ECLI:CZ:NSS:2010:4.AZS.63.2009:81
sp. zn. 4 Azs 63/2009 - 81
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally, JUDr. Marie Turkové, JUDr. Petra Průchy a JUDr. Lenky
Matyášové v právní věci žalobce: A. I., zast. Mgr. Ing. Janem Zonkem, advokátem, se sídlem
Sadová 1585/7, Ostrava – Moravská Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 21. 9. 2009, č. j. 64 Az 8/2009 - 47,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2009, č. j. 64 Az 8/2009 - 47, se z r
u š u je a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 9. 2. 2009, č. j. OAM-24/VL-18-08-2009,
byla žalobcova žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítnuta jako zjevně nedůvodná
podle §16 odst. 1 písm. f) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších
předpisů. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobce opustil Moldávii v říjnu
roku 2007. Důvodem jeho odjezdu byla nemožnost najít si odpovídající zaměstnání. Proto odjel
do České republiky, kde se seznámil s dívkou, se kterou hodlá uzavřít manželství. Žádostí
o mezinárodní ochranu si žalobce chce podle žalovaného legalizovat svůj pobyt. Žalovaný dospěl
k závěru, že skutečným důvodem podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany byla snaha
vyhnout se jednání věřitele na Ukrajině, který po žalobci požadoval splácení dlužné částky.
Žalovaný zdůraznil, že uvedené skutečnosti spočívající v podobě ekonomických problémů
a legalizace pobytu nelze podřadit pod taxativ ní důvody udělení azylu podle §12 písm. a) a b)
zákona o azylu. Podle žalovaného problémy v zemi původu byly dány výhradně nemožností najít
si výhodné zaměstnání, přičemž nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohl
být ve vlasti vystaven pronásledování z důvodů významných pro mezinárodní ochranu. Institut
mezinárodní ochrany neslouží jako nástroj legalizace pobytu na území České republiky. Žalobcův
vztah ke státní občance České republiky, se kterou hodlá uzavřít manželství, není důvodem
nemožnosti vycestování a není tak v rozporu s mezinárodními závazky a judikaturou. Odloučení
by v tomto případě nepředstavovalo natolik závažný zásah. Žalobce dále neuvedl žádné
skutečnosti, na základě kterých by bylo možno dospět k závěru, že by mu v zemi původu hrozilo
nebezpečí vážné újmy z důvodů podle §14a zákona o azylu. Sám potvrdil, že v době pobytu
v Mongolsku neměl nikdy osobně žádné problémy se státními orgány. Žalovaný uzavřel,
že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána zcela účelově , přičemž neshledal žalobcem
uváděné skutečnosti jako důvody pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany podle §12
a §14a zákona o azylu.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2009, č. j. 64 Az 8/2009 - 47,
byla žaloba proti tomuto rozhodnutí žalovaného jako nedůvodná zamítnuta. V něm soud uvedl,
že v řízení před správním orgánem bylo prokázáno, že žalobce požádal o mezinárodní ochranu
z důvodů legalizace jeho pobytu v České republice, kde žije v dlouhodobém vztahu s přítelkyní.
Soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, že tento důvod nelze podřadit pod některou z forem
mezinárodní ochrany podle §12 a 14a zákona o azylu. Rovněž se ztotožnil se žalovaným v tom,
že žalobce v řízení neuvedl skutečnosti, pro které by mu hrozilo nebezpečí vážné újmy
z některého důvodu uvedeného v §14a zákona o azylu. Žalovaný proto podle soudu nepochybil,
když žádost žalobce zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) prostřednictvím svého
zástupce včasnou kasační stížnost. Stěžovatel v ní poukázal na skutečnost, že v řízení
před správním orgánem vyšlo najevo, že mu hrozí mučení nebo nelidské či ponižující zacházení
nebo trestání ze strany věřitele, který po něm požaduje vr ácení dlužné částky. Není přitom
rozhodující, zda uvedená hrozba pochází ze strany veřejné moci , či ze strany soukromých osob.
To odůvodnil odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 10. 2006,
č. j. 2 Azs 66/2006 - 52, které se sice zabývalo výkladem tehdejšího §91 zákona o azylu,
však ten je do jisté míry totožný se současným §14a zákona o azylu. Stěžovatel dále uvedl,
že v jeho případě je dán důvod uvedený v §14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu, pod což zahrnuje
jeho vztah s přítelkyní. Přitom zdůraznil, že nebylo podstatné, zda jím uvedené skutečnosti
v průběhu řízení před správním orgánem splňují podmínky pro udělení doplňkové ochrany.
Naopak bylo podstatné, zda žalobce uvedl skutečnosti svědčící o existenci důvodů podle §12
nebo §14a zákona o azylu. Pokud je uvedl, neměla být jeho žádost zamítnuta jako zjevně
nedůvodná. V tom žalovaný pochybil. Proto stěžovatel navrhl, aby rozsudek Krajského soudu
v Ostravě ze dne 21. 9. 2009, č. j. 64 Az 8/2009 - 47, byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že v případě stěžovatele byla na místě
aplikace §16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu, neboť neuvedl žádné skutečnosti svědčící o tom,
že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 nebo že by mu hrozila vážná
újma ve smyslu §14a zákona o azylu. Pro případ svého návratu do vlasti neuvedl žádnou
skutečnost, která by mohla představovat ohrožení vážnou újmou podle §14a zákona o azylu.
Navrhl proto zamítnutí kasační stížnosti jako nedůvodné.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná . Jejím rozsahem a důvody
je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smy slu §104a
s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení odmítnuta
jako nepřijatelná.
Vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany
se Nejvyšší správní soud podrobně věnoval v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 -
39, publikovaném pod č. 933/2006 Sb. NSS, kde dospěl k závěru, že o přijatelnou kasační
stížnost se může jednat mimo jiné tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského
soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení
stěžovatele. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie
přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení
tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné
rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení především procesního
charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity, aby způsobila přijatelnost
následné kasační stížnosti. O zásadní právní pochybení se přitom v konkrétním případě může
jednat především tehdy, pokud: a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a
jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v
budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či
procesního práva.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu krajský soud v napadeném rozhodnutí pochybil
a toto jeho pochybení mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele . Konkrétně
se jedná o pochybení krajského soudu spočívající v nepřezkoumatelnosti jeho rozhodnutí
podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. pro nedostatek důvodů. Nepřezkoumatelnost napadeného
rozhodnutí přitom pojmově vylučuje věcný přezkum takového rozhodnutí. Ostatně o tom,
že nepřezkoumatelnost je vadou natolik závažnou, svědčí i §109 odst. 3 s. ř. s.,
které Nejvyššímu správnímu soudu ukládá povinnost se jí zabývat i tehdy, pokud by ji stěžovatel
nenamítal.
Nejvyšší správní soud proto ve vazbě na výše uvedené shledal předmětnou kasační
stížnost přijatelnou. S ohledem na §109 odst. 3 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přezkoumal
napadené rozhodnutí nad rámec námitek obsažených v kasační stížnosti.
K uvedeným závěrům přitom vedly Nejvyšší správní soud níže uveden é důvody.
Jak výslovně uvedl žalovaný na str. 2 napadeného rozhodnutí, „v průběhu správního řízení
bylo objasněno, že důvodem podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany výše jmenovaného b yla snaha vyhnout
se jednání věřitele na Ukrajině, který po něm požadoval splacení dlužné částky “. Nejvyšší správní soud
přitom shledal, že tento závěr žalovaného je v rozporu s tvrzeními stěžovatele a v průběhu
správního řízení jím uváděnými skutečnostmi. Stěžovatel totiž neuvedl, že by někdy pobýval
na Ukrajině, kromě svého tranzitu. Stejně tak neuvedl, že by měl problémy s věřitelem
na Ukrajině. To by ještě samo o sobě nemuselo být na škodu věci, kd yby uvedený závěr
žalovaného měl oporu ve správním spise. Z něj však není patrné, na základě jakých skutečností
dospěl žalovaný k tomuto závěru. Navíc, zemí původu stěžovatele je Moldavská republika,
takže snaha vyhnout se jednání věřitele na Ukrajině je z hlediska důvodů mezinárodní ochrany
zcela irelevantní a není tak zřejmé, proč je Ukrajinou v rozhodnutí vůbec argumentováno.
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že uvedené pochybnosti v případě správních
rozhodnutí vyvstávat nesmí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2009,
č. j. 9 As 71/2008 - 109, www.nssoud.cz). V opačném případě jsou totiž správní rozhodnutí
vadná a nepřezkoumatelná. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004,
č. j. 4 Azs 55/2003 - 51, publikovaného pod č. 638/2005 Sb. NSS, „ rozhodnutí správního orgánu,
v jehož odůvodnění nejsou uvedeny důkazy, na jejichž podkladě správn í orgán dovodil své závěry …
je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů [§76 ods t. 1 písm. a) s. ř. s.]. N ejsou-li důkazy obsaženy
ani ve správním spise, nemá skutkový stav, který vzal správní orgán za základ svého rozhodnutí, oporu ve spise
[§76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].“ Z obsahu správního spisu není zřejmé, na základě jakých
skutečností dospěl žalovaný k závěru o existenci věřitele na Ukrajině a k s tím souvisejícím
otázkám. Pro takový závěr obsah spisu, zejména protokol o pohovoru k žádosti o udělení
mezinárodní ochrany ze dne 14. 1. 2009 a žádost o udělení me zinárodní ochrany ze dne
13. 1. 2009, nedává žádnou indicii. Pokud tedy žalovaný v průběhu řízení dospěl ke zjištění,
že důvodem podání žádosti byly výše uvedené jím tvrzené skutečnosti, pak je třeba žalovanému
vytknout, že tyto závěry nemají žádnou oporu ve spise. Na základ ě tohoto deficitu se tak jedná
o ničím nepodložený závěr žalovaného, který navíc v kontextu skutkových okolností daného
případu působí značně nesouvisle. Kromě toho není rozhodnutí žalovaného prosto chyb
v označení země původu stěžovatele, když ta byla zaměněna za Mongolsko (str. 3).
I toto pochybení tedy dává poměrně jednoznačný náhled na to, že v rozhodnutí žalovaného
se nacházejí pasáže, resp. slova a označení, která s posuzovanou věcí nesouvisí.
Uvedené pochybení žalovaného přitom mohl napravit svým rozhodnutím krajský soud,
a to zejména vzhledem k obecněji formulované žalobní námitce stěžovatele, ostatně obsahově
shodné s námitkou v kasační stížnosti. Podle ní v řízení před správním orgán vyšlo najevo,
že stěžovateli hrozí mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání ze strany věřitele,
který po něm požaduje vrácení dlužné částky. Ani s touto námitkou se však krajský soud
v rozhodnutí nijak nevypořádal, když v podstatě přejal za své závěry žalovaného.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 4. 2004, č . j. 4 Azs 27/2004 - 74,
www.nssoud.cz, „jestliže v řízení před krajským soudem uplatnil stěžovatel námitky, s nimiž se krajský soud
v odůvodnění rozsudku nevypořádal (a to i v případě, že t yto námitky nebyly uplatněny v žalobě), je takový
rozsudek nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s .“. Právě
tak tomu bylo v posuzovaném případě.
Podle Nejvyššího správního soudu výše uvedené pochybení žalovaného způsobilo to,
že zástupce stěžovatele v žalobě a posléze i kasační stížnosti uplatnil námitku ohledně obav
ze zacházení ze strany věřitele. Tato námitka přitom jakoby verifikovala ničím nepodložený
závěr žalovaného o existenci věřitele na Ukrajině. Pokud je však tento závěr žalovaného
v rozporu se spisem, resp. nemá v něm žádnou oporu, jen obtížně se lze s takovou námitkou
vypořádat po věcné stránce.
S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k názoru, že napadený rozsudek
krajského soudu je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Krajský soud se nedostatečným
způsobem vypořádal s uvedenou žalobní námitkou stěžovatele, přičemž současně nezjistil
nesrovnalosti v rozhodnutí žalovaného a správního spisu. Tím se dopustil pochybení,
jež vykazuje takovou intenzitu, která by mohla mít vliv na samotné hmotněprávní postavení
stěžovatele.
V dalším řízení je proto krajský soud povinen se odp ovídajícím způsobem vypořádat
s touto žalobní námitkou stěžovatele, resp. s ohledem na žalobní námitku stěžovatele by měl
důkladně přezkoumat soulad žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného s obsahem správního
spisu o žádosti o mezinárodní ochranu. V případě, že krajský soud v dalším řízení neodstraní
rozpor mezi předmětnou citovanou pasáží rozhodnutí žalovaného a obsahem správního spisu,
bude na místě žalobou napadené rozhodnutí žalovaného zrušit.
Za tohoto stavu věci považuje Nejvyšší správní soud již za bezpředmětné zabývat
se podrobně dalšími námitkami stěžovatele v kasační stížnosti. Zjištěná pochybení se dotýkají
samotné zákonnosti napadaného rozhodnutí krajského soudu a tato skutečnost je sama o sobě
důvodem pro zrušení jeho rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
8. 3. 2005, č. j. 3 As 6/2004 - 105, publikovaný pod č. 617/2005 Sb. NSS).
Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná. Proto podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. napadený rozsudek krajského
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž je krajský soud podle odstavce 3
téhož ustanovení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu.
V novém rozhodnutí pak soud podle §110 odst. 2 věty první s. ř. s. rozhodne
také o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2010
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu