ECLI:CZ:NSS:2010:5.AS.43.2010:60
sp. zn. 5 As 43/2010 - 60
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. v právní věci
žalobkyně: M. P., proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova
40a, Olomouc, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 11. 10. 2007, č. j. 22 Ca 316/2007 - 9,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě shora označeným usnesením odmítl žalobu, jíž se žalobkyně
domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2007, č. j. KÚOK 80085/2007, jímž bylo
pouze z formálního hlediska změněno rozhodnutí Městského úřadu Litovel ze dne 9. 5. 2007,
č. j. VNI/262/2006 př.k. o žádosti žalobkyně o poskytnutí předběžné ochrany dle §5
občanského zákoníku a ve zbytku bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrzeno.
Krajský soud s odkazem na judikaturu Nevyššího správního soudu konstatoval,
že rozhodování dle §5 občanského zákoníku je příkladem toho, kdy je správním orgánům
svěřena pravomoc rozhodovat ve věcech občanskoprávních, o žalobách v těchto věcech jsou
tedy příslušné rozhodovat soudy v občanském soudním řízení, nikoliv soudy správní. Vzhledem
k tomu, že žalobkyně napadla rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci, hodnotil
krajský soud její žalobu dle §68 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen
„s. ř. s.“) jako nepřípustnou a podle §46 odst. 2 s. ř. s. ji odmítl. Zároveň žalobkyni poučil,
že může v dané věci podat do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení žalobu k místně
příslušnému okresnímu soudu. Krajský soud rovněž žalobkyni řádně poučil o tom, že proti jeho
usnesení může podat ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení kasační stížnost. Vzhledem k tomu,
že soud žalobu odmítl, nerozhodoval již o návrhu žalobkyně na osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o její žalobě.
Proti usnesení krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) dne 25. 6. 2010
blanketní kasační stížnost, kterou doplnila podáními ze dne 6. 7. 2010 a ze dne 27. 7. 2010,
v nichž namítá, že soud nerozhodl o jejím návrhu na osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce, přičemž tento návrh byl součástí žaloby, dále že je v napadeném
rozhodnutí nesprávně označena žalovaná strana a že je toto rozhodnutí zmatečné.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval splněním podmínek řízení a shledal, že kasační
stížnost byla podána zjevně opožděně.
Jak vyplývá z doručenky založené v soudním spise na č.l. 10, stěžovatelce bylo napadené
usnesení doručováno do vlastních rukou na adresu Lhota nad Moravou 14, 783 32 Náklo, kterou
uvedla na žalobě jako adresu svého trvalého pobytu. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka jakožto
adresát písemnosti nebyla zastižena, byla doručovaná písemnost v souladu s §46 odst. 3 zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v tehdy účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s §42
odst. 5 s. ř. s. dne 23. 10. 2007 uložena a stěžovatelce byla zanechána výzva, aby si ji vyzvedla.
Jelikož si stěžovatelka uloženou zásilku nevyzvedla ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla zásilka
k vyzvednutí připravena, je třeba písemnost v souladu s §46 odst. 6 a §50c odst. 4 o. s. ř,
v tehdejším znění, považovat za doručenou posledním dnem této lhůty, tj. v pátek dne
2. 11. 2007. Lze pro úplnost dodat, že stěžovatelka si po té, co nastala fikce doručení, zásilku
osobně vyzvedla dne 7. 11. 2007.
Podle §106 odst. 2 věty první s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
od doručení rozhodnutí. Podle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů končí uplynutím dne,
který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Lhůta pro podání kasační
stížnosti stěžovatelky tak v daném případě marně uplynula v pátek dne 16. 11. 2007. Stěžovatelka
však podala kasační stížnost až dne 25. 6. 2010, tedy více než dva a půl roku po uplynutí lhůty
pro její podání, tudíž zjevně opožděně. Stejný závěr by samozřejmě platil i v případě,
že by se v dané věci neuplatnila fikce doručení a napadené usnesení by tak bylo stěžovatelce
doručeno nikoliv dne 2. 11. 2007, ale až dne 7. 11. 2007. Zmeškání lhůty k podání kasační
stížnosti nelze prominout (§106 odst. 2 in fine s. ř. s.).
Z těchto důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost byla podána
opožděně, a proto ji dle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítl.
Pouze pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že v daném případě nebyla splněna ani
další podmínka řízení o kasační stížnosti, kterou je obligatorní zastoupení stěžovatele, který sám
nedisponuje příslušným právnickým vzděláním, advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Tento
nedostatek podmínek řízení je sám o sobě odstranitelný, v dané věci by však nemělo žádný smysl
vyzývat stěžovatelku, aby si pro řízení o kasační stížnosti zvolila advokáta či požádala soud o jeho
ustanovení pro řízení o kasační stížnosti, jestliže její kasační stížnost musí být v každém případě
pro její zjevnou opožděnost odmítnuta. V tomto případě by trvání na volbě či ustanovení
advokáta zástupcem stěžovatelky bylo jen nic neřešícím formalismem zbytečně prodlužujícím
řízení a zvyšujícím jeho náklady, aniž by se mohlo pozitivně projevit v právní sféře stěžovatelky.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2010
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu