ECLI:CZ:NSS:2010:4.AZS.7.2010:67
sp. zn. 4 Azs 7/2010 - 67
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally, JUDr. Marie Turkové, JUDr. Petra Průchy a JUDr. Lenky
Matyášové v právní věci žalobce: V. M., zast. opatrovnicí Organizací pro pomoc uprchlíkům,
právně zast. JUDr. Drahomírou Janebovou Kubisovou, advokátkou, se sídlem Blahoslavova
186/II, Mladá Boleslav, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2008, č.
j. 47 Az 53/2008 - 32,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2008, č. j. 47 Az 53/2008 - 32,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2008, č. j. 47 Az 53/2008 - 32, bylo
zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 8. 2008,
č. j. OAM-413/LE-HA18-BE07-2008, kterým bylo podle §25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), zastaveno řízení o udělení
mezinárodní ochrany z důvodu nepřípustnosti žádosti o ní podle §10a písm. e) téhož zákona.
Soud v odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl, že podle sdělení žalovaného byl žalobce dne
5. 11. 2008 vyhoštěn z území České republiky a jeho současný pobyt není znám. Vzhledem
k neznámému pobytu mu byl usnesením ze dne 19. 11. 2008, č. j. 47 Az 53/2008 - 30, ustanoven
opatrovník. Soud odkázal na §33 písm. b) a e) zákona o azylu a uvedl, že současný pobyt žalobce
není znám, nezdržuje se v místě hlášeného pobytu a soudu změnu svého pobytu neoznámil.
Ve včas podané kasační stížnosti namítl žalobce (dále též „stěžovatel“), že soud vycházel
pouze ze zprávy žalovaného, ačkoliv měl vyvinout více aktivní činnosti směřující ke zjištění místa
pobytu, tj. vznést dotaz na další evidenční orgány a Zařízení pro zajištění cizinců Bělá - Jezová,
které bylo posledním známým místem pobytu. Soud tak nevyčerpal všechny dostupné prostředky
ke zjištění pobytu. Navíc krajský soud postupoval současně podle §33 písm. b) a e) zákona
o azylu, ačkoliv kumulativní splnění podmínek obou ustanovení je vyloučené. Stěžovatel
proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
4. 12. 2008, č. j. 47 Az 53/2008 - 32, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že s ohledem na neznámý pobyt žalobce
mělo být řízení zastaveno.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu §104a
s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení odmítnuta
jako nepřijatelná.
Vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany
se Nejvyšší správní soud podrobně věnoval v usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikovaném pod č. 933/2006 Sb. NSS, kde dospěl k závěru,
že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat mimo jiné tehdy, „pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení
stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) Krajský
soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit,
že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil
při výkladu hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci
této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení
tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského
soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat
takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.“
Podle názoru Nejvyššího správního soudu krajský soud v napadeném rozhodnutí zásadně
pochybil a toto jeho pochybení mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
Konkrétně se jedná o nerespektování ustálené a jasné soudní judikatury, kterou tvoří řada
dále zmíněných konzistentních rozhodnutí, takže pokud ta byla v dané věci pominuta,
nelze vyloučit, že se tak bude dít i v budoucnu. Jedná se přitom o pochybení výrazné intenzity,
neboť pokud by k němu nedošlo, tak by rozhodnutí o zastavení řízení o žalobě proti rozhodnutí
ve věci mezinárodní ochrany nemuselo být vůbec vydáno. Nejvyšší správní soud proto v dané
věci shledal kasační stížnost přijatelnou.
K uvedeným závěrům vedly Nejvyšší správní soud následující skutečnosti:
Podle §33 písm. b) zákona o azylu soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu
žadatele o udělení mezinárodní ochrany. Podle písm. e) téhož ustanovení soud řízení zastaví
také v případě, že se žadatel o udělení mezinárodní ochrany nezdržuje v místě hlášeného pobytu
a jeho změnu soudu neoznámil. Dikce uvedených ustanovení „soud řízení zastaví“ neposkytuje
možnost volby procesního postupu v případě nastoupení některé z předpokládaných okolností.
Soud má v takové situaci povinnost řízení zastavit (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 4. 9. 2008, č. j. 3 Azs 40/2008 - 67, www.nssoud.cz).
Ze soudního spisu však vyplývá, že krajský soud nařídil ústní jednání na 20. 11. 2008
a předvolal k němu účastníky řízení. Na č. l. 21 spisu se nachází zřejmě faxové podání ze dne
10. 11. 2008, kde je ze strany žalovaného sdělena omluva z ústního jednání s tím, že stěžovatel byl
dne 5. 11. 2008 vyhoštěn. Omluva navazuje na sdělení obsažené na stejném listu,
na kterém se nachází zmíněné faxové podání obsahující navíc výpis realizace vyhoštění.
V něm je uvedeno, že stěžovatel byl dne 5. 11. 2008 vyhoštěn. Omluvu z ústního jednání zaslala
i zástupkyně stěžovatele s tím, že stěžovatel byl dne 5. 11. 2008 „deportován z území České
republiky“. Krajský soud v Praze proto ustanovil usnesením ze dne 19. 11. 2008,
č. j. 47 Az 53/2008-30, opatrovnicí Organizaci pro pomoc uprchlíkům a následně vydal kasační
stížností napadené usnesení o zastavení řízení.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 5. 2005, č. j. 7 Azs 271/2004 - 58,
který byl publikován pod č. 707/2005 Sb. NSS, však „nemožnost zjistit místo pobytu žadatele o udělení
azylu (§33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu) je dána jen tam, kde krajský soud vyvíjel požadované úsilí
ke zjištění místa pobytu žadatele a přes toto úsilí a případně další pátrání v příslušných evidencích nebyl pobyt
žadatele zjištěn a zůstal zcela neznámý.“ . Také v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
15. 7. 2004, č. j. 3 Azs 58/2004 - 57, publikovaném pod č. 343/2004 Sb. NSS, se uvádí,
že „zastavil-li krajský soud řízení podle §33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, aniž postavil najisto, že místo
žalobcova pobytu v rozhodné době nelze zjistit, nevycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu; Nejvyšší
správní soud proto takové rozhodnutí zruší.“
Mezi soudu dostupné prostředky ke zjištění místa pobytu žadatele o mezinárodní ochranu
patří zejména dotaz na oba správní orgány, které mají podle zákona o azylu vést evidenci místa
pobytu žadatelů o azyl, tj. Ministerstvo vnitra a Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie.
Podle okolností konkrétní projednávané věci pak lze uvažovat např. i o dotazu na místo pobytu
žalobce u jeho zástupce, má-li nějakého, příp. u místa posledního hlášeného pobytu.
V projednávané věci krajský soud vycházel jen z faxového podání, které obsahovalo
omluvu žalovaného s tím, že byl žalobce dne 5. 11. 2008 vyhoštěn, což mu rovněž sdělila v rámci
omluvy i zástupkyně stěžovatele. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
19. 11. 2009, č. j. 7 Azs 73/2009 - 42, který lze vyhledat na www.nssoud.cz, však „skutečnost,
že bylo realizováno správní vyhoštění cizince ještě bez dalšího neznamená, že se tento účastník řízení stává
nezvěstným a jeho místo pobytu je neznámé. Správní soud má i v takovéto situaci povinnost dostupnými prostředky
zjišťovat místo pobytu tohoto účastníka řízení v zahraničí za účelem doručení písemnosti, zvláště
pak pokud je součástí správního spisu i údaj o jeho zahraničním bydlišti.“ Za této situace měl tedy krajský
soud vyvinout aktivitu ke zjištění místa pobytu stěžovatele v cizině dotazem u příslušných orgánů,
a to včetně místa posledního stěžovatelova hlášeného pobytu, kterým bylo Zařízení pro zajištění
cizinců Bělá - Jezová. Uvedeným způsobem však krajský soud nepostupoval, a proto nemohl
dospět k závěru o nemožnosti zjištění místa pobytu stěžovatele.
Navíc v nyní posuzované věci krajský soud řízení o žalobě proti rozhodnutí ve věci
mezinárodní ochrany zastavil pro současné splnění podmínek uvedených v ustanovení
§33 písm. b) a e) zákona o azylu, ačkoliv takový postup není možný, jak dovodil Nejvyšší správní
soud v rozsudku ze dne 6. 8. 2009, č. j. 8 Azs 26/2009 - 45, www.nssoud.cz. V tomto judikátu
se totiž uvádí, že „byl-li žadatel o poskytnutí mezinárodní ochrany vyhoštěn z území České republiky a místo
jeho pobytu není známo, připadá do úvahy zastavení řízení podle §33 písm. b) zákona o azylu,
nikoliv podle §33 písm. e) téhož zákona.“
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud
podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení, ve kterém bude krajský soud podle §110 odst. 3 s. ř. s. vázán právním názorem
vysloveným v tomto rozsudku. V novém rozhodnutí pak krajský soud podle §110 odst. 2 věty
první s. ř. s. rozhodne také o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. března 2010
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu