ECLI:CZ:NSS:2010:6.ADS.144.2009:47
sp. zn. 6 Ads 144/2009 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: A. P.,
zastoupeného Mgr. Ondřejem Faistem, advokátem, se sídlem U Radbuzy 4, Plzeň, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí
žalované ze dne 19. 2. 2009, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v
Plzni ze dne 14. 7. 2009, č. j. 16 Cad 143/2009 - 14,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 7. 2009, č. j. 16 Cad 143/2009 - 14,
se zrušuj e a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne
14. 7. 2009, č. j. 16 Cad 143/2009 - 14, o odmítnutí jeho žaloby, jímž se domáhal zrušení
rozhodnutí žalované ze dne 19. 2. 2009, č. X, jíž byla zamítnuta jeho žádost o částečný invalidní
důchod.
Krajský soud žalobu odmítl jako opožděnou. Krajský soud konstatoval, že ze správního
spisu předloženého žalovanou zjistil, že stěžovatel zásilku obsahující napadené správní
rozhodnutí převzal dne 11. 3. 2009. Soud pak vyšel z §72 odst. 1 věty první zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“), a dospěl
k závěru, že v posuzovaném případě se uplatní obecná lhůta k podání žaloby v délce dvou
měsíců. Tato lhůta, jejíž počátek byl určen dnem 11. 3. 2009, počala běžet dne 12. 3. 2009
a skončila dne 11. 5. 2009. Pokud pak stěžovatel doručil osobně žalobu soudu dne 12. 5. 2009,
učinil tak až po marném uplynutí lhůty k podání žaloby, která skončila dne 11. 5. 2009.
Na základě uvedené argumentace tedy krajský soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána
opožděně a odmítl ji.
V kasační stížnosti stěžovatel namítl, že závěr soudu o tom, že žaloba byla podána
opožděně, je nesprávný. Stěžovatel podal žalobu do e-podatelny krajského soudu dne 11. 5. 2009
ve 20:22 hodin, což doložil výpisem z e-mailové korespondence s krajským soudem. Stěžovatel
poukázal na to, že dle §37 odst. 2 s. ř. s. lze podání obsahující úkon, jímž se disponuje řízením
nebo jeho předmětem, provést písemně, ústně do protokolu, popřípadě v elektronické formě
podepsané elektronicky podle zvláštního zákona. Bylo-li učiněno v jiné formě, musí být
potvrzeno písemným podáním shodného obsahu nebo musí být předložen jeho originál, jinak
se k němu nepřihlíží. Stěžovatel tedy podal žalobu v poslední den lhůty k podání žaloby
krajskému soudu prostřednictvím e-podatelny a originál podání doručil dne 12. 5. 2009,
proto byla lhůta k podání žaloby nepochybně dodržena. Stěžovatel uvedl, že uplatňuje kasační
důvod dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a navrhl napadené usnesení zrušit a věc vrátit krajskému
soudu k dalšímu řízení.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovateli bylo doručeno
napadené správní rozhodnutí dne 11. 3. 2009. Dále z úředního záznamu z 5. 8. 2009, který je
součástí soudního spisu, Nejvyšší správní soud zjistil, že krajskému soudu byla žaloba stěžovatele
doručena dne 11. 5. 2009 v elektronické podobě a dne 12. 5. 2009 pak písemnou formou.
Administrativním pochybením došlo k tomu, že o podání stěžovatele v elektronické podobě
nebyl příslušný soudce včas informován. Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že písemné
podání z 12. 5. 2009 neobsahuje žádnou zmínku o tom, že se jedná o potvrzení elektronického
podání písemným podáním.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.). V kasační stížnosti,
kterou podal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) uplatňuje námitku nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí
svého návrhu, tedy námitku z důvodu dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud pro tento důvod shledává kasační stížnost přípustnou. Nejvyšší
správní soud za této situace napadený rozsudek krajského soudu v mezích řádně uplatněného
kasačního důvodu podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná.
Krajský soud vycházel ze skutkového závěru, že žaloba byla podána 12. 5. 2009,
přičemž nezjistil, že písemnému podání žaloby předcházelo podání v elektronické podobě,
které bylo učiněno již 11. 5. 2009. Dlužno podotknout, že administrativnímu pochybení soudu
napomohla i skutečnost, že právní zástupce stěžovatele ve svém písemném podání žaloby
neuvedl skutečnost, že žaloba byla původně podána v elektronické formě.
Nejvyšší správní soud v souladu s §37 odst. 2 druhá věta s. ř. s. dospěl k závěru, že je
včas podána žaloba i v případě, že je v zákonné lhůtě podána elektronickou formou
prostřednictvím e-mailu (bez elektronického podpisu), pokud je do tří dnů potvrzena písemným
podáním shodného obsahu. Z tohoto důvodu tedy dospěl k závěru, že žaloba byla podána včas.
Pokud tedy krajský soud v této věci konstatoval, že stěžovatelem podaná žaloba byla
podána opožděně, a proto ji podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítl, je jeho rozhodnutí
v rozporu se zákonem. Nejvyšší správní soud proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. rozhodnutí
krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu
řízení, rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. února 2010
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu