ECLI:CZ:NSS:2010:4.ADS.37.2010:63
sp. zn. 4 Ads 37/2010 - 63
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: J. V., zast. Mgr.
Martou Ptáčkovou, advokátkou, se sídlem Moravské náměstí 15, Brno, proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2010, č. j. 33 Cad 103/2009 – 40,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2010, č. j. 33 Cad 103/2009 – 40, se z
r u š u je a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 26. 5. 2009, č. X, zamítla žalovaná Česká správa sociálního
zabezpečení žádost žalobce o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení §38
zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění. V odůvodnění rozhodnutí uvedla, že podle posudku
Okresní správy sociálního zabezpečení v Třebíči ze dne 18. 5. 2009 není žalobce plně invalidní,
neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné
výdělečné činnosti pouze o 20 %.
V podané žalobě žalobce uvedl, že v roce 2006 podal žádost o částečný invalidní důchod,
která byla zamítnuta. Vzhledem k tomu, že se zhoršilo postižení páteře, podal žádost o plný
invalidní důchod, která byla napadeným rozhodnutím zamítnuta. Žalobce brojil proti postupu
lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Třebíči, kterému vytýkal, že nevycházel
z lékařských zpráv vypracovaných odbornými lékaři. Konkrétně namítal, že ačkoliv zpráva
o ambulantním vyšetření Fakultní nemocnice v Brně ze dne 5. 5. 2009 uvád í mimo jiné,
že u něho jde o blokádu C páteře středního až těžkého stupně všemi směry, uvedl posudkový
lékař, že jde o lehčí postižení krční páteře bez útlaku míchy. Přitom v tomtéž odborném vyšetření
byly zjištěny v C 5/6 maximální změny způsobující pokročilou osteochondrózu s útlakem míchy.
Namítal rovněž, že posudkový lékař neměl vycházet z posouzení zdravotního stavu posudkovou
komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 6. 11. 2008, ale měl vycházet z lékařských zpráv
a posudků odborných lékařů vydaných po 6. 11. 2008. Dále namítal, že se dne 11. 6. 2009
podrobil kontrolnímu ortopedickému vyšetření páteře a ramenních kloubů, ale výsledky tohoto
vyšetření nemohly být k dispozici při jednání dne 18. 5. 2009.
Podle názoru žalobce je otázkou, které z postižení je u něho hlavní příčinou snížení
schopnosti soustavné výdělečné činnosti, tedy zda je to postižení ramenních kloubů nebo páteře.
Zdůrazňoval, že podle odborných lékařských vyšetření jde u obou onemocnění o postižení
středně těžká až těžká. Tato postižení se v rámci přílohy č. 2 v yhl. č. 284/1995 Sb. posuzují
v jednotlivých kapitolách, oddílech a položkách v písmenech c) až e) s procentním rozsahem
snížení schopnosti soustavné výdělečné činnosti kolem 50 % a více, nikoliv v položce a)
v rozsahu 15 % a méně, jak tato postižení podřadil posudk ový lékař, jehož posudek žalobce
považoval za hrubě zkreslující jeho zdravotní stav. Navrhoval, aby krajský soud zrušil rozhodnutí
žalované a aby novým posouzením zdravotního stavu byla pověřena Okresní správa sociálního
zabezpečení v Jindřichově Hradci.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. 1. 2010, č. j. 33 Cad 103/2009 – 40, žalobu
zamítl a rozhodl dále, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Ve svém
rozhodnutí vycházel z obsahu posudkové dokumentace Okresní správy sociálního zabezpečení
v Třebíči a z posudků posudkových komisí Ministerstva prá ce a sociálních věcí v Brně
a v Českých Budějovicích (dále jen posudkové komise). Posud ková komise v Brně v posudku
ze dne 13. 10. 2009 považovala za rozhodující zdravotní postižení v dlouhodobě nepříznivém
zdravotním stavu postižení páteře. Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovila
podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kapitoly XV, oddílu F, položky 2b, na 25 %.
Dospěla k závěru, že stěžovatel nebyl k datu vydání na padeného rozhodnutí plně ani částečně
invalidní. Konstatovala, že u stěžovatele nebylo shledáno zdravotní postižení uvedené v přílohách
č. 3 a 4 vyhl. č. 284/1995 Sb. Posudková komise v Českých Budějovicích posoudila pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb., kapitoly XV,
oddílu F, položky 2b, 20 %. Rovněž tato komise konstatovala, že žalobce nebyl ke dni vydání
napadeného rozhodnutí plně ani částečně invalidní, přičemž u něho nešlo o schopnost vykonávat
pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek
a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav mu značně neztěžoval obecné životní podmínky. Krajský
soud vzal za podklad svého rozhodnutí oba posudky posudkových komisí, které považoval
za úplné, objektivní a přesvědčivé. Nevyhověl návrhu žalobce, aby byl ve věci ustanoven znalec
z oboru posudkového lékařství, neboť podle názoru soudu byl jeho zdravotní stav oběma
posudkovými komisemi posouzen dostatečným způsobem. Dospěl k závěru, že žalobce nebyl
k datu vydání napadeného rozhodnutí plně invalidní, a proto jeho žalobu zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal včas kasační stížnost žalobce (dále též jen stěžovatel).
Namítal, že posudky posudkových orgánů jsou neúplné, neboť nevycházely z odborných
lékařských vyšetření. Podle jeho názoru je pro posouzení dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu klíčový poslední nález neurologický ze dne 5. 5. 2009 a ortopedický ze dne 11. 6. 2009.
Jednání před posudkovým lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Třebíči bylo
odročeno právě z důvodu vyčkání na výsledky nového vyšetření na neurologii a ortopedii.
Při pokračování jednání dne 18. 5. 2009 však posudkový lékař ke zprávě ze dne 5. 5. 2009 vůbec
nepřihlédl a odborný nález o stavu páteře a ra menních kloubů z hlediska ortopedického neměl
k dispozici, přitom sám není ortoped.
Pokud jde o onemocnění ramenních kloubů, odkázal posudkový lékař na posudek
posudkové komise v Brně ze dne 6. 11. 2008, ve kterém je popsáno (při způsobu tam uvedeného
hodnocení) středně těžké postižení, hodnocené jako jiné onemocnění tkání podle kapitoly XV,
oddílu D, přílohy č. 2 k vyhl. 284/1995 Sb. K dlouhodobě nepříznivému a zhoršujícímu
se zdravotnímu stavu ramenních kloubů (degenerativní stav), který tu byl v době rozhodování
žalované, nebyly vůbec odborné ortopedické zprávy (totéž platí pro páteř), takže rozhodnutí
žalované vycházelo z posudku lékaře OSSZ Třebíč vydaného při nedostatečně zjištěném stavu
věci. K jednání posudkových lékařů okresní správy sociálního zabezpečení se vztahují procesní
pravidla správního řádu. Podle ustanovení §8 odst. 10 zákona č. 582/1991 Sb. v platném znění,
při posuzování plné invalidity a částečné invalidity podle odstavce 1 musí lékaři okresních správ
sociálního zabezpečení vycházet z lékařských zpráv a posudků vypracovaných odbornými lékaři
o zdravotním stavu občanů. Lékař okresní správy sociálního zabezpečení ze závěru
neurologického vyšetření z 5. 5. 2009 nevycházel a zprávu ortopedickou vůbec neměl k dispozici.
Stěžovatel dále uvedl, že posudkové komise v Brně i v Českých Budějovicích ve svých
posudcích také nezohlednily skutečnosti uvedené v závěru neurologické zprávy Fakultní
nemocnice v Brně ze dne 5. 5. 2009 a ortopedické zprávy ze dne 11. 6. 2009. Komise ve svých
posudcích uvádějí, že se u stěžovatele jedná o onemocnění páteře s lehkým funkčním postižením,
což je v rozporu s objektivními závěry odborných lékařů, kterými byl vyšetřován. Tito odborní
lékaři uvádějí ve všech lékařských zprávách středně těžké až těžké postižení pohybu (blokáda
páteře všemi směry, omezení hybnosti ramen na jednu čtvrtinu v e fyz. rozsahu) a zatížitelnosti
(není schopen zátěže horních končetin, zejména ramen). Sama posudková komise v Brně uvádí
na straně 2 v diagnostickém souhrnu, že na páteři i ramenních kloubech jsou prokázány
degenerativní změny. Revmatologická etiologie obtíží, která by léčitelná být mohla, byla
vyšetřením vyloučena. Posudková komise v Českých Budějovicích měla podle zadání soudu
vycházet výhradně z nálezu odborných lékařů z období od 18. 12. 2008 do 11. 6. 2009.
Srovnávací posudek, který nevychází nezávisle jen z lékařsk é dokumentace, nýbrž se opírá
o posudek lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení, zcela ztrácí smysl.
Stěžovatel dále namítal, že ani posudkový lékař okresní správy sociálního zabezpečení,
ani obě posudkové komise nevycházeli ze závěru nálezu neurologa z 5. 5. 2009. Neurologický
nález hovoří mimo jiné o spondylogenní cervikální myelopatii, což je změna oproti původnímu
nálezu neurologa z 18. 12. 2008, který vycházel z MRI vyšetření v roce 2006. Závěry z nálezu
neurologa z 5. 5. 2009 a v něm uvedená změna (zhoršení) jeho zdravotního stavu nejsou
hodnoceny vůbec. Soud nesprávně zhodnotil po právní stránce závěry posudkových komisí,
kde spondylogenní cervikální myelopatie, což je stav vyjadřující pok ročilost postižení páteře
již s tlakem na míchu, je zaměněna za jinou diagnózu označující lehčí formu nemoci.
Podle názoru stěžovatele by při úplném a objektivním zhodnocení nálezů odborných
lékařů, pokud jde odděleně o páteř, měl být pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti
hodnocen podle kapitoly XV, oddílu F, položky 2 písm. c) až d) přílohy č. 2 k vyhlášce
č. 284/1995 Sb. v platném znění, kde je míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
stanovena u písm. c) na 30 až 40 %, přičemž musí být přihlíženo i k povolání posuzovaného.
Stěžovatel dále namítal, že dominantním postižením je vyjma páteře u něho i postižení
obou ramenních kloubů s omezením zatížitelnosti a hybnosti ve stupni zjištěném odbor ným
ortopedem (postižení ramenních kloubů, pro které byl lékařkou preventivní péče vyřazen
z výkonu povolání potrubáře, trvá již od roku 2000). V této souvislosti poukázal na lékařské
zprávy odborného ortopeda ze dne 11. 6. 2009 s tím, že popsanému postižení odpovídá
podřazení pod položku kapitoly XV, oddílu D, položky 1 písm. c) uvedené přílohy, kde je míra
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovena na 40 – 50 %. Dovolával se tedy
nesprávné aplikace ustanovení §6 odst. 3 vyhl. č. 284/1995 S b.
Stěžovatel dále uvedl, že v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu soud
přezkoumává podle ustanovení §75 odst. 2 s. ř. s. napadené výroky rozhodnutí jen v mezích
žalobních bodů. Byl-li závazným podkladem přezkoumávaného rozhodnutí jiný úkon správního
orgánu, přezkoumá soud k žalobní námitce také jeho zákonnost, není-li jím sám vázán
a neumožňuje-li tento zákon žalobci napadnout takový úkon samostatnou žalobou ve správním
soudnictví. Tímto jiným úkonem je posudek lékaře OSSZ, který tvořil p odklad pro vydání
napadeného rozhodnutí. V přezkumném soudním řízení byl jeho zdravotní stav přezkoumán
posudkovou komisí, ta však není v přezkumném řízení oprávněna přezkoumávat posudek lékaře
okresní správy sociálního zabezpečení v jiném směru, než v mez ích žalobních bodů. Nelze proto
vyměnit posudek lékaře okresní správy sociálního zabezpečení v části, kde bylo navýšení
z důvodů uvedených v §6 odst. 4 vyhlášky již přiznáno, když toto žalobou nenapadl. Podle
názoru stěžovatele, bylo-li mu navýšení o 10 % odejmuto až v rámci přezkumného řízení
před soudem na podkladě přezkumu posudkové komise, jednalo se o nezákonný postup
a stěžovatel je prakticky zbaven možnosti podání opravného prostředku proti nepřiznání,
respektive odejmutí již jednou přiznaného navýšení.
Konstatoval, že posudková komise v Brně ve svém posudku ze dne 13. 10. 2009 uznala
25 % pokles snížení schopnosti soustavné výdělečné činnosti a již dříve (posudkovým lékařem
OSSZ) mu bylo přiznáno navýšení o 10 % podle ustanovení §6 odst. 4 vyhlášky. V součtu
by tedy činil pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti celkem 35 %, čímž by byla
překročena hranice pro přiznání částečného invalidního důchodu. Navrhoval, aby Nejvyšší
správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení se k podané kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek z hledisek uvedených v ustanovení
§109 odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též jen s. ř. s.), vázán rozsahem
a důvody uvedenými v kasační stížnosti.
Stěžovatel sice v kasační stížnosti výslovně neuvedl důvody podle §103 odst. 1 s. ř. s.,
avšak jeho námitky směřují proti posouzení zdravotního stavu posudkovými orgány. V řízení
o dávkách podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem vychází judikatura
Nejvyššího správního soudu z názoru, že nesprávné a neúplné posouzení zdravotního stavu
zakládá jinou vadu řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (shodně též rozsudek Nejvyššího
správního soudu sp. zn. 4 Ads 13/2003 ze dne 25. 9. 2003, publ. ve sbírce rozhodnutí NSS
pod č. 511/2005).
Podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla -li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
Z obsahu přiložené posudkové dokumentace bylo zjištěno, že stěžovatel podal dne
25. 2. 2009 žádost o plný invalidní důchod. Podle záznamu o jednání Okresní správy sociálního
zabezpečení v Třebíči ze dne 30. 4. 2009 bylo jednání odročeno na neurčito za účelem doručení
nových nálezů. Podle záznamu o jednání Okresní správy sociálního zabezpečení v Tř ebíči ze dne
18. 5. 2009 bylo pokračováno v odročeném jednání o žádosti stěžovatele o plný invalidní důchod.
V záznamu o jednání posudkový lékař vycházel ze sdělení MUDr. Š. ze dne 4. 4. 2009, z vyšetření
MR krční páteře ze dne 21. 4. 2009, ze zprávy MUDr. D. ze dne 25. 9. 2008, z očního vyšetření
ze dne 12. 9. 2008, z neurologického vyšetření ze dne 8. 12. 2008. Při jednání byl žalobce
přešetřen a poté bylo uzavřeno, že není plně ani částečně invalidní, neboť pokles schopnosti
soustavné výdělečné činnosti činil podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kapitoly XV,
oddílu F, položky 2a 10 % a byl zvýšen o 10 % podle §6 odst. 4 cit. vyhlášky, celkem na 20 %.
Nejednalo se o zdravotní postižení vymezené v příloze č. 3 a č. 4 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. Ve
spise se dále nachází zpráva o ambulantním v yšetření z Fakultní nemocnice v Brně – Bohunicích
ze dne 5. 5. 2009, která byla Okresní správě sociálního zabezpečení v Třebíči doručena dne 7. 5.
2009.
Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 8. 2 008, sp. zn. 6 Ads 70/2007
a ze spisu vedeného pod sp. zn. 4 Ads 62/2009 bylo zjištěno, že posudková dokumentace
stěžovatele je vedena od roku 2001. Stěžovatel žádal opakovaně o částečný invalidní důchod,
přičemž naposledy před nyní posuzovanou věcí podal žádost o tuto dávku dne 21. 3. 2006.
Rozhodnutím žalované ze dne 11. 9. 2006 byla jeho žádost zamítnuta a rozsudkem Krajského
soudu v Brně ze dne 8. 2. 2007, č. j. 22 Cad 213/2006 – 23, byla žaloba zamítnuta. Rozsudkem
Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 8. 2008, č. j. 6 Ads 70/2007 – 51, byl rozsudek krajského
soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, přičemž krajský soud byl zavázán k tomu,
aby vyžádal doplňující posudek od posudkové komise, v němž by se tato vyjádřila k námitkám
stěžovatele stran posouzení intenzity rozhodujících zdravotních postižení. Krajský soud poté
rozhodl rozsudkem ze dne 27. 11. 2008, č. j. 22 Cad 152/2008 – 73, jímž žalobu stěžovatele
zamítl a Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 13. 11. 2009, č. j. 4 Ads 62/2009 – 109, kasační
stížnost stěžovatele zamítl. V tomto řízení o částečný invalidní důchod bylo za rozhodující
zdravotní postižení stěžovatele v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu považováno
postižení ramen a pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl stanoven podle přílohy č. 2
k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kapitoly XV, oddílu D, položky 1a – jiná onemocnění měkké tkáně,
šlach, vazů, fascií, synoviální blány a burz – 15 %.
Předmětem přezkumného soudního řízení v posuzované věci bylo rozhodnutí žalovan é
ze dne 26. 5. 2009, jímž byla zamítnuta žádost o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek
ustanovení §38 zákona č. 155/1995 Sb. s odůvodněním, že stěžovatel nebyl plně invalidní,
neboť pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti činil pouze 20 %. Jedním z předpokladů
pro vznik nároku na plný invalidní důchod je existence plné invalidity pojištěnce ve smyslu §39
odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., v jeho znění ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Bylo tedy
třeba zjistit, zda stěžovatel ke dni 26. 5. 2 009 splňoval podmínky plné invalidity ve smyslu tohoto
ustanovení, tj. zda pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti u něho činil nejméně 66 %,
nebo zda u něho šlo o schopnost pro zdravotní postižení vykonávat soustavnou výdělečnou
činnost za zcela mimořádných podmínek. Je tedy třeba uvést , že v daném případě se jedná
o důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu závisí
především na jeho odborném lékařském posouzení. V přezkumném soudním řízení ve věcech
důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů podle §4 odst. 2
zákona č. 582/1991 Sb., v platném znění ke dni vydání napadeného rozhodnutí, Ministerstvo
práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise.
Posudkové komise MPSV jsou oprávněny nejen k celkovému přezkoumání zdravotního stavu
a dochované pracovní schopnosti občanů, ale též k posouzení poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti a k zaujetí posudkových závěrů o plné či částečné invaliditě, jejím vzniku,
trvání či zániku. Posudkové řízení je tedy specifická forma správní činnosti spočív ající
v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast
sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde tedy o postup posudkového orgánu, jehož
hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí
i znalosti z oboru posudkového lékařství. Nicméně i tyto posudky hodnotí soud jako každý jiný
důkaz podle zásad upravených v ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s., avšak takový posudek, který
splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi
rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím pro posouzení správnosti a zákonnosti
přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl
přesvědčivý i pro soud, který nemá a ani nemůže mít odborné lékařské znalosti, na nichž
posouzení invalidity plné či částečné závisí především.
Kromě výše uvedeného Nejvyšší správní soud k námitkám stěžovatele směřujícím proti
postupu posudkových orgánů a soudu uvádí, že organizační uspořád ání a postup orgánů státní
správy v sociálním zabezpečení upravuje zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení. Podle §81 odst. 1 tohoto zákona v jeho znění ke dni vydání rozhodnutí
žalované, řízení o přiznání dávky důchodového pojištění se zahajovalo na základě písemné
žádosti. Podle §8 odst. 1 poté zdravotní stav a pracovní schopnost občanů ve věcech sociálního
zabezpečení posuzovaly okresní správy sociálního zabezpečení při zjišťovacích a kontrolních
prohlídkách; za tím účelem svými lékaři posuzovaly m. j. plnou nebo částečnou invaliditu.
Okresní správy sociálního zabezpečení podle §6 odst. 4 písm. j) předkládaly podklady
pro rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o dávkách důchodového pojištění, přičemž
o těchto dávkách podle §5 písm. a) bod 1 rozhodovala Česká správa sociálního zabezpečení.
Z výše uvedeného plyne, že jediným podkladem pro rozhodnutí České správy sociálního
zabezpečení o žádosti stěžovatele o plný invalidní důchod byl záznam o jednání OSSZ v Třebí či
ze dne 18. 5. 2009.
V případě, kdy je rozhodnutí žalované České správy soc iálního zabezpečení týkající
se dávky podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem napadeno žalobou,
je povinností soudů rozhodujících ve správním soudnictví postupovat podle §4 odst. 2 zákona
č. 582/1991 Sb., což znamená povinnost soudů vyžádat posudek od posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí, který je za splnění shora uvedených podmínek důkazem
stěžejním pro posouzení nároku na dávku podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním
stavem. To ve svých důsledcích znamená, že soudy musí zkoumat úplnost, objektivnost
a přesvědčivost posudků posudkových komisí tak, aby mohly být způsobilým podkladem
pro přezkoumání zákonnosti rozhodnutí o dávce. Z toho plyne, že pokud dojde k tomu, že lékař
OSSZ posoudí zdravotní stav a pracovní schopnost žadatele o dávku odchylně od posudkových
závěrů posudkových komisí, musí soud dbát na to, aby posudk ové komise svoje závěry úplně
a přesvědčivě odůvodnily a vysvětlily, v čem nesh ledávají postup lékaře OSSZ správný. Z těchto
důvodů, kdy posudek posudkové komise Ministerstva práce a soc iálních věci je pro řízení
před soudy rozhodujícími ve správním soudnictví důkazem stěžejním, není soud oprávněn
například zrušit rozhodnutí žalované proto, že vycházela ze záznamu o jednání OSSZ, který
posoudil zdravotní stav a pracovní schopnost žadatele o dávku jinak, než posudková komise.
Proto v řízení o dávkách důchodového pojištění podmíněných dlouhodobě nepříznivým
zdravotním stavem nepřichází v úvahu kasační důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. b), ale pouze
důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., jak bylo výše uvedeno.
Nicméně stěžovateli lze zcela přisvědčit v námitce, že lékař Okresní správy sociálního
zabezpečení v Třebíči postupoval v rozporu s ustanovením §8 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb.
v jeho znění do 30. 6. 2009, podle něhož při posuzování plné invalidity a částečné invalidity podle
odst. 1 musí okresní správy sociálního zabezpečení vycházet z lékařských zpráv a posudků
vypracovaných odbornými lékaři o zdravotním stavu občanů. Napadené ustanovení bylo
zákonem č. 479/2008 Sb. poněkud modifikováno, a to od 1. 7. 2009, v době řízení před okresní
správou sociálního zabezpečení však platilo ve shora uvedené podobě. Nesprávnost postupu
lékaře okresní správy sociálního zabezpečení vystupuje do popředí tím spíše, že lékař nejprve dne
30. 4. 2009 jednání odročil za účelem vyčkání nových nálezů, a poté dne 18. 5. 2009, kdy mu bylo
již dne 7. 5. 2009 doručeno vyšetření stěžovatele ze dne 5. 5. 2009, z tohoto vyšetření v záznamu
o jednání nevycházel.
Postup lékaře okresní správy sociálního zabezpečení není sám o sobě způsobilý vyvolat
úvahy o nezákonnosti rozhodnutí žalované, právě pro specifikum řízení o dávkách důchodového
pojištění podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem podle zák. č. 582/1991 Sb.,
z jehož §4 odst. 2 vyplývá povinnost soudů vyžádat posudek od posudkové komise MPSV s tím,
že judikatura dovodila, že takový posudek splňující shora uvedené náležitosti, je pro přezkumné
soudní řízení důkazem stěžejním.
Zbývá tedy posoudit, jak obstojí posudky posudkových komisí z hlediska na ně kladených
požadavků. Především nutno poukázat na to, že vše nasvědčuje tomu, že Okresní správa
sociálního zabezpečení v Třebíči, posudkové komise ani krajský soud neměly k dispozici úplnou
posudkovou dokumentaci. Zdejší soud tuto skutečnost dovozuje z toho, že krajským soudem
byla spolu se soudním spisem předložena pouze posudková dokumentace vztahující se k žádosti
o plný invalidní důchod ze dne 25. 2. 2009; dále ze spisu Nejvyššího správního soudu vedeného
pod sp. zn. 4 Ads 62/2009 bylo zjištěno, že správní spis byl společně se soudním spisem
předložen dne 22. 4. 2009 a poté vrácen krajskému soudu dne 10. 12. 2009; dále z toho,
že ani jeden z posudků posudkových komisí se nezmiňuje o posudkových řízeních o předchozích
stěžovatelových žádostech, ačkoliv je najisto postaveno, že posudková dokumentace je vedena
od roku 2001 (viz rozsudek NSS ze dne 20. 8. 2008, č. j. 6 Ads 70/2007 – 51). Ani tato
skutečnost by nemusela být způsobilá pro úvahu o neúplnosti posudků, neboť v nyní předložené
posudkové dokumentaci se nachází posudek posudkové komise MPSV v Brně ze dne 18. 1. 2007
a 6. 11. 2008, a oba posudky posudkových komisí konstatují, z jakých lékařských vyšetření
a zpráv při zpracování posudku vycházely.
Stěžovatel však především brojí proti tomu, že intenzita a rozsah zdravotních postižení
uvedené v obou posudcích neodpovídají intenzitě těchto zd ravotních postižení popsaných
v odborných lékařských nálezech a namítá, že rozhodující zdravotní postižení v dlouhodobě
nepříznivém zdravotním stavu nebylo určeno objektivně.
Nejvyšší správní soud již opakovaně konstatoval, že určení rozhodujícího zdravotního
postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu a jeho podřazení pod příslušnou kapitolu
přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. podle §6 odst. 3 této vyhlášky, je zcela nepochybně otázkou
spadající do oblasti posudkového hodnocení posudkových orgánů. Taková posudková činnost
jistě předpokládá předchozí objektivní posouzení intenzity jednotlivých zdravotních postižení
tvořících dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav tak, aby mohlo být určeno zdravotní postižení
rozhodující.
V posudku posudkové komise v Brně ze dne 18. 1. 2007, který byl vyžádán pro předchozí
soudní řízení o stěžovatelově žádosti o částečný invalidní důchod, byl diagnostický souhrn
stanoven
takto:oboustranná omartróza, syndrom manžety rotátoru, stav po adhezivní kapsulitidě
oboustranný, vertebrogenní algický víceetážový syndrom při spondylartróze, spondylóze,
sek. spinální stenóze v etáži C 5/6, klinicky i EMG vyš. verifik. chronická radikulopatie C8 vlevo,
oboustranně příčné plochonoží, hypertenzní nemoc II. stupně s angiopatií sítnice kontrolovaná
trojkombinací antihypertenziv. Dyslipidémie. Steatoza jaterní. Podezření na poruchu glukózové
tolerance. Depresivní syndrom. Stav po tansilektomii v roce 2001 pro chronickou tonsilitid u
s recidiv. paratonsil, abscesy.
Za rozhodující zdravotní postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu bylo
tehdy považováno postižení ramen a pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl
stanoven podle kapitoly XV, oddílu D, položky 1 písm. a) na 15 %. V doplňujícím posudku téže
komise ze dne 6. 11. 2008, který byl vyžádán na pokyn Nejvyššího správního soudu, bylo
konstatováno mimo jiné, že zařazení zdravotního postižení posuzovaného do kapitoly XV,
oddílu F, položky 2 nebo 4 posudková komise neprovedla, protože onemocnění páteře nebylo
hodnoceno jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pro tam
popsaný funkční nález, který uvádí, že omezení hybnosti C úseku p áteře je zcela lehkého stupně
a EMG vyšetření ze dne 13. 6. 2006 neprokázalo neuropatii. Ostatní úseky páteře byly
bez popisovaného postižení, což potvrzuje neurologické vyšetření.
Z obsahu posudků obou posudkových komisí v nyní posuzované věci plyne, že zdravotní
postižení ramen nevymizelo, naopak se objevuje na druhém místě v diagnostickém souhrnu. Jeho
intenzita a rozsah však blíže hodnoceny nebyly. Stěžovatel se v této souvislosti dovolává nálezu
ze dne 11. 6. 2009 a žádá, aby rozhodujícím zdravotním postižením bylo právě toto zdravotní
postižení s tím, že pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti by měl být posouzen podle
kapitoly XV, oddílu D, položky 1c, kde je procentní rozmezí 40 až 50 %, přičemž celkem
vylučuje možnost podřazení pod položku 1a téže kapitoly a oddílu. Na uvedené námitky však
dosud nebylo reagováno.
V dalším řízení proto bude třeba, aby rozsah a intenzita tohoto zdravotníh o postižení byly
blíže specifikovány, a to se zřetelem k nálezům ze dne 11. 6. 2009. Posudková komise v Českých
Budějovicích sice v posudku uvádí, že jde o nálezy vydané po datu napadeného rozhodnutí, avšak
tato skutečnost nemůže mít žádný vliv na posouzen í tohoto postižení, a to zvláště proto,
že uvedené zdravotní postižení bylo v předchozím řízení o částečný invalidní důchod
považováno za rozhodující, a charakter tohoto postižení dovoluje uzavřít, že stav zjištěný
necelých dvacet dnů po vydání napadeného rozhodnutí byl shodný se stavem, který tu byl
při vydání tohoto rozhodnutí, a to v situaci, kdy jiné odborné lékařské nálezy ve vztahu k tomuto
onemocnění ve spise nejsou.
Stěžovatel se již v podané žalobě dovolával toho, že je sporné, které z jeho zdra votních
postižení je hlavní příčinou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, u jednání krajského
soudu dne 18. 1. 2010 vyslovil přesvědčení, že měl být jeho zdravotní stav posouzen podle
kapitoly XV, oddílu D, položky 1 písm. c), nejméně však písm . b) s odvoláním na ortopedický
nález ze dne 11. 6. 2006, a totéž namítá v kasační stížnosti. Formulace posudkových závěrů obou
posudků však nedává možnost na tuto námitku odpovědět, případně ji vyvrátit. Posudky obou
posudkových komisí tedy nelze považovat za úplné a přesvědčivé, neboť se k žalobní námitce
stěžovatele vůbec nevyjádřily.
Posudky obou posudkových komisí na rozdíl od předchozího řízení o částečný invalidní
důchod, vyjádřily posudkový závěr, že určující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdrav otního
stavu je onemocnění páteře. Ve vztahu k tomuto zdravotnímu po stižení stěžovatel rovněž
již v žalobě namítal, že při posouzení jeho rozsahu a intenzity se nevycházelo ze zprávy ze dne
5. 5. 2009. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že tato lékařská z práva je založena v posudkové
dokumentaci a posudkové komise ji v posudcích citovaly, ovšem je otázka, zda z ní skutečně
vycházely. Posudková komise v Brně uvedla, že není možné páteřní postižení hodnotit podle
písmen c), d) nebo e) kapitoly XV, oddílu F, položky 2, protože klinické nálezy nedokumentují
závažnost funkčních poruch pod těmito písmeny uvedenou. Posudková komise v Českých
Budějovicích mimo jiné uvedla, že pokud se týká toho, proč neb yl zdravotní stav hodnocen
jako středně těžký až těžký, když je v některých lékařských nálezech tak popsán, tak nutno
konstatovat, že se to netýká všech dostupných nálezů, zvláště pak ne zdravotního stavu
zjišťovaného lékařem OSSZ.
S tímto závěrem nelze vystačit, neboť lékař OSSZ nevycházel ze zprávy ze dne 5. 5. 2009,
ačkoliv jednání odročil za účelem jejího zajištění, a zdravotní stav stěžovatele je třeba posoudit
v rozsahu zjištěném i odbornými nálezy ze dne 11. 6. 2009, jak bylo popsáno výše.
Zpráva o ambulantním vyšetření ze dne 5. 5. 2009 ve svém závěru u vádí, že jde
m. j. o „spondylogenní cervikální myelopatii ....“, přičemž stěžovatel uvádí, že tento latinský název
pro stádium nemoci s kompresí míchy chybí ve všech posudcích.
Se stěžovatelem lze souhlasit v tom, že tato část „zá věru“ lékařské zprávy ze dne
5. 5. 2009 není uvedena ani v jednom z posudků posudkových komisí. Nejvyšší správní soud,
ostatně ani krajský soud však není schopen posoudit, zda to, že závěr o spondylogenní cervikální
myelopatii, který v posudcích není obsažen, znamená, že z něho posudkové komise přesto
vycházely, či nikoliv.
Rozhodující ale je, že posudkové komise budou muset zhodnotit podrobněji rozsah
a intenzitu páteřního zdravotního postižení, a to již z toho důvodu, že v předchozím řízení
o částečný invalidní důchod bylo páteřní onemocnění kvalifikováno jako postižení zcela lehkého
stupně, zatímco v nynějším řízení je toto zdravotní postižení považováno za určující
v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu.
Stěžovatel se však mýlí v tom, pokud se domnívá, že zvýšení pokle su schopnosti
soustavné výdělečné činnosti podle §6 odst. 4 vyhl. č. 284/1995 Sb. učiněné lékařem okresní
správy sociálního zabezpečení bylo posudkovými komisemi nezákonně odňato. Lékař okresní
správy sociálního zabezpečení a posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí jsou
svébytnými samostatnými posudkovými orgány, které posuzují zdravotní stav a dochovanou
pracovní schopnost pojištěnců nezávisle a v posudkových závěrech se mohou lišit. Je ovšem
třeba, aby posudkové komise MPSV, jejichž posudky jsou v přezkumném soudním řízení
stěžejními důkazy, svůj odlišný posudkový závěr, případně nesprávný postup lékaře OSSZ
vysvětlily a odůvodnily.
Lze tedy shrnout, že přestože krajský soud vyvinul maximální úsilí pro to, aby zdravotní
stav a dochovaná pracovní schopnost stěžovatele byly řádně posouzeny, zůstaly námitky
stěžovatele směřující proti posouzení rozsahu a intenzity zdravot ních postižení ramen a páteře
a proti určení rozhodujícího zdravotního postižení uplatněné již v žalobě nezodpovězeny,
přičemž takové námitky není oprávněn posoudit ani Nejvyšší správní soud pro nedostatek
odborných lékařských znalostí.
Nejvyšší správní soud považuje kasační stížnost za důvodnou, a proto napadený rozsudek
zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.).
V dalším řízení vyžádá krajský soud doplňující posud ek od obou posudkových komisí
s tím, že předpokladem pro vydání doplňujících posudků bude úplná posudková dokumentace
stěžovatele vedená od roku 2001. V doplňujících posudcíc h se posudkové komise budou muset
zabývat rozsahem a intenzitou zdravotního postižení páteře a ramen, a to se zřetelem k lékařským
nálezům ze dne 5. 5. 2009 a 11. 6. 2009. Po tomto posouzení by měly vysvětlit, z jakých důvodů
není rozhodujícím postižením v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu postižení ramen,
které bylo rozhodujícím v předchozím řízení o částečný invalidní důchod a z jakých důvodů nelze
pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti pro toto onemocnění posoudit podle kapitoly
XV, oddílu D, položka 1 písm. b) nebo c) výše uvedené přílohy. Z hlediska zdravotního postižení
páteře posudkové komise vysvětlí, zda při posuzování intenzity tohoto postižení vycházely
ze závěrů lékařské zprávy ze dne 5. 5. 2009, konkrétně z toho, že se u stěžovatel e mimo jiné jedná
o spondylogenní cervikální myelopatii, a podrobněji odůvodní, proč zdravotní postižení páteře
nelze podřadit pod kapitolu XV, oddílu F, položky 2 písm. c), případně d) uvedené přílohy.
Z toho vyplyne závěr o tom, které zdravotní postižení stěžovatele je rozhodujícím zdravotním
postižením v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu. Ať již posudkové komise setrvají
na svých dosavadních posudkových závěrech, či nikoliv, bude tře ba, aby se současně vyjádřily
k tomu, proč se zřetelem k tomu zdravotnímu postižení, které nebude určujícím v dlouhodobě
nepříznivém zdravotním stavu, případně se zřetelem k dalším zdravotním postižením uvedeným
v diagnostickém souhrnu, nelze pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti zvýšit podle §6
odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb.
V novém rozhodnutí o věci rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o této
kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. srpna 2010
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu