ECLI:CZ:NSS:2010:4.AS.37.2009:78
sp. zn. 4 As 37/2009 - 78
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: Občané
za ochranu kvality bydlení v Brně - Kníničkách, Rozdrojovicích a Jinačovicích, občanské
sdružení, se sídlem U Luhu 23, Brno - Kníničky, zast. Mgr. Martinem Šípem, advokátem,
se sídlem Převrátilská 330, Tábor, proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem
Staroměstské náměstí 6, Praha 1, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 31. 8. 2009, č. j. 11 Ca 209/2007 - 58,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal
zrušení rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj (žalovaný) ze dne 11. 6. 2007,
č. j. 21163/2007 - 84/566. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce
proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 25. 4. 2007,
č. j. JMK 49086/2007, jímž byla částečně odmítnuta žádost žalobce o poskytnutí informace,
a napadené rozhodnutí potvrdil.
Žalobce spatřoval pochybení povinného subjektu (krajského úřadu) v tom, že krajský
úřad odepřel (začernil) část požadované informace v rozsahu osobních údajů specifikujících
fyzické osoby, které podaly připomínky k návrhu ÚP Břeclavi. Žalovaný k této námitce
konstatoval, že podle §2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím,
mají povinné subjekty - územní samosprávné celky a jejich orgány, v daném případě kraj,
povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti. Působností orgánu
územního plánování kraje je zejména pořizování územně plánovací dokumentace. Není však
v jeho působnosti podávání informací o fyzických osobách, které uplatnily připomínku
či námitku v rámci veřejného projednávání územně plánovací dokumentace. Žalobce nemohl
být neposkytnutím údajů o fyzické osobě krácen na svých právech, protože tyto informace
nejsou v působnosti povinného subjektu a vztahují se na ně ustanovení zákona č. 101/2000 Sb.,
o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů (§8a zákona č. 106/1999 Sb., §4
písm. a), §5 odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb.).
Městský soud v Praze neshledal žalobu důvodnou a proto ji shora označeným rozsudkem
zamítl a současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel včas kasační stížnost, v níž uvedl, že kasační
stížnost podává podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“). Tato ustanovení v kasační stížnosti cituje. Stěžovatel navrhoval zrušení
napadeného rozsudku a konstatoval, že podrobnější důvody kasační stížnosti budou doplněny
ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení soudu, kterým bude stěžovatel vyzván k doplnění
podání ve smyslu §106 odst. 3 s. ř. s.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 10. 2009, č. j. 11 Ca 209/2007 – 70, žalobce
vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil podání ze dne
8. 9. 2009 (kasační stížnost) o uvedení důvodů, pro které rozhodnutí (shora označený rozsudek)
napadá. Městský soud zároveň stěžovatele poučil, že nebude-li výzvě ve stanovené lhůtě
vyhověno, může být kasační stížnost odmítnuta Nejvyšším správním soudem.
Podle údajů na doručence bylo toto usnesení (výzva) doručeno zástupci stěžovatele dne
8. 10. 2009. V určené lhůtě, ani později však stěžovatel (jeho zástupce) na výzvu obsaženou
v usnesení nereagoval. Následně předložil Městský soud v Praze věc Nejvyššímu správnímu
soudu k rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že za situace, kdy nebylo reagováno na výzvu
Městského soudu v Praze k doplnění kasační stížnosti a tato nadále nesplňuje náležitosti
předepsané ustanovením §106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §103 odst. 1 s. ř. s., nezbývá
než ji odmítnout.
Podle ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí
podání obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí
obdobně. Podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele
k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě
doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení
o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí
být podatel ve výzvě poučen.
Kasační stížnost stěžovatele zůstává neurčitá a nekonkrétní. V textu kasační stížnosti
stěžovatel sice uvádí, že napadá rozsudek městského soudu v rozsahu výroků I a II
(tedy jak výroku, jímž se žaloba zamítá, tak výroku o nákladech řízení), nicméně neuvádí, z jakých
konkrétních důvodů tak činí - nevznáší žádné konkrétní výhrady vůči napadenému rozsudku.
Z textu kasační stížnosti není poznatelné, v čem stěžovatel spatřuje nezákonnost či nesprávnost
napadeného rozsudku městského soudu, resp. jaká pochybení městskému soudu vytýká.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, pokud stěžovatel v kasační
stížnosti neuvede, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá rozhodnutí, proti němuž kasační
stížnost směřuje (§106 odst. 1 s. ř. s.), a tyto vady k výzvě soudu nebyly odstraněny,
přičemž pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat, soud kasační stížnost odmítne
(srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2003, č. j. 2 Ads 29/2003 - 40).
Tak tomu je i v posuzované věci, kdy stěžovatel pouze uvedl, že kasační stížnost podává
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., a dále tato ustanovení ocitoval. Stěžovatel
neuvádí nic konkrétního proti postupu či rozsudku městského soudu, neuvádí, jakých pochybení
se soud dopustil (ať již ve smyslu vad řízení, či v právním závěru). Takto formulovanou kasační
stížnost považuje Nejvyšší správní soud za nedostačující ve smyslu ustanovení §106 odst. 1
s. ř. s. se zřetelem k ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatel byl prostřednictvím svého zástupce,
kterým je advokát, tedy osoba práva znalá, řádně vyzván k odstranění vytýkaných vad kasační
stížnosti a byl současně poučen o následcích nerespektování této výzvy. Vytýkané vady
však stěžovatel přesto ve stanovené lhůtě, ani později neodstranil. Vzhledem k tomu, že potřebné
údaje nebyly stěžovatelem doplněny, nejsou splněny podmínky ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s.
pro projednání kasační stížnosti.
Za této situace nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu než kasační stížnost
podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. odmítnout, neboť nebyla ve stanovené lhůtě doplněna
a v řízení není možno pro tento nedostatek pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
jestliže kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2010
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu