ECLI:CZ:NSS:2010:4.ADS.167.2009:115
sp. zn. 4 Ads 167/2009 - 115
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: T. D., zast. JUDr.
Radanou Pekárkovou, advokátkou, se sídlem Hlinky 142a, Brno, proti žalované: Česká správa
sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 10. 2009, č. j. 33 Cad 96/2008 – 91,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupkyni žalobce JUDr. Radaně Pekárkové, advokátce se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 960 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 27. 3. 2008, č. 521 231 235, odňala žalovaná Česká správa
sociálního zabezpečení žalobci podle §56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., v platném
znění, od 12. 5. 2008 plný invalidní důchod. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno,
že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Brno – město ze dne 11. 3. 2008
již žalobce není invalidní, ale jen částečně invalidní, neboť pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti činil pouze 50 %. O nároku na částečný invalidní důchod bude rozhodnuto dodatečně.
V podané žalobě žalobce uvedl, že v roce 1985 utrpěl pracovní úraz zad v bederní oblasti
a následkem toho byl v lednu 1990 zjištěn výhřez ploténky L 4/5. V září téhož roku
mu byl přiznán částečný invalidní důchod. Před několika lety se u něj objevily urologické potíže,
přičemž podle urologického nálezu ze dne 3. 3. 2008 byly ty to potíže dávány do souvislosti
s neurologickým postižením L páteře. V roce 2002 po koronárním vyšetření srdce byla zjištěna
angína pectoris a postižení srdce ischemickou chorobou. Překonal již 5 srdečních záchvatů –
paroxymální fibrilace síní. Od dubna 20 00 je v péči kardiologa a léčí se s vysokým krevním
tlakem. Dále trpí atrózou obou ramenních kloubů. Neso uhlasí proto se závěrem, že již není plně
invalidní.
Namítal dále nesprávnost údajů uvedených v záznamu o jednání ze d ne 11. 3. 2008.
V záznamu je uvedeno, že pracuje jako vozíčkář, což neodpovídá skutečnosti, neboť pracovní
poměr skončil 30. 6. 2005. Před přiznáním plného invalidního důchodu byl v pracovní
neschopnosti dva roky. Nesouhlasil s tvrzením posudkových lékařů, že zdravotní potíže s
močením nejsou doloženy, neboť odborný lékař neurolog v nálezu ze dne 3. 3. 2008 tyto potíže
potvrdil. Uvedený nález byl předložen posudkové komisi.
Poukazoval dále na to, že ačkoliv v době od 19. 2. do 20 . 3. 2008 absolvoval rehabilitaci,
byla tato bez efektu, neboť bolesti zad, které vedou do levé dolní končetiny ani v noci neustávají
a bolesti celé páteře nadále trvají. Dovolával se toho, že jeho zdravotní stav odpovídá nadále plné
invaliditě. Nesouhlasil proto s rozhodnutím žalované a žádal, aby jeho zdravotní stav byl znovu
přezkoumán.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. 10. 2009, č. j. 33 Cad 96/2008 – 91, žalobu
zamítl, rozhodl, že žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení a přiznal odměnu
zástupkyni žalobce JUDr. Radaně Pekárkové. Ve svém rozhodnutí vycházel z obsahu posudku
Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Br ně (dále jen posudková komise
v Brně) ze dne 21. 10. 2008 a jeho doplnění ze dne 24. 2. 2009 a z posudku Posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze (dále jen posudkov á komise v Praze) ze dne
27. 8. 2009. Posudková komise v Brně dospěla k závěru, že rozhodujícím zdravotním postižením
v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu byly bolesti zad, pro něž činil k datu vydání
napadeného rozhodnutí pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle přílohy č. 2
k vyhl. č. 284/1995 Sb., kapitoly XV, oddílu F, položky 2c, 40 %. Míra poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti byla zvýšena podle §6 odst. 4 cit. vyhláš ky o dalších 10 %
na celkových 50 %. Posudková komise v Praze za rozhodující zdravotní postižení v dlouhodobě
nepříznivém zdravotním stavu považovala ischemickou chorobu srdeční, přičemž míru poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovila podle přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/ 1995 Sb.,
kapitoly IX, oddílu A, položky 1 písm. c), 60 %. Za důvod zániku plné invalidity považovaly
obě posudkové komise posudkové nadhodnocení zdravotního stavu v době uznání plné
invalidity v roce 2007. Krajský soud za stěžejní důkaz pro posouzení věci považoval posudek
posudkové komise v Praze, který kvalifikoval jako úp lný, objektivní a přesvědčivý
s odůvodněním, že posudek vycházel z kompletní zdravotní dokumentace a jejího doplnění,
v rámci něhož byla nařízena klinická vyšetření žalobce na odborných pracovištích. Soud dospěl
k závěru, že stanovená míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti je přesvědčivě
odůvodněna a vyplývá z ní, že žalobce ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí nadále
podmínky plně invalidity nesplňoval. Uzavřel, že žaloba není důvodná, a proto ji podle §78
odst. 7 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.) zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal včas kasační stížnost žalobce (dále jen stěžovatel),
a to z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d ) s. ř. s. Namítal, že rozhodnutí žalované
je nepřezkoumatelné, neboť neobsahuje povinné náležitosti rozhodnutí a srozumitelné
odůvodnění, na základě čehož žalovaná dospěla k závěru, že stěžovatel není nadále plně invalidní.
V této souvislosti poukázal na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2008,
č. j. 4 Ads 33/2008 – 63, týkající se úvah o náležitostech posudku posudkových komisí
při odnímání dávek důchodového pojištění podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním
stavem. Namítal dále, že rozhodnutí nesplňuje ani minim ální podmínky pro určitelnost
a nezaměnitelnost posudku, aby se tento posudek mohl stát „součástí“ odůvodnění rozhodnutí.
Odkaz je totiž učiněn na posudek neexistujícího subjektu, a to na posudek Okresní správy
sociálního zabezpečení Brno – město, zatímco zdravotní posouzení proběhlo u Městské správy
sociálního zabezpečení v Brně. Navíc v odkazu chybí i jméno lékaře, který posudek provedl, tak,
aby nebylo možno posudek zaměnit. Poukazoval na to, že těm ito námitkami se krajský soud
v řízení o žalobě nezabýval. Namítal dále, že správní řízení je zatíženo vadou neúplného
posouzení jeho zdravotního stavu. Poukázal na závěry posudků posudkových komisí vyžádaných
soudem a dovozoval, že krajský soud náležitosti hodnocení podle vyhlášky, zejména pak aplikaci
§6 odst. 4 vyhlášky, nesprávně právně posoudil.
Uvedl, že procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovila
posudková komise v Praze pro ischemickou chorobu srdeční na 60 %. K přiznání plného
invalidního důchodu je potřeba dosáhnout procentní míry 66 %. Posudková komise v Praze však,
na rozdíl od předchozí posudkové komise, neaplikovala ustanovení §6 odst. 4 vyhlášky,
které umožňuje navýšit procentní míru až o 10 %. V takovém případě by stěžovatel moh l
dosáhnout plné invalidity. Posudková komise v Praze konstatovala, že vše zohlednila již v rámci
posouzení ischemické choroby srdeční, a že neshledala důvod k navýšení podle §6 odst. 4
vyhlášky. Stěžovatel s tímto postupem nesouhlasil. Zatímco předchozí posudková komise v Brně
dospěla k závěru, že samotné onemocnění páteře je dostatečné pro přiznání částečného
invalidního důchodu, posudková komise v Praze v podstatě tento zdravotní problém
při stanovení míry zcela ignorovala, ačkoliv v posudku konstat ovala, že postižení páteře,
jak bylo k datu vydání napadeného rozhodnutí dokumentováno, způsobovalo pokles schopnosti
soustavné výdělečné činnosti podmiňující přiznání částečné invalidity. Tento zcela evidentní
rozpor nemůže být podle stěžovatele zhojen tím, že horní hranici procentního rozpětí posudková
komise přiznala s ohledem na další postižení, neboť není zřejmé, jaké konkrétní další postižení
z mnoha jeho potíží měla na mysli a také není možné „míchat“ v rámci klasifikace zdravotní
potíže různého původu – případné zdravotní potíže jiného charakteru je třeba brát v úvahu právě
podle §6 odst. 4 vyhlášky.
Poukazoval na to, že posudek posudkové komise v Praze, který vzal soud za podklad
svého rozhodnutí, dospěl k naprosto odlišnému závěru než všechny předchozí posudky.
Dovozoval, že tím je prokázáno, že napadené rozhodnutí žalované vychází z neúplného
a nepřesného posouzení zdravotního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí.
Podle jeho názoru není možné, aby bylo vydáno správní rozhodnutí v březnu 2008 a teprve
následně do něj hledána správná diagnóza.
Namítal dále, že nebyly správně hodnoceny urologické potíže, respektive byl opomíjen
jejich neurologický důvod. V této souvislosti poukazoval na lékařské zprávy MUDr. P . S. ze dne
21. 8. 2009 a MUDr. Varg y ze dne 3. 3. 2008, které neurologickou příčinu potvrzují, přičemž
posudková komise, která s tímto závěrem nesouhlasí, se s obsahem těchto zpráv nevypořádala a k
této otázce se nevyjádřil ani krajský soud.
Stěžovatel dále nesouhlasil s posouzením svého pracovního potenciálu a namítal,
že v důsledku svých dlouhodobých zdravotních potíží nemůže vykonávat ani lehké fyzické práce.
Navrhoval, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu
k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti stěžovatele nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek z hledisek uvedených v ustanovení
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody uvedenými v kasační stížnosti.
Z obsahu kasační stížnosti plyne, že ji stěž ovatel podává z důvodů uvedených
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Podle §103 odst. 1 s. ř. s. lze kasační stížnost
podat z důvodu tvrzené a) nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení, b) vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata,
z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech
nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení
před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně
vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu
zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu
pro nesrozumitelnost, d) nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku
důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soud em, mohla-li mít taková vada
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Z obsahu posudkové dokumentace bylo zjištěno, že je vedena od roku 1990.
Podle protokolu o jednání posudkové komise Národního výboru města Brna ze dne 1. 11. 1990
byl stěžovatel uznán částečně invalidním podle §37 odst. 2 písm. b) zákona č. 100/1988 Sb.
od 3. 9. 1990 pro vertebrogenní algický syndrom. Při následných kontrolách částečné invalidity
8. 11. 1996, 10. 12. 1999 a 31. 5. 2001 se uvádělo v diagnostickém souhrnu na prvním místě
zdravotní postižení páteře. Při kontrole částečné invalidity 14. 11. 2002 byla již v záznamu
o jednání z tohoto dne jako rozhodující zdravotní postižení uvedena ischemická choroba srdeční
funkčně NYHA II a míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti byla podle přílohy
č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb. stanovena podle kapitoly IX. oddílu A, položky 1, písm. c) – 50 %;
stěžovatel byl uznán nadále částečně invalidním. Uvedený pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti byl v této podobě stanoven i při kontrole částečné invalidity dne 12. 12. 2005.
Podle záznamu o jednání Městské správy sociálního z abezpečení v Brně ze dne
30. 7. 2007 probíhalo řízení o přechodu z pracovní neschopnosti do invalidity na základě žádosti
stěžovatele. V posudkovém zhodnocení bylo uvedeno, že zdravo tní a posudková problematika
je u stěžovatele velmi složitá, toho času „se jeví na plnou invaliditu“ vzhledem k nedoléčenému
a diagnosticky nedořešenému stavu se suspekcí na hematoonkologickou problematiku. Stěžovatel
byl uznán plně invalidním podle §39 odst. 1 písm. a) zák. č. 155/1995 Sb. od 8. 3. 2007 s tím,
že míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti byla stanovena podle přílohy č. 2
k vyhl. č. 284/1995 Sb., kapitoly II, položky 3, písm. d) na 80 %. Kontrola invalidity
byla stanovena na 29. 2. 2008. Podle záznamu o jednání Městské správy sociálního z abezpečení
v Brně ze dne 11. 3. 2008 již stěžovatel nebyl uznán nadále plně invalidním, ale jen částečně
invalidním podle §44 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb. Podle posudkového zhodnocení provedeného
v tomto záznamu se neprokázalo hematoonkologické onemocnění, a neprobíhala žádná
onkologická léčba. Doloženy byly vertebrogenní problémy a ne příliš specifikovatelné problémy
při ICHS. Údajný únik moči nebyl objektivizován žádným odborným pozitivním nálezem. Stav
odpovídá t. č. opět částečné invaliditě pro torpidní vertebrogen ní obtíže; navýšit lze 10 %
pro kardiologickou problematiku. Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl posouzen
podle přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb., kapitoly XV, oddílu F, položky 2 písm. c) ve výši 40 %.
Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu byla tato hodnota zvýšena podle §6 odst. 4
cit. vyhlášky o 10 %, na celkových 50 %. Nato bylo vydáno přezkoumávané rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud ve věci připomíná, že v řízení o dávkách důchodového pojištění
podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem se postupuje podle zákona
č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (§1, §108 tohoto zákona).
Podle právní úpravy tohoto zákona v jeho znění ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tj. k datu
27. 3. 2008, po podání žádosti o tuto dávku (§82) posuzovaly zdravotní stav a pracovní
schopnost občanů ve věcech sociálního zabezpečení okresní správy sociálního zabezpečení
při zjišťovacích a kontrolních prohlídkách. Lékaři okresních správ sociálního zabezpečení
při zjišťovacích a kontrolních prohlídkách posuzovali mimo jiné plnou i částečnou invaliditu.
Podle §6 odst. 4 písm. j) zák. č. 582/1991 Sb. okresní správy sociálního zabezpečení opatřovaly
a předkládaly podklady pro rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o dávkách
důchodového pojištění. Výše uvedené znamená, že záz namy o jednání o zjišťovacích
a kontrolních prohlídkách v případech plné či částečné invalidity zasílaly okresní správy
sociálního zabezpečení České správě sociálního zabezpečení a tyto záznamy sloužily jak o podklad
pro vydání rozhodnutí o dávce.
V přezkumném soudním řízení proti rozhodnutím žalované České správy sociálního
zabezpečení o dávkách podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem postupují
soudy podle §4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb. a vyžadují posudky posudkových komisí MPSV
o zdravotním stavu a pracovní schopnosti občanů, jimiž ověřují správnost úvah o vzniku
či zániku plné nebo částečné invalidity, vyslovených v řízení před okresní správou sociálního
zabezpečení, a následně, na základě výsledků těchto zjištění zákonnost vydaného rozhodnutí
o dávce.
Dosavadní judikatura soudů rozhodujících ve správním soudnictví vychází z toho,
že aby mohly být posudky posudkových komisí MPSV podkladem pro posouzení zákonnosti
rozhodností žalované o dávkách důchodového pojištění podmíněných dlouhodobě nepříznivým
zdravotním stavem, musejí splňovat všechny náležitosti tak, aby byly způsobilým skutkovým
základem pro posouzení zákonnosti takového rozhodnutí. Nejvyšší správní soud se od dosavadní
judikatury nehodlá odchýlit a k věci uvádí následující.
Předmětem přezkumného soudního řízení bylo rozhodnutí žalované ze dne 27. 3. 2008,
jímž byl stěžovateli odňat od 12. 5. 2008 plný invalidní důchod podle §56 odst. 1 p ísm. a) zák.
č. 155/1995 Sb. s odůvodněním, že stěžovatel již není plně invalidní, ale je nadále částečně
invalidní podle §44 odst. 1 cit. zákona. Jedním z předpokladů trvání nároku na plný invalidní
důchod je existence plné invalidity pojištěnce ve smyslu §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb.
Bylo tedy třeba zjistit, zda stěžovatel ke dni 27. 3. 2008 splňoval nadále podmínky plné invalidity
ve smyslu tohoto ustanovení, tj. zda pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti, u něho činil
nejméně 66 %, nebo zda u něj šlo o schopnost pro zdravotní postižení vykonávat soustavnou
výdělečnou činnost za zcela mimořádných podmínek. Je tedy třeba uvést, že v daném případě
se jedná o důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu
závisí především na jeho odborném lékařském posouzení. V přezkumném soudním řízení
ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů podle §4
odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb. v platném znění Ministerstvo práce a sociáln ích věcí,
které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise MPSV
jsou oprávněny nejen k celkovému přezkoumání zdravotního stavu a dochované pracovní
schopnosti občanů, ale též k posouzení poklesu schopnosti soustavné výdělečn é činnosti
i k zaujetí posudkových závěrů o plné či čás tečné invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku.
Posudkové řízení je tedy specifická forma správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního
stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociá lního zabezpečení
a důchodového pojištění. Jde tedy o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem
je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí i znalosti z oboru
posudkového lékařství. Nicméně i tyto posudky hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad
upravených v ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s., avšak takový posudek, který splňuje požadavek
úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi,
bývá zpravidla rozhodujícím pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného
rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě odůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud,
který nemá a ani nemůže mít odborné lékařské znalosti, na nic hž posouzení invalidity plné
či částečné závisí především.
V případě, kdy dochází k odnímání pobírané dávky důchodového pojištění, je posudková
komise povinna přesvědčivě odůvodnit, co se při porovnání s obdobím, kdy byla odnímaná
dávka přiznána, ve zdravotním stavu pojištěnce přesně změnilo, jinak řečeno určit a objasnit
důvod či příčinu zániku nebo změnu stupně invalidity. Posudková komise MPSV je v takovém
případě povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení zdravotního stavu
nebo jeho stabilizace při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána či naposledy
ponechána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu.
Pro přesvědčivost posudkových závěrů je nezbytné, aby v po sudku uváděný důvod zániku
nebo změny stupně invalidity byl zcela konkrétně a jednoznačně vysvětlen, neboť jen tak může
soud získat potřebný skutkový základ pro správné právní posouzení věci. V této souvislosti
nutno zdůraznit, že případné chybějící či nepřesně form ulované náležitosti posudku,
jež způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost, nemůže soud nahradit vlastní úv ahou,
jelikož pro to nemá potřebné medicínské znalosti na rozdíl od posudkových komisí.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou stěžovatele, v níž tvrdil, že rozhodnutí
žalované je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a nesrozumitelnost. Stěžovatel t vrdil,
že v odůvodnění rozhodnutí je nesprávně identifikován podklad tohoto rozhodnutí,
a to posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti lékařem okresní správy
sociálního zabezpečení. K tomu uvádí, že z obsahu posudkové dokumentace plyne, že záznam
o jednání ze dne 11. 3. 2008 vydala Městská správa sociálníh o zabezpečení v Brně,
zatímco v odůvodnění rozhodnutí žalované je odkaz na posudek lékaře OSSZ Brno – město.
Tuto nesrovnalost v označení okresní správy sociálního zabezpečení nepovažuje zdejší soud
za takový nedostatek, který byl mohl zapříčinit úvah u o tom, že rozhodnutí žalované
jenom z tohoto důvodu nemůže obstát. Je třeba uvést, že podle §6 odst. 1 zák. č. 582/1991 Sb.
se okresní správy sociálního zabezpečení zřizují pro obvody, kter é jsou shodné s územními
obvody okresů a pouze pro území hlavního města Prahy je vymezena působnost okresní správy
sociálního zabezpečení Pražské správě sociálního zabezpečení. Poukazuje-li stěžovatel
v této souvislosti na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2008,
č. j. 4 Ads 33/2008 – 63, a cituje-li z něho určitou část, je nutno kon statovat, že náležitosti,
které Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku vymezil, se nevztahují k rozhodnutí o dávce
důchodového pojištění, ale k posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí,
tedy důkazu, který v přezkumném soudním řízení vyžaduje soud a který za splnění určitých
předpokladů se stává důkazem ve věci stěžejním. Lze si jistě představit rozhodnutí o odnětí dávky
s vyšší vypovídací hodnotou, současně ale je třeba zdůraznit, že dosud vedené soudní řízení
nevyvolalo pochybnosti o svém předmětu, tedy o tom, že se přezkoumává zákonnost rozhodnutí
o odnětí plného invalidního důchodu, který byl stěžovateli přiznán v roce 2007. Do popředí
vystupuje i to, že v těchto typech soudních řízení je stěžejní důkaz vyžadov án až soudem,
takže závěry o zákonnosti rozhodnutí o dávce se posuzuje až z posudku posudkových komisí
MPSV, tedy důkazů, které žalovaná v průběhu správního řízení k dispozici neměla. Nejvyšší
správní soud tuto námitku za důvodnou nepovažoval a přistoupil k projednání námitek
směřujících do merita věci.
Stěžovatel v podané kasační stížnosti sice poukázal na důvody uvedené v §103
odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., ale jeho námitky týkající se merita věci brojí proti neúplnosti
a nepřesvědčivosti posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti,
a lze je tak podřadit pod kasační důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (jiná vada řízení –
shodně též rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 Ads 13/2003 ze dne 25. 9. 2003, publ.
ve sbírce rozhodnutí NSS pod č. 511/2005).
Jak vyplývá z obsahu posudkové dokumentace, byl stěžovatel uznán podle záznamu
o jednání Městské správy sociálního zabezpečení v Brně dne 30. 7. 2007 plně invalidním tak,
že pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl stanove n podle přílohy č. 2
k vyhl. č. 284/1995 Sb., kapitoly II, položky 3 písm. d ). Tato položka zní: Plasmocytom (myelom)
s těžkými projevy, rozsáhlé formy vysoce aktivní (o steolýza, anémie pod 100 g/1Hb, bolesti
vyžadující trvalou analgetickou léčbu, závažná funkční omezení, omezení hybnosti) – 70 – 80 %.
V přezkumném soudním řízení obě posudkové komise shodně dospěly k závěru,
že toto posouzení lékařem MSSZ v Brně bylo chybné a posudkově nadhodnocené. Posudková
komise v Praze v posudku výslovně uvedla, že posuzovaný byl v té době (30. 7. 2007) posouzen
plně invalidní pro plasmocytom s těžkými projevy, avšak toto postižení nebylo u posuzovaného
přítomno, neboť hematologické nálezy ze dne 17. 7. 2007 a 2. 4. 2007 pro toto postižení
nesvědčí. Posudková komise v Praze p řítomnost tohoto postižení považovala za vyloučené
i k datu vydání nyní přezkoumávaného rozhodnutí. V této souvislosti upozornila na to, že nález
ze září 2008, tedy po vydání napadeného rozhodnutí, popisuje podezření na monoklonální
gamapatii. Uvedla však dále, že i kdyby tento fakt byl zjiště n před vydáním rozhodnutí,
není samostatně zjištěná přítomnost monoklonální gamapatie bez průkazu mnohočetného
myelomu či solitárního kostního plasmocytomu považována za maligní. Vyslovila názor,
že posuzovaný vyžaduje sledování a v případě průkazu onkologického onemocnění nasazení
onkologické léčby.
Ze závěru obou posudkových komisí vyslovených ve vztahu k důvodu zániku plné
invalidity lze tedy dovodit, že posouzení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
podle kapitoly II, položky 3, písm. d) přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb. nebylo v době uznání
plné invalidity dne 3. 7. 2007 odůvodněno a nebylo dáno ani ke dni vydání přezkoumávaného
rozhodnutí, tj. ke dni 27. 3. 2008.
Nejvyšší správní soud má za to, že výše uvedené neznamená rezignovat na zjišťování
základního předpokladu pro úvahu o důvodu zániku plné invalidity, kterým je nepochybně úplné
zjištění rozsahu a intenzity všech zdravotních postižení, jimiž pojištěnec ke dni vydání
přezkoumávaného rozhodnutí trpěl, neboť teprve po takovém zjištění zdravotního stavu
je možno přesvědčivě posoudit určující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu,
vyjádřit pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti a určit důvod zániku plné či částečné
invalidity.
V tomto směru stěžovatel v podané kasační stížnosti namítal nesprávné hodnocení
urologických potíží, resp. to, že je opomíjen jejich neurologický původ, a odkazoval na lékařské
zprávy ze dne 21. 8. 2009 a 3. 3. 2008. V lékařské zprávě MUDr. G . V. ze dne 3. 3. 2008 je pod
bodem dop: „Inkont. moči je v. s. urgentního charakteru v souvislosti s potvrzeným neurol. postižením Lp.“ V
lékařské zprávě MUDr. P. S. ze dne 21. 8. 2009 je m. j. uvedeno: „Pac. opakovaně vyšetřen na naší
ambul: vysvětleno, že obtíže jsou neurol. char. .....“ .
Posudková komise v Brně se v posudku k tomuto postižení vyjádřila tak, že pro již dříve
udávané potíže s močením byl posuzovaný na kontrole v urologické ambulanci,
kde nebyla prokázána závažná patologie a nebyla prokázána porucha svěrače. Posudková
komise v Praze m. j. uvedla, že mezi příznaky postižení míšní ch kořenů L5 a S1,
které jsou u posuzovaného sporné, nepatří porucha svěračů, způsobující močové obtíže
neurologického původu a tento závěr podrobně dále odůvodnila. Z posudkových závěrů ohledně
tohoto zdravotního postižení je podle názoru Nejvyššího správního soudu rozhodující závěr
o tom, že nebyla prokázána porucha funkce svěračů (to ostatně ani stěžovatel nenamítal),
neboť průkaz této poruchy, za předpokladu, že by určujícím zdravotním postižením
v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu byly páteřní potíže, by odůvodňoval úvahu
o podřazení páteřního zdravotního postižení pod kapitoly XV, odd. F, položku 2, písm. e)
s procentním rozpětím 60 – 80 %. Ostatně obě posudkové komise výslovně uvedly, že podmínky
pro posouzení zdravotního postižení podle kapitolu XV, odd. F, položky 2 písm. e) splněny
nebyly. Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že pro posudkové posouzení urologického
a páteřního, resp. souvislosti urologického postižení s neurologickým, byly zjištěny všechny
rozhodující skutečnosti, tj. rozsah a intenzita tohoto zdravotního postižení a míra poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti byla posudkovými komisemi právě s ohledem na dosud
neprokázanou poruchu funkce svěračů, ve vztahu k tomuto zdravotnímu postižení stanovena
shodně.
Posudková komise v Brně posoudila zdravotní potíže páteřní jako určující v dlouhodobě
nepříznivém zdravotním stavu a pokles schopnosti soustavné výděle čné činnosti stanovila
podle přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb., kapitoly XV, oddílu F, položky 2 písm. c) (rozpětí 30 –
40 %) – 40 %. Ke stanovení poklesu schopnosti uvedla, že u posuzovaného se jednalo o středně
těžké postižení páteře. Výslovně konstatovala, že se nejednalo o těžké postižení funkce více úseků
páteře, s recidivujícími, eventuelně dlouhotrvajícími silnějšími projevy nervového nebo svalového
dráždění prokázanými EMG, nejednalo se ani o trvalý nepříznivý funkční nález s trvalými silnými
projevy dráždění nervů a svalů, závažnými parézami, výraznými svalovými atrofiemi či poruchami
funkce svěračů. Pro souběh dalších zdrav otních postižení, především pro chronickou
ischemickou chorobu srdeční a hypertenzi, zvýšila pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti o dalších 10 %, na celkových 50 %. Výslovně pak dále uvedla, že pokles schopnosti
soustavné výdělečné činnosti nebyl hodnocen podle písm. d) nebo podle písm. e) citované
položky, protože klinické nálezy nedokumentují závažnost funkčních po ruch pod těmito písmeny
uvedenou, jak plyne z posudkového hodnocení.
Posudková komise v Praze, která za rozhodující zdravotní postižení v dlouhodobě
nepříznivém zdravotním stavu určila srdeční onemocnění, se nicméně v posudku páteřním
onemocněním zabývala vyčerpávajícím způsobem. Po obsáhlém rozboru a zhodnocení
tohoto postižení včetně podrobných zjištění i z nejnovějších lékařských nálezů
(např. MUDr. Kodešové ze dne 10. 7. 2009), dospěla k z ávěru, že „Postižení páteře, jak bylo k datu
vydání napadeného rozhodnutí dokumentováno, způsobovalo pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti
podmiňující přiznání částečné invalidity. Postižení míšních kořenů nebylo jednoznačně prokázáno, ale nelze
jej z provedených vyšetření ani zcela vyvrátit. Posuzovaný neudával typické potíže pro toto postižení, klinické
nálezy spíše toto postižení vylučovaly, shledán nález na magnetické rezonanci, který by mohl kořenové postižení
působit, dle EMG vyšetření z 8/06 popsáno, že nelze lehkou chronickou lézi míšního kořena S1 zcela vyloučit.
Ani v současné době z opakovaných klinických i pomocných vyšetření jednoznačně postižení míšních kořenů
nevyplývá.
Zcela s jistotou lze ale konstatovat, že dlouhodobě nepříznivý zd ravotní stav nemohl být hodnocen podle kapitoly
XV, oddílu F, položka 2 písm. e), př. č. 2 vyhl. č. 284/1995 Sb., protože u posuzovaného nebyly shledány
závažné parézy, výrazné svalové atrofie, nebyla prokázána porucha svěračů a to jak klinickým neurologic kým,
tak ani elektromyografickým vyšetřením. Posudková komise by po prostudování veškeré dokumentace nehodnotila
ani dle písm. d), ale souhlasí s hodnocením předchozích posouzení (MSSZ Brno, PK Brno) a to vzhledem
k nejednoznačnému průkazu postižení míšních kořenů dle elektromyografického vyšetření a z popisů klinických
vyšetření, kde je popsána porucha pohyblivosti páteře, kterou posudková komise nepovažuje za trvalé těžké
postižení více úseků páteře.
Co se týče nově zjištěného podezření na chronickou se nzomotorickou lehce asymetrickou axonální
polyneuropatii, není toto postižení invalidizující, i když vzhledem k opakovan ě symetricky nižším reflexům
na dolních končetinách toto zjištění posudková komise pokládá za věrohodné.
V obratlových tělech (Th 10, L 1 a L 3) jsou přítomny dle popisu magnetické rezonance hemangiomy –
nezhoubné nádory původem z krevních cév, posudkově je tato skutečnost nevýznamná“. Lze tedy skutečně
konstatovat, že závěry obou posudkových komisí ve vztahu k rozsahu a intenzitě a následně míře
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti páteřního onemocnění jsou prakticky shodné.
Nicméně je třeba se zabývat tím, že posudkové závěry obou posudkových komisí
nejsou totožné, a to v otázce posouzení určujícího zdravotního postižení v dlouhodobě
nepříznivém zdravotním stavu, a z toho vyplývajícího odchylného posouzení míry poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Nejvyšší správní soud tedy musel posoudit,
zda odchylné posudkové závěry obou posudkových komisí ve shora naznačeném směru,
nezakládaly důvod k postupu vyjádřenému v nálezu Ústavního so udu sp. zn. II. ÚS 92/95,
který sice nezpochybnil postavení posudkových komisí MPSV ve smyslu §4 odst. 2
zák. č. 582/1991 Sb., ale vyslovil, že důkaz znaleckým posudkem nelze odepřít v př ípadech, bylo-
li by ho třeba k odstranění jakýchkoliv pochybností.
Nejvyšší správní soud má za to, že samotné odchylné posudkové závěry vyjádřené
v posudcích posudkových komisí, bez bližšího zkoumání všech souvislostí, v této konkrétní věci
důvod pro další zkoumání zdravotního stavu nezakládají, a naznačený postup by byl toliko
formálním přístupem, obzvláště za situace, kdy rozsah a intenzi ta zdravotních postižení,
jimiž stěžovatel trpěl ke dni vydání rozhodnutí, byly bezpečně zjištěny.
V této souvislosti je třeba předně uvést, že krajský soud vyvinul maximální úsilí k tomu,
aby podklady o zdravotním stavu stěžovatele a jeho dochované p racovní schopnosti byly úplné
a objektivní. Reagoval na námitky vznesené stěžovatelem p roti posudku posudkové komise
v Brně vypracovaného dne 21. 10. 2008 a vyžádal od této komise dopl ňující posudek,
a poté vyžádal posudek další posudkové komise, a to posudkové komise MPSV v Praze. Nejvyšší
správní soud již na tomto místě uvádí, že souhlasí s názorem krajského soudu o tom, že posudek
posudkové komise v Praze je úplný, objektivní a přesvědčivý. Je třeba zdůraznit, že posudková
komise v Praze kromě dosavadní zdravotní dokumentace, vycházel a z dalších vyšetření,
která si vyžádala, a to z neurologického nálezu MUDr. K. ze dne 10. 7. 2009, EMG vyšetření
MUDr. K. ze dne 28. 7. 2009 a z kardiologického vyšetření MUDr. Š. ze dne 13. 7. 2009. Tyto
nálezy do posudku zahrnula, přičemž z nálezu MUDr. Š. ze dne 13. 7. 2009, resp. z jeho závěrů
stran diagnózy srdečního onemocnění vyplývá: Ichs se syndromem AP, CCS III, NYHA III, klidově
kardiopulmonálně kompenzován“. Závěr tohoto lékařského nálezu jednoznačně implikuje úvahu o
možnosti posoudit rozhodující zdravotní postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu
odchylně od dosud stanoveného. Podle kapitoly IX (oběhová soustava), položka 1. – ischemická
choroba srdeční, písm. c) – s poklesem výkonu při středně těžkém zatížení – uvádí: chůze
rychlosti 3 až 4 km/hod, le hká tělesná práce, VO 2 max dle Webera 10 – 15 ml/kg/min, 2 – 5
METs dle Goldmana, při zátěžovém testu výkonu 0,5 – 1,0 W/kg, Ef 30 – 40, NYHA III, CCSC
III – 50 – 60 %.
Posudková komise v Praze, která srdeční onemocnění považovala za určující
v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu, k tomuto onemocnění uvedla: „k datu vydání
napadeného rozhodnutí byla u posuzovaného přítomna ischemická choroba srdeční se syndromem angíny pectoris
a hypertenze, jak vyplývá z kardiologického nálezu MUDr. K . z 13. 2. 2008. Na terapii byl oběhově i tlakově
stabilizován, dle elektrokardiografického vyšetření přítomen sinusový (normální) srdeční rytmus. Tolerance námahy
byla tímto onemocněním snížena, což dokladují v minulosti provedené zátěžové testy. Funkce levé srdeční komory
byla, jak vyplývá z echokardiografických vyšetření v normě, a je v normě doposud. Jaké významnosti dosahovaly v
období vydání napadeného rozhodnutí aterosklerotické změny na věnčitých tepnách nelze jednoznačně určit, jelikož
koronarografické vyšetření bylo provedeno až 6/09. Vzhledem k pozvolnému vývoji aterosklerotický ch změn na
věnčitých tepnách lze předpokládat, že k datu vy dání napadeného rozhodnutí, tj. 27. 3. 2008, byly změny na
postižené srdeční tepně menšího rozsahu. K datu vydání napadeného rozhodnutí se u posuzovaného jednalo o
dlouhodobě nepříznivý stabilizovaný zdravotní stav, jehož rozhodující p říčinou byla ischemická choroba srdeční“.
Nejvyšší správní soud je přesvědčen o tom, že rozhodující zdravotní postižení
bylo v posudku posudkové komise v Praze určeno přesvědčivým způsobem. Zastává totiž názor,
že bylo-li zjištěno více závažných zdravotních postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním
stavu, mělo by být za určující považováno to z nich, jehož intenzita a rozsah je nejzávažnější .
Bylo-li tedy páteřní onemocnění hodnoceno maximálně 40 % , pak postižení srdeční,
jehož intenzita k datu vydání napadeného rozhodnutí se pohybovala v rámci rozpětí 50 – 60 %,
je logicky považováno za určující postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu.
Nejzávažnější otázkou nyní posuzované věci je přezkoumání správnosti stanovení míry
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti k datu vydání napadeného rozhodnutí,
tj. k 27. 3. 2008. Za situace, kdy je plný invalidní důchod odnímán, a došlo ke změně určujícího
zdravotního postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu oproti posouzení lékařem
MěSSZ, se při stanovení 60 % poklesu schopnosti soustavné výdě lečné činnosti nabízí otázka,
z jakých důvodů se nedospělo k závěru o poklesu ve výši 66 %, který by odůvodňoval další trvání
plné invalidity.
Nejvyšší správní soud v tomto směru poukazuje na ustanovení §6 odst. 3
vyhl. č. 284/1995 Sb., podle jehož věty druhé je-li těchto zdravotních postižení více, jednotlivé hodnoty
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se nesčítají; v tomto případě se urč í, které zdravotní postižení
je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a procentní míra poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení, a to se zřetelem k závažnosti ostatních zdravotních
postižení.
Nejvyšší správní soud má za to, že i v tomto směru posudek posudkové komise v Praze
výše uvedenému postupu dostál.
Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovený podle kapitoly IX, oddílu A,
položky 1 písm. c) přílohy č. 2 k vyhl. č. 284 /1995 Sb. ve výši 60 % byl odůvodněn v posudku
takto:„Posudková komise srdeční postižení dle dostupných nálezů hraničně hodnotí dle kapitol y IX, oddílu A,
písm. c), tedy poklesem výkonu při středně těžkém zatížení. Toto písmeno volí vzhledem k pozitivitě a snížené
výkonnosti při zátěžovém testu z 11/01, i když v 1/02 byl zátěžový test negativní s lepší výkonností. V průběhu
doby docházelo postupně ke zhoršení nálezu na věnčitých tepnách až k současn ému stavu, posudková komise
ale musí hodnotit zdravotní stav k 27. 3. 2008. Samostatně posuzované kardiální onemocnění by posudkov á
komise hodnotila dolní hranicí a to vzhledem k nesplnění podmínky snížení systolické funkce levé srdeční komory
na echokardiografii, která byla ve všech provedených echokardiografických vyšetřeních v normě. Pokud přihlédneme
k povolání posuzovaného a dalším postižením, volí posudková komise jako konečnou hodnotu poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti horní hranici procentního rozmezí, což považuje za maximum.
Nebyl shledán důvod k navýšení podle §6 odst. 4 výše cit. vyhlášky, protože hodnocením na horní
hranici procentního rozmezí posudková komise zohlednila všechny posudkově významné skutečnosti.
Samostatně hodnocený vysoký krevní tlak s nálezem zbytnění levé srdeční komory jako kompenzačního
mechanismu vedoucího k zachování normální systolické funkce levé srdečn í komory při přetížení srdce
by podmiňoval částečnou invaliditu, ale s nižším poklesem schopnosti soustavné výdělečné činnosti než ischemická
choroba srdeční.
Srdeční postižení nelze hodnotit dle písmene d) jako pokles výkonu j iž při lehkém zatížení,
jelikož posuzovaný nesplňoval zde uvedené podmínky (obtíže přítomné v klidu výkonnost při zátěžovém testu
méně než 0,5 W/kg, EF (ejekční frakce, hodnota vyjadřuje funkci levé srdeční komory) pod 30 %, NYHA IV,
CCSC IV). Tyto podmínky nesplňuje ani v současné době, kdy jeho obtíže hodnoceny jako NYHA III ,
CCSC III, EF v normě... Posudková komise MPSV v Praze po prostudování doložených odborných lékařských
nálezů narozdíl od PK MPSV v Brně za hlavní příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu považuje
ischemickou chorobu srdeční. Ve stanovení stupně invalidity se ale shoduje ...“.
Z výše uvedeného lze konstatovat, že posudková komise v Praze se při odůvodnění m íry
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti vypořádala se všemi rozhodnými skutečnostmi,
které úvahu o poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti musí doprovázet.
Zcela jednoznačně tedy z výše popsaného postupu a jeho odůvodnění vyplývá, že hranice 60 %
byla stanovena jako absolutní hranice, přičemž bylo přihlíženo k rozsahu rozhodujícího
zdravotního postižení, k povolání stěžovatele a přihlíželo se k dalším zdravotním postižením,
tak jak to předpokládá §6 odst. 3 vyhl. č. 284/1995 Sb. Nelze tedy uvažovat tak, jakoby hranice
60 % byla stanovena jen pro postižení srdeční; takový konečný závěr by ostatně ani přijatelný
nebyl a rozhodně v této podobě není v posudku formulován. Naopak, z posudku plyne,
že samotně posuzovatelné kardiální onemocnění by posudková komise hodnotila dolní hranicí,
horní hranici volila se zřetelem k povolání a dalším postižením, přičemž horní hranici
procentního rozmezí považuje za maximum.
Stěžovatel brojí v kasační stížnosti i proti pracovní rekomandaci s tím, že není schopen
pro zdravotní postižení ani lehké fyzické práce. Nejvyšší správní soud nezpochybňuje,
že stěžovatel trpí velmi závažnými zdravotními postiženími, avšak závěr vyslovený posudkovými
komisemi ohledně charakteru zaměstnání, které je podle jejich názoru schopen vykonávat,
nebyl objektivně zpochybněn.
Nejvyšší správní soud tedy v tomto konkrétním případě dospěl k závěru, že přesto,
že posudkové závěry obou komisí jsou rozdílné, nezaložila tato skutečnost důvod pro další
zkoumání zdravotního stavu stěžovatele, neboť ze shora uvedeného je zřejmé, že další důkazy
v tomto směru provedené by bylo lze považovat za nadbytečné.
Se zřetelem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že zdravotní stav
stěžovatele byl přezkoumán řádně a objektivně, přičemž bylo nepochybně prokázáno,
že stěžovatel ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tj. k datu 27. 3. 2008, nebyl nadále plně
invalidní podle §39 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb., a náro k na plný invalidní důchod
mu k uvedenému dni zanikl. Za této situace považuje Nejvyšší správní soud postup Krajského
soudu v Brně za správný a zákonu odpovídající. Kasační stíž nost tedy neshledal důvodnou,
a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že žádný
z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť stěžovatel ve věci úspěšný nebyl a žalované
právo na náhradu nákladů řízení ze zákona nevzniklo (§60 odst. 1 a 2, §120 s. ř. s.).
Odměna zástupkyni stěžovatele JUDr. Radaně Pekárkové, advokátce, byla stanovena za 1
úkon po 500 Kč (sepsání kasační stížnosti ze dne 3. 11. 2009 - §11 odst. 1 písm. d) ve spojení
s §9 odst. 2 a §7 vyhlášky č. 177/1995 Sb.), dále náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13
odst. 3 téže vyhlášky), celkem t edy 800 Kč. Protože zástupkyně stěžovatele je advokátkou,
která je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady řízení o částku odpovídající dani
(tj. 160 Kč), kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů
odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§35 odst. 7 s. ř. s.). Celkem tedy
náleží zástupkyni stěžovatele 960 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2010
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu