ECLI:CZ:NSS:2010:4.ADS.4.2010:50
sp. zn. 4 Ads 4/2010 - 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: A. O., zast.
JUDr. Helenou Hájkovou, advokátkou, se sídlem Masarykova 37, Brno, proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 9. 2009, č. j. 20 Cad 42/2009 – 26,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 9. 2009, č. j. 20 Cad 42/2009 – 26, s e
zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 23. 3. 2009, č. X, zamítla Česká správa sociálního zabezpečení
žádost žalobkyně o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek §38 zákona č. 155/1995 Sb.,
o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“),
s odůvodněním, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Bruntále ze dne 30.
1. 2009 není plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 45 %.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu, v níž uvedla, že po infarktu v roce
2005 pobírala částečný invalidní důchod, neboť měla značné zdravotní obtíže. Problémy
se srdcem má stále, a proto dochází na léčení k MUDr. P. Má i další zdravotní obtíže. Namítala,
že je rozpor mezi dokumentací a zprávami její ošetřující lékařky MUDr. P., ke které dojíždí a
která ji pravidelně vyšetřuje. Ve své zprávě její ošetřující lékařka řadí její obtíže do kategorie
NYHA III, což vůbec neodpovídá míře poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti pouze
o 45 %, jak je tvrzeno v napadeném rozhodnutí. Požádala proto, aby byl její zdravotní stav
přezkoumán. Kromě problémů se srdcem trpí také souvisejícími komplikacemi – závratěmi,
bolestí hlavy, dušností; bere velké množství léků. Vůbec není schopna práce, často cítí velkou
únavu a má bušení srdce. Její zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. 9. 2009, č. j. 20 Cad 42/2009 – 26,
žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Ve svém rozhodnutí vycházel z posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Bruntále
ze dne 30. 1. 2009, z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR,
pracoviště v Ostravě (dále jen „posudková komise“) ze dne 16. 7. 2009 a z lékařských nálezů
kardiologické ambulance MUDr. I. P. ze dne 20. 2. 2008 a ze dne 29. 12. 2008. Za stěžejní důkaz
považoval soud odborný lékařský posudek posudkové komise. Z posudku posudkové komise
soud zjistil, že k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí byla rozhodující příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně chronická ischemická choroba srdeční se stavem po
non Q IM přední stěny a septa v únoru 2000, stavem po prosté angioplastice přední
mezikomorové tepny v září 2001 s reziduální systolickou dysfunkcí levé komory s EF 50 %
uvedená v příloze č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., v platném znění, kapitola IX., oddíl A, položka
8 písm. b) (rozpětí 30 – 45 %) o 45 % i s ohledem na další chorobné stavy. Posudková komise
nehodnotila zdravotní postižení podle položky 8 písm. c) ani d) uvedené vyhlášky, protože nebyly
zjištěny příznaky tato písmena charakterizující. Pro přesvědčivost a úplnost tohoto posudku soud
neprováděl další dokazování ve směru zjištění míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti a závěr posudku pro své rozhodnutí převzal i přes námitky žalobkyně. Soud považoval
hodnocení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobkyně podle přílohy č. 2
k vyhlášce č. 284/1995 Sb., v platném znění, kapitola IX., oddíl A, položka 8 písm. b) za
přesvědčivé, neboť tato položka je určena pro stavy po srdečních operacích s poklesem výkonu
při obvyklém zatížení. Uvedená položka udává možný pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti v míře 30 – 45 % a posudková komise hodnotila v horní hranici 45 %. Soud nepřisvědčil
námitce žalobkyně, že podle nálezu MUDr. P. ze dne 29. 12. 2008 se u ní jedná o srdeční
postižení se stupněm NYHA III, neboť je pro hodnocení podle přílohy č. 2 k vyhlášce č.
284/1995 Sb., kapitola IX., oddíl A, položka 8 písm. b) podle NYHA II mimo jiné i hodnota EF
LK v rozmezí 40 – 50%. Pro hodnocení podle NYHA III [písm c) položky 8 zmíněné vyhlášky]
je hodnota EF LK 30 – 40 %. Jestliže posudková komise i při znalosti lékařského nálezu z 29. 12.
2008 postižení žalobkyně hodnotila podle NYHA II, soud s ohledem na uvedené neměl důvod
tento závěr zpochybnit. Rovněž soud nepřisvědčil tvrzení žalobkyně, že pro hodnocení
NYHA III je dán pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti v míře 50- 70 %. Tato míra
poklesu je totiž při hodnocení podle kapitoly IX, oddílu A, položky 1, nikoliv položky 8 vyhlášky
č. 284/1995 Sb. Položka 1 je pro chlopenní vady, ischemickou chorobu srdeční a kardiomyopatii,
přičemž žalobkyně byla hodnocena podle položky 8 – stavy po operacích srdečních s ohledem
na stav po angioplastice přední mezikomorové tepny. Krajský soud konstatoval, že nebyl zjištěn
pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 % a nebylo ani zjištěno zdravotní
postižení, jež by žalobkyni značně ztěžovalo obecné životní podmínky, a nelze tak žalobkyni
k datu 23. 3. 2009 považovat za plně invalidní. Žalobu proto podle §78 odst. 7 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl
jako nedůvodnou.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Uvedla, že krajskému soudu předložila
lékařský posudek MUDr. P. ze dne 29. 12. 2008, ve kterém je konstatováno postižení se stupněm
NYHA III. V tomto směru si lékařský posudek její ošetřující lékařky a posudek posudkové
komise odporují, a je tedy nutné zodpovědět otázku, zda lze zdravotní stav jednoznačně
konstatovat v případě, že se názory na stupeň srdečního postižení liší. Považovala postup
krajského soudu za nezákonný, pokud důvodnostem námitek, jež odkazovaly na obsah
lékařského posudku MUDr. P., nepřisvědčil a neprováděl v tomto směru žádné dokazování.
Namítala, že pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti je tak závažný, že s ohledem na
lékařský posudek MUDr. P. a také na její tvrzení nelze konstatovat, že se jedná pouze o srdeční
postižení NYHA II. S odkazem na shora uvedené tak navrhla důkaz znaleckým posudkem
soudního znalce.
Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaná uvedla, že nemá připomínek k rozsudku
krajského soudu, protože se v předmětné věci jedná o dávku podmíněnou dlouhodobě
nepříznivým zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí žalované závislé především
na odborném lékařském posouzení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek z hledisek uvedených v §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody obsaženými v kasační stížnosti. Z obsahu kasační
stížnosti plyne, že ji stěžovatelka podává z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení
spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel,
nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené
rozhodnutí správního orgánu zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost
rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Byť stěžovatelka výslovně v kasační stížnosti neoznačila důvod uvedený v §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s., lze z jejího obsahu dovodit, že se tohoto důvodu též dovolává, neboť namítá
nesprávné posouzení svého zdravotního stavu posudkovými orgány, které se v řízení o dávkách
důchodového pojištění podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem považuje
podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 – 54, publ. č. 511/2005 Sb. NSS, dostupný
na www.nssoud.cz) za jinou vadu řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., k níž soud přihlíží
(za použití §109 odst. 3 s. ř. s.) z úřední povinnosti – v tomto směru není vázán důvody kasační
stížnosti.
Kasační stížnost je důvodná.
Z obsahu posudkového spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že je vedena od roku 2001.
Podle záznamu o jednání posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Bruntále
ze dne 10. 8. 2001 probíhalo řízení o přechodu z pracovní neschopnosti do invalidity.
Stěžovatelka v té době byla od 14. 3. 2001 v pracovní neschopnosti. Pokles schopnosti soustavné
výdělečné činnosti byl stanoven podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kapitoly IX, oddílu
A, položky 1, písm. d – 70 % a bylo uzavřeno, že stěžovatelka je od 27. 6. 2001 plně invalidní
podle §39 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. pro stav po infarktu myokardu se zhoršující
se funkční zdatností a neukončenou léčbu. Následnou kontrolou plné invalidity ze dne 2. 8. 2002
byla i nadále uznána plně invalidní při stavu po infarktu myokardu s následnou operací
s přetrvávající nízkou funkční zdatností a poruchou kinetiky levé komory funkčně NYHA II.
Podle kontrolní prohlídky ze dne 1. 10. 2004 nebyla nadále plně invalidní, ale pouze částečně
invalidní vzhledem ke stabilizaci zdravotního stavu a zjištěnému zlepšení kardiologických funkcí
podle provedených vyšetření; míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti činila 45 %.
Následnou kontrolní prohlídkou z března 2008 byla nadále uznána částečně invalidní.
Podle záznamu o jednání posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení
v Bruntále ze dne 30.1.2009 probíhalo řízení o plný invalidní na základě žádosti stěžovatelky.
V posudkovém zhodnocení byla jako rozhodující příčina poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti uvedena ICHS se stavem po non Q IM (2000) s násl. angioplastikou (2001)
s přetrvávajícími obtížemi po zátěži, rezid. dysfunkcí LK (EF 50 %) a sníženou tolerancí zátěže
(dosaženo zátěže 1,1 W/kg – bez ischémie při zátěži, ukončeno z extrakardiálních důvodů
podle ergometrie) uvedenou v příloze č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb., kapitole IX., oddílu A, položce
8 písm. b), kde je stanoveno rozmezí 30 – 45 %. S přihlédnutím k současným dalším
komplikujícím onemocněním byl pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti hodnocen
na horní hranici daného rozmezí 45 %. Lékař OSSZ nehodnotil podle písm. c) a d),
neboť neodpovídá daným kritériím. Nato bylo vydáno přezkoumávané rozhodnutí.
Dosavadní judikatura soudů rozhodujících ve správním soudnictví vychází z toho,
že aby mohly být posudky posudkových komisí MPSV podkladem pro posouzení zákonnosti
rozhodnutí žalované o dávkách důchodového pojištění podmíněných dlouhodobě nepříznivým
zdravotním stavem, musejí splňovat všechny náležitosti tak, aby byly způsobilým skutkovým
základem pro posouzení zákonnosti takového rozhodnutí. Nejvyšší správní soud se od dosavadní
judikatury nehodlá odchýlit a k věci uvádí následující.
Předmětem přezkumného soudního řízení v posuzované věci bylo rozhodnutí České
správy sociálního zabezpečení ze dne 23. 3. 2009, č. X, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatelky o
plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek §38 zákona č. 155/1995 Sb. Jedním z
předpokladů vzniku nároku na plný invalidní důchod je existence plné invalidity pojištěnce ve
smyslu §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. Bylo tedy třeba zjistit, zda stěžovatelka ke dni 23. 3.
2009 splňovala podmínky plné invalidity ve smyslu tohoto ustanovení, tj. zda pokles schopnosti
soustavné výdělečné činnosti u ní činil nejméně 66 %, nebo zda u ní šlo o schopnost pro
zdravotní postižení vykonávat soustavnou výdělečnou činnost za zcela mimořádných podmínek.
Je nezbytné uvést, že v daném případě se jedná o důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým
zdravotním stavem a rozhodnutí soudu závisí především na jeho odborném lékařském
posouzení. V přezkumném soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní
stav a pracovní schopnost občanů podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., v platném znění,
Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové
komise. Posudkové komise jsou oprávněny nejen k celkovému přezkoumání zdravotního stavu a
dochované pracovní schopnosti občanů, ale též k posouzení poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti a k zaujetí posudkových závěrů o plné či částečné invaliditě, jejím vzniku,
trvání či zániku. Posudkové řízení je tedy specifická forma správní činnosti spočívající v
posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast
sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde tedy o postup posudkového orgánu, jehož
hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí i
znalosti z oboru posudkového lékařství. Nicméně i tyto posudky hodnotí soud jako každý jiný
důkaz podle zásad upravených v §77 odst. 2 s. ř. s., avšak takový posudek, který splňuje
požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími
skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím pro posouzení správnosti a zákonnosti
přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl
přesvědčivý i pro soud, který nemá a ani nemůže může mít odborné lékařské znalosti, na nichž
posouzení invalidity plné či částečné závisí především.
Z výše uvedeného je zřejmé, že přezkoumává-li krajský soud rozhodnutí o dávce
důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, je povinen
opatřit si v tomto řízení posudek posudkové komise, který vyhoví shora popsaným požadavkům
a bude sloužit jako rozhodující důkaz pro závěr o správnosti a zákonnosti žalobou napadeného
rozhodnutí. Shledá-li krajský soud posudek v jakémkoliv směru nedostatečným (neúplným,
nepřesvědčivým), musí se znovu obrátit na posudkovou komisi a vyžádat doplnění posudku.
Bez kompletního, jednoznačného a přesvědčivého posudku totiž soud - medicínské znalosti
nemaje - nemůže posoudit, zda je účastník řízení plně či částečně invalidní, a nemůže ani zrušit
rozhodnutí napadené žalobou z důvodu nedostatečně nebo nesprávně zjištěného stavu věci.
Krajský soud v projednávané věci proto nepochybil, když vycházel z posudku posudkové
komise ze dne 16. 7. 2009. Nejvyšší správní soud však nesdílí závěry Krajského soudu v Ostravě
o úplnosti a přesvědčivosti tohoto posudku, a to ve vztahu k rozsahu rozhodujícího zdravotního
postižení a následně k přesvědčivosti tam stanoveného poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti.
Krajský soud vycházel při posouzení zdravotního postižení stěžovatelky z posudku
posudkové komise ze dne 16. 7. 2009, která označila za rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu chronickou ischemickou chorobu srdeční se stavem
po non Q IM přední stěny a septa v únoru 2000, stav po prosté angioplastice přední
mezikomorové tepny v září 2001 s reziduální systolickou dysfunkcí levé komory s EF 50 %
uvedenou v příloze č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., v platném znění, kapitola IX., oddíl A,
položka 8 písm. b) (rozpětí 30 – 45 %) o 45 % i s ohledem na další chorobné stavy a dále
nezvyšovala podle §6 odst. 4 citované vyhlášky. Posudková komise nehodnotila zdravotní
postižení podle položky 8 písm. c) ani d) uvedené přílohy, protože nebyly zjištěny příznaky
tato písmena charakterizující. Pracovní rekomandaci stěžovatelky zhodnotila posudková komise
tak, že stěžovatelka byla schopna vykonávat lehčí práce v lehkém průmyslu nebo ve službách.
Nebyla schopna těžké práce, zvedání těžkých břemen, v riziku úrazu.
Jak vyplývá z posudku posudkové komise, ta hodnotila rozhodující zdravotní postižení
stěžovatelky podle položky 8 písm. b), oddílu A, kapitoly IX., uvedenou v příloze č. 2 k vyhlášce
č. 284/1995 Sb. Položka 8, oddíl A, kapitola IX, přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. - stavy
po srdečních operacích – je dále členěna: a) bez podstatného snížení výkonu při obvyklém
tělesném zatížení 10 - 15 (úplná korekce vady, dobrá funkce LK, EF vyšší než 50 %, bez omezení
předpokládaného výkonu, výkon při bicyklové ergometrii 2 W/kg a vyšší, více než 7 METs, VO2
max. více než 20 ml/kg/min, NYHA I), b) s poklesem výkonu při obvyklém tělesném zatížení 30
- 45 % (téměř úplná korekce vady, snížená funkce LK, EF 40 – 50 %, výkon při bicyklové
ergometrii 1 – 2 W/kg, 5 - 7 METs, VO2 max. 16 - 20 ml/kg/min, NYHA II), c) pokles výkonu
při středně těžkém zatížení 50 - 60 (částečná korekce vady, reziduální vada, těžší porucha funkce
LK, EF 30 - 40 %, výkon při bicyklové ergometrii 0,5 - 1,0 W/kg, 2 - 5 METs, VO2 max 10 - 15
ml/kg/min, NYHA III), d) pokles výkonu při lehké zátěži 70 - 80 % (pokročilá vada pozdě
indikovaná k operaci, vady, které nebylo možno uspokojivě korigovat, těžká porucha funkce LK,
EF nižší než 30 %, výkon při bicyklové ergometrii nižší než 0,5 W/kg, méně než 2 METs, VO2
max.méně než 10 ml/kg/min, NYHA IV).
Z posudkového hlediska pro uvedenou položku přílohy č. 2 k vyhlášce 284/1995 Sb.
vyplývá, že při posuzování stavu po revaskularizaci myokardu a PTCA je nutno vycházet
z hodnocení funkčního stavu, stanovení EF LK echokardiograficky, zátěžových testů,
s přihlédnutím ke klasifikaci NYHA nebo CCSC, k úplnosti revaskularizace a stupni dysfunkce
levé komory, popřípadě též Holterova monitorování. Současně je nutno zohlednit přítomnost
rizikových faktorů ICHS. Posudkově nepříznivým faktorem jsou známky reziduální ischemie
při zátěži, systolická dysfunkce LK. U posuzovaných po operační korekci srdečních vad
a revaskularizaci se doporučuje provést funkční zhodnocení s odstupem 3 - 6 měsíců po celkové
readaptaci a rehabilitaci. O příznivosti či nepříznivosti výsledku rozhoduje zejména typ srdeční
vady, stupeň korekce hemodynamické poruchy, přítomnost reziduální vady nebo vad
přidružených, stav funkce levé komory, přítomnost a stupeň plicní hypertenze.
Jak je patrno, klasifikace NYHA patří k hlavním hlediskům pro posuzování poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kapitoly
IX., oddílu A, položky 8.
Nejvyšší správní soud nejprve poukazuje na vyjádření stěžovatelky ze dne 19. 8. 2009,
tj. poté, co ji krajský soud doručil stejnopis posudku posudkové komise, v němž uplatňovala
obdobné výtky proti posouzení zdravotního stavu posudkovou komisí jako v kasační stížnosti.
Krajský soud však námitkám stěžovatelky nepřisvědčil, další dokazování neprováděl,
neboť i s ohledem na hodnotu ejekční frakce levé komory neshledal důvod závěry posudkové
komise zpochybnit. Nejvyšší správní soud se závěrem krajského soudu nesouhlasí a uvádí,
že aby krajský soud mohl posudek posudkové komise hodnotit jako stěžejní důkaz pro soudní
přezkum nároku na dávku podmíněnou dlouhodobým nepříznivým zdravotním stavem, je třeba,
aby bylo z posudku předně zřejmé, že zdravotní stav občana byl komplexně posouzen na základě
úplné zdravotní dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby tak nevznikly
pochybnosti o úplnosti a správnosti stanovené klinické diagnózy. Určení rozhodujícího
zdravotního postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu a jeho podřazení
pod příslušnou kapitolu přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., podle §6 odst. 3 této vyhlášky,
je totiž zcela nepochybně otázkou spadající do oblasti posudkového zhodnocení posudkových
orgánů. Jsou-li ovšem vzneseny námitky proti postupu posudkových orgánů ve vztahu
k podřazení určujícího zdravotního postižení, nemohou je soudy ve správním soudnictví
pro nedostatek odborných lékařských znalostí posoudit samy. Soudy však mají povinnost
zhodnotit, zda se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především
pak s těmi, které namítá účastník uplatňující nárok na dávku podmíněnou dlouhodobě
nepříznivým zdravotním stavem. Tak tomu ovšem v posuzované věci nebylo, neboť krajský soud
považoval posudek posudkové komise za výstižný, ačkoliv se tento posudek s námitkami
stěžovatelky prakticky vůbec nevypořádal.
Nejvyšší správní soud v posudku nepřehlédl, že posudková komise v posudku části
Diagnózy hodnotila srdeční postižení stěžovatelky dle hodnot EF LK a bicyklové ergometrie NYHA II.
Nejvyšší správní soud však nepovažuje posudek posudkové komise v tomto směru za úplný
a přesvědčivý. Zastává totiž názor, že v případě, kdy kardioložka stěžovatelky, k níž dochází
nejméně od roku 2001, v lékařské zprávě ze dne 29. 12. 2008 při znalosti hodnot vyšetření ejekční
frakce levé komory a hodnot vyšetření bicyklové ergometrie (které MUDr. P. sama prováděla a
které posudková komise převzala), určila srdeční postižení stupněm NYHA III, učinila tak
z důvodů dlouhodobé znalosti zdravotního stavu stěžovatelky a jejich obtíží. Nelze rovněž
pominout, že v rekapitulaci této lékařské zprávy posudková komise ani neuvedla, že by
kardioložka MUDr. P. hodnotila srdeční postižení stupněm NYHA III. Ze souhrnné zprávy
z vyšetření ze dne 20. 2. 2008 se navíc zjišťuje, že hodnota METs byla při tomto vyšetření 4.04 (v
posudku není tato hodnota vůbec uvedena), což odpovídá rozmezí hodnot uvedených v položce
8 písm. c) oddílu A, kapitoly IX, přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. Nadto je vhodné uvést,
že podle tohoto vyšetření (20. 2. 2008) byla hodnota ejekční frakce levé komory 63 %; zatímco
vyšetřením ze dne 29. 12. 2008 byla hodnota ejekční frakce levé komory stanovena již pouze na
50 %. Z toho vyplývá, že během 10 měsíců poklesla hodnota ejekční frakce levé komory o 13 %.
Za této situace se nejeví ani hraniční hodnota bicyklové ergometre (1,1 W/kg) z vyšetření ze
dne 20. 2. 2008, jež do posudku převzala posudková komise, jako zcela bez pochyb odpovídající
zdravotnímu stavu stěžovatelky ke dni 23. 3. 2009.
Nejvyšší správní soud si je vědom, že klasifikace NYHA je pouze jedním z hledisek
pro hodnocení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle přílohy č. 2 k vyhlášce
č. 284/1995 Sb., kapitoly IX., oddílu A, položky 8, přesto však zastává názor, že se posudková
komise měla řádně a přesvědčivě vypořádat s tím, z jakého důvodu hodnotila srdeční postižení
stupněm NYHA II, když v lékařské zprávě kardioložka MUDr. P. klasifikovala srdeční postižení
stěžovatelky stupněm NYHA III. Zdejší soud rovněž nepovažuje za dostatečné zhodnocení
zdravotní dokumentace posudkovou komisí za situace, kdy se zdravotní stav stěžovatelky podle
výsledků vyšetření ejekční frakce levé komory změnil. Posudková komise přesto převzala do
posudku výsledky vyšetření bicyklové ergometrie ze dne 20. 2. 2008, jehož výsledné hodnoty
vyvolávají pochybnosti o tom, zda plně odpovídaly zdravotnímu stavu stěžovatelky ke dni 23. 3.
2009.
Nejvyšší správní soud tedy nepovažuje posudek Posudkové komise MPSV, pracoviště
v Ostravě ze dne 16. 7. 2009 za úplný a přesvědčivý s tím, že tento posudek bude třeba v dalším
řízení doplnit.
Nejvyšší správní soud poznamenává k požadavku stěžovatelky na přibrání znalce,
že oprávněnost posouzení zdravotního stavu posudkovými komisemi podle §4 odst. 2
zák. č. 582/1991 Sb., dovodil Ústavní soud v nálezu I. ÚS 92/95. V uvedeném nálezu Ústavní
soud sice připustil možnost přibrání znalce, avšak pouze za účelem odstranění rozporů
či nejasností v posudkovém hodnocení. Tato situace ale v dané věci nenastala, neboť zatím
nebyla osvědčena úplnost a přesvědčivost posudkových závěrů posudkové komise ve vztahu
ke stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, a činnost posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí ČR tak nebyla plně vyčerpána.
Za výše uvedené situace, kdy vznikají pochybnosti o správnosti posouzení rozsahu
rozhodujícího zdravotního postižení stěžovatelky v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu,
nepovažuje Nejvyšší správní soud posudkové závěry obsažené v posudku o rozhodujícím
zdravotním postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu za zcela úplné a přesvědčivé.
Neúplné a nepřesvědčivé posouzení rozhodujícího zdravotního postižení v dlouhodobě
nepříznivém zdravotním stavu, jímž stěžovatelka trpěla ke dni vydání napadeného rozhodnutí,
tj. k datu 23. 3. 2009, považuje Nejvyšší správní soud za jinou vadu řízení, která mohla mít
za následek nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
k uvedenému dni a v jeho důsledku nesprávné posouzení zákonných podmínek plné invalidity
ve smyslu §39 odst. 1 a 2 zákona č. 155/1995 Sb., jako základního předpokladu pro posouzení
vzniku nároku na dávku důchodového pojištění, jíž se stěžovatelka dovolává, tj. plného
invalidního důchodu (shodně též rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 Ads 13/2003
ze dne 25. 9. 2003 publikován ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č. 511/2005 Sb. NSS).
Nejvyšší správní soud tak shledal podanou kasační stížnost na důvodnou ve smyslu §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s., a proto napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 9. 2009,
č. j. 20 Cad 42/2009 – 26, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř . s.).
V dalším řízení bude třeba, aby si krajský soud vyžádal od posudkové komise doplňující
posudek. V doplňujícím posudku posudková komise znovu posoudí rozsah a intenzitu
stěžovatelčina zdravotního postižení, jímž trpěla ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Setrvá-li
na dosavadních posudkových závěrech, bude muset vysvětlit, proč nehodnotila rozhodující
zdravotní postižení podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. kapitoly IX, oddílu A, položky 8
písm. c) v situaci, kdy podle lékařského nálezu MUDr. P. ze dne 29. 12. 2008 bylo hodnoceno
zdravotní postižení stěžovatelky stupněm NYHA III a ejekční frakce levé komory činila 50 %.
Teprve po doplnění posudku posudkové komise ve shora naznačeném směru, bude mít
krajský soud dostatečný skutkový základ pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí
žalované.
V novém rozhodnutí rozhodne Krajský soud v Ostravě také o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. března 2010
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu