označena chronická
obstrukční plicní nemoc bez prokázané obstrukční ventilační poruchy a bez prokázané výrazné restrikční plicní
poruchy, ačkoliv ve zdravotnické dokumentaci nebylo jednoznačně doloženo, že onemocnění plic
není doprovázeno těmito komplikacemi. Posudková komise v tomto směru toliko odkázala
na již zmíněnou lékařskou zprávu o plicním vyšetření ze dne 14. 5. 2008 a především
na lékařskou zprávu ze dne 29. 5. 2008, kterou vyhotovilo oddělení kardiovaskulární diagnostiky
I. interní kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové, podle níž nebyla spolehlivě prokázána
obstrukční ventilační porucha a došlo k zpochybnění dříve udávané restrikční plicní poruchy.
Z těchto lékařských zpráv zmíněná posudková komise dovodila, že při přiznání plné invalidity
a opakovaného uznání jejího trvání se jednalo o posudkové omyly, neboť nikdy nebylo
při funkčním plicním vyšetření prokázáno tak těžké plicní onemocnění, které by tomuto stupni
invalidity odpovídalo. Takový jednoznačný závěr však nebylo možné učinit, neboť také lékařská
zpráva ze dne 29. 5. 2008 se zmiňuje o nízké spolupráci posuzovaného při vyšetření.
Navíc pravděpodobná existence smíšené středně těžké ventilační poruchy byla zaznamenána
při spirometrických funkčních vyšetřeních, jak vyplývá z lékařských zpráv plicního oddělení
nemocnice v Trutnově ze dne 17. 3. 2008 a 5. 6. 2008.
Navíc posudkové zhodnocení uvedené v posudku posudkové komise v Hradci Králové
ze dne 25. 11. 2008 je v rozporu s posudkem posudkové komise v Praze ze dne 17. 6. 2009,
neboť ten naopak za rozhodné zdravotní postižení stěžovatele považoval chronickou obstrukční
plicní nemoc se středně těžkou ventilační poruchou. Taková porucha byla totiž podle posudkové komise
v Praze prokázána v další zprávě o plicním vyšetření, které bylo provedeno k její žádosti dne
20. 4. 2009 na plicní klinice Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Středně těžká ventilační
porucha přitom byla prokázána metodou bodypletysmografie, při které je omezena možnost
ovlivnění výsledku vyšetření chováním posuzovaného.
Posudková komise v Praze v posudku ze dne 17. 6. 2009 dále na základě lékařské zprávy
o plicním vyšetření ze dne 20. 4. 2009, lékařské zprávy z CT vyšetření plic, které bylo provedeno
na plicním oddělení nemocnice v Trutnově dne 19. 5. 2009, jakož i dalších nálezů, stanovila
ohledně posudkově rozhodného onemocnění míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti na 50 %, a nikoliv na horní hranici rozpětí, které u zdravotního postižení uvedeného
v kapitole VIII, oddílu B, položce 5, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. činí 30 - 60 %.
Tento závěr odůvodnila tím, že zjištěné funkční hodnoty poruchy plicní ventilace nejsou
na pomezí středně těžké až těžké ventilační poruchy, když pro těžkou ventilační poruchu
nesvědčily ani výsledky klinických vyšetření, neboť u posuzovaného nebyla zjištěna dušnost
ani cyanóza, porucha plicní tkáně těžce neomezuje plicní ventilaci a při jednání před posudkovou
komisí hodnotil plicní lékař dýchání jako samovolně vzdychavé. Na základě těchto zjištění
pak posudková komise v Praze dospěla k závěru o dostatečné stabilizaci zdravotního stavu
stěžovatele.
Tento vývod posudkové komise v Praze i její závěr, že poruchy plicní ventilace nejsou
na pomezí stupně středně těžkého a těžkého, se však odchylují od posudkového zhodnocení
uvedeného v doplňku znaleckého posudku IPVZ, který byl vyhotoven dne 9. 8. 2007.
V něm totiž znalecký ústav učinil závěr o středně těžké plicní poruše, která zatím ojediněle,
přechodně a krátkodobě osciluje až k poruše těžké. Kromě toho se v doplňku IPVZ uvádí,
že se jedná o trvalou plicní poruchu a že u stěžovatele nedošlo ke zlepšení zdravotního stavu
ani k jeho stabilizaci. Posudková komise v Praze se přitom s tímto posudkovým zhodnocení
znaleckého ústavu seznámila, nicméně podrobněji nevysvětlila, proč výsledky aktuálních plicních
vyšetření svědčí tak jednoznačně o tom, že se porucha plicní ventilace již ustálila na středním
stupni a ani ojediněle nemůže přesáhnout do stupně těžkého. Rovněž tak blíže neobjasnila,
v čem konkrétně se projevuje dostatečná stabilizace zdravotního stavu stěžovatele. Navíc závěr
posudkové komise v Praze o tom, že porucha plicní ventilace není na hranici mezi středně
těžkým stupněm a stupněm těžkým, neodpovídá výsledkům spirometrického funkčního vyšetření
ze dne 19. 2. 2008, které bylo provedeno v nemocnici v Prostějově. Zpráva o tomto vyšetření,
jejíž podstatná část je v posudku posudkové komise v Praze ze dne 17. 6. 2009 rovněž citována,
totiž konstatuje kombinovanou ventilační poruchu těžkého stupně. O těžké restrikční ventilační
poruše se ostatně zmiňuje i již citovaná lékařská zpráva ze dne 14. 5. 2008 v části pojednávající
o výsledku bodypletysmografie.
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že posouzení závažnosti rozhodného zdravotního
postižení stěžovatele bylo v dané věci podstatné, neboť pokud by plicní onemocnění bylo
i nadále hodnoceno na pomezí středně těžké až těžké poruchy, jak se uvádí v doplňku znaleckého
posudku IPVZ, musela by být míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti opět
stanovena na samé horní hranici rozpětí, která u nemoci uvedené v kapitole VIII, oddílu B,
položce 5, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. činí 60 %, jak již bylo zmíněno.
Tuto hodnotu by bylo zapotřebí s ohledem na další zdravotní postižení stěžovatele dále navýšit
o dalších 10 %, což ostatně posudková komise ve shodě se znaleckým posudkem IPVZ
a jeho doplňkem učinila. Za této situace by pak musel být učiněn závěr, že plná invalidita
stěžovatele trvala i ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Jestliže tedy posudková
komise v Praze dostatečně přesvědčivě neodůvodnila své závěry o snížení závažnosti plicního
onemocnění stěžovatele a o stabilizaci jeho zdravotního stavu, pak nemohlo být překonáno
posudkové zhodnocení provedené znaleckým ústavem, podle něhož se u posuzovaného jedná
o trvalou a středně těžkou plicní poruchu, jež ojediněle, krátkodobě a přechodně přechází v poruchu těžkou,
přičemž ke zlepšení zdravotní stavu či jeho stabilizaci prozatím nedochází.
Vzhledem k shora uvedeným nedostatkům posudků okresní správy sociálního
zabezpečení i obou posudkových komisí, jakož i k vzájemným rozporům v jejich posudkových
zhodnoceních, lze konstatovat, že se těmto posudkovým orgánům po vypracování znaleckého
posudku IPVZ a jeho doplňku nepodařilo přesvědčivě doložit, že u stěžovatele došlo v mezidobí
k posudkově významnému zlepšení či stabilizaci jeho rozhodného zdravotního postižení.
Za této situace bylo nutné správnost závěru o zániku plné invalidity ověřit dalším doplňkem
znaleckého posudku IPVZ. V něm měl znalecký ústav posoudit obsah aktuálních lékařských
zpráv, zhodnotit správnost posudků lékaře okresní správy sociálního zabezpečení ze dne
17. 7. 2008, posudkové komise v Hradci Králové ze dne 25. 11. 2008 i posudkové komise v Praze
ze dne 17. 6. 2009 a učinit vlastní posudkový závěr o trvání či zániku plné invalidity stěžovatele
ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí žalované.
Krajský soud však provedení dalšího doplňku znaleckého posudku IPVZ nenařídil,
v důsledku čehož nebyl zdravotní stav stěžovatele dostatečně posouzen. Toto pochybení
přitom mohlo mít za následek nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti stěžovatele ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí a v jeho důsledku i nesprávné
posouzení zákonných podmínek plné invalidity ve smyslu §39 odst. 1 písm. a) zákona
o důchodovém pojištění jako základního předpokladu pro posouzení nároku na plný invalidní
důchod, jehož zachování se stěžovatel dovolává. V projednávané věci tedy došlo k vadě řízení
před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, takže byl naplněn
důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost je důvodná, a proto podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. napadený rozsudek
zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud podle §110 odst. 3
s. ř. s. vázán právním názorem, který Nejvyšší správní soud vyslovil v tomto zrušovacím
rozhodnutí. V dalším řízení si tedy krajský soud opatří další doplněk znaleckého posudku IPVZ
a na základě jeho posudkového zhodnocení učiní závěr o trvání či zániku plné invalidity
stěžovatele ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí.
V novém rozhodnutí krajský soud podle §110 odst. 2 věty první s. ř. s. rozhodne
i o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. května 2010
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu