ECLI:CZ:NSS:2010:5.AFS.58.2010:23
sp. zn. 5 Afs 58/2010 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce:
PS PROJEKT PRAHA spol. s r. o., se sídlem Bubenské nábřeží 13/306, Praha 7 – Holešovice,
zast. JUDr. Janem Oškrdalem, advokátem se sídlem Štefánikova 65, Praha 5, proti žalovanému:
Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2009, č. j.
10 Ca 261/2009 – 9,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora
uvedeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým tento soud
odmítl jeho žalobu na obnovu řízení, vedeného u městského soudu pod sp. zn. 10 Ca 123/2003
a ukončeného jeho rozsudkem ze dne 30. 6. 2004, č. j. 10 Ca 123/2003 - 50, jímž tento soud
zamítl žalobu stěžovatele.
Stěžovatel je přesvědčen, že odmítnutím žaloby na obnovu řízení je porušeno jeho
ústavní právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Dále namítá,
že jeho nově objevené důkazy, které nalezl po 3 letech od pr ávní moci původního rozsudku
ve správním soudnictví, již nemůže uplatnit ani v řízení před finančním úřadem ani v rámci
správního soudnictví. Stěžovatel má za to, že pokud neuplynula obecně i v mnoha zákonech
přijímaná lhůta 3 let od právní moci rozhodnutí, stále převažuje zájem na zjištění skute čného
stavu a materiální pravdy nad pravdou formální k zajištění práva stěžovatele vlastnit majetek.
V tomto porušení svého práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel nezákonnost usnesení
městského soudu. Navrhuje napadené usnesení zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl
účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.).
Kasační stížnost není důvodná.
O důvodech kasační stížnosti Nejvyšší správní soud uvážil
takto:
Především je nutno zdůraznit, že kasační stížnost míří proti usnesení městského soudu,
jímž byla žaloba v předmětné věci odmítnuta, nebyla tedy městským soudem meritorně
posuzována. Proti rozhodnutí městského soudu o odmítnutí návrhu na povolení obnovy lze
v kasační stížnosti z povahy věci uplatnit pouze důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
tedy uvést, proč je rozhodnutí o odmítnutí návrhu podle názoru stěžovatele nezákonné a proč
mělo být o návrhu na obnovu řízení rozhodnuto meritorně.
Stěžovatel má za to, že odmítnutím žaloby na obnovu řízení bylo porušeno jeho ústavní
právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, neboť nově nalezené
důkazy již nemůže uplatnit ani ve správním řízení ani v řízení před správním soudem.
S názorem stěžovatele nelze souhlasit.
Podle ust. §111 s. ř. s. řízení ukončené pravomocným rozsudkem se na návrh účastníka
obnoví, jestliže vyšly najevo důkazy nebo skutečnosti, které bez jeho viny nebyly nebo nemohly
být v původním řízení uplatněny, popřípadě bylo jinak rozhodnuto o předběžné otázce, jestliže
výsledek obnoveného řízení může být pro něj příznivější.
Podle ust. §114 odst. 1 citovaného zákona obnova řízení je přípustná jen proti rozsudku
vydanému v řízení a) o ochraně před zásahe m správního orgánu, b) ve věcech politických stran
a politických hnutí.
V této věci považuje Nejvyšší správní soud za nezbytné uvést, že již v rozsudcích ze dne
27. 4. 2006, č. j. 2 Afs 161/2005 - 113, a č. j. 2 Afs 179/2005 - 121, www.nssoud.cz, zdůraznil,
že návrh na obnovu soudního řízení, systematicky zařazený v dílu druhém hlavy třetí části třetí
s. ř. s., je mimořádným opravným prostředkem v soudních řízeních ve věcech správního
soudnictví, jehož smyslem a účelem je ve výjimečných případech umo žnit obnovení řízení
před správním soudem. Ust. §111 s. ř. s. k tomu uvádí, že řízení ukončené pravomocným
rozsudkem se na návrh účastníka obnoví, jestliže vyšly najevo důk azy nebo skutečnosti, které
bez jeho viny nebyly nebo nemohly být v původním řízení uplat něny, popřípadě bylo jinak
rozhodnuto o předběžné otázce, jestliže výsledek obnoveného řízení může být pro něj příznivější.
Obnova řízení, i kdyby byly dány „materiální“ podmínky definované v ust. §111 s. ř. s., ovšem
není přípustná vždy, nýbrž jen za splnění dalších velmi striktních podmínek, které stanoví v první
řadě ust. §114 s. ř. s.
Podmínky přípustnosti jsou v tomto ustanovení vymezeny v první řadě pozitivně v tom
smyslu, že přípustná je obnova jen u těch druhů řízení, které zák on výslovně vyjmenovává jsou
to řízení o ochraně před zásahem správního orgánu a řízení ve věcech politických str an
a politických hnutí [ust. §114 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.]. Zákon v tomto ustanovení
charakterizuje řízení, v nichž je obnova povolena, jednak materií, jež je jejich předmětem, jednak
však – vzhledem k systematice s. ř. s. – také povahou řízení, jak je v s. ř. s. upravena. Ust. §114
odst. 1 písm. a) s. ř. s. tak zjevně odkazuje na řízení podle ust. §82 a násl. s. ř. s., které
se vyznačuje tím, že je v něm poskytována ochrana před nezákonným zásahem, pokynem nebo
donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, tj. ochrana před „neformálními“ zásahy
do subjektivních práv. Ustanovení §114 odst. 1 písm. b) s. ř. s. pak zjevně odkazuje n a řízení
podle ust. §94 a násl. s. ř. s., tedy na řízení ve věcech týkajících se registrace politické strany nebo
politického hnutí, změny jejich stanov, rozpuštění, pozastavení nebo znovuobnovení jejich
činnosti. Vymezení soudních řízení, u nichž je obno va přípustná, je v ust. §114 odst. 1 s. ř. s.
nepochybně provedeno jako vymezení taxativní – jedná se o pozitivní výčet typů řízení, v nichž
obnova přípustná je; a contrario tedy platí, že v jiných typech řízení než tam uvedených obnova
přípustná není.
Negativní podmínky přípustnosti obnovy řízení stanovené v ust. §114 s. ř. s. pak
vymezují, že i když jsou splněny podmínky podle ust. §114 odst. 1 s. ř. s., tj. i když se jedná
o některý ze dvou shora popsaných taxativně vymezených druhů řízení před správ ními soudy, ani
tehdy není obnova přípustná vždy – přípustná je pouze tehdy, nejedná-li se o návrh na obnovu
řízení, v němž bylo rozhodnuto o kasační stížnosti (ust. §114 odst. 2 s. ř. s.), a nejde -li o návrh
směřující jen proti důvodům rozhodnutí nebo proti výroku o nákladech řízení (ust. §114 odst. 3
s. ř. s.).
V případě stěžovatele v nyní projednávané věci není splněna pozitivní podmínka podle
ust. §114 odst. 1 s. ř. s., neboť stěžovatel navrhuje obnovu řízení o žalobě proti rozhodnutí
správního orgánu, kterou se stěžovatel domáhal, aby krajský soud přezkoumal rozhodnutí
žalovaného, jímž tento zamítl odvolání stěžovatele proti dodatečnému platebnímu výměru na daň
z příjmů právnických osob. Řízení o této žalobě jednoznačně není ani řízením o ochraně př ed
zásahem správního orgánu, ani řízením ve věcech politických stran a politických hnutí. Zjevně
se jedná o řízení o žalobě dle §65 s. ř. s. Není tedy splněna jedna z nutných podmínek
přípustnosti obnovy řízení, jak ji stanoví ust. §114 odst. 1 s. ř. s. (srov. k uvedenému závěru též
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 9. 2005, č. j. 3 Azs 219/2005 - 51, publikovaný
pod č. 736/2006 Sb. NSS, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2005, č. j.
4 As 17/2004 - 55, publikovaný pod č. 626/2005 Sb. NSS, či usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 25. 7. 2005, č. j. Na 50/2005 - 25, www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že městský soud postupoval správně, když návrh
na obnovu řízení odmítl jako nepřípustný podle ust. §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s, neboť z citovaného ust. §114 odst. 1 s. ř. s. a contrario vyplývá, že návrh na obnovu řízení o žalobě
proti rozhodnutí správního orgánu podle ust. §65 a násl. s. ř. s. není přípustný.
Nejvyšší správní soud tak s ohledem na výše uvedené nemůže přisvědčit námitce
nezákonnosti napadeného usnesení. Další kasační námitky stěžovatele, týkající se vlastních
„materiálních“ podmínek obnovy řízení ve smyslu ust. §111 s. ř. s ., považuje Nejvyšší správní
soud, vzhledem k nepřípustnosti návrhu na obnovu řízení v dané věci, za irelevantní.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatelem
uplatněné kasační námitky nejsou ve vztahu k napadenému usnesení městského soudu důvodné.
Protože v řízení nebyly shledány ani jiné nedostatky, ke kterým Nejvyšší správní soud dle
ust. §109 odst. 3 s. ř. s. přihlíží z úřední povinnosti, kasační stížnost byla v souladu s ust. §110
odst. 1, větou poslední, s. ř. s. zamítnuta.
O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo
na náhradu nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.) a žalovanému, který byl v řízení úspěšný, náklady
řízení nevznikly, resp. je neúčtoval. Proto soud rozhodl, že žalovanému se náhrada nákladů řízení
o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2010
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu