ECLI:CZ:NSS:2010:5.AS.81.2009:101
sp. zn. 5 As 81/2009 - 101
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Ing.
J. D., zastoupeného Mgr. Václavem Kotkem, advokátem se sídlem tř. Kpt. Jaroše 9, Brno, proti
žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno,
v řízení o kasační stížnosti žalobce jako stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze
dne 26. 8. 2009, č. j. 57 Ca 57/2007 - 74,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce jako stěžovatel včasnou kasační stížností napadl shora uvedený rozsudek
krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba domáhající se zrušení rozhodnutí žalovaného
Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy ze dne 28. 8. 2007, č. j. 7617/2007/OD
(dále též „rozhodnutí žalovaného“). Tímto rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání
stěžovatele a jako správné potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru dopravně-
správních řízení ze dne 28. 3. 2007, č. j. ODSČ-29276-PZ/06CI (dále též „rozhodnutí správního
orgánu I. stupně“).
Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání
přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle ustanovení §22 odst. 1
písm. f) bod 3 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a byla mu
uložena pokuta ve výši 3750 Kč, zákaz činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu 3
měsíců a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1000 Kč. Přestupku se stěžovatel dopustil tím,
že dne 2. 11. 2006 ve 22.55 hod. při řízení motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia, reg. zn. X,
v Brně na ulici Bauerova překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci stanovenou dopravní
značkou B20a na 60 km/hod. Hlídkou Městské policie Brno mu byla silničním radarovým
rychloměrem AD9C v. č. 06/0022 naměřena rychlost jízdy 90 km/hod. Při zvážení možné
odchylky měřícího zařízení ve výši + 3 km/hod stěžovateli byla jako nejnižší skutečná rychlost
naměřena rychlost jízdy 87 km/hod. Svým jednáním stěžovatel tedy porušil ustanovení §4 písm.
c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších
předpisů. Vzhledem k tomu, že tento přestupek měl stěžovatel spáchat v období dvanácti po
sobě jdoucích kalendářních měsíců dvakrát, byla mu podle ustanovení §22 odst. 8 v souladu
s ustanovením §11 odst. 1 a 2, §12 odst. 1 zákona o přestupcích uložena pokuta ve výši 3750
Kč, splatná do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí a zákaz činnosti řízení všech
motorových vozidel na dobu 3 měsíců.
Žalobou datovanou dne 15. 10. 2007 se stěžovatel u krajského soudu domáhal zrušení
rozhodnutí žalovaného.
Krajský soud žalobu stěžovatele nejprve jako nedůvodnou zamítl rozsudkem č. j.
57 Ca 57/2007 - 32 ze dne 19. 3. 2008, když provedeným dokazováním dospěl k závěru,
že rozhodnutí správního orgánu I. stupně i žalovaného bylo vydáno v souladu s platnými
právními předpisy, přestupek, kterého se žalobce dopustil, byl náležitě zjištěn a věc byla správně
právně posouzena.
Výše citovaný rozsudek krajského soudu stěžovatel napadl kasační stížností z důvodu
uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), když nezákonnost rozhodnutí
žalovaného (i správního orgánu I. stupně) stěžovatel spatřoval zejména v tom, že v průběhu
přestupkového řízení nebylo prokázáno jakou rychlostí jel dne 2. 11. 2006 ve 22.55 hod
motorovým vozidlem v Brně na ulici Bauerova 22, protože silniční radarový rychloměr AD9C
v. č. 06/0022 nebyl řádně ověřen (kalibrován) dle příslušných ustanovení zákona č. 505/1990 Sb.,
o metrologii, v platném znění (dále též „zákon o metrologii“), neboť jeho ověření provedl
samotný výrobce tohoto rychloměru, který byl zároveň navrhovatelem a účastníkem správního
řízení, ve kterém byl rychloměr ověřen (tedy výrobce ověřovaného měřidla, navrhovatel ověření
a správní orgán rozhodující o ověření byla jedna a tatáž osoba – společnost RAMET C.H.M. a. s.,
se sídlem 686 04 Kunovice, Letecká 1110, IČ 256 388 91).
Nejvyšší správní soud v předcházejícím řízení ve svém rozsudku ze dne 29. 5. 2009, č. j.
5 As 59/2008 - 63 shledal důvodnou jednak námitku stěžovatele ohledně nepřezkoumatelnosti
rozsudku krajského soudu z důvodu nevypořádání se s žalobní námitkou nezákonnosti
a nicotnosti správního rozhodnutí ve formě ověřovacího listu, jednak kasační námitku
nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu pro nedostatečné odůvodnění nedůvodnosti
žalobní námitky nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí z důvodu, že součástí výroku
o sankci nebyla specifikace druhého jednání stěžovatele uvedením doby, místa a způsobu jeho
spáchání. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu č. j.
57 Ca 57/2007-32 ze dne 19. 3. 2008 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V novém řízení ve věci krajský soud žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného
o přestupku opět zamítl pro její nedůvodnost, neboť stěžovatel se přestupku, který mu je kladen
za vinu dopustil, správnost naměřené rychlosti nebyla zpochybněna, skutkový stav byl zjištěn
náležitě a uložené sankce jsou v souladu s právními předpisy.
Proti nyní přezkoumávanému rozsudku č. j. 57 Ca 57/2007 - 74 ze dne 26. 8. 2009 podal
stěžovatel kasační stížnost z důvodu uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
Stěžovatel brojí proti nezákonnosti správních rozhodnutí spatřované zejména v tom,
že v průběhu přestupkového řízení nebylo prokázáno, jakou rychlostí dne 2. 11. 2006 v Brně jel,
když krajský soud nesprávně právně posoudil otázku, zda byl předmětný silniční radarový
rychloměr řádně ověřen ve správním řízení dle ustanovení §24 zákona o metrologii z důvodů
uvedených v článcích III. až V. kasační stížnosti.
Radarový rychloměr, nebyl dle stěžovatele řádně ověřen (kalibrován) dle zákona
o metrologii a nesplňoval tedy zákonné požadavky kladené na měřidla z důvodu, že správní orgán
rozhodující ve správním řízení o ověření je stejná právnická osoba jako účastník tohoto
správního řízení a navrhovatel tohoto správního řízení, který se domáhal vydání správního
rozhodnutí o ověření měřidla (bod III. kasační stížnosti).
Stěžovatel správní rozhodnutí o ověření měřidla z tohoto důvodu považuje nejen
za nezákonné, ale vzhledem k tak zásadní vadě správního řízení za rozhodnutí nicotné, na které
je třeba pohlížet jako by vůbec neexistovalo a z tohoto důvodu k němu nelze v jiném správním
rozhodnutí vůbec přihlížet.
Podjatost úřední osoby p. S. U. vůči účastníkovi řízení – obchodní společnosti RAMET
C.H.M. a. s., stěžovatel dovozuje ze skutečnosti, že p. U. je zaměstnancem účastníka řízení.
Stěžovatel je přesvědčen, že u osoby bezprostředně se podílející na pravomoci správního orgánu,
která je zaměstnancem účastníka řízení, o jehož právech a povinnostech má být ve správním
řízení rozhodnuto, pochybnost nelze nemít, a to z důvodu ekonomické závislosti na účastníkovi
řízení.
V kasační stížnosti stěžovatel dále brojí proti odůvodnění rozhodnutí žalovaného
vztahující se k otázce právní subjektivity autorizovaného metrologického střediska K22
a obchodní společnosti RAMET C.H.M. a. s. (bod IV. kasační stížnosti).
Stejně jako v bodu III. a IV. brojí i v bodu V. kasační stížnosti stěžovatel proti
odůvodnění rozhodnutí žalovaného a nikoliv proti rozhodovacím důvodům krajského soudu,
a to konkrétně proti konstatování žalovaného, že si výrobce nepochybně vyřídil a získal autorizaci
k ověřování měřidel proto, aby jeho výrobky splňovaly stanovené předpoklady.
V závěru kasační stížnosti stěžovatel namítá také nepřezkoumatelnost rozhodnutí
krajského soudu, neboť podle jeho názoru z odůvodnění rozsudku nevyplývá, zda krajský soud
žalobní námitku vady řízení před správním orgánem v řízení o ověření měřidla z důvodu
podjatosti nepovažoval za důvodnou proto, že v řízení nebyl prokázán zaměstnanecký či jiný
poměr p. U. ke společnosti RAMET C.H.M. a. s., anebo zda krajský soud nepovažuje takový
poměr za důvod k vyloučení p. U. z rozhodování správního orgánu dle ustanovení §14 odst. 1
zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“).
S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se s napadeným rozhodnutím
krajského soudu ztotožňuje a je názoru, že rozsudek není nepřezkoumatelný, řízení nebylo
zatíženo vadou, která by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci a že se soud
nedopustil nesprávného právního posouzení věci.
Žalovaný proto navrhuje, aby byla kasační stížnost stěžovatele zamítnuta.
Nejvyšší správní soud vázán rozsahem a důvody podané kasační stížnosti (ustanovení
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná.
Nejvyšší správní soud se v posuzované věci nejprve zaměřil na tvrzené nesprávné
posouzení právní otázky krajským soudem v předcházejícím řízení.
Stěžovatel považuje ověřovací list č. 68/06 ze dne 26. 9. 2006 silničního radarového
rychloměru AD9C, vzhledem k zásadní vadě správního řízení ve kterém byl vydán, za rozhodnutí
nicotné, na které je třeba pohlížet jako by vůbec neexistovalo a z tohoto důvodu k němu v jiném
správním rozhodnutí vůbec nebylo možno přihlížet.
Krajský soud dle stěžovatele pochybil, když za podstatné a rozhodující nepovažoval,
že správní orgán rozhodující o ověření měřidla ve správním řízení, navrhovatel tohoto ověření
a jediný účastník tohoto správního řízení je jedna a tatáž osoba, neboť podle ustanovení §24
zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, se na rozhodování podle tohoto zákona vztahují obecné
předpisy o správním řízení, přičemž se o ověření stanoveného měřidla namísto správního
rozhodnutí vydává ověřovací list. Podle ustanovení §14 odst. 1 správního řádu, je každá osoba
bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu, o níž lze důvodně
předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci a k účastníkům řízení takový zájem
na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, vyloučena ze všech úkonů v řízení,
při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit.
Výrobcem radarového rychloměru je společnost RAMET C.H.M. a. s. a o ověření měřidla
rozhodovala tatáž osoba, která však byla ze zákona (§14 odst. 1 správního řádu) vyloučena
z takového rozhodování. Stejně tak byly z rozhodování vyloučeni zaměstnanci společnosti
RAMET C.H.M. a. s.
Krajský soud v nyní přezkoumávaném rozsudku shledal žalobní námitku, že došlo
k porušení ustanovení §14 odst. 1 správního řádu, zcela lichou, když dospěl k závěru,
že je nepodstatné, zda obchodní společnost RAMET C.H.M. a. s. Kunovice a Autorizované
metrologické středisko RAMET C.H.M. Kunovice, tedy zadavatel zkoušky a ten, kdo provedl
ověření radarového rychloměru, je jedna společnost či nikoli, a to s ohledem na skutečnost, že dle
zákona o metrologii, stojí nad oběma (výrobcem i ověřovatelem) Český metrologický institut,
který vykonává kontrolu i dozor nad výrobci, ověřovateli i uživateli silničních radarových
rychloměrů. Dle krajského soudu v případě předmětného radarového rychloměru nebylo
prokázáno, že by vykazoval nějakou závadu, nebo, že by p. U., který ověření provedl, měl osobní
zájem „pustit do oběhu“ radarový rychloměr, který by neodpovídal požadavkům stanoveným
v zákoně o metrologii.
Nejvyšší správní soud kasační námitku nesprávného posouzení právní otázky neshledal
důvodnou.
Podstatou kasační stížnosti je tvrzení stěžovatele, že nedošlo k naplnění formálních ani
materiálních znaků přestupku dle §22 odst. 1, písm. f) bod 3 zákona č. 200/1990 Sb., tedy
vytýkaného překročení nejvyšší dovolené rychlosti stanovené dopravní značkou v obci o více jak
20 km/hod, protože rychlost jízdy jeho vozidla nebyla změřena silničním radarovým
rychloměrem AD9C v. č. 06/0022 řádně, když tento rychloměr nebyl ověřen (kalibrován) dle
příslušných ustanovení zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, a z údajů jím naměřených nelze
vycházet.
Podle §57 odst. 2 s. ř. s. soud přezkoumá v mezích žalobních bodů napadené výroky
rozhodnutí. Byl-li závazným podkladem přezkoumávaného rozhodnutí jiný úkon správního
orgánu, přezkoumá soud k žalobní námitce také jeho zákonnost, není-li jím sám vázán
a neumožňuje-li tento zákon žalobci napadnout takový úkon samostatnou žalobou ve správním
soudnictví.
V daném případě bylo třeba námitku stěžovatele uplatněnou už ve správním řízení
i v žalobě přezkoumat, protože stěžovatel neměl možnost uplatnit ji ve správním soudnictví
samostatnou žalobou.
Podle obsahu přezkoumávaného rozhodnutí žalovaného i obsahu správního spisu, byla
rychlost jízdy stěžovatele dne 2. 11. 2006 ve 22.55 hodin v Brně, Bauerově ulici měřena silničním
radarovým rychloměrem AD9C v. č. 06/0022 a naměřena byla rychlost 90 km/hod. Měření
prováděl strážník V. R. a svědek měření byl strážník J. C. (Městská policie Brno, Dopravní
jednotka Křenová, Brno).
Ve správním spisu se také nachází Ověřovací list č. 68/09 ze dne 26. 9. 2006 vystavený
RAMET C.H.M. a. s. Kunovice, Autorizované metrologické středisko AMS K22, z něhož
vyplývá, že měřidlo: Silniční radarový rychloměr AD9C vyrobil RAMET C.H.M. a. s. Kunovice,
tentýž subjekt byl zadavatelem zkoušky a vydal i ověřovací list se závěrem, že byl ověřen a lze jej
používat k měření rychlosti za dodržování Návodu k obsluze. Ověření provedl S. U.
CZ385/2000.
Základem námitky stěžovatele je, že stejný subjekt nemůže silniční radarový rychloměr
vyrobit i ověřit, protože to není v souladu se zákonem č. 505/1990 Sb., o metrologii.
Podle §1 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, účelem zákona je úprava práv
a povinností fyzických osob, které jsou podnikateli, a právnických osob (dále jen „subjekty“)
a orgánů státní správy, a to v rozsahu potřebném k zajištění jednotnosti a správnosti měřidel
a měření.
Ze zákona o metrologii dále vyplývá, že státní metrologickou kontrolou měřidel
se pro účely tohoto zákona rozumí schvalování typu měřidla, prvotní a následné ověřování
stanoveného měřidla a certifikace referenčních materiálů (§4 odst. 1 zákona). Subjekty, které
vyrábějí nebo opravují stanovená měřidla, popřípadě provádějí jejich montáž, jsou povinny podat
žádost o registraci Českému metrologickému institutu (§19 zákona o metrologii). Stanovená
měřidla jsou měřidla, která Ministerstvo průmyslu a obchodu stanoví vyhláškou k povinnému
ověřování s ohledem na jejich význam b) pro stanovení sankcí, poplatků, tarifů a daní (mezi nimi
jsou pod položkou 2.2.1 i silniční rychloměry používané při kontrole dodržování pravidel
silničního provozu – viz příloha k vyhlášce č. 345/2002 Sb.). Před uvedením stanovených měřidel
do oběhu má jejich výrobce a po provedení opravy těchto měřidel opravce povinnost zajistit
jejich prvotní ověření (§10 odst. 1 citovaného zákona o metrologii).
Ověřením stanoveného měřidla se potvrzuje, že stanovené měřidlo má požadované
metrologické vlastnosti. Postup při ověřování stanovených měřidel stanoví ministerstvo
vyhláškou. Ověřené stanovené měřidlo opatří Český metrologický institut nebo autorizované
metrologické středisko úřední značkou nebo vydá ověřovací list anebo použije obou těchto
způsobů. Grafickou podobu úřední značky a náležitosti ověřovacího listu stanoví ministerstvo
vyhláškou. (§9 odst. 1, 2 zákona o metrologii).
Autorizovanými metrologickými středisky jsou subjekty, které Úřad na základě jejich
žádosti autorizoval k ověřování stanovených měřidel nebo certifikaci referenčních materiálů
po prověření úrovně jejich metrologického a technického vybavení Českým metrologickým
institutem a po prověření kvalifikace odpovědných zaměstnanců, nebo osvědčením o odborné
způsobilosti vydaným Úřadem která je doložena certifikátem způsobilosti vydaným
akreditovanou osobou (§16 odst. 1, věta prvá zákona o metrologii).
Úřad autorizovanému metrologickému středisku přiděluje, popřípadě odnímá úřední
značku pro ověření měřidla. V rozhodnutích a osvědčeních je autorizované metrologické
středisko povinno uvést svůj název a připojit k podpisu otisk razítka autorizovaného
metrologického střediska (§16 odst. 2 zákona o metrologii).
Na rozhodování podle zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, se vztahují obecné předpisy
o správním řízení, pokud tento zákon nestanoví jinak. O schválení typu měřidla nebo o certifikaci
referenčního materiálu se namísto správního rozhodnutí vydává certifikát, o ověření stanoveného
měřidla se namísto správního rozhodnutí vydává ověřovací list nebo se měřidlo opatří úřední
značkou. Pokud na základě zkoušky nebyl vydán certifikát, ověřovací list nebo nebylo měřidlo
opatřeno úřední značkou, nebo nebylo vydáno osvědčení o metrologické kontrole hotově
baleného zboží, vydá se o tom rozhodnutí o zamítnutí ve správním řízení (§24 odst. 1
citovaného zákona).
Ministerstvo průmyslu a obchodu vydalo vyhlášku č. 262/2000 Sb., kterou se zajišťuje
jednotnost a správnost měřidel a měření, k provedení §6 odst. 2, 3 a 9, §8 odst. 2 a 5, §9 odst. 1
a 2, §16, §19 až 21 zákona č 505/1990 Sb.
Ustanovení §9 vyhlášky (vztahující se k §16 odst. 1 zákona o metrologii) obsahuje bližší
úpravu autorizace metrologických středisek, především, co musí obsahovat žádost (odst. 1) a kdy
úřad může vydat rozhodnutí o autorizaci metrologického střediska (odst. 2), pokud žadatel
splňuje podmínky pod písm. a) až e), přičemž pod písmenem d) je podmínka: nemá finanční
nebo jiné zájmy, které by mohly ovlivnit výsledky metrologické činnosti, která je předmětem
autorizace; v případě autorizace k následnému ověřování stanovených měřidel ověřovaných
na místě používání a zároveň určených pro stanovení množství při přímém prodeji veřejnosti
nesmí být autorizovaný subjekt uživatelem, výrobcem, opravcem, dovozcem ani distributorem
těchto měřidel. Podle odst. 3 citovaného ustanovení Úřad při udělení autorizace vydá rozhodnutí
o autorizaci a přidělí autorizovanému metrologickému středisku úřední značku ověření
stanoveného měřidla. V podmínkách autorizace kromě základních požadavků a povinností
stanoví zejména a) rozsah metrologické činnosti v rámci autorizace, b) specifikaci etalonů
a dalšího přístrojového vybavení, se zajištěním jejich metrologické návaznosti, c) metodiky
ověřování stanovených měřidel nebo certifikace certifikovaných referenčních materiálů ve vztahu
k předmětu a rozsahu autorizace, d) seznam zaměstnanců zabezpečujících metrologickou činnost
v rozsahu autorizace. V žádosti o akreditaci je totiž žadatel povinen, mimo jiné, předložit doklady
o odborné způsobilosti zaměstnanců zabezpečujících metrologickou činnost podle podmínek
stanovených úřadem a musí prokázat metrologickou, technickou a personální způsobilost
k ověřování stanovených měřidel předložením k tomu zákonem stanovených osvědčení nebo
osvědčení o akreditaci. Nejvyšší správní soud nemá důvodu pochybovat o tom, že subjekt
RAMET C.H.M. a. s. Kunovice splňoval podmínky výše uvedené, včetně podmínky d)
pro vydání rozhodnutí o autorizaci metrologického střediska příslušným úřadem, protože nemá
finanční nebo jiné zájmy, které by mohly ovlivnit výsledky metrologické činnosti, která
je předmětem autorizace. Měření rychlosti silničními rychloměry používanými při kontrole
dodržování pravidel silničního provozu provádí jiný subjekt.
Nejvyšší správní soud z obsahu zákona č. 505/2000 Sb., o metrologii, a jeho prováděcích
předpisů vyvozuje, že zákonná úprava nevylučuje, aby v daném případě výrobce silničních
rychloměrů používaných při kontrole dodržování pravidel silničního provozu byl současně
autorizovaným metrologickým střediskem, jestliže ho Úřad pro technickou normalizaci,
metrologii a státní zkušebnictví, autorizoval k výkonům v oblasti státní metrologické kontroly
měřidel (přičemž stěžovatel ani netvrdí, že by výrobce takto autorizován nebyl).
Jestliže subjekt RAMET C.H.M. a. s. Kunovice, Autorizované metrologické středisko
AMS K22, vydal Ověřovací list č. 68/09 dne 26. 9. 2006 že měřidlo: Silniční radarový rychloměr
AD9C vyrobené RAMET C.H.M. a. s. Kunovice, bylo ověřeno a lze jej používat k měření
rychlosti za dodržování Návodu k obsluze, pak došlo k jeho ověření v souladu se zákonem
č. 505/1990 Sb., o metrologii. Námitka stěžovatele v tomto směru nebyla důvodná.
K namítané nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu zdejší soud konstatuje,
že z napadeného rozsudku je zřejmé, že k závěru ohledně nedůvodnosti žalobní námitky krajský
soud nedospěl ani na základě závěru, že v řízení nebyl prokázán zaměstnanecký či jiný poměr
p. U. ke společnosti RAMET C.H.M. a. s., ani na základě závěru, že zaměstnanecký poměr ke
společnosti RAMET C.H.M. a. s. není důvodem k vyloučení p. U. z rozhodování správního
orgánu dle ustanovení §14 odst. 1 správního řádu, ale proto, že v případě předmětného
silničního radarového rychloměru nebylo prokázáno, že by vykazoval nějakou závadu, nebo, že
by p. U., který ověření dne 26. 9. 2006 provedl, měl nějaký osobní zájem „pustit do oběhu“
radarový rychloměr, který by neodpovídal požadavkům stanoveným v zákoně o metrologii. Z
rozsudku je tak patrné, proč krajský soud považuje žalobní námitku za nedůvodnou. Tento
právní závěr krajského soudu nebyl stěžovatelem v kasační stížnosti napaden. Kasační námitka
nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku z namítaných důvodů tak nemohla být shledána
důvodnou.
Závěrem Nejvyšší správní soud konstatuje, že námitky uvedené v bodu III. až V. kasační
stížnosti směřují proti odůvodnění rozhodnutí žalovaného, nikoliv proti rozhodovacím důvodům
krajského soudu. Kasační stížnost je však opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, když zákonné důvody pro podání kasační
stížnosti upravuje §103 odst. 1 písm. a) až e) s. ř. s. Nejvyšší správní soud se proto uvedenými
kasačními námitkami jako nepřípustnými v souladu s ustanovením §104 odst. 4 s. ř. s. nezabýval,
neboť se opírají o jiné důvody, než které jsou uvedeny v ustanovení §103 s. ř. s.
Kasační námitky stěžovatele Nejvyšší správní soud v projednávané věci neshledal
důvodné, proto po přezkoumání napadeného rozsudku kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl
(§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1, §120 s. ř. s.) a žalovanému náklady řízení nevznikly, proto
Nejvyšší správní soud rozhodl, že se žalovanému nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. prosince 2010
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu