ECLI:CZ:NSS:2010:4.ADS.97.2010:43
sp. zn. 4 Ads 97/2010 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: H. M.,
zast. JUDr. Taťánou Hyndrichovou, advokátkou, se sídlem Sušilova 8, Prostějov, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2010, č. j. 34 Ad 17/2010 – 20,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“) ze dne
9. 12. 2009, č. X, byla zamítnuta žádost žalobkyně o plný invalidní důchod pro nesplnění
podmínek ustanovení §38 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění s
odůvodněním, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) v
Prostějově ze dne 25. 11. 2009 není žalobkyně plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 45
% a nedosáhla tak nejméně 66 % požadovaných ustanovením §39 cit. zákona pro vznik plné
invalidity; žalobkyni nadále náleží dosud pobíraný částečný invalidní důchod.
Žalobkyně s tímto rozhodnutím nesouhlasila a v žalobě namítala, že lékařské zprávy
z průběhu roku 2009 dosvědčují, že její zdravotní stav není dobrý, neboť trpí degenerativním
onemocněním kloubním v pokročilém stadiu s chronickou zánětlivou irritací, výrazným
omezením pohyblivosti a nebyla jí doporučena fyzicky namáhavá práce, práce v chladu
a vynucené poloze. Lékař mimo jiné konstatoval, že je výrazně omezena v pohybu – může
se pohybovat pouze s holemi. Posudkový orgán při přezkoumání jejího zdravotního stavu měl
k dispozici jen zprávy 4 měsíce staré, aniž by si vyžádal aktuální nálezy od jejích ošetřujících
lékařů. Žalobkyně dovozovala, že „posudková komise“ se nezabývala jejím zdravotním stavem
řádně a navrhovala, aby přezkoumání těchto závěrů bylo provedeno posudkovou komisí
Ministerstva práce a sociálních věcí z jiného regionu, než tou, která její zdravotní stav posuzovala
v předchozím řízení. Žalobkyně navrhovala, aby soud po provedeném řízení napadené
rozhodnutí žalované pro nedostatečně zjištěný skutkový stav zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
Krajský soud v Brně neshledal žalobu důvodnou a proto ji rozsudkem ze dne 25. 5. 2010,
č. j. 34 Ad 17/2010 – 20, zamítl. Vycházel přitom především z posudku posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise nebo PK MPSV“) v Hradci
Králové ze dne 7. 5. 2010, kdy uvedená komise za účasti odborného lékaře ortopeda
a za přítomnosti žalobkyně vyhodnotila její zdravotní stav a pracovní schopnost na základě
obsáhlé zdravotní dokumentace nacházející se ve spisu OSSZ, praktické lékařky a na podkladě
přešetření žalobkyně při jednání v komisi. Zjistila takto, že rozhodujícím (invalidizujícím)
zdravotním postižením žalobkyně je artróza nosných kloubů zjištěná rentgenovým vyšetřením,
s občasnými zánětlivými projevy. V období zklidnění je hybnost těchto kloubů omezena lehce,
s dobrým funkčním nálezem. Jde zejména o coxartrózu obou kyčelních kloubů, gonartrózu obou
kolen III. stupně a artrózu hlezenních kloubů. Z neurologických nálezů vyplývá omezení krčního
a bederního úseku páteře bez projevu kořenového nebo míšního dráždění, což je posudkově
méně významné, stejně jako úžinový syndrom zápěstí, který se neprojevuje omezením jemné
motoriky rukou. Vedle toho byla u žalobkyně zjištěna snížená funkce štítné žlázy, která
je upravena léčbou a posudkově není významná. Posudková komise uzavřela, že u stěžovatelky
jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož hlavní příčinou je zdravotní postižení
podřaditelné pod kapitolu XV, oddíl A, položka 1, písm. b) (kam jsou zařazeny degenerativní
kloubní onemocnění, osteoarthrózy středně těžkého stupně s postižením jednoho až dvou
nosných kloubů s omezením pohybu v postižených kloubech o více než jednu čtvrtinu), přičemž
míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovila na horní hranici v položce
uvedeného rozpětí, tj. ve výši 35 %. Horní hranici zvolila vzhledem k stěžovatelkou dříve
vykonávaným pomocným dělnickým profesím. Využila §6 odst. 4 cit. vyhlášky a zvýšila
tuto hodnotu o 10 % pro ostatní posudkově méně významná zdravotní postižení. Posudková
komise uvedla, že při tomto zdravotním stavu může žalobkyně vykonávat lehčí práce sedavého
charakteru, není schopna těžké fyzické práce, spojené se zvedáním a přenášením těžkých břemen,
dlouhodobě práce ve vynucených a strnulých polohách a především dlouhodobé chůze a stání,
jakož i práce v předklonu, podřepu a v kleče. Konečnou procentní míru schopnosti soustavné
výdělečné činnosti stanovila na 45 %.
Krajský soud vzal posudek uvedené posudkové komise za podklad pro svá skutková
zjištění a právní posouzení věci a se závěry v něm uvedenými se ztotožnil.
Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu včas kasační
stížnost, v níž se dovolávala důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu
správního. Namítala, že jí byl napadeným rozhodnutím žalované neprávem odňat plný invalidní
důchod s odkazem na posudek Okresní správy sociálního zabezpečení v Prostějově ze dne
25. 11. 2009, podle něhož již není plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti jen o 45 %. Stěžovatelka
má za to, že závěry tohoto posudkového orgánu nejsou správné, neboť byly učiněny na základě
neúplně zjištěného zdravotního stavu. V žalobě uvedla, že od roku 1990 se léčí pro bolesti páteře,
zad a celkového pohybového ústrojí, které se projevovaly nejen bolestmi, ale i špatným viděním
a postupně docházelo k zablokování hybného systému. Plný invalidní důchod jí byl přiznán
30. 11. 1999. Posudková komise nevzala v úvahu veškerou lékařskou dokumentaci jejího
ortopeda MUDr. P. C. (T. 2, P.), včetně ortopedických snímků, lékařské zprávy neurologa
MUDr. L. G. (Nová nemocnice Prostějov), ošetřující lékařky MUDr. H. M. (Plumlov) a
nezabývala se vůbec nově zjištěnými nálezy na štítné žláze. Krajský soud zadal vypracování
znaleckého posudku posudkové komisi MPSV ČR se sídlem v Hradci Králové, přičemž tato
komise dospěla k závěru, že míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky
činí pouze 35 %. S tímto závěrem stěžovatelka nesouhlasila, a proto předložila tento posudek
svým ošetřujícím lékařům, kteří v návaznosti na něj zpracovali lékařské zprávy, které zaslala
soudu k jednání dne 25. 5. 2010. Tito lékaři zastávali a zastávají názor, že ku dni vydání
přezkoumávaného rozhodnutí (25. 11. 2009) trpěla stěžovatelka natolik závažným zdravotním
postižením, že nemohla být schopna soustavné výdělečné činnosti v daném rozsahu. Krajský
soud se však těmito zprávami nezabýval a žalobu zamítl. Obě posudkové komise, jejichž znalecké
posudky byly podkladem pro všechna rozhodnutí v této věci, se vůbec nezabývaly zjištěním, k
jaké změně došlo u stěžovatelky od doby, kdy jí byl přiznán plný invalidní důchod, zda došlo ke
zlepšení jejího zdravotního stavu, konkrétně v jakých nálezech lze pro takový závěr nalézt
podklad, či zda snad v době, kdy byl stěžovatelce přiznán plný invalidní důchod, byly míra
poklesu jejího zdravotního stavu nadhodnocena. Posudkové orgány zcela pominuly aktuální
zdravotní zprávy; jejich posouzení je tudíž neúplné a nepřesvědčivé. S ohledem na rozpor závěrů
znaleckých posudků s obsahem stěžovatelkou předložených lékařských nálezů, stěžovatelka
vyslovuje přesvědčení, že krajský soud měl ve věci zadat znalecký posudek z oboru lékařství,
který by náležitě vyhodnotil zdravotní stav a dochovanou pracovní schopnost stěžovatelky ke dni
vydání přezkoumávaného rozhodnutí. Navrhovaný posudek by měl určit dominantní zdravotní
postižení a měl by porovnat zdravotní stav stěžovatelky se stavem v době, kdy jí byl přiznán plný
invalidní důchod se zaměřením na zjištění, co je vlastně příčinou zvýšení pracovní schopnosti
stěžovatelky (v tomto směru stěžovatelka odkazuje na rozsudek NSS ze dne 16. 9. 2005, č. j. 4
Ads 11/2005 – 66 a ze dne 9. 2. 2005, č. j. 6 Ads 18/2003 – 203). Navrhuje, aby Nejvyšší správní
soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu
řízení a rozhodnutí.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla pouze, že se v daném případě jedná
o posouzení nároku na dávku důchodového pojištění, jejíž přiznání a výplata je podmíněna
existencí dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, jehož posouzení však žalované nepřísluší.
Žalovaná nemá výhrady k provedenému důkaznímu řízení ani k samotnému rozsudku krajského
soudu, jímž byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Navrhuje proto, aby kasační stížnost
stěžovatelky byla rovněž jako nedůvodná zamítnuta.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek z hledisek uvedených v ustanovení
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody uvedenými v kasační stížnosti a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Z textu kasační stížnosti je zřejmé, že se stěžovatelka dovolává výslovně důvodů
uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (nikoliv správního řádu).
Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížn ost podat z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Nesprávné posouzení právní otázky soudem spočívá v tom, že na správně zjištěný skutkový stav
je aplikován nesprávný právní názor, popřípadě je sice aplikován správný právní názor, ale tento
je nesprávně vyložen.
Podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu vady řízení
spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech
nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních
o řízeních před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost,
a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí
správního orgánu zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí
pro nesrozumitelnost.
Podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
Všechny stížnostní námitky stěžovatelky je možno podle jejich obsahu zahrnout mezi
důvod kasační stížnosti obsažený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Stěžovatelka v podstatě
nenamítala aplikaci nesprávného právního názoru či jeho nesprávného vyložení krajským soudem
(důvod uvedený pod písm. a) citovaného ustanovení), ani nevytýkala žalované procesní
pochybení, na něž především pamatuje písm. b) §103 odst. 1 s. ř. s. Všechny stížnostní námitky
stěžovatelky je podle jejich obsahu možno zahrnout mezi důvod kasační stížnosti obsažený
v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Stěžovatelka namítala, že krajský soud vyšel při svém rozhodování
z posudků posudkových orgánů, které byly podány na základě neúplně zjištěného zdravotního
stavu, čímž došlo k podhodnocení míry její schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Dále
vytýkala krajskému soudu, že neprovedl důkaz, který by mohl tento závěr zvrátit. Tímto
způsobem tedy stěžovatelka zpochybňovala závěr o objektivním a přesvědčivém posouzení
svého zdravotního stavu a pracovní schopnosti, který učinil krajský soud. V této souvislosti
je možné odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž neúplné a nepřesvědčivé
posouzení rozhodujícího zdravotního postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu,
jímž stěžovatelka trpěla ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí, je třeba považovat za vadu
řízení, která mohla mít za následek nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti stěžovatelky k uvedenému dni a v jeho důsledku nesprávné posouzení
zákonných podmínek plné invalidity ve smyslu §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění,
jako základního předpokladu pro posouzení dalšího trvání nároku na dávku důchodového
pojištění, jíž se stěžovatelka domáhá. Jde tedy o jinou vadu řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 – 54,
publ. pod č. 511/2005 Sb. NSS). Principiálně stěžovatelka namítá nedostatečně zjištěný skutkový
stav, z něhož krajský soud vycházel při právním posouzení dané věci.
V projednávané věci jde o nárok na dávku důchodového pojištění, jejíž přiznání
je podmíněno nepříznivým zdravotním stavem a je tudíž závislé především na odborném
lékařském posouzení. K takovému posouzení pro přezkumné řízení soudní jsou povolány podle
§4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném
znění, posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, a to nejen k celkovému posouzení
zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti pojištěnce, ale též k zaujetí posudkových
závěrů o invaliditě (částečné invaliditě), jejím vzniku, zániku či dalším trvání. Stěžejní význam
těchto posudků pro přezkumné řízení soudní klade důraz na úplnost a přesvědčivost jeho závěrů.
Posudek je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádá se všemi rozhodujícími
skutečnostmi, s pojištěncem udávanými potížemi a obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění
posudkových závěrů tak, aby byl přesvědčivý též pro soud, jenž nemaje dostatek odborných
medicínských znalostí, je na takové posouzení při svém rozhodnutí v podstatě odkázán.
Posudkové řízení je tedy specifická forma správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního
stavu pojištěnce a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení
a důchodového pojištění. Jde tedy o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem
je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí i znalosti z oboru
posudkového lékařství. Nicméně i tyto posudky hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad
upravených v §77 odst. 2 s. ř. s., avšak takový posudek, který splňuje požadavek úplnosti,
celistvosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá
zpravidla rozhodujícím pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí.
Předně musí být z posudku zřejmé, že zdravotní stav občana byl komplexně posouzen na základě
úplné zdravotní dokumentace i s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby tak nevznikly
pochybnosti o úplnosti a správnosti stanovené klinické diagnózy. Dále v něm musí být uvedeno,
v jakém rozsahu je důsledku rozhodujícího zdravotního postižení (samozřejmě za předpokladu,
že zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav), pracovní schopnost pojištěnce omezena,
tj v jakém rozsahu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti. Procentní míru tohoto
poklesu vyhodnotí pak posudková komise podle přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb. v platném
znění, postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku
zmíněné přílohy a současně objasní, proč v rámci zde stanoveného rozpětí určila míru poklesu
ve výši jí stanovené. Rovněž uvede, z jakého důvodu rozhodující zdravotní postižení nepodřadila
pod položku, u níž míra uvedeného poklesu je z hlediska nároku na dávku pro žadatele
příznivější. Konečně též uváží rozsah a závažnost případných dalších zdravotních postižení
(eventuelně jiných příčin) pro možné zvýšení základního bodového ohodnocení, řídíc se hledisky
upravenými v ustanovení §4 zmíněné již vyhlášky. V případě, že napadeným rozhodnutím
žalované je odnímána dávka dříve již přiznaná (což však není projednávaný případ), musí
posudková komise v posudku též vysvětlit, zda a v jakém směru došlo v mezidobí od přiznání
dávky ke zlepšení zdravotního stavu pojištěnce či k alespoň jeho posudkově významné stabilizaci,
eventuelně co jinak vedlo komisi k závěru, že již na něj nelze hledět jako na plně (či částečně)
invalidního (např. v případě předchozího posudkového omylu či nadhodnocení zdravotního
stavu). I takový závěr musí být však přesvědčivě zdůvodněn. V této souvislosti nutno zdůraznit,
že případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, jež způsobují jeho
nepřesvědčivost či neúplnost, nemůže soud nahradit vlastní úvahou, právě proto, že nemá
potřebné medicínské znalosti.
Krajský soud proto postupoval správně, když si pro posouzení zdravotního stavu
stěžovatelky ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí opatřil posudek Posudkové komise
MPSV v Hradci Králové. Nejvyšší správní soud předesílá, že s ohledem na námitky stěžovatelky
v kasační stížnosti pokládá za potřebné zrekapitulovat na tomto místě obsah lékařského spisu
stěžovatelky, vedeného u OSSZ v Prostějově, jakož i spisu soudního (včetně spisu Krajského
soudu v Brně sp. zn. 33 Cad 60/2009).
Stěžovatelka byla od roku 1995 poživatelkou částečného invalidního důchodu
pro progredující kloubní obtíže. Podle záznamu o jednání OSSZ v Prostějově ze dne 13. 1. 2000
trpěla nadále oboustrannou gonartrósou III. stupně, artrózou TC kloubů oboustranně
a chronickým algickým celopáteřním syndromem s omezením funkce maximálně v oblasti
bederní, přičemž dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav byl podřazen pod kapitolu XV, oddíl A,
položku 1, písm. c) přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb. v tehdy platném znění, s mírou poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rozsahu 70 %. Plně invalidní byla uznána
pro podstatný pokles pracovního potenciálu následkem těžkého funkčního postižení nosných
kloubů, který ve srovnání s dřívějšími klinickými nálezy progreduje. V procentním hodnocení
bylo zahrnuto i postižení funkce kloubů obou rukou revmatologické etiologie. Na základě tohoto
posudku jí byl přiznán plný invalidní důchod. Nadále plně invalidní byla uznána též posudkem
lékaře OSSZ v Prostějově ze dne 14. 2. 2006, přičemž v posudku se uvádí, že dle doložených
odborných nálezů se jedná o dlouhodobé zdravotní postižní, které postihuje závažně hybnost
velkých i malých kloubů, což značně omezuje pracovní potenciál – na trhu práce není zařaditelná.
Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav byl shledán jako odpovídající postižení uvedenému
v kapitole XV, oddílu A, pol. 1, písm. d) přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb. s mírou poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rozsahu 70 %. Stěžovatelka byla uznána neschopnou
fyzické zátěže, zvedání a nošení břemen, statické zátěže, práce ve výškách a nerovném terénu,
práce ve vynucené poloze, na směny, v mokru a chladu. Kontrolní lékařská prohlídka byla
nařízena na prosinec 2008. Zdravotní stav stěžovatelky byl posléze posouzen dne 18. 2. 2009
OSSZ v Prostějově se závěrem, že již není plně invalidní, ale pouze částečně invalidní. Na základě
lékařských nálezů ortopedických a neurologických lékařka OSSZ provedla zhodnocení,
že u posuzované jde nadále o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pro artrózu kyčelních kloubů
III. stupně, artrózu kolen III. stupně a artrózu hlezenních kloubů III. stupně oboustranně.
Při předchozím posouzení zdravotního stavu vroce 2005 byl tento nadhodnocen,
neboť zdravotní postižení neodpovídalo ani nebylo srovnatelné postižení uvedenému v kapitole
XV, oddíl A, pol. 1 písm. d) [dříve písm. c)] již zmíněné přílohy, neboť u stěžovatelky šlo
jen o středně těžké funkční postižení odpovídající kapitole XV, oddílu H, položce 46.2 písm. b)
přílohy č. 2 k výše uvedené vyhlášce s mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
v rozsahu 45 %. Pro zvýšení této hodnoty podle §6 téže vyhlášky nebyl shledán posudkový
důvod. Bylo uzavřeno, že stěžovatelka je neschopna práce spojené se zvedáním a přenášením
těžkých břemen, práce v chladu, práce ve vynucených polohách, jakož i práce ve výškách. Byla
uznána toliko částečně invalidní podle §44 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb. Na základě tohoto
posudku vydala žalovaná rozhodnutí ze dne 3. 3. 2009, č. X, jímž podle ustanovení §56 odst. 1
písm. a) zákona o důchodovém pojištění odňala stěžovatelce od 4. 4. 2009 plný invalidní důchod.
Stěžovatelka napadla toto rozhodnutí žalobou, která byla projednávána u Krajského soudu v
Brně pod sp. zn. 33 Cad 60/2009. Krajský soud vyžádal v tomto řízení posudek Posudkové
komise MPSV ČR s pracovištěm v Brně (ze dne 28. 7. 2009). Tato komise za účasti posudkového
lékaře a odborného ortopeda dospěla rovněž k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí
ze dne 3. 3. 2009 nebyla již stěžovatelka plně invalidní, ale byla pouze částečně invalidní podle §
44 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činil 45 %, přesahoval tudíž 33 %
potřebných pro částečnou invaliditu, nedosahoval však 66 % zákonem požadovaných pro
invaliditu plnou. Posudková komise v Brně vycházela přitom z obsáhlé zdravotní dokumentace,
zejména zprávy praktické lékařky MUDr. M. ze dne 4. 11. 2008, ortopedického nálezu MUDr. C.
ze dne 29. 10. 2008 a neurologického nálezu MUDr. G. ze dne 20. 10. 2008, jakož i
revmatologického nálezu MUDr. V. z 5. 5. 2009. Měla k dispozici též nález endokrinologický
MUDr. O. z 26. 5. 2009. Po zhodnocení lékařských nálezů a přešetření stěžovatelky v komisi
přítomným ortopedem uzavřela, že u stěžovatelky, která je zaučenou dělnicí s praxí převážně v
pohostinství, jde především o artrózu váhonosných kloubů, bolesti zad a nově i poruchu funkce
štítnice. Pro kloubní onemocnění byla v minulosti uznána plně invalidní pro stejné zdravotní
postižení. Rentgenologicky byla podchycena pokročilá artróza obou kolenních kloubů, vpravo
s dokumentovanými zánětlivými dekompenzacemi, ale s uspokojivým funkčním nálezem
v klidovém stadiu. Dále jde o artrózu kyčelních kloubů těžšího stupně vpravo s omezením
kloubních exkurzí pasivně o jednu čtvrtinu a o rentgenologicky prokázanou artrózu hlezenních
kloubů s lehčí poruchou funkce. Dokumentovaný rentgenologický nález nekoresponduje zcela
s prokázanou poruchou funkce kloubů, to znamená, že i při pokročilejším rentgenologickém
nálezu je rozsah kloubních funkcí váhonosných kloubů omezen méně významně.
Revmatologické vyšetření přitom neprokázalo přítomnosti zánětlivého onemocnění kloubní
soustavy, byly zjištěny pouze zánětlivé dekompenzace artrotických – degenerativních změn.
Uváděný syndrom karpálního tunelu nevedl k postižení motoriky horních končetin. Po stránce
páteřní jde o poruchu dynamiky krčního a bederního úseku, bez známek dráždění nervových
struktur a bez výpadové neurologické symptomatologie na končetinách. Toto postižení bylo
vyhodnoceno jako lehká funkční porucha páteře. Při endokrinologickém vyšetření byla zjištěna
porucha funkce štítné žlázy, při normálním objektivním nálezu a bez druhotných projevů
a orgánových poruch. Byla zavedena odpovídající substituční léčba. Komise uvedla, že obezita
akceleruje kloubní degenerativní změny, celkovou výkonnost organismu však samostatně zatím
neovlivňuje a nebyl zatím učiněn kvalitní léčebný pokus o redukci tělesné hmotnosti. Učinila
závěr, že míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti je hodnotitelná podle kapitoly
XV (podpůrný a pohybový aparát), oddílu A (degenerativní kloubní onemocnění, osteoarthrózy),
položky 1 písm. b) (kam jsou zařazeny osteoartrózy se středně těžkým postižením jednoho
až dvou nosných kloubů s funkčním omezením pohybu v postižených kloubech o více než jednu
čtvrtinu s mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rozpětí 20 – 35 %), přičemž
volila horní hranici tohoto rozpětí, tj. 35 %, kterou se zřetelem k předchozí vykonávané
výdělečné činnosti a souběhu více zdravotních postižení zvýšila o celých 10 % na konečných
45 %. Uvedla, že použila k hodnocení jinou položku než lékařka posuzující stav pro Okresní
správu sociálního zabezpečení v Prostějově, a to vzhledem k tomu, že nejde o artrotické postižení
pouze kyčelních kloubů, ale i kolenních a hlezenních, jejichž postižení způsobovalo dlouhodobě
větší subjektivní potíže než artróza kyčelních kloubů. Jinak je ale hodnocení shodné,
jak co do procentní míry, tak i stupně invalidity. U stěžovatelky se nejedná o žádné z postižení
uvedených v příloze č. 3 a č. 4 vyhlášky, stav není funkčním dopadem a důsledky srovnatelný
s postiženími v příloze č. 4. Posudková komise dovodila závěr, že v minulosti byl zdravotní stav
opakovaně posudkově nadhodnocen, protože funkční porucha dokumentovaná v kolenních
i hlezenních kloubech nebyla těžkého stupně. S uvedeným zdravotním postižením nebyla
stěžovatelka schopna vykonávat těžší fyzické práce, práce spojené s nutností delší chůze nebo
stání a nutností přenášení břemen. Byla schopna vykonávat lehkou práci sedavého charakteru,
například dílenské práce, dále jako obsluha zařízení, v kontrole výroby apod. Byla schopna
zaučení na vyhovující vhodnou práci.
Stěžovatelka po seznámení s uvedeným posudkem vzala přípisem ze dne 4. 9. 2009
žalobu výslovně zpět s ohledem na obsah a závěr posouzení. Krajský soud v Brně poté
usnesením ze dne 7. 9. 2009, č. j. 33 Cad 60/2009 – 28, řízení na základě zpětvzetí učiněného
stěžovatelkou zastavil. Usnesení nabylo právní moci dne 16. 9. 2009.
Stěžovatelka poté znovu dne 29. 10. 2009 požádala o přiznání plného invalidního
důchodu, přičemž posudkem lékaře OSSZ v Prostějově ze dne 25. 11. 2009 nebyla uznána plně
invalidní, ale nadále pouze částečně invalidní podle §44 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění.
Lékařka OSSZ – vzdor závěru posudkové komise MPSV v Brně ze dne 28. 7. 2009 – vyhodnotila
míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti opět podle kapitoly XV, odd. H
(kam je zařazeno postižení končetin), položky 46.2 písm. b) (kam je zařazeno omezení pohybů
kyčelních kloubů středního stupně oboustranně) s tím, že procentní míra činí horní hranici
v položce uvedeného rozpětí, tj. 45 %, která se ve smyslu §6 cit. vyhlášky nemění.
Posudková komise MPSV se sídlem v Hradci Králové (od níž si krajský soud vyžádal
posudek vzhledem k námitce stěžovatelky o neobjektivitě předchozího posudku posudkové
komise se sídlem v Brně), se ve svém posudku ze dne 7. 5. 2010 prakticky ztotožnila se závěry
posudkové komise brněnské. Zdravotní stav vyhodnotila na základě obsáhlé dokumentace
ošetřující lékařky, dále ortopedických nálezů MUDr. C. (Prostějov) ze dne 29. 10. 2008, 24. 7.
2009 a 3. 5. 2010, revmatologických nálezů MUDr. V. (Prostějov), ze dne 5. 5., 1. 6., 14. 7. a 26.
10. 2009, neurologických nálezů MUDr. G. (Prostějov) ze dne 20. 10. 2008, 30. 4. 2009 a 10. 3.
2010, endikrinologických nálezů MUDr. O. (Středomoravská nemocniční a. s., Nemocnice
Prostějov) ze dne 26. 8. 2009 a 17. 3. 2010. Stěžovatelka byla rovněž v komisi přešetřena
přítomným odborným ortopedem a posudkovým lékařem. Podle komise z ortopedických nálezů
vyplynulo, že trpí artrózou velkých kloubů, potvrzenou rtg vyšetřením, s občasnými zánětlivými
projevy. V období zklidnění je hybnost těchto kloubů omezena lehce, s dobrým funkčním
nálezem. Pohyby v kyčelních kloubech oboustranně do flexe 100o, abdukce 45, rotace 0, hybnost
bolestivá více vlevo, kolenní klouby byly shledány bez náplně, pohyby 0 – 110 o oboustrann ě,
vazy pevné, bez patologického nálezu s citlivostí vnitřní kloubní štěrbiny. Hlezno vpravo s
artrotickou defigurací do valgizity, otok, hybnost flexe i extenze asi 20o. Ko řenové dráždění na
dolních končetinách negativní. Z neurologických nálezů komise dovodila omezení krčního a
bederního úseku páteře bez projevů kořenového nebo míšního dráždění – uzavřela, že jde o
postižení posudkově méně významné. Úžinový syndrom zápěstí se neprojevuje omezením jemné
motoriky rukou a není posudkově významný. Z endokrinologického nálezu posudková komise
zjistila, že stěžovatelka trpí sníženou funkcí štítné žlázy, která je upravena léčbou a posudkově
nevýznamná. Po zhodnocení všech posudkově významných skutečností jednotlivě i v jejich
vzájemné souvislosti dospěla k závěru, že procentní míra schopnosti soustavné výdělečné
činnosti je hodnotitelná podle kapitoly XV, oddílu A, položky 1, písm. b) přílohy č. 2 k vyhl. č.
284/1995 Sb. v platném znění, a to ve výši 35 %. Volila tuto horní hranici – stejně jako
posudková komise MPSV v Brně s ohledem na předchozí práce stěžovatelky v pomocných
dělnických profesích. Využila §6 odst. 4 cit. vyhlášky a zvýšila tuto hodnotu o 10 % bodů pro
ostatní posudkově méně významná zdravotní postižení. Pokud jde o pracovní rekomandaci
uvedla, že v tomto zdravotním stavu je stěžovatelka schopna vykonávat lehčí práce sedavého
charakteru, není schopna těžké fyzické práce, spojené se zvedáním a přenášením těžkých břemen,
dlouhodobé práce ve vynucených a strnulých polohách a především dlouhodobé chůze a stání,
jakož i práce v předklonu, v podřepu či v kleče. Uzavřela, že k datu 9. 12. 2009 nebyla
stěžovatelka plně invalidní podle §39 zákona č. 155/1995 Sb., ale pouze částečně invalidní podle
§44 odst. 1 téhož zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla
její schopnost soustavné výdělečné činnosti o více než 33 % potřebných pro částečnou invaliditu,
nedosáhla však 66 % odpovídajících invaliditě plné; nešlo u ní ani o schopnost vykonávat pro
zdravotní postižení soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek ve
smyslu přílohy č. 3 k vyhlášce č. 284/1995 Sb.
Nejvyšší správní soud provedl výše uvedenou rekapitulaci s ohledem na námitky
stěžovatelky v kasační stížnosti, jimiž zpochybňovala především odbornost, úplnost
a přesvědčivost posudku Posudkové komise MPSV se sídlem v Hradci Králové ze dne 7. 5. 2010.
Nejvyšší správní soud pokládal za důležité poukázat především na posudek Posudkové komise
MPSV se sídlem v Brně ze dne 28. 7. 2009, který byl vypracován rovněž pro přezkumné řízení
soudní vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 33 Cad 60/2009. Nutno zdůraznit, že právě
tento posudek byl zaměřen nejen na komplexní posouzení zdravotního stavu stěžovatelky
a zjištění úplnosti a správnosti stanovené klinické diagnózy, ale též na vysvětlení, co vedlo tuto
komisi k závěru, že již na stěžovatelku nelze hledět jako na plně invalidní. Je třeba připomenout,
že právě ve zmíněném předchozím přezkumném řízení soudním bylo posuzováno rozhodnutí
žalované o odnětí plného invalidního důchodu, takže bylo povinností posudkové komise
se s touto otázkou vypořádat, což komise učinila s odkazem na předchozí opakované
nadhodnocení zdravotního stavu stěžovatelky s vysvětlením, že funkční porucha dokumentovaná
v letech 2000 a posléze i 2005 až 2006 nebyla těžkého stupně a zdravotní stav stěžovatelky byl
tudíž tehdy nadhodnocen. Ostatně stěžovatelka po seznámení se závěry tohoto posudku vzala
žalobu podanou proti rozhodnutí žalované o odnětí plného invalidního důchodu zpět,
takže krajský soud se věcně touto otázkou v uvedeném řízení nemohl zabývat.
Stěžovatelka se mýlí, pokud se domnívá, že v nyní projednávané věci jde o odnětí plného
invalidního důchodu. Napadeným rozhodnutím žalované byla totiž zamítnuta další stěžovatelčina
žádost o požadovaný důchod a jde tedy o zcela jiný druh řízení. V tomto řízení již posudkové
zdůvodnění předchozího zániku plné invalidity není požadovanou náležitostí posudků. Proto
posudková komise MPSV v Hradci Králové již takové hodnocení neprováděla a pouze odkázala
v tomto směru na předchozí posudek komise brněnské.
Pokud jde o další náležitosti posudku PK MPSV v Hradci Králové, ztotožnil se Nejvyšší
správní soud se závěrem Krajského soudu v Brně, že tento posudek nelze pokládat za neúplný
a nepřesvědčivý, který by nemohl být podkladem pro rozhodnutí soudu, i když lze připustit,
že některé své závěry odůvodňuje posudková komise poněkud kuse. Nicméně v kontextu s tím,
co vyšlo najevo z posudku Posudkové komise MPSV se sídlem v Brně ze dne 28. 7. 2009,
od jehož zpracování do data vydání napadeného rozhodnutí žalované neuplynulo ani 5 měsíců
a do data vydání dalšího posudku posudkovou komisí v Hradci Králové necelých deset měsíců,
jakož i s přihlédnutím, že naposledy uvedená komise měla při zpracování posudku k dispozici
veškerou lékařskou dokumentaci, včetně té, k jejímuž pořízení došlo až po vydání napadeného
rozhodnutí, konkrétně v mezidobí od března do května 2010, přičemž z obsahu těchto
lékařských nálezů nelze vytěžit nic, co by správnost závěrů posudkové komise vyvracelo,
je možno uzavřít, že tento posudek v dostatečné míře poskytuje odpověď na v řízení řešenou
otázku. Z žádné lékařské zprávy navíc nevyplynulo, že by stěžovatelka nebyla schopna
posudkovými komisemi doporučovaného lehkého zaměstnání sedavého charakteru.
Při přezkoumání rozhodnutí vychází soud podle §75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. V dané věci bylo
předmětem řízení o žalobě rozhodnutí žalované ze dne 9. 12. 2009, č. X, jímž byla zamítnuta
žádost stěžovatelky o plný invalidní důchod. Z toho vyplývá, že krajský soud i posudková komise
musely aplikovat právní předpisy o invaliditě a o jejím posuzování, jež byly platné a účinné ke dni
vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Podle tehdejšího znění §38 písm. a) a §39 odst. 1 písm.
a) zákona o důchodovém pojištění měl pojištěnec nárok na plný invalidní důchod, jestliže se stal
plně invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, přičemž pojištěnec byl plně invalidní, jestliže z
důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné
výdělečné činnosti nejméně o 66 %. Způsob posouzení a procentní míru poklesu schopnosti
výdělečné činnosti pro účely plné invalidity pak na základě zmocnění obsaženého v §108 odst. 1
písm. b) zákona o důchodovém pojištění stanovilo Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhláškou
č. 284/1995 Sb. Posudková komise se v posudku při posuzování zdravotního stavu stěžovatelky
ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí zabývala dominantním i ostatními zdravotními
postiženími stěžovatelky, tedy především závažným postižením nosných kloubů a s odkazem na
konkrétní lékařské zprávy pak dostála své povinnosti podřadit toto dominantní postižení pod
příslušnou položku přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. Současně stanovila procentní míru
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti odpovídající dominantnímu zdravotnímu
postižení, kdy na rozdíl od lékařky OSSZ v Prostějově se ztotožnila se závěrem posudku
Posudkové komise MPSV v Brně ze dne 28. 7. 2009, podle něhož dominantní postižení je
podřaditelné pod kapitolu XV, oddíl A, položka 1, písm. b) uvedené přílohy. Vysvětlila, že tak
činí především proto, že toto podřazení lépe vystihuje rozsah zdravotního postižení, které se
netýká pouze kyčelních kloubů, jak uvažovala lékařka OSSZ. S ohledem na obsah lékařských
nálezů a přešetření v komisi ohodnotila zdravotní postižení stěžovatelky jako středně těžkého
stupně s ohledem na menší funkční dopad onemocnění než odpovídá podřazení pod těžké
postižení nosných kloubů, na které pamatuje kapitola XV, oddíl A, položka 1 zmíněné přílohy
pod písm. c). K tomu Nejvyšší správní soud jen pro úplnost dodává, že i kdyby dominantní
zdravotní postižení stěžovatelky bylo podřazeno pod uvedenou rubriku, pak by to z hlediska
nároku nepřineslo pro stěžovatelku příznivějšího výsledku, neboť míra poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti odpovídající tomuto rozsahu a intenzitě postižení činí 40 – 50 %. I
kdyby tedy byla zvolena horní hranice v položce uvedeného rozpětí, tj. 50 %, a ta byla dále ještě
zvýšena o dalších 10 maximálně možných procentních bodů, ani tak by celkový pokles
schopnosti nedosáhl 66 % požadovaných pro plnou invaliditu (činil by maximálně 60 %). K
tomu Nejvyšší správní soud jen pro úplnost dodává, že teprve až dnem 1. 1. 2010, kdy nabyl
účinnosti zákon č. 306/2008 Sb., který mimo jiné novelizoval i zákon o důchodovém pojištění a
tato novela nahradila plný a částečný invalidní důchod důchodem jediným – a to invalidním – s
invaliditou prvního, druhého a třetího stupně odlišenou podle procentní míry poklesu pracovní
schopnosti pojištěnce, by tato skutečnost mohla být posudkově významná a posudková komise
by ještě lépe se zaměřením na rozdílnost posouzení mezi středně těžkým a těžkým stupněm
postižení musela svůj závěr objasnit. V posuzované věci však bylo nutno vycházet ze stavu, který
tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí, tj. 9. 12. 2009, jak již bylo výše zdůrazněno.
Protože za těchto okolností obsah posudku Posudkové komise MPSV v Hradci Králové
nevzbuzuje pochybnost o jeho úplnosti a správnosti, nebyl dán důvod k případnému doplnění
dokazování znaleckým posudkem z oboru lékařství (zřejmě ortopedie nebo neurologie),
neboť takový posudek je vyžadován jen v případě chybějících či nedostatečných závěrů posudku
posudkové komise MPSV ČR.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl. Současně
v souladu s §120 a §160 odst. 1 a 2 s. ř. s. nepřiznal žádném z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť stěžovatelka neměla v řízení úspěch a správnímu orgánu
takové právo ve věcech důchodového pojištění nepřísluší.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2010
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu