ECLI:CZ:NSS:2010:5.AZS.9.2010:55
sp. zn. 5 Azs 9/2010 - 55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D., JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D.,
JUDr. Kateřiny Šimáčkové, Ph.D. a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: G. M., proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2009, č. j. 62 Az 12/2009 – 21,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce
domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2009, č. j. OAM-359/VL-18-08-2009, jímž
byla žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany zamítnuta podle §16 odst. 1 písm. f) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších
předpisů (zákon o azylu) jako zjevně ne důvodná. Současně krajský soud žalobce řádně
poučil o možnosti podat proti rozsudku kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu
prostřednictvím krajského soudu, a to ve lhůtě dvou týdnů od doručení rozsudku.
Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) blanketní kasační
stížnost a zároveň v témže podání požádal o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl kasační stížnost odmítnout podle §46
odst. 1 písm. b) s. ř. s. jako opožděnou.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval splněním podmínek řízení a shledal, že kasační
stížnost byla podána zjevně opožděně.
Stěžovateli byl napadený rozsudek doručován do vlastních rukou na adresu jeho
tehdejšího pobytu, tedy do Pobytového střediska Havířov, Na Kopci 5, Havířov- Dolní Suchá.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel jakožto adresát písemnosti nebyl zastižen, byla doručovaná
písemnost v souladu s §49 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §42 odst. 5 s. ř. s. dne 29. 10. 2009 uložena
a stěžovateli byla zanechána výzva, aby si ji vyzvedl. Podle §49 odst. 4 o. s. ř. si měl stěžovatel
uloženou zásilku vyzvednout ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla zásilka k vyzvednutí připravena,
jelikož tak neučinil, je třeba písemnost v souladu s uvedeným ustanovením považovat
za doručenou posledním dnem této lhůty, resp. vzhledem k tomu, že poslední den této lhůty
připadl v daném případě na neděli, je za doručení rozsudku stěžovateli třeba považovat nejblíže
následující pracovní den, tj. 9. 11. 2009. Doručovaná písemnost byla následně po uplynutí úložní
doby v souladu s §49 odst. 4 o. s. ř. vhozena do poštovní schránky stěžovatele.
Z úředního záznamu podepsaného stěžovatelem (č. l. 31 soudního spisu) dále vyplývá,
že se stěžovatel dostavil dne 17. 12. 2009 ke krajskému soudu a žádal o vydání stejnopisu
předmětného rozsudku s tím, že původní stejnopis, který mu byl zaslán, ztratil. Kasační stížnost
proti tomuto rozsudku stěžovatel předal k poštovní přepravě dne 5. 1. 2010.
Podle §106 odst. 2 věty první s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
od doručení rozhodnutí. Podle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů končí uplynutím dne,
který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Lhůta pro podání kasační
stížnosti stěžovatele tak v daném případě marně uplynula v pondělí dne 23. 11. 2009. Stěžovatel
podal kasační stížnost až dne 5. 1. 2010, tedy zjevně opožděně. Zmeškání lhůty k podání kasační
stížnosti nelze prominout (§106 odst. 2 in fine s. ř. s.).
Podle §35 odst. 8 s. ř. s., „požádá-li navrhovatel o osvobození od soudních poplatků
nebo o ustanovení zástupce, po dobu od podání takové žádosti do právní moci rozhodnutí o ní neběží lhůta
stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení“. Stěžovatel však v projednávaném případě požádal
o ustanovení zástupce zároveň s kasační stížností, a tudíž rovněž až po marném uplynutí lhůty
k podání kasační stížnosti.
Z těchto důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost byla podána
opožděně, a proto ji dle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítl.
Pouze pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že v daném případě nebylo třeba,
aby krajský soud rozhodoval o návrhu žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti, neboť se jednalo o kasač ní stížnost zjevně opožděnou. Nejvyšší správní soud v tomto
odkazuje na svou prejudikaturu, která se sice týká řízení o žalobě, lze ji však mutatis mutandis
vztáhnout i na řízení o kasační stížnosti. V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 9. 2008, č. j. 5 Ans 6/2008 - 48, publikovaném pod č. 1741/2009 Sb. NSS, Nejvyšší správní
soud konstatoval následující: „Jelikož krajský soud dospěl ke správnému závěru, že o věci nemůže meritorně
rozhodovat a nedostatek podmínek řízení je neodstranitelný, byl op rávněn a zároveň i povinen žalobu (…)
dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnout, a to bez nutnosti další součinnosti s účastníky řízení. Bylo-li totiž sice
řízení před správním soudem dle §32 odst. 1 s. ř. s. zahájeno, nicméně je zcela zjevné, že nejsou splněny
podmínky řízení o podaném návrhu, a tento nedostatek podmínek řízení je neodstranitelný, není úkolem soudu
toto řízení dále vést a rozhodovat např. o žádostech účastníků o ustanovení zástupce, ale naopak řízení
bez dalšího ukončit tím, že bude příslušný návrh odmítnut, či v zákonem stanovených případech řízení zastaveno.
Pokud by krajský soud o ustanovení zástupce rozhodoval, musela by být tato žádost v každém případě
zamítnuta, neboť, je-li zde neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, nemohl b y být soudem ustanovený advokát
(či jiný zástupce) navrhovateli nijak nápomocen k tomu, aby řízení mohlo pokračovat a aby navrhovatel mohl být
v takovém řízení úspěšný, nebyly by tedy splněny podmínky §35 odst. 8 s. ř. s. pro ustanovení zástupce. Soud
navíc, jak již bylo řečeno, v případě neodstranitelného nedostatku podmínek řízení není povinen nařídit jednání
či vyžádat si nebo vyčkat na vyjádření stran před tím, než návrh odmítne, ustanovený zástupce by tedy ani neměl
prostor k zastupování navrhovatele v takovém řízení.“
Obdobné závěry, jak již bylo řečeno, platí i v uvedené věci pro řízení o zjevně opožděné
kasační stížnosti. Pokud by kasační stížnost zjevně opožděná nebyla a meritornímu projednání
kasační stížnosti by nebránila ani jiná neodstranitelná překážka, bylo by samozřejmě nutné
o návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce rozhodnout a v případě splnění ostatních podmínek
§35 odst. 8 s. ř. s. mu i vyhovět, neboť v řízení o kasační stížnosti je jinak zastoupení stěžovatele
advokátem, nemá-li stěžovatel sám odpovídající právnické vzdělání, obligatorní. Jestliže
však kasační stížnost musí být pro zjevnou opožděnost v každém případě odmítnuta, bylo
by trvání na ustanovení zástupce jen nic neřešícím formalismem zbytečně prodlužujícím řízení
a zvyšujícím jeho náklady, aniž by se mohlo pozitivně projevit v právní sféře stěžovatele.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2010
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu