ECLI:CZ:NSS:2010:4.ADS.16.2010:116
sp. zn. 4 Ads 16/2010 - 116
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobkyně: J. P., zast. Mgr.
Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou, se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2009, č. j. 4 Cad
133/2008 - 91,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové se p ř i z n á v á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v částce 800 Kč, která jí bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 30. 10. 2008, č. X, žalovaná odňala žalobkyni od 18. 12. 2008 plný
invalidní důchod pro nesplnění podmínek §39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). V odůvodnění tohoto
rozhodnutí žalovaná uvedla, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Pardubice
ze dne 27. 5. 2008 žalobkyně není nadále plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 10
%, přičemž podle §39 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec plně invalidní, jestliže
z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné
výdělečné činnosti nejméně o 66 %.
V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobkyně namítla, že žalovaná nedostatečně zjistila
její aktuální zdravotní stav. Ten se totiž oproti době uznání p lné invalidity nezlepšil,
nýbrž podstatně zhoršil. Má celou řadu zdravotních problémů, které doposud nebyly odbornými
lékaři vyšetřeny. Jedná se o velmi těžkou udýchanost při jakékoliv krátkodobé činnosti,
a to i při nedlouhé chůzi. Dále trpí bolestmi a křečemi páteře a bolestmi nohou při chůzi i v klidu,
což jí často nedovoluje usnout a v důsledku toho trpí i poruchami spánku. Také má blokaci
kolenních kloubů při chůzi, která se projevuje zamrznutím v pohybu s následnou silnou bolestí
a slabostí. Kvůli užívání léků na odvodnění má zvýšenou potřebu močení a je častokrát ospalá.
Téměř veškeré domácí práce za ni již několik roků vykonává její dospívající dcera. Za tohoto
stavu se necítí být schopna jakéhokoliv zaměstnání. Tato zdravotní postižení si nezpůsobila sama,
takže by se mělo vycházet z jejího ústavně zaručeného práva na přiměřené hmotné zabezpečení
při nezpůsobilosti k práci. Navíc posudek lékaře okresní správy sociálního zabezpečení byl vydán
ještě před provedením potřebných lékařských vyšetření za účelem posouzení jejího zdravotního
stavu, takže lékařské zprávy, z nichž tento posudek vycházel, již neodpovídaly skutečnosti.
Tyto okolnosti tedy podle názoru žalobkyně svědčily o trvání její plné invalidity.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 10. 2009, č. j. 4 Cad 133/2008 - 91, žalobu
proti uvedenému rozhodnutí žalované o odnětí plného invalidního důchodu jako nedůvodnou
zamítl. V odůvodnění tohoto rozsudku krajský soud uvedl, že podle posudku Posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze (dále jen „posudková komise v Praze“) ze dne
3. 3. 2009, kterým byl v přezkumném soudním řízení provede důkaz, byla žalobkyně v lednu 2007
uznána plně invalidní posudkovým omylem, protože byť trpěla těžkou nadváhou, aktivně
se nesnažila o její snížení. Navíc u ní nebyly objektivizovány těžké kardiovaskulární nebo
respirační komplikace a ani výrazné postižení hybnosti. Posudkový lékař okresní správy
sociálního zabezpečení se tedy neřídil obecnými posudkovými zásadami, podle nichž obezita
sama o sobě nepodmiňuje pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Také k datu vydání
žalobou napadeného rozhodnutí byla u stěžovatelky nadále přítomna jen prostá alimentární
nadváha. Podle závěru posudkové komise v Praze nebyl v rozhodné době zdravotní stav
žalobkyně dlouhodobě nepříznivý, takže ta nebyla plně ani částečně invalidní. Stejné závěry
o posudkovém omylu při přiznání plného invalidního důchodu, o nemožnosti uznat prostou
alimentární obezitu za příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně
a o nesplnění podmínek plné ani částečné invalidity učinila také Posudková komise Ministerstva
práce a sociálních věcí v Hradci Králové (dále jen „posudková komise v Hradci Králové“)
v posudku ze dne 28. 8. 2009 . V něm byl oproti posudku posudkové komise v Praze ze dne
3. 3. 2009 pouze učiněn závěr o dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalo bkyně,
jehož rozhodující příčinou byl lehký páteřní bolestivý syndrom. Ten byl pod řazen pod zdravotní
postižení uvedené v kapitole XV, oddílu F, položce 2, písm. a) Přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění (dále jen „vyhláška
č. 284/1995 Sb.“), a podle něho byla stanovena míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti na 10 %. Oba posudky podle soudu splňují kritéria přesvědčivosti, úplnosti
a věrohodnosti, a proto není důvodu zpochybňovat jejich správnost a důkazní hodnotu. Jelikož
se oba posudky shodovaly v tom, že žalobkyně nesplňuje podmínky plné ani částečné invalidity,
nebylo podle soudu zapotřebí doplnit dokazování znaleckým posudkem z oboru pracovního
lékařství, jehož provedení bylo v řízení o žalobě požadováno.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě
kasační stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b), d) soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka v kasační stížnosti a v jejím doplnění namítla, že se na obezitu
dlouhodobě léčila u MUDr. Z. V. ve zdravotnickém zařízení Praha - Stodůlky. Přestože se
stravuje podle doporučení lékařů, činí její váha cca 105 kg a BMI 44,92. Tento stav má vliv na její
pohyb, dušnost a negativně se projevuje i dalšími onemocněními. Od doby, kdy na lékařské
doporučení podstoupila ozařování pat s ostruhami, navíc trpí ve dne i v noci bolestmi nohou.
Proto nelze souhlasit se závěry posudkových komisí, podle nichž pro přiznání plného invalidního
důchodu v lednu 2007 nebyly dány podmínky, neboť obezita nebyla léčena na odborném
specializovaném pracovišti a nebyly prokázány žádné její komplikace v podobě postižení
kardiovaskulárního, respiračního nebo pohybového aparátu. Za tohoto stavu věci měla být za
rozhodné zdravotní postižení považována obezita - otylost II. stupně s těžkými
kardiovaskulárními nebo respiračními komplikacemi, eventuálně s výrazným postižením hybnosti,
která měla být podřazena pod kapitolu IV, položku 4, písm. c) Přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb., kde je stanovena míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
v rozmezí 60-80 %. Podle názoru stěžovatelky tedy obě posudkové komise neposoudily její
zdravotní stav objektivně a navíc učinily nesprávný závěr o posudkovém omylu při přiznání plné
invalidity. S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud
napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2009, č. j. 4 Cad 133/2008 - 91,
zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.,
podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež byly stěžovatelkou v kasační stížnosti uplatněny.
Přitom neshledal vady uvedené v §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
Všechny shora uvedené stížnostní námitky lze zahrnout mezi důvod kasační stížnosti
uvedený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., i když byly nesprávně podřazeny také pod důvody
obsažené v písmenu a) a b) téhož zákonného ustanovení. V nich totiž stěžovatelka namítla
neobjektivnost posudků obou posudkových komisí, čímž polemizovala se závěrem krajského
soudu o úplném a přesvědčivém posouzení jejího zdravotního stavu. V této souvislosti
lze odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž „neúplné a nepřesvědčivé posouzení
rozhodujícího zdravotního postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu, jímž stěžovatelka trpěla ke dni
vydání přezkoumávaného rozhodnutí, je třeba považovat za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné
stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky k uvedenému dni a v jeho důsledku
nesprávné posouzení zákonných podmínek plné invalidity ve smyslu §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění
jako základního předpokladu pro posouzení dalšího trvání nároku na dávku důchodového pojištění,
jíž se stěžovatelka domáhá. Jde tedy o jinou vadu ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.“
(rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54,
č. 511/2005 Sb. NSS).
Posouzení zdravotního stavu a souvisejícího zbytkového pracovního potenciálu je věcí
odborně medicínskou, k níž nemá soud potřebné odborné znalosti, a proto se vždy obrací
k osobám, které jimi disponují, aby se k těmto otázkám vyjádřily. Pro účely přezkumného řízení
soudního ve věcech důchodového pojištění zdravotní stav a pracovní schopnost fyzických osob
posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány
posudkové komise, jak vyplývá z §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení (srov. rozsudek Nejvyššího sprá vního soudu ze dne 30. 1. 2004,
č. j. 5 Ads 34/2003 - 82, publikovaný pod č. 526/2005 Sb. NSS). V posudku takové odborné
lékařské komise se přitom hodnotí nejenom celkový zdravotní stav a dochované pr acovní
schopnosti pojištěnce, nýbrž se v něm zaujímají i posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku,
zániku či dalším trvání. Při odnětí dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě
nepříznivým zdravotním stavem musí navíc posudková komise zdůvodnit z ánik plné či částečné
invalidity, a to buď zlepšením zdravotního stavu posuzovaného, nebo posudkově významnou
stabilizací, eventuálně musí uvést, co ji jinak vedlo k tomu, že již posuzovaného nepokládá
za plně či částečně invalidního. Tento posudek je tedy v přezkumném soudním řízení stěžejním
důkazem, na který je soud při nedostatku odborné erudice odkázán, a proto je zapotřebí klást
zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost. Posudek,
který se zpracovává v řízení o žalobě proti rozhodnutí o odnětí plného či částečného invalidního
důchodu, lze však považovat za úplný a přesvědčivý pouze v případě, že se v něm posudková
komise vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédne k účastníkem řízení udávaným
potížím, vysvětlí důvod zániku nebo snížení stupně invalidity a tyto posudkové závěry
jednoznačně a konkrétně zdůvodní. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti
posudku, které způsobují jeho nepřesvědčivost nebo neúplnost, přitom nemůže soud nahradit
vlastní úvahou, jelikož pro to nemá potřebnou odbornou erudici (srov. rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003 - 48, www.nssoud.cz, ze dne
25. 11. 2003, č. j. 5 Ads 42/2003 - 61, publikovaný pod č. 511/2005 Sb. NSS, nebo ze dne
9. 2. 2006, č. j. 6 Ads 25/2004 - 58 www.nssoud.cz).
Z obsahu správního spisu vyplývá, že rozhodnutím Okresní správy sociálního
zabezpečení Pardubice ze dne 18. 1. 2007, č. j. OSSZ- PA/1217/DP/ŘI/136/2006/LZ, bylo
v rámci řízení o přechodu z pracovní neschopnosti do invalidity, které bylo zahájeno podle §94
zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádě ní sociálního zabezpečení, rozhodnuto,
že stěžovatelka je plně invalidní podle §39 ods t. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění.
Toto rozhodnutí vycházelo z výsledků zjišťovací lékařské prohlídky, která se konala dne
5. 1. 2007. Při ní lékař Okresní správy sociálního za bezpečení Kutná Hora zařadil
do diagnostického souhrnu monstrózní obezitu (BMI 41,64, hmotnost 112 kg při výšce 164 cm ),
oboustrannou ostruhu patní kosti více vlevo, hype rtenzi II. stupně, vertebrogenní algický polyetážový syndrom
bez radikulárního dráždění a anamnestickou inkontinenci moči. V posudkovém zhodnocení shrnul,
že stěžovatelka je monstrózně obézní a její zdravotní stav zhoršuje polytopní vertebrogenní algický syndrom,
hypertenze II. stupně a především oboustranné patní kostní ostruhy, které ji výrazně omezují v pohybu.
Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky pak označil
obezitu III. stupně s výrazným snížením celkové výkonnosti a výrazným postižením hybnosti, toto zdravotní
postižení podřadil pod kapitolu IV, položku 4, písm. c) Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb.
a podle něho stanovil míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti na 70 %, tedy
v střední hodnotě tam uvedeného rozpětí. Na základě těchto zjištění lékař okresní správy
sociálního zabezpečení v posudku ze dne 5. 1. 2007 učinil závěr o plné invaliditě stěžovatelky
a její vznik stanovil na den 16. 11. 2006.
Kontrolní lékařská prohlídka, která se uskutečnila dne 27. 5. 2008, však vedla k závěru
o zániku plné invalidity stěžovatelky. V posudku ze dne 27. 5. 2008 totiž lékařka Okresní správy
sociálního zabezpečení Pardubice shledala hlavní příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu stěžovatelky chronický plurisegmentální vertebrogenní alogický syndrom s tím, že dle neurologického
nálezu jsou centrální nervový systém i periferní nervový systém nadále v normě. Toto zdravotní
postižení pak podřadila pod kapitolu XV, oddíl F, položku 2, písm. a) Přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb. a podle něho stanovila míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
na 10 %. Kromě uvedeného rozhodného zdravotního postižení do výčtu onemocnění
stěžovatelky zahrnula i monstrózní obezitu, bolesti nosných kloubů, hypertenzi, hyperlipoproteinemii a patní
kostní ostruhy. Podle závěru posudku lékařky okresní správy sociá lního zabezpečení ze dne
27. 5. 2008 je tedy zdravotní stav stěžovatelky stabilizován a neodpovídá plné ani částečné
invaliditě. V pracovní rekomandaci pak posudek uvádí, že stěžovatelka není schopna těžké
fyzické práce, manipulace s těžkými břemeny, trvalé práce ve vynucených polohách trupu a práce
v klimaticky nevyváženém prostředí. Na základě tohoto posudku vydala žalovaná rozhodnutí
ze dne 30. 10. 2008, č. X, kterým stěžovatelce od 18. 12 . 2008 odňala plný invalidní důchod.
Posudková komise v Praze v posudku ze dne 3. 3. 2009 zařadila do diagnostického
souhrnu vleklý bolestivý syndrom páteřní, významnou nadváhu, artralgii, arteriální hypertenzi kontrolovanou
zavedenou léčbou, nově zjištěnou hypotyreózu korigovatelnou hormonální substitucí a patní ostruhy. Dále
konstatovala, že stěžovatelka byla v lednu 2007 uznána plně invalidní posudkovým omylem,
neboť sice trpěla těžkou nadváhou, avšak aktivně se nesnažila o její snížení. Navíc u ní nebyly
objektivizovány těžké kardiovaskulární či respirační komplikace ani výrazné postižení hybnosti.
Posudkový lékař okresní správy sociálního zabezpečení se tedy neřídil posudkovými zásadami,
podle nichž obezita sama o sobě nepodmiňuje pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti
a jeho uznání mohou zdůvodnit pouze následky a průvodní postižení zejména
kardiopulmonálního systému nebo podpůrného a pohybového aparátu. Patní ostruhy nebyly
primárně v příčinné souvislosti s nadváhou, přetlaková choroba byla kontrolovaná zavedenou
léčbou, nebyly objektivizovány těžší nebo těžké poruchy plicní ventilace, subjektivně pociťovaná
námahová dušnost souvisela s vysoko postavenou bránicí při obezitě a na páteři nebyla zjištěna
významnější patologie. K datu vydání rozhodnutí o odnětí plného invalidního důchodu byla
podle posudkové komise v Praze nadále přítomna prostá alimentární nadváha, ro zsah hybnosti
kloubů nebyl omezen, na páteři byla zjištěna porucha přirozeného klenutí a rentgenové známky
vrozeně porušeného vývoje hrudních obratlů. Páteř však významněji funkčně omezena nebyla,
bolestivé nárůstky na patních kostech funkci dolních končet in neomezovaly, srdeční výkonnost
byla zcela v normě, kardiopulmonálně byla kompenzovaná, neurologický topický nález byl
v normě, arteriální hypertenze byla nadále dobře kontrolovaná zavedenou léčbou a nebyly
přítomny klinické známky sekundárních orgánových komplikací. Nově zjištěná snížená činnost
štítné žlázy byla poruchou zdraví léčitelnou hormonální substitucí, která byla zaved ena.
Subjektivně udávané poruchy spánku pak byly korigovatelné buď medikamentózně nebo změnou
životního rytmu. Popisovaná intenzita subjektivních prožitků bolesti neodpovídala zjišťovaným
organickým změnám na páteři a kloubech. Podle závěru posudku posudkové komise v Praze
ze dne 3. 3. 2009, tedy v době rozhodné pro posouzení nebyl u stěžovatelky nalezen dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav, takže ta nebyla plně ani částečně invalidní. Stěžovatelka pak byla
schopna vykonávat práce spíše administrativního charakteru, mohla se uplatnit ve službách, byla
schopna zaučení eventuálně rekvalifikace k obsluze jednoduchého stroje nebo přístroje.
Nevhodné pro ni byly práce fyzicky těžké a v horkých či směnných provozech, které však
v minulosti nevykonávala.
Posudková komise v Hradci Králové v srovnávacím posudku ze dne 28. 8 . 2009 uvedla
ve výčtu zdravotních postižení stěžovatelky bolesti zad při degenerativních změnách páteře s lehkou
poruchou statiky a dynamiky krčního a bederního úseku bez kompresivního kořenového syndromu s normálním
neurologickým nálezem, hypertenzní nemoc I. stupně, kompenzovanou léky od roku 2002, lehkou hypochromní
chudokrevnost, strumu s počínající hypofunkcí štítné žlázy, poruchu metabolismu krevních tuků a obezitu
BMI 38,2 (hmotnost 104 kg, výška 165 cm). Dále uvedla, že stěžovatelka má asi pět let opakované
bolesti v oblasti páteře, především krčního a bederního úseku. Hyb nost těchto úseků páteře
je jen lehce omezená, nejsou zde žádné známky kořenového dráždění ani ochrnutí horních
či dolních končetin, neurologický nález je zcela normální. V roce 2006 se léčila pro oboustranné
ostruhy patních kostí. Od roku 2002 se léčí pro hypertenzi, která je kompenzována léky.
Má zjištěnu počínající sníženou činnost štítné žlázy, která je kompenzována léky a posudkově
nevýznamná. Stěžovatelka je obézní, avšak není u ní prokázáno žádné postižení srdeční nebo
respirační a pro obezitu ani žádné postižení pohybového aparátu. Jedná se tak o prostou
alimentární obezitu. Dle dostupné dokumentace nebyla nikdy léče na na odborném
specializovaném pracovišti pro léčbu obezity, což je u tohoto onemocnění, vedle výše uvedených
komplikujících postižení, základním předpokladem pro uznání dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu. Z těchto důvodů nelze jako příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu stěžovatelky uznat obezitu ani v současné době, takže nyní je jejím nejzávažnějším
postižením, i když jen lehkým, páteřní bolestivý syndrom. Stěžovatelce byla v lednu 2007
přiznána plné invalidita pro monstrózní obezitu, ač doložené lékařské nálezy dokumentovaly
pouze objektivizované oboustranné patní ostruhy a neprokazovaly žádné komplikace obezity
s postižením kardiovaskulárního, respiračního nebo pohybového aparátu. V dokumentaci není
ani žádná zmínka o léčbě stěžovatelk y na odborném specializovaném pracovišti pro léčbu
obezity. Obezita sama o sobě nepodmiňuje pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti,
pokud není doprovázena komplikacemi ani není léčena na specializovaném pracovišti. Proto
posudek posudkové komise v Hradci Králové ze dne 28. 8. 2009 považoval předchozí přiznání
plné invalidity za posudkový omyl. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu stěžovatelky označil bolesti zad při degenerativních změnách páteře s lehkou poruchou statiky
a dynamiky krčního a bederního úseku bez kompresivního kořenového syndromu s normálním neurologickým
nálezem. Toto zdravotní postižení podřadil pod kapitolu XV, oddíl F, položku 2, písm. a) Přílohy
č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., podle něho stanovil míru p oklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti na 10 % a učinil závěr, že zdravotní stav stěžovatelky k datu vydání rozhodnutí o odnětí
plného invalidního důchodu neodpovídal žádnému stupni invalidity.
Obě posudkové komise tedy podrobně vysvětlily, proč již stěžovatelku nepovažují za plně
ani částečně invalidní. Důvod zániku plné invalidity podle nich spočíval v posudkovém omylu,
k němuž došlo při uznání plné invalidity stěžovatelky posudkem lékaře Okresní správy sociálního
zabezpečení Kutná Hora ze dne 5. 1. 2007. Tento posudkový omyl obě posudkové komise
spatřovaly v nerespektování posudkového hlediska obsaženého v kapitole IV, položce 4 Přílohy
č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., v němž se uvádí: „Obezita sama nepodmiňuje pokles schopnosti soustavné
výdělečné činnosti. Následky a průvodní postižení zvláště kardiopulmoná lního systému nebo podpůrného
a pohybového aparátu mohou zdůvodnit uznání poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Přitom se vychází
z indexu tělesné hmotnosti [BMI = váha (kg)/výška 2(m) ].“. Posudek posudkové komise v Praze ze dne
3. 3. 2009 i posudek posudkové komise v Hradci Králové ze dne 28. 8. 2009 přitom shodně
konstatovaly, že stěžovatelka sice v době uznání plné invalidity trpěla těžkou obezitou, avšak
u ní nebyly objektivizovány těžké kardiovaskulární nebo respirační komplikace ani výrazné
postižení hybnosti. Prostá alimentární obezita pak byla podle obou posudků přítomna i k datu
vydání žalobou napadeného rozhodnutí o odnětí plného invalidního důchodu.
Posudek posudkové komise v Praze ze dne 3. 3. 2009 i posudek posudkové komise
v Hradci Králové ze dne 28. 8. 2009 také podrobně objasnily, z jakých důvodů nebylo možné
v době uznání plné invalidity ani v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí považovat další
onemocnění stěžovatelky za těžké kardiovaskulární nebo respirační komplikace ani za výrazné
postižení hybnosti a proč tedy těžká obezita stěžovatelky nebyla doprovázena obtížemi, pro které
by jí bylo možné považovat za zdravotní postižení uvedené v kapitole IV, položce 4, písm. c)
Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284 /1995 Sb., u něhož je stanoveno rozpětí míry poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti na 60-80 %. Obě posudkové komise se přitom zabývaly
i námitkami stěžovatelky, podle nichž takto posudkově významné komplikace obezity u ní
nastaly, přičemž v dostatečné míře objasnily, proč tato její tvrzení neodpovídají skutečnosti.
Závěr posudkových komisí o přítomnosti pouze prosté alimentární obezity je přitom v souladu i
s lékařskými nálezy opatřenými v době uznání plné invalidity i v době jejího oduznání.
Posudek posudkové komise v Praze ze dne 3. 3. 2009 i posudek posudkové komise
v Hradci Králové ze dne 28. 8. 2009 shodně připustily toliko nepodstatné narušení funkce
kardiopulmonálního systému. Tomuto zjištění odpovídá i objektivní nález obsažený v posudku
lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Kutná Hora ze dne 5. 1. 2007, na základě něhož byl
stěžovatelce přiznán plný invalidní důchod. V něm se uvádí: „Plíce: poklep plný, jasný, dýchání čisté,
sklípkové, bez vedlejších fenoménů, base suché. Srdce: akce pravidelná, 68 /min., ozvy dvě ohraničené,
bez šelestů.“. Ostatně ani v posudkovém zhodnocení lékaře okresní správy sociálního zabezpečení
nebyl učiněn závěr o přítomnosti těžké kardiovaskulární nebo respirační komplikace obezity
stěžovatelky. O takto závažných obtížích nesvědčí ani kardiologické či interní nálezy opatřené
po uznání plné invalidity. V závěru kardiologické lékařské zprávy MUDr. V. H. ze dne 15. 5. 2008
se totiž uvádí: „Stopová regurgitace mitrální, mírná dilatace LS (LS 43 mm - velikost LS ovlivněna i habitem
pac.). Nezvětšená LKS bez hypertrofie stěn a její dobrou syst. funkcí (EF 65 -70 %).“. Také interní lékařská
zpráva MUDr. H. K. ze dne 21. 4. 2008 se zmiňuje o těchto skutečnostech: dýchání čisté, srdeční
akce pravidelná, lehce zrychlená, systolický šelest na hrotě a podél sterna .“. Zpráva MUDr. S. K. ze dne 21.
4. 2008 o rentgenovém vyšetření srdce a plic uvádí tento výsledek: „Parenchym bez lož. změn,
bronchovaskulární kresba i transparence přiměřená, bránice s úhly ostré. Srdce tvarem i velikostí při hranici
normy.“. V řízení o žalobě se stěžovatelka zmiňovala o námahové dušnosti, avšak ta nebyla
výsledky lékařských nálezů doložena, a proto lze přisvědčit závěru uvedenému v posudku
posudkové komise v Praze ze dne 3. 3. 2009, že se jednalo o obtíže subjektivní povahy, které
souvisely s vysoko postavenou bránicí při obezitě. Obě posudkové komise tedy dostatečně
doložily, že v době uznání plné invalidity ani po ní nebyla zjištěna přítomnost žádné těžké
kardiovaskulární nebo respirační komplikace, kvůli nimž by obezita stěžovatelky zdůvodňovala
uznání poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle kapitoly IV, položky 4, písm. c)
Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb.
Rovněž tak posudkové komise náležitě objasnily, že takovou právní kvalifikaci nadváhy
při přiznání plné invalidity či při posuzování jejího dalšího trvání nebylo možné použít
ani s ohledem na určitá postižení pohybového aparátu stěžovatelky. Lékař Okresní správy
sociálního zabezpečení Kutná Hora sice v posudku ze dne 5. 1. 2007 shledal u stěžovatelky
přítomnost obezity III. stupně s výrazným snížením celkové výkonnosti a výrazným postižen ím
hybnosti. Tento svůj závěr však odůvodnil pouze přítomností oboustranných patních kostních
ostruh a jejich výrazným vlivem na pohyb stěžovatelky, aniž podrobněji vysvětlil, proč tyto obtíže
zcela či téměř úplně znemožňují její chůzi. Závažný vliv patních ostruh na hybnost stěžovatelky
přitom jednoznačně nevyplývá ani z lékařských zpráv opatřených před uznáním plné invalidity.
Chirurgický nález MUDr. I. Š. ze dne 30. 1. 2006 se sice zmiňuje o přítomnosti výrazných
oboustranných patních ostruh i o stěžovatelkou udávané nemožnosti chůze i sezení. Nicméně
v rámci řešení těchto obtíží jí byla doporučena m ěkká obuv s odpruženou patou či podpatěnkou
na ostruhy a při jejich dalším trvání také ozařování, z čehož vyplývá, že patní ostruhy nemohly
mít natolik závažný vliv na pohybový aparát stěžovatelky, že by prakticky znemožňovaly její
pohyb. Navíc později vyhotovená ortopedická zpráva MUDr. P. J. ze dne 20. 7. 2006 již uvádí
pouze to, že patní ostruhy způsobují stěžovatelce bolesti při chůzi a v noční době, které se
utlumují léky, avšak nikterak se nezmiňuje o nějakém významném postižení hybnosti
zapříčiněném v důsledku těchto obtíží. Proto se lze ztotožnit s posudkem posudkové komise
v Hradci Králové ze dne 28. 8. 2009, podle něhož objektivizované oboustranné patní ostruhy
nelze považovat za komplikaci obezity spočívající v postižení pohybového aparátu. Navíc patní
ostruhy ani nebyly primárně v příčinné souvislosti s nadváhou, jak vyplývá z posudku posudkové
komise v Praze ze dne 3. 3. 2009. Přecenění vlivu patních ostruh na hybnost stěžovatelky v době
uznání plné invalidity pak vyplývá i z pozdějších lékařských nálezů, které se nikterak nezmiňují o
tom, že by tyto obtíže omezovaly funkci dolních končetin. Lékařské zprávy vyhotovené po
uznání plné invalidity jsou dále ve shodě se závěry obou posudkových komisí, které konstatovaly
toliko lehké narušení dalších částí pohybového aparátu stěžovatelky. V ortopedickém nálezu
MUDr. Š. K. ze dne 23. 4. 2008 se totiž uvádí: „Levé koleno bez otoku a pat. náplně, meniskové manévry
negativní, pohyb volný. Varixy dolních končetin, prokrvení a inervace periferie v normě.“. Závěry ortopedické
zprávy MUDr. A. J. ze dne 29. 4. 2008 zní
takto:„Objektivně: obézní, zvýšená hrudní kyfóza, L páteř
lehce omezená do flexe, Lassegue negativní. Kyčle volné, nebolestivé, kolena bez výpotku, volná, vazy pevné. “.
Žádné významnější omezení hybnosti stěžovatelky pak nebylo popsáno ani v neurologických
nálezech MUDr. E. Š. ze dne 15. a 25. 4. 2008. Navíc jednání obou posudkových komisí
proběhla za přítomnosti odborných ortopedů, kteří provedli ortopedická vyšetření
a u stěžovatelky neshledali žádné závažné postižení jejího pohybového aparátu. Tyto poznatky
tedy plně odůvodňují závěr posudkových komisí, že intenzita subjektivních prožitků bolesti
neodpovídala zjištěným organickým změnám na páteři a kloubech stěžovatelky.
Posudky posudkových komisí se neshodly pouze v otázce, zda-li je vůbec zdravotní stav
stěžovatelky dlouhodobě nepříznivý, neboť posudková komise v Praze dospěla k negativnímu
závěru a posudková komise v Hradci Králové shledala existenci posudkově významných
zdravotních postižení a podle nejvážnějšího z nich stanovila desetiprocentní pokles schopnosti
soustavné výdělečné činnosti. Posudek posudkové komise v Hradci Králové ze dne 28. 8. 2009
však za rozhodné zdravotní postižení označil pouze lehký páteřní bolestivý syndrom, který
podřadil pod kapitolu XV, oddíl F, položku 2, písm. a) Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb.
U lehkých postižení při degenerativních změnách na páteři a dokonce i u těchto postiženích
středně těžkého stupně však uvedená položka stanoví taková rozpětí míry poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti, které ani při aplikaci §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. zdaleka
nepostačuje k uznání plné invalidity. Proto uvedený nesoulad mezi posudky obou posudkových
komisí nemůže vést k závěru o jejich nepřesvědčivosti. Takový úsudek nelze učinit ani na základě
zmínky posudkové komise v Hradci Králové o nutnosti léčby stěžovatelky na specializovaném
pracovišti pro léčbu obezity jakožto základního předpokladu pro uznání existence dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu, která v posudku posudkové komise v Praze nebyla uvedena.
Posudková komise v Hradci Králové totiž v tomto směru vyjádřila toliko svůj názor, který nemá
přímou oporu v charakteristice zdravotního postižení uvedeného v kapitole IV, položce 4 písm.
c) Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., a to oproti dikci písm. b), případně a) téže položky.
Nicméně závěr posudku posudkové komise v Hradci Králově ze dne 28. 8. 2009 byl opřen také o
absenci významné komplikace obezity stěžovatelky a tento posudkový závěr se pln ě shoduje
s posudkem posudkové komise v Praze ze dne 3. 3. 2009. Proto ani tato drobná neshoda mezi
posudky obou posudkových komisí nemůže jejich závěry nikterak zpochybnit.
Lze tedy shrnout, že posudek posudkové komise v Praze ze dne 3. 3. 2009 i posudek
posudkové komise v Hradci Králové ze dne 28. 8. 2009 jsou úplné, přesvědčivé, náležitě
zdůvodněné a navzájem souladné, takže krajský soud nepochybil, když z jejich závěrů v nyní
projednávané věci vycházel a dovodil, že stěžovatelka ke dni vydání žalobou n apadeného
rozhodnutí již nadále nebyla plně invalidní a nesplnila tak zákonnou podmínku pro ponechání
plného invalidního důchodu.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl. Současně
v souladu s §120 a §60 odst. 1 a 2 s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť stěžovatelka v něm neměla úspěch a správnímu orgánu
takové právo ve věcech důchodového pojištění nepřísluší.
V řízení o kasační stížnosti proti napadenému rozsudku Městského soudu v Praze byla
stěžovatelce zástupkyní ustanovena soudem advokátka Mgr. Dagmar Rezková Dřímalová.
Její hotové výdaje a odměnu za zastupování platí stát, jak vyplývá z ustanovení §120 a §35
odst. 8 věty první s. ř. s. Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud přiznal ustanovené zástupkyni
stěžovatelky v souladu s jejími požadavky odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů
v celkové výši 800 Kč, která se skládá z částky 500 Kč za jeden úkon právní služby (doplnění
kasační stížnosti podle §7, §9 odst. 2 a §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění vyh lášky
č. 276/2006 Sb.) a z částky 300 Kč za s tím související režijní paušál (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb.). Odměna za zastupování a náhrada hotových
výdajů bude ustanovené zástupkyni stěžovatelky proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
v obvyklé lhůtě.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. září 2010
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu