ECLI:CZ:NSS:2010:5.AFS.86.2009:41
sp. zn. 5 Afs 86/2009 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové,
soudkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudce JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: R. S.,
proti žalovanému: Celní ředitelství Brno, se sídlem Koliště 21, 601 44, Brno, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2009, č. j. 29 Ca
138/2007 - 21,
takto:
Věc se p o s t u p u je dle ust. §17 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní k rozhodnutí rozšířenému senátu.
Odůvodnění:
Žalovaný (dále jen stěžovatel) kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek
Krajského soudu v Brně (dále jen krajský soud), kterým bylo rozh odnutí žalovaného ze dne
27. 4. 2007, č. j. 2523-2/07-010100-21 pro vady řízení zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu
řízení.
V kasační stížnosti stěžovatel nesouhlasí s právním názorem krajského soudu,
že z obsahu předmětných správních rozhodnutí a z připojeného správního spisu, nelze nijak
zjistit, zda v případě podání návrhu na Okresní soud v Přerově, resp. případně exekučního
příkazu tohoto soudu, byl takový úkon adresovaný a také doručený dlužníkovi, a pokud ano,
kdy k tomuto doručení došlo.
Dle stěžovatele ze spisu bylo seznatelné, že k promlčení celního dluhu tak, jak jej namítal
daňový dlužník, v daném případě nedošlo. Krajský soud vůbec nezohlednil fakt, že Celní úřad
Břeclav-dálnice využil v daném případě dobrodiní zákona a o provedení exekuce požádal soud,
a že tato situace není řešena ustanovením §282 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění
pozdějších předpisů. S ohledem na to, že právní předpis, podle kterého provádí celní úřad
vymáhání celního dluhu, umožňuje přenést exekuci na soud, je namístě uplatnění všech právních
norem, které s výkonem rozhodnutí prováděným soudem souvisí, tedy v tomto případě aplikace
ustanovení §112 občanského zákoníku, který tuto situaci řeší. Podle tohoto ustanovení, uplatní-li
věřitel v promlčecí době právo u soudu a v zahájeném řízení se řádně pokračuje (což se v daném
případě prokazatelně stalo), promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží.
V daném případě krajský soud namísto toho, aby uvedený návrh na výkon rozhodnutí
vyhodnotil jako relevantní úkon, který zastavil promlčecí lhůtu, t ak nad rámec žalobních námitek
zpochybnil skutečnost, zda předmětné usnesení daňový dlužník obdržel. K uvedenému závěru
dospěl i přes to, že z obsahu žaloby je zřejmé, že tuto skutečnost daňový dlužník nezpochybňuje.
Ten především namítal, že daňový dlužník musí být o provedeném úkonu informován správcem
daně, nikoliv zprostředkovaně, tedy soudem či dokonce nahodile. Žalobce sám namítl, že byl
o provedeném úkonu informován prostřednictvím Okresního soudu v Přerově ze dne
20. 6. 2001, č. j. 19 E 1240/2000 - 18, kterým soud usnesením nařídil výkon rozhodnutí prodejem
nemovitostí majitele.
S přihlédnutím k výše uvedenému se stěžovatel domnívá, že krajským soudem byly
nesprávně posouzeny předmětné vymáhací úkony, na základě kterých byla celními orgány
námitka promlčení odmítnuta, neboť tyto úkony měly být pos uzovány v kontextu ustanovení
§112 občanského zákoníku a nikoliv podle ustanovení §282 celního zákona, přitom
v souvislosti s podmínkami stanovenými v tomto ustanovení poté krajský soud vyžadoval
doplnění důkazů o skutečnosti, o kterých však není v daném řízení sporu.
Na základě výše uvedeného stěžovatel navrhuje rozsudek krajského soudu v celém
rozsahu zrušit a věc vrátit soudu k dalšímu řízení.
Z obsahu správního spisu zjistil Nejvyšší správní soud následují skutečnosti rozhodné
pro posouzení věci.
Dne 25. 10. 1995 vydal Celní úřad Břeclav- dálnice (dále jen CÚ) jedenáct platebních
výměrů, kterými uložil žalobci uhradit celní dluh ve výši 4 084 336 Kč. Dne 13. 11. 1995 vydal
CÚ výzvy k plnění v náhradní lhůtě, které žalobce obdržel dne 12. 12. 1995 (vzhledem
k uvedenému by šestiletá promlčecí lhůta uplynula bez dalšího vymáhacího úkonu dne
31. 12. 2001). Dne 4. 12. 2000 podal CÚ k Okresnímu soudu v Přerově návrh na výkon
rozhodnutí.
O uvedeném návrhu rozhodl Okresní soud v Přerově usnesením č. j. 19 E 1240/2000 -
18 ze dne 20. 6. 2001, kterým nařídil výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí.
Dne 8. 1. 2007 učinil žalobce u CÚ podání, ve kterém vznesl námitku promlčení
předmětného celního dluhu. CÚ vydal dne 24. 1. 2007 rozhodnutí č. j. 192- 01/07-0211-021,
kterým námitce promlčení nevyhověl. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán podrobně popsal
dosavadní průběh řízení, rovněž zde konstatoval, že za úkon, kterým došlo k přerušení lhůty,
je nutno považovat usnesení č. j. 19 E 124082000 - 18 ze dne 20. 6. 2001, kterým soud nařídil
výkon rozhodnutí. Dne 28. 2. 2007 podal žalobce proti uvedenému rozhodnutí odvolání,
které bylo rozhodnutím stěžovatele č. j. 2523-02/07-010100-21 ze dne 27. 4. 2007 zamítnuto, a t o
v intencích prvoinstančního orgánu, včetně poukazu na předmětné usnesení Okresního soudu
v Přerově.
Žalobce toto rozhodnutí napadl u Krajského soudu v Brně žalobou. Krajský soud
rozhodnutí stěžovatele pro vady řízení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud
v odůvodnění svého rozhodnutí přitom odkázal na rozsudek NSS ze dne 21. 6. 2007, č . j
1 Afs 115/2006 - 50, v němž zdejší soud vyslovil: „Účinky přerušení promlčecí lhůty podle §282 odst. 2
zákona ČNR č. 13/1993 Sb., celní zákon, může mí t pouze úkon celního orgánu adresovaný a doručený
dlužníkovi, a to přesto, že v citovaném ustanovení není výslovně uvedeno, že o těchto úkonech musí být dlužník
zpraven. Za takový úkon je nutno považovat i provedení soupisu movitých věcí dlužníka soudem podle §3 26
o. s. ř. v případě, kdy celní orgán podal k tomuto soudu návrh na provedení výkonu rozhodnutí; úkon exekučního
soudu je v tomto případě přičitatelný celnímu orgánu.“ (publ. in Sb.NSS č.1328/2007))
Krajský soud s odkazem na uvedený rozsudek konstatoval, že pokud v daném případě
došlo k přerušení promlčecí lhůty, bylo třeba zjistit, zda v případě podání návrhu na Okresní
soud v Přerově, resp. případně nařízení výkonu rozhodnutí tohoto soudu, byl takový úkon
adresovaný a také doručený žalobci, a pok ud ano, kdy k tomuto doručení žalobci adresovaného
úkonu došlo.
Pátý senát, který nyní ve věci rozhoduje se hodlá od výše vysloveného právního názoru
v rozsudku č. j. 1 Afs 115/2006 - 50 odchýlit; odkazuje v této souvislosti na usnesení Nejvyššího
soudu sp. zn. 20 Cdo 3511/2006 ze dne 24. 7. 2008, v němž soud ve skutkově i právě shodné
věci uvádí:
„Rozhodnutí vydané v celním řízení, které se stalo vykonatelným, je exekučním titulem pro exekuci,
kterou provádí vydáním exekučních příkazů příslušný celní ú řad (srov. §306 a násl. zákona č. 13/1993 Sb.).
C. ú. může také požádat o provedení exekuce soud (§306 odst. 3, věta druhá, zákona č. 13/1993 Sb.).
Ustanovení §282 odst. 2 zákona č. 13/1993 Sb. přerušení promlčecí lhůty spojuje věcně s „úkonem
směřujícím k vybrání nebo vymožení nedoplatku,“ tj. s úkonem celního úřadu, jakým je např. písemná upomínka
o zaplacení, výzva k zaplacení v náhradní lhůtě nebo vydání exekučního p říkazu; z hlediska časového
pak stanoví, že nová promlčecí lhůta začne běžet po uply nutí kalendářního roku, ve kterém „byl dlužník o tomto
úkonu zpraven.“ Provedenými úkony podle zmíněného ustanovení jsou úkony celního úřadu, jejichž cílem je vybrat
nebo vydobýt nedoplatek způsoby předvídanými zákonem č. 13/1993 Sb. Je -li jedním z těchto způsobů
„provedení exekuce vydáním exekučního příkazu,“ nová promlčecí lhůta začne – při splnění shora uvedených
podmínek – běžet bez ohledu na to, zda probíhá exekuce podle §306 zákona č. 13/1993 Sb. Jinak řečeno,
po dobu provádění exekuce se promlčecí l hůta stanovená v §282 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb. nestaví.
Zcela odlišná situace nastává, jestliže celní úřad využije dobrodiní zákona a „o provedení exekuce“
požádá soud. Podání návrhu na nařízení soudního výkonu rozhodnutí je sice rovněž úkonem směřujícím
k vymožení nedoplatku, ovšem co do přerušení (stavení) promlčecí lhůty s ním nej sou spojeny důsledky plynoucí
z ustanovení §282 odst. 2 zákona č. 13/1993 Sb. Je tomu tak proto, že celní úřad jako účastník řízení (§19,
část věty za středníkem, o. s. ř.) uplatňuje právo, které bylo pravomocně při znáno (správním rozhodnutím);
v takovém případě není důvodu, aby se neuplatnilo ustanovení §112 obč. zák. Jestliže návrh na nařízení výkonu
rozhodnutí pro vydobytí vymahatelné (judikátní) pohledávky (celního dluhu) podal oprávněný před uplynutím
promlčecí lhůty stanovené v §282 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., promlčení se dnem zahájení vykonávacího
řízení staví. Znamená to, že po dobu řízení o výkon rozhodnutí promlčecí doba – pokračuje-li oprávněný řádně
v zahájeném řízení – neběží.“
Nejvyšší správní soud se přiklání k závěrům, které učinil Nejvyšší soud a obiter dictum
poukazuje na to, že obdobně jako ustanovení §112 občanského zákoníku také ustanovení §70
odst. 3 zákona o správě daní a poplatků (s účinností od 1. 1. 2008) již stanoví, že po dobu
výkonu rozhodnutí soudem nebo soudním exekutorem anebo do uspokojení z výtěžku veřejné
dražby lhůta podle odstavců 1 a 2 neběží, a to až do právní moci rozhodnutí o ukončení těchto
řízení nebo jeho ukončení. (Dle ust. §320 celního zákona se na řízení o vyměření a vymáhání cla
použije rovněž zákon o správě daní).
Není pochyb o tom, že o každém úkonu, má-li mít relevantní účinky, musí být daňový
subjekt (zde dlužník) vždy prokazatelně zpraven. V projednávané věci žalobci byly řádně
doručeny výzvy k úhradě nedoplatku v náhradní lhůtě dne 12. 12. 1995, tyto výzvy lze
nepochybně považovat za úkon způsobilý přerušit běh promlčecí lhůty, konec lhůty, v níž bylo
lze dluh vymáhat připadl tudíž na 31. 12. 2001. Skutečnost, zda a kdy byl žalobce srozuměn
s podáním návrhu na výkon rozhodnutí (ze dne 4. 12. 2000), resp. se samotným nařízením
výkonu rozhodnutí (dne 20. 6. 2001) je proto zcela bez významu. Nelze proto akceptovat názor
vyslovený prvním senátem, totiž, že úkon exekučního soudu je přičitatelný celnímu orgánu.
Při tomto výkladu by bylo lze dovozovat, že každý úkon soudu, (je-li o něm dlužník zpraven)
je způsobilý znovu obnovit běh promlčecí lhůty (zde tedy např. usnesení o nařízení výkonu
rozhodnutí z 20. 6. 2001 by prodloužilo promlčecí lhůtu do 31. 12. 2007). Jak již bylo vyloženo
výše, pátý senát má za to, že po dobu prováděného výkonu rozhodnutí soudem, promlčecí lhůta
neběží. Je proto, v projednávané věci, na místě zabývat se a priori tím, zda již došlo, resp . mohlo
dojít k promlčení práva vymáhat celní dluh, a to s ohledem na prováděný výkon rozhodnutí
soudem. Samotné úkony soudu, ať již o nich byl žalobce zpraven jakkoli, resp. kdykoli, nemohou
mít proto na posouzení toho, zda dlužná pohledávka je či není promlčena, žádný vliv,
neboť po dobu provádění takových úkonů lhůta neběží a správce daně (celní orgán) má tedy
k dispozici zbytek lhůty, která mu zbývá od předání věci soudu do ukončení řízení před ním.
Pátý senát na základě výše uvedených úvah se hodlá o dchýlit od právního názoru,
který vyslovil dříve první senát a domnívá se, že úkony soudu nelze považovat za úkony celního
orgánu, které by mohly být způsobilé dále prodloužit promlčecí lhůtu, resp. její běh znovu
obnovit.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
Rozšířený senát bude ve věci rozhodovat ve složení: JUDr. Josef Baxa,
JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Karel Šimka, JUDr. Jakub Camrda, JUDr. Marie
Turková, JUDr. Miluše Došková a JUDr. Jaroslav Vlašín. Účastníci mohou
namítnout podjatost těchto soudců do jednoho týdne od doručení tohoto
usnesení (§8 odst. 1 s. ř. s.).
V Brně dne 18. února 2010
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu