ECLI:CZ:NSS:2010:5.AS.87.2009:41
sp. zn. 5 As 87/2009 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. v právní věci
žalobce: Mgr. M. S., zastoupený Mgr. Radimem Strnadem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno,
proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2009, č.
j. 30 Ca 207/2007 - 23, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 11. 5. 2007, č. j. JMK 61619/2007, zamítl žalovaný odvolání žalobce
a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Rosice ze dne 15. 3. 2007, č .j. MR-S 660/07-OZU 11,
jímž byla žalobci podle §19 odst. 1 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění
pozdějších předpisů, uložena pořádková pokuta ve výši 5000 Kč.
Žalobu proti tomuto rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne
31. 7. 2009, č. j. 30 Ca 207/2007 - 23, zamítl.
Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností ze dne
18. 9. 2009, již opřel o důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatel v kasační stížnosti
navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek ve smyslu §107 s. ř. s.
V žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že s ohledem
na charakter správního řízení je zřejmé, že bezodkladný výkon rozhodnutí správního orgánu
by pro něj znamenal nenahraditelnou újmu. Stěžovatel dále uvedl, že přiznání odkladného účinku
se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným
zájmem.
Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřil.
Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však
na návrh stěžovatele přizná, jsou-li k tomu splněny zákonné předpoklady. Ty definuje
pro odkladný účinek žaloby i kasační stížnosti §73 odst. 2 s. ř. s., podle něhož je k přiznání
odkladného účinku třeba, aby výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro stěžovatele nenahraditelnou újmu a zároveň přiznání odkladného účinku se nesmí dotknout
nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a nesmí být v rozporu s veřejným zájmem.
Je nutno zdůraznit, že právní následky nastaly pro stěžovatele již okamžikem, kdy nabylo
právní moci rozhodnutí žalovaného, neboť podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu
obecně nemá odkladný účinek (§73 odst. 1 s. ř. s.). Přitom stěžovatel sám v řízení před krajským
soudem o přiznání odkladného účinku žaloby ani nepožádal.
V kasační stížnosti se stěžovatel domáhal přiznání odkladného účinku ve vztahu
k rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání stěžovatele
proti rozhodnutí správního orgánu o uložení pořádkové pokuty. V této souvislosti lze odkázat
na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž lze za výjimečných okolností
vztáhnout odkladný účinek kasační stížnosti nejen na kasační stížností napadený
rozsudek krajského soudu, ale i na žalobou napadené rozhodnutí správního orgánu
(viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005, č. j. 2 Afs 77/2005 - 96,
publikované pod č. 786/2006 Sb. NSS), v daném případě však Nejvyšší správní soud pro takový
krok neshledal jakýkoliv důvod.
Od stěžovatele, který žádá o přiznání odkladného účinku, se zejména očekává v prvé řadě
tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nenahraditelná újma,
a vysvětlení, v čem spočívá tato újma a její nenahraditelnost. Vylíčení podstatných skutečností
o tvrzené nenahraditelné újmě musí svědčit o tom, že negativní následek výkonu
či jiných právních následků rozhodnutí by pro něj byl zcela zásadním a nezhojitelným zásahem
(srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 10. 2004, č. j. 6 Afs 25/2003 - 59,
www.nssoud.cz). Bylo tedy na stěžovateli, aby věrohodně doložil, jaké újmy se v souvislosti
s výkonem rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty ve výši 5000 Kč obává a proč ji považuje
za nenahraditelnou. Tyto skutečnosti však stěžovatel blíže nekonkretizoval a svůj návrh
odůvodnil pouze shora uvedenými tvrzeními, aniž by skutečně doložil možnost vzniku
nenahraditelné újmy. Ani stěžovatelův argument, že ze samotného charakteru správního řízení
je zřejmé, že výkon rozhodnutí správního orgánu by pro něj znamenal nenahraditelnou újmu,
v této souvislosti nemůže obstát, neboť z charakteru daného správního řízení rozhodně není
zřejmé, proč by zaplacení částky 5000 Kč, která by samozřejmě v případě zrušení žalobou
napadeného rozhodnutí musela být stěžovateli vrácena, mělo být považováno za nenahraditelnou
újmu.
Nejvyššímu správnímu soudu nezbývá za této situace než konstatovat, že v návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podané stěžovatelem proti rozsudku krajského
soudu neuvedl stěžovatel žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné splnění podmínek
pro přiznání odkladného účinku dovodit; proto Nejvyšší správní soud dle §107 s. ř. s. ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s. návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Tím Nejvyšší
správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2010
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu