ECLI:CZ:NSS:2010:5.AS.63.2009:81
sp. zn. 5 As 63/2009 - 81
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové,
soudkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudce JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: O.
P., právně zastoupené Mgr. Danielem Krajčem, advokátem se sídlem Nám. Přemysla Otakara II.
36, 370 01, České Budějovice, proti žalovanému: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké a
pohraniční policie, se sídlem Olšanská 2, 130 51, Praha , v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2008, č. j. 8 Ca 246/2006 - 49,
takto:
I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2008, č. j. 8 Ca 246/2006 - 49
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Odměna Mgr. Daniela Krajča, se sídlem Nám. Přemysla Otakara II. 36, 370 01, České
Budějovice, se u r č u je částkou 5712 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen stěžovatelka) kasační stížností napadá v záhlaví označené usnesení
Městského soudu v Praze (dále jen městský soud), kterým byla odmítnuta její žaloba, kterou
se domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 6. 2006, č. j. SCPP -1538/C-214-2006,
kterým bylo rozhodnuto o jejím odvolání a o odvolání podaném panem V. Y. proti usnesení
Policie ČR, Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie České Budějovice,
Oddělení cizinecké policie Jindřichův Hradec ze dne 28. 2. 2006, č. j. SCPP -95/CB-IV-CI-2006,
kterým bylo zastaveno řízení ve věci žád osti o povolení k pobytu na území České republiky pana
V. Y. a jímž bylo uvedené prvostupňové rozhodnutí změněno tak, že odvolací orgán uvedl
náležité označení účastníků řízení (za účastníka řízení označil i stěžovatelku). Stěžovatelka tvrdí,
že usnesením městského soudu bylo porušeno její právo na podání žaloby, neboť byla
účastníkem řízení před správním orgánem. Usnesením městského soudu bylo rovněž porušeno
její právo na rodinný život zahrnující i vazbu mezi rodičem a dospělým potomkem. Stěžovatelka
uvádí, že podstatné ve věci je , že se celá rodina přesídlila na území ČR v souladu s usnesením
vlády ČR ze dne 17. 1. 1996 č. 72 o zásadách politiky vlády ČR ve vztahu k přesídlování cizinců
s prokázaným českým původem (krajanů) žijících v zahraničí. Důvodem žádosti o povolení
pobytu bylo tedy přesídlení krajanů do vlasti; účelem trvalého pobytu – přesídlení.. Syn
stěžovatelky se spolu se svojí rodinou přesídlil s ní. V době přesídlení mu bylo 17 let, přes hranice
by ho nepustili bez doprovodu dospělých, také neměl oprávnění k vyřízení dokladů, rovněž byl
stěžovatelkou odhlášen ze všech úřadů v Kazachstánu. Zde jsme všechno prodali, tudíž syn se
nemá kam vrátit.
Stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení městského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z obsahu správního spisu zjistil Nejvyšší správní soud následují skutečnosti rozhodné
pro posouzení kasační stížnosti.
Dne 28. 2. 2006 Oddělení cizinecké policie Jindřichův Hradec vydalo rozhodnutí, kterým
podle ustanovení §169 odst. 7 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění
pozdějších předpisů, zastavilo řízení ve věci žádosti o povolení k pobytu, podané dne 3. 2. 2006,
když bylo konstatováno, že žadatel pan V. Y. je starší 21 let a není nezaopatřenou osobou a
v době podání žádosti pobýval na území České republiky neoprávněně, neboť dne 30. 7. 2003
nabylo právní moci rozhodnutí o zrušení platnosti jeho povolení k pobytu na území České
republiky bez víza. Usnesení o zastavení řízení bylo doručeno V . Y. dne 6. 3. 2006, stěžovatelce
dne 3. 3. 2006. Proti tomuto rozhodnutí podal pan V. Y. dne 21. 3. 2006 odvolání, dne 17. 3.
2006 podala proti tomuto rozhodnutí odvolání i stěžovatelka.
O odvolání rozhodl žalovaný tak, že rozhodnutí správního orgánu změnil ve výroku tak,
že uvedl jako účastníka řízení také paní O. P., a potvrdil zastavení řízení. Rovněž v odůvodnění
výslovně uvedl, že ke změně výroku přistoupil v souladu s ust. §27 odst. 1 správního řádu, dle
kterého se ve výroku uvedou účastníci řízení (stěžovatelka ve výroku rozhodnutí 1. stupně nebyla
uvedena – pozn. soudu).
Kasační stížnost je podle ustanovení §102 a násl. s. ř. s. přípustná a jsou v ní namítány
důvody odpovídající ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s. Jejím rozsahem a důvody
je Nejvyšší správní soud podle ustanovení §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán, to neplatí, bylo-li řízení
před soudem zmatečné nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné
rozhodnutí ve věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, jakož i v případech,
kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení městského soudu
a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Podle ustanovení §65 odst. 1 s. ř. s. kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo
nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž
se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva n ebo povinnosti, (dále jen „rozhodnutí“),
může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti,
nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Podle odst. 2 téhož ustanovení žalobu proti
rozhodnutí správního orgánu může podat i účastník řízení před správním orgánem, který není
k žalobě oprávněn podle odstavce 1, tvrdí-li, že postupem správního orgánu byl zkrácen
na právech, která jemu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné
rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s názorem městského soudu, že k podání žaloby
je oprávněna jen osoba, která byla napadeným rozhodnutím správního orgánu dotčena na svých
právech v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, tedy tím, jímž bylo rozhod nuto
o změně prvostupňového rozhodnutí, kterým bylo řízení ve věci žádosti o povolení k pobytu
pana V. Y. zastaveno. Touto osobou byl žadatel V. Y., nikoli stěžovatelka; pouze tomu zcela
nepochybně svědčí žalobní legitimace dle §65 odst. 1 s. ř. s.
Podle ust. §27 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, účastník y řízení jsou v řízení
o žádosti žadatel a další dotčené osoby, na které se pro společenství práv nebo povinností
s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí správního orgánu
Podle odst. 2 citovaného ustanovení účastníky jsou též další dotčené osoby, pokud
mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech.
Ze správního spisu vyplynulo, že stěžovatelka však by la správním orgánem považována
za účastníka řízení; žalovaný rozhodoval jedním rozhodnutím v meritu věci účastníka řízení V. Y.,
přitom zde u vedl ve výroku i stěžovatelku. Správní orgán může, je-li to ve věci vhodné,
nepochybně rozhodnout jedním rozhodnutím ve věci několika účastníků řízení, přitom však je
nutno dbát toho, aby bylo lze z výrokové části i odůvodnění seznat důvody, které b y bylo lze
vztáhnout ke každému účastníkovi.
Stěžovatelka podala odvolání podle ust. §71 správního řádu, o tomto odvolání rozhodl
žalovaný nikoli např. postupem dle ust. §92 správního řádu, tudíž nepovažoval podání
stěžovatelky za nepřípustné, nepovažoval ji ani za osobu, která nemá oprávnění jej podat, apod.
Podle §67 odst. 1 správního řádu rozhodnutím správní orgán v určité věci zakládá, mění
nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo v určité věci prohlašuje,
že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá, nebo v zákonem stanovených případech
rozhoduje o procesních otázkách. Z odůvodnění žalovaného, který nadto oproti rozhodnutí
správního orgánu I. stupně právě doplnil stěžovatelku, jakožto účastníka řízení, však
již nevyplývá, z jakého důvodu tak učinil a jaké procesní postavení stěžovatelce přisoudil,
resp. o jakých jejích právech bylo rozhodováno, resp. na jakých právech byla dotčena. Z tohoto
pohledu je rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné. Nezrušil-li městský soud rozhodnutí
žalovaného pro tuto vadu řízení, zatížil vadou nepřezkoumatelnosti i své vlastní rozhodnutí.
Odmítnutí návrhu proto, že byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou [§46 odst. 1
písm. c) s. ř. s.], lze vyhradit pouze případům nedostatku procesní legi timace a jen zcela zjevným
nedostatkům legitimace hmotné, zjistitelným bez pochyb okamžitě, zpravidla již z návrhu
samotného. Pokud tomu tak není, musí soud návrh věcně projednat; vyjde-li v této fázi
nedostatek aktivní legitimace najevo, rozhodne o věci r ozsudkem. Neučiní-li tak, postupuje
v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a zatěžuje řízení jinou vadou, která
mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§103 odst. 1 písm. d) a §109 odst. 3
věta za středníkem s. ř. s.] (viz např. rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2005, č. j. 4 As 50/2004 - 59,
příst. na www.nssoud.cz).
Dospěl-li městský soud k závěru, že stěžovatelka není legitimována k podání žalo by podle
§65 odst. 1 s. ř. s.( přitom nezkoumal ani legitimaci podle odst. 2 cit. ustanovení), neboť nebyla
na svých právech zkrácena přímo nebo v důsledku porušení svých práv, tedy nebyla v postavení
opravňujícím ji k podání žaloby, protože napadeným rozhodnutím žádné její veřejné subjektivní
právo nebylo a nemohlo být dotčeno, resp. o jejich právech nebylo ve správním řízení
rozhodováno, učinil tak v rozporu s obsahem správního spisu.
Nejvyšší správní soud shledal z výše uvedených důvodů napadené rozhodnutí městského
soudu nezákonným [ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.], a kasační stížnosti proto vyhověl.
V novém rozhodnutí rozhodne městský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Stěžovatelce byl pro toto řízení před soudem ustanoven advokát; v takovém případě platí
hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (ustanovení §35 odst . 8, ve spojení s ustanovením
§120 s. ř. s.). Soud určil odměnu advokáta částko u 2 x 2100 Kč za dva úkony právní služby –
převzetí a příprava věci a písemné podání soudu týkající se věci samé, a 2 x 300 Kč na úhradu
hotových výdajů, v souladu s ustanovení §9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b) a d)
a ustanovení §13 odst. 3 shora citované vyhlášky, celkem 4800 Kč. Protože ustanovený advokát
je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen „daň“ ), zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku
odpovídající dani, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových
výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§35 odst. 7 s. ř. s.).
Částka daně, vypočtená dle §37 odst. 1 a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí 912 Kč.
Ustanovenému zástupci se tedy přiznává odměna a náhrada nákladů v celkové výši 5712 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 22. ledna 2010
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu