ECLI:CZ:NSS:2010:4.AS.2.2010:47
sp. zn. 4 As 2/2010 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: V. B., zast. JUDr.
Zdeňkem Kupkou, advokátem, se sídlem Tichá 464/1, Ostrava - Svinov, proti žalovanému:
Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2008, č. j. 58 Ca
87/2007 - 19,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2008, č. j. 58 Ca 87/2007 - 19,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 9. 2007, č.j. MSK 136950/2007,
sp. zn. DSH/39569/2007/Hal, podle §90 odst. 5 správního řádu zamítl odvolání žalobce
a potvrdil jím napadené rozhodnutí Městského úřadu Bruntál, odboru dopravy a silničního
hospodářství, ze dne 4. 7. 2007, č. j. DSH/43100-07/823-2007/stl (dále též „prvoinstanční
rozhodnutí“).
Uvedeným prvoinstančním rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání
přestupku podle §22 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), neboť svým jednáním porušil ustanovení §5 odst. 1
písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách
některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o silničním provozu“). Uvedeného přestupku se žalobce dopustil tím, že „dne 24. 4. 2007
v 8:20 hodin v obci Razová na silnici č. III/45214, se jako řidič osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda
Forman, SPZ X, po pozitivní orientační dechové zkoušce přístrojem Dräger, odmítl, přes výzvu policisty, podrobit
vyšetření ke zjištění, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou.“ Za tento
přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 25 000 Kč; zákaz činnosti spočívající v zákazu
řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců a povinnost nahradit náklady řízení.
V odůvodnění tohoto rozhodnutí správní orgán prvního stupně uvedl, že tvrzení žalobce,
podle něhož dýchal do přístroje s již nasazeným náustkem, jež tak byl použit vícekrát, bez dalšího
neznamená ovlivnění či zpochybnění konečného výsledku dechové zkoušky. V této souvislosti
prvoinstanční správní orgán poukázal na rozpory ve svědeckých výpovědích. K tvrzení žalobce
o užívání léku k ředění krve zn. Warfarin zdůraznil, že tuto skutečnost měl žalobce uvést službu
konajícímu lékaři v rámci lékařského vyšetření, který by posléze rozhodl o tom, zda lze odběr
krve provést. Žalobce přitom opakovaně odmítl výzvu policisty ke zmíněnému lékařskému
vyšetření namísto toho, aby s ním souhlasil a teprve při něm uplatnil námitky vztahující
se k jeho zdravotnímu stavu, které by pak lékař zhodnotil. Dále prvoinstanční orgán uvedl,
že uvedené námitky mohl žalobce uplatnit v rámci zápisu o oznámení přestupku,
což však neučinil. Navíc ve správním řízení nebylo prokázáno, že by byl žalobce vyzýván
toliko k odběru krve, a nikoliv k lékařskému vyšetření jako takovému. Konečně správní orgán
prvního stupně uvedl, že po provedené pozitivní orientační dechové zkoušce na alkohol je řidič
povinen se podrobit lékařskému vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem,
přičemž toto vyšetření se netýká pouze odběru krve, nýbrž se jedná o celou řadu otázek a úkonů,
které vedou ke zjištění, zda vyšetřovaný nejeví známky požití alkoholu. Žalobce
však takto nepostupoval.
Podle odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí bylo v řízení prokázáno, že žalobce
se po pozitivní dechové zkoušce přes výzvu policisty odmítl podrobit vyšetření ke zjištění,
zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou. Tato povinnost
je stanovena §5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu a její porušení je přestupkem
podle §22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích. Podle žalovaného byl postup policistů
standardní a ani na základě svědeckých výpovědí nebylo zjištěno, že by policisté při orientační
dechové zkoušce použili náustek či že by žalobce byl vyzván jen k odběru krve.
Ostatně oznámení o přestupku s odmítnutím lékařského vyšetření s odběrem biologického
materiálu žalobce vlastnoručně podepsal. V předloženém lékařském potvrzení není uvedeno,
že se žalobce nemůže podrobit odběru krve nebo že by odběr krve u něj byl spojený
s nebezpečím ohrožení života či zdraví. Žalobce přitom měl možnost na místě uvést,
proč odmítá lékařské vyšetření, což neučinil, ačkoliv jako řidič si musel být vědom následků
neuposlechnutí výzvy policistů. Opakování dechové zkoušky nebylo provedeno,
neboť byl z žalobce cítit alkohol.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 9. 2008, č. j. 58 Ca 87/2007 - 19, zamítl
žalobu napadající rozhodnutí žalovaného. V odůvodnění tohoto rozsudku soud uvedl,
že podle §5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu je řidič povinen podrobit se na výzvu
policisty dechové zkoušce a v případě pozitivního výsledku pak i lékařskému vyšetření s odběrem
krve nebo moči za účelem zjištění, zda není ovlivněn alkoholem. Tuto povinnost žalobce
prokazatelně porušil, čímž se dopustil přestupku. Navíc byla tato skutečnost prokázána
výpověďmi svědků a žalobcem podepsaným oznámením o přestupku. Nebylo přitom třeba
se zabývat množstvím žalobcem požitého alkoholu den před jízdou, jelikož rozhodující bylo
orientační zjištění přítomnosti alkoholu v dechu žalobce, které bylo pozitivní. To ostatně žalobce
doznal, odmítl však lékařské vyšetření. Žalovaný proto nijak nepochybil a žalobou napadené
rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační
stížnost z důvodu nesprávnému posouzení právní otázky soudem, které odpovídá důvodu
kasační stížnosti obsaženého v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel v kasační stížnosti namítl, že se řídil pokyny policistů a podrobil se dechové
zkoušce, avšak odmítl provedení lékařského vyšetření, což řádně odůvodnil, přičemž oprávněnost
tohoto postupu potvrzuje vyjádření ošetřujícího lékaře MUDr. J. A. Na toto vyjádření však nebyl
ve správním řízení brán zřetel a ani krajský soud se jím nezabýval.
Dále stěžovatel namítl, že s ohledem na časový odstup nemohl být pod vlivem alkoholu,
což potvrdil i znalec MUDr. I. D. Toto zjištění však správní orgán považoval za nadbytečné.
Navíc krajský soud zaměnil jméno tohoto znalce za A. P., který v dané věci posudek
nevypracoval.
Podle další stížnostní námitky správní orgány i soud měly vždy za prokázané to,
co vypověděli policisté, přičemž vyjádření účastníka řízení a jím předložené listinné důkazy
považovaly za účelové. Takový postup je však v rozporu s ustanovením §3 správního řádu,
podle něhož se má postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
Konečně stěžovatel namítl, že se krajský soud řádně nezabýval skutečnostmi,
které byly důkladně popsány v žalobě a na které se plně odkazuje i v této kasační stížnosti,
přičemž na ně nebyl brán zřetel ani při právním posouzení věci.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v souladu
s ustanoveními §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., podle nichž byl vázán rozsahem a důvody,
jež byly stěžovatelem v kasační stížnosti uplatněny. Přitom neshledal vady uvedené v ustanovení
§109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Ačkoliv stěžovatel spatřoval důvody kasační stížnosti v nesprávném posouzení právní
otázky soudem, je ze stížnostních námitek zcela zřejmé, že napadenému rozsudku vytýká
jeho nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů. To je zřejmé především ze stížnostní
námitky, podle níž se krajský soud důkladně nezabýval skutečnostmi uvedenými v žalobě.
Rovněž tak stěžovatel krajskému soudu vytýkal, že při právním posouzení nezohlednil
některé jím navržené důkazní prostředky, které mohly vést k závěru o nenaplnění skutkové
podstaty přestupku, kterým byl uznán vinným ve správním řízení. Stěžovatel tedy
proti napadenému rozsudku brojil pro nedostatečnost jeho odůvodnění, takže kasační stížnost
podle jejího obsahu ve skutečnosti podal z důvodu uvedeného v ustanovení §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s. Jedinou výjimku představuje stížnostní námitka, podle níž správní orgány i soud
vycházely toliko z výpovědí policistů a vyjádření účastníka řízení i jím předložené listinné důkazy
vždy považovaly za účelové, neboť tu lze podřadit pod důvod kasační stížnosti podle §103
odst. 1 písm. b) s. ř. s., který dopadá také na vady řízení před správním orgánem spočívající
v nesprávně nebo nedostatečně zjištěném skutkovém stavu.
Námitkou o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí krajského soudu je však zapotřebí
se zabývat přednostně, neboť v případě shledání její důvodnosti by již byl vyloučen přezkum
dalších stížnostních tvrzení.
Stěžovatel v žalobě namítl, že správnímu orgánu předložil znalecký posudek MUDr. I.
D., jímž chtěl prokázat nemožnost přítomnosti alkoholu v době, kdy byl policejní hlídkou
kontrolován, avšak správní orgán tento důkaz vyhodnotil jako nadbytečný. S touto žalobním
námitkou se krajský soud v napadeném rozsudku náležitě vypořádal, když uvedl, že množství
alkoholu požitého žalobcem před jízdou či během jízdy nebylo rozhodné, neboť v dané věci bylo
podstatné, že ačkoliv orientační vyšetření přítomnosti alkoholu v dechu stěžovatele bylo
pozitivní, tak ten lékařské vyšetření odmítl. Navíc znalecký posudek podle krajského soudu
vycházel z údajů o množství požitých alkoholických nápojů, které uvedl žalobce.
Dále stěžovatel v žalobě namítl, že policista provádějící dechovou zkoušku nerozbalil
v jeho přítomnosti náustek. V této souvislosti poukázal na rozporné výpovědi policistů
a svých spolujezdců a na to, že správní orgány obou stupňů jednostranně uvěřily výpovědi
policistů. Rovněž tak stěžovatel poukázal na možnost provedení druhé dechové zkoušky
při nesouhlasu s naměřenou hladinou alkoholu. Tímto žalobním tvrzením se však krajský soud
nikterak nezabýval. Není tak zřejmé, na základě jakých skutečností dospěl k závěru, že přístroj,
jímž byla u stěžovatele provedena dechová zkouška, nebyl již předtím použit, a proč nebylo nutné
provádět opakovanou dechovou zkoušku. Přitom toliko po zodpovězení těchto otázek
bylo možné učinit závěr, že se stěžovatel odmítl podrobit lékařskému vyšetření po pozitivní
dechové zkoušce.
Především však stěžovatel v žalobě namítl, že se správní orgány nezabývaly důvody,
které jej vedly k odmítnutí podrobit se odběru krve. V tomto směru tvrdil, že odběr krve
neodmítl, policistům sdělil, že je nemocen a užívá lék Warfarin, požádal je, aby odběr
byl proveden v ambulanci interního oddělení nemocnice a nebyl jimi poučen o možnosti odběru
moče. Rovněž tak žalobce polemizoval se závěrem správního orgánu, podle něhož se vyjádření
lékaře MUDr. J. A. nezmiňuje o nebezpečnosti odběru na zdraví řidiče a tato skutečnost
tak nebyla prokázána. Krajský soud však všechna tato tvrzení pominul, ačkoliv přestupku
se podle §22 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích mohl dopustit pouze ten, u něhož lékařské
vyšetření ke zjištění ovlivnění alkoholem nebylo spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví,
a proto bylo zapotřebí uvážit, za jakých podmínek mohl stěžovatel lékařské vyšetření podstoupit
a zda předpoklady pro realizaci takového úkonu bez újmy na jeho zdraví byly v daném případě
splněny.
Konečně pak se krajský soud nezabýval ani žalobními námitkami o neseznámení
účastníka řízení s podklady pro vydání správního rozhodnutí a o vadě odůvodnění výroku
správního orgánu o uložení sankce.
Lze tedy shrnout, že v uvedených směrech odůvodnění rozhodnutí krajského soudu
postrádá rozhodné důvody pro výrok o zamítnutí žaloby, a proto je napadený rozsudek
nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Tento závěr je v souladu s rozsudkem Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, publikovaným
pod č. 787/2006 Sb. NSS, podle něhož „opomene-li krajský soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí
správního orgánu přezkoumat jednu ze žalobních námitek, je jeho rozhodnutí, jímž žalobu zamítl,
nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů“. Uvedené pochybení je přitom takové intenzity,
pro které je zapotřebí napadený rozsudek zrušit, neboť jeho odůvodnění zcela pominulo hned
několik stěžejních žalobních námitek, jejichž posouzení bylo pro zákonnost rozhodnutí krajského
soudu nezbytné.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost je důvodná. Proto podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. napadený rozsudek
zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení, aniž se mohl zabývat zmíněnou námitkou
podřaditelnou pod ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
V dalším řízení je krajský soud podle §110 odst. 3 s. ř. s. vázán výše vysloveným právním
názorem. V něm se tedy bude zabývat všemi žalobními námitkami a teprve na základě
jejich řádného posouzení učiní závěr o naplnění či nenaplnění skutkové podstaty přestupku,
pro který byl stěžovatel ve správním řízení uznán vinným.
V novém rozhodnutí pak krajský soud podle §110 odst. 2 věty první s. ř. s. rozhodne
i o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. února 2010
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu