ECLI:CZ:NSS:2010:4.ADS.166.2009:97
sp. zn. 4 Ads 166/2009 - 97
O P R A V N É U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Dagmar Nygrínovou v právní
věci žalobce: Ing. B. L., zast. JUDr. Jiřím Slezákem, advokátem, se sídlem Ulrichovo náměstí
737, Hradec Králové, proti žalovanému: ředitel Hasičského záchranného sboru
Královéhradeckého kraje, se sídlem nábřeží U Přívozu 122/4, Hradec Králové,
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
22. 9. 2009, č. j. 30 Ca 185/2008 – 41,
takto:
V písemném vyhotovení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2010,
č. j. 4 Ads 166/2009 - 76, se na č. l. 84 o p r a v u je označení zákona č. 361/2003 Sb .,
z nesprávného označení zákon č. 263/2006 Sb., a zákon č. 361/2006 Sb., na správné – zákon
č. 361/2003 Sb.
Odůvodnění:
Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 29. 4. 2010, č. j. 4 Ads 166/2009 – 76, zrušil
rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 9. 2009, č. j. 30 Ca 185/2008 – 41.
Zmíněným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové zrušil rozhodnutí správních orgánů obou
stupňů, tj. rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 9. 2008, č. j. HSHK - 86 - 14/KŘ – 2008
i rozhodnutí náměstka ředitele Hasičského záchranného sboru Královéhradecké ho kraje
pro úsek IZS a operační řízení ve věcech služebního poměru ze dne 20. 4. 2007 ,
č. j. HSHK - 128 - 2/N-2007. Žalovaný v uvedeném rozhodnutí ze dne 22. 9. 2008 na základě
ustanovení §190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků
bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně a toto rozhodnutí potvrdil.
Správní orgán prvního stupně v uvedeném rozhodnutí uložil žalobci kázeňský trest
- snížení základního tarifu o 5 % na dobu jednoho měsíce, jelikož shledal, že žalobce se dopustil
kázeňských přestupků tím, že:
1) v rozporu s pokynem ředitele HZS Královéhradeckého kraje č. 39 ze dne 31. 5. 2004
(spisový řád) a s Nařízením Ministerstva vnitra č. 95 ze dne 20. 12. 2000, kterým se vydává
spisový řád Ministerstva vnitra a Policie České republiky, ve sběrných arších HZS
Královéhradeckého kraje č. j. HSHK-398/E-2006 a č. j. HSHK -11/2007 evidoval soukromou
korespondenci,
2) v rozporu s čl. 85 odst. 2 Nařízení Ministerstva vnitra č. 95 ze dne 20. 12. 2000 ,
kterým se vydává spisový řád Ministerstva vnitra a Policie České republiky, otiskl na podací lístek
ze dne 19. 1. 2007 (podací číslo 010871) služební razítko svěřené jinému příslušníkovi HZS
Královéhradeckého kraje, čímž se mu podařilo od zaměstnankyně podatelny získat 25 Kč,
které mu vyplatila v domnění, že jde o poštovné za odeslaný služební dokument,
3) v rozporu s čl. 85 odst. 2 Nařízení Ministerstva vnitra č. 95 ze dne 20. 12. 2000,
kterým se vydává spisový řád Ministerstva vnitra Policie České re publiky, nalepil na podací lístek
ze dne 12. 2. 2007 (podací číslo 012177) vystřižený otisk služ ebního razítka svěřeného
jinému příslušníkovi HZS Královéhradeckého kraje, a pokusil se na zaměstnankyni podatelny
vylákat 25 Kč jako náhradu poštovného za odeslaný dokument,
4) přes opakované výzvy služebního funkcionáře plk. Ing. V. ze dne 14. 3. 2007 a 11. 4.
2007, a ředitele kanceláře ze dne 23. 3. 2007 (předána 26. 3. 2007), nedoplnil sběrný arch č. j.
HSHK - 398/E - 2006 o dokument s č. j. HSHK -398-10/E-2006, čímž porušil bod č. 9 pokynu
ředitele HZS Královéhradeckého kraje č. 39 ze dne 31. 5. 2004 (spisový řád), shora zmíněné
Nařízení Ministerstva vnitra č. 95 ze dne 20. 12. 2000 a dále §45 odst. 1 písm. a) zákona o
služebním poměru.
Pan T. P. (pracovník ministerstva vnitra České republiky) zaslal dne 12. 8. 2010
Nejvyššímu správnímu soudu e-mail, ve kterém uvedl, že v od ůvodnění rozhodnutí
č. j. 4 Ads 166/2009 – 76, je na str. 8 několikrát špatně označen zákon č. 361/2003 Sb.,
o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Je označen jako 361/2006 Sb.,
příp. jako 263/2006 Sb., i když z kontextu je zřejmé, že má jít o zákon č. 361/2003 Sb.
Podle ustanovení §54 odst. 4 s. ř. s. předseda senátu opraví v rozsudku i bez návrhu
chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku,
vydá o tom opravné usnesení a může odložit vykonatelnost rozsudku do doby, dokud opravné
usnesení nenabude právní moci. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že opravit rozsudek je možné
jen v případech, že jde o chyby v psaní a počtech či další takové chyby, které je možno pokládat
za zřejmé nesprávnosti podobného charakteru, jako chyby v psaní a počtech, k nimž došlo
jen zjevným a okamžitým selháním v duševní nebo mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti
došlo k vyhotovení rozsudku a která je každému zřejmá; zřejmost takové nesprávnosti
je na první pohled patrná zejména z porovnání výroku rozsudku s jeho odůvodněním,
popř. i z jiných souvislostí.
O takovou zřejmou nesprávnost jde i v projednávané věci, což jasně vyplývá z kontextu
odůvodnění rozsudku a z toho, že v předcházejícím textu je zákon č. 361/2003 Sb., o služebním
poměru příslušníků bezpečnostních sborů opakovaně označen správným číslem ve sbírce zákonů
a názvem.
Při vyhotovení rozsudku Nejvyššího správního soudu tedy došlo ke zjevnému pochybení,
které je možno napravit cestou vydání opravy rozsudku. Proto předsedkyně senátu za použití
ustanovení §54 odst. 4 s. ř. s. tak učinila vydání m tohoto opravného usnesení. Po provedené
opravě bude tudíž údaj o číselném označení zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru
příslušníků bezpečnostních sborů v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2010,
č. j. 4 Ads 166/2009 – 76, na č. l. 84, v druhém řádku prvního odstavce, v druhém a desátém
řádku druhého odstavce uveden správně
takto:zákon č. 361/2003 Sb.
Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že z citace ustanovení §54 odst. 4 s. ř. s.
sice vyplývá, že opravné usnesení je třeba vydat jen v případě, týká -li se oprava vý roku
opravovaného rozhodnutí, přičemž v ostatních případech, tj. týká-li se jen jeho záhlaví
či odůvodnění, není potřebné takové usnesení vydávat a je možno provést opravu mechanicky
přímo v textu originálu rozhodnutí i jeho stejnopisech doručených účastníkům
(jakož i v ostatních stejnopisech rozhodnutí), nicméně vzhledem ke komplikovanosti
tohoto způsobu, kdy je třeba vyžadovat od účastníků zpět jim doručené stejnopisy, pokládal
Nejvyšší správní soud za schůdnější a za současné úrovně písařské techniky eko nomičtější, volit
i v případě opravy jen odůvodnění napadeného rozsudku formu opravného usnesení,
když zákonná úprava mu takový postup nezakazuje. Oprava se v žádném případě nedotýká
vykonatelnosti napadeného rozsudku.
Poučení: Proti tomuto opravnému usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2010
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu