ECLI:CZ:NSS:2010:4.ADS.24.2010:76
sp. zn. 4 Ads 24/2010 - 76
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: J. K., zast. JUDr.
Irenou Slavíkovou, advokátkou, se sídlem Wenzigova 5, Praha 2, proti žalované: Česká správa
sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2009, č. j. 43 Cad 52/2009 - 29,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2009, č. j. 43 Cad 52/2009 - 29,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalovaná rozhodnutím ze dne 5. 1. 2009, č. X, zamítla žádost žalobce o plný invalidní
důchod pro nesplnění podmínek uvedených v §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“).
V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaná uvedla, že podle posudku Okresní správy sociálního
zabezpečení v Mladé Boleslavi ze dne 12. 12. 2008 není žalobce plně invalidní, neboť z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné
činnosti pouze o 10 %, přičemž podle §39 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec plně
invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost
soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %.
V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalované žalobce namítl, že jeho zdravotní stav nebyl
objektivně posouzen, neboť se dále zhoršuje. Za období posledních osmi let byl totiž
asi jedenáctkrát operován a ze zdravotních důvodů byl propuštěn ze zaměstnání. Je chudokrevný,
má respirační problémy, ztrácí vědomí a omdlévá, má zpřetrhané a odumřelé kolenní vazy, trpí
vypadáváním kloubu, má oslabenou imunitu, záněty i lymfatické uzliny a podstupuje urologickou
léčbu prostaty.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 11. 2009, č. j. 43 Cad 52/2009 - 29, žalobu
proti uvedenému rozhodnutí žalované zamítl. V odůvodnění tohoto rozsudku krajský soud uvedl,
že doplnil dokazování posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze
(dále jen „posudková komise“) ze dne 21. 5. 2009, s nímž byli účastníci řízení seznámeni.
Posudková komise v tomto posudku nesouhlasila s posudkovým zhodnocením lékaře okresní
správy sociálního zabezpečení, podle něhož je rozhodujícím zdravotním postižením zánět uzlin
v pravém třísle. V posuzovaném případě totiž podle ní nebyly prokázány známky mízního edému
ani jiného edému na žádné z končetin. Proto za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu stěžovatele označila chronický zánět prostaty s poruchami močení, stavem
po operaci prostaty a s chronickým zánětem lymfatických uzlin v pravém třísle. Toto zdravotní
postižení podřadila pod kapitolu XII, položku 4 Přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. a podle
něho stanovila míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti na 20 %. Dále uvedla,
že v takto stanovené míře poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti jsou zohledněny
všechny posudkově významné skutečnosti a již nebyl shledán důvod k jejímu navýšení podle §6
odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Podle závěru posudkové komise tedy žalobce nebyl k datu
vydání žalobou napadeného rozhodnutí plně ani částečně invalidní. Podle názoru soudu měla
posudková komise dostatek podkladů k zjištění zdravotního stavu žalobce, její posudek je úplný
a náležitě odůvodněný a byl vypracován v řádném složení za účasti žalobce a odborného lékaře.
Žalobce tedy podle závěru krajského soudu nesplňoval podmínky plné ani částečné invalidity,
a proto rozhodnutí žalované bylo vydáno v souladu se zákonem.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné
lhůtě kasační stížnost, v jejímž doplnění sepsaném prostřednictvím ustanovené zástupkyně uvedl,
že tak činí z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“). Stěžovatel v kasační stížnosti namítl nesprávné posouzení svého zdravotního stavu
lékařem okresní správy sociálního zabezpečení i posudkovou komisí. S jejich posudkovými závěry
totiž není možné souhlasit, neboť jsou jednostranné, nevycházely z kompletní lékařské
dokumentace a jeho zdravotní stav tudíž podhodnotily. O tom svědčí skutečnost, že se podrobil
celkem jedenácti operacím, ze zdravotních důvodů byl propuštěn ze zaměstnání a trpí obtížemi,
které jsou uvedeny v jeho zdravotní dokumentaci a které jej vylučující z možnosti soustavně
pracovat. Rovněž tak často ztrácí vědomí, přičemž příčina tohoto postižení nebyla z lékařského
hlediska objasněna, ačkoliv tato skutečnost je významná z hlediska bezpečnosti práce
a zpochybňuje posudkový závěr, podle něhož je schopen pracovat jako řidič či údržbář. Rozpory
mezi posudky lékaře okresní správy sociálního zabezpečení a posudkové komise ho dále vedou
k závěru, že k posouzení jeho zdravotního stavu měl být vyžádán znalecký posudek z oboru
posudkového lékařství. Kromě toho posudek posudkové komise byl vypracován orgánem
nadřízeným lékaři, který posuzoval jeho zdravotní stav, takže při hodnocení rozhodných
skutečností nebyla zajištěna plná nezávislost.
S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2009, č. j. 43 Cad 52/2009 - 29, zrušil a věc
vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti vyjádřila souhlas s napadeným rozsudkem
a dodala, že se v posuzovaném případě jedná o dávku podmíněnou dlouhodobě nepříznivým
zdravotním stavem, takže rozhodnutí je závislé především na odborném lékařském posouzení.
Proto navrhla zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu, přičemž shledal
vadu, k níž musel podle §109 odst. 3 s. ř. s. přihlédnout z úřední povinnosti, ačkoliv nebyla
v kasační stížnosti namítnuta. Řízení před krajským soudem totiž bylo zatíženo vadou, která
mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, čímž byl naplněn důvod kasační
stížnosti podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Tato vada řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované o nepřiznání plného invalidního
důchodu stěžovateli spočívá v tom, že krajský soud nenařídil jednání, ačkoliv prováděl
dokazování posudkem posudkové komise ze dne 21. 5. 2009 a z jeho posudkových závěrů
při svém rozhodování vycházel. Tento posudek totiž nebyl vyhotoven v řízení před žalovanou
a netvořil tak součást správního spisu, nýbrž byl podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, opatřen pro účely přezkumného řízení soudního
za účelem posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti stěžovatele. Jednalo se tedy
nepochybně o důkaz provedený soudem, který bylo podle §77 odst. 1 s. ř. s. možné provést
jen při jednání. Posudek posudkové komise je přitom nutné považovat za důkaz listinou, který
se podle §64 s. ř. s. a §129 odst. 1 o. s. ř. provádí tak, že ji nebo její část při jednání předseda
senátu přečte nebo sdělí její obsah. Na nutnosti provést důkaz posudkem posudkové komise
ze dne 21. 5. 2009 při jednání přitom nemůže nic změnit ani skutečnost, že v projednávané věci
žalovaná souhlasila s rozhodnutím o věci samé bez jednání a stěžovatel nevyjádřil do dvou týdnů
od doručení výzvy soudu svůj nesouhlas s projednáním věci bez nařízení jednání, takže se má
za to, že souhlas s tímto postupem udělil, když byl o takovém následku ve výzvě výslovně poučen
(§51 odst. 1 věta první a druhá s. ř. s.). Krajský soud totiž může rozhodnout o věci samé
bez nařízení jednání pouze při neexistenci skutečností, s nimiž je spojena povinnost jednání
nařídit. Mezi takové skutečnosti právě náležejí i situace, kdy soud provádí dokazování. V takovém
případě se jednání podle §77 odst. 1 s. ř. s. nařídit musí. K stejnému závěru o nutnosti nařízení
jednání při provádění dokazování dospěl Nejvyšší správní soud i v rozsudku ze dne 14. 7. 2005,
č. j. 3 Azs 103/2005 - 76, který byl publikován pod č. 687/2005 Sb. NSS. V něm se totiž uvádí,
že „jestliže krajský soud provádí dokazování (§77 odst. 1 s. ř. s.), je povinen nařídit jednání, a to i tehdy,
pokud účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím o věci samé bez nařízení jednání (§51 odst. 1 s. ř. s.). Provedl-li
krajský soud dokazování listinnými důkazy …bez nařízení jednání, trpí jeho rozhodnutí jinou vadou řízení
před soudem, jež mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí a je důvodem pro zrušení tohoto rozhodnutí podle
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.“
Při soudním přezkumu rozhodnutí vydaných ve věcech důchodového pojištění, v nichž
je dána nutnost posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, je posudek
posudkové komise podle zmíněného §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. obligatorním důkazem,
bez něhož se krajský soud nemůže obejít, neboť nedisponuje potřebnými odbornými znalostmi.
Proto v těch řízeních vedených před krajským soudem, v nichž musí být takový důkaz proveden,
nepřichází vůbec v úvahu rozhodnutí o věci samé bez nařízení jednání. Takto nemůže krajský
soud postupovat ani v případě, kdy posudek posudkové komise zašle účastníkům řízení
a poskytne jim dostatečnou dobu pro zaslání připomínek k jeho obsahu. Posudek posudkové
komise je totiž v řízení o žalobě proti rozhodnutí o dávce důchodového pojištění podmíněné
dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem pojištěnce stěžejním důkazem, ze kterého v případě
jeho jednoznačnosti, určitosti, úplnosti a přesvědčivosti krajský soud vychází. Proto je nezbytné
provedení tohoto důkazu při jednání, aby tak měl zejména žalobce možnost se k němu
bezprostředně vyjádřit v přítomnosti soudce, který ve věci rozhoduje. Jen takový postup tedy
může vést k vydání zákonného rozhodnutí soudu o věci samé.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost je důvodná, a proto podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. napadený rozsudek
zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení, aniž se mohl zabývat námitkami stěžovatele
o nesprávném posouzení jeho zdravotního stavu. V dalším řízení bude krajský soud podle §110
odst. 3 s. ř. s. vázán právním názorem vysloveným v tomto zrušovacím rozhodnutí. V novém
rozhodnutí krajský soud podle §110 odst. 2 věty první s. ř. s. rozhodne i o náhradě nákladů řízení
o této kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2010
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu