ECLI:CZ:NSS:2010:6.ADS.56.2010:89
sp. zn. 6 Ads 56/2010 - 89
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: P. Ř.,
zastoupeného JUDr. Boženou Kopeckou, advokátkou, se sídlem Bráfova 770/52, Třebíč, proti
žalovanému: Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje (dříve Policie České republiky,
správa Jihomoravského kraje), se sídlem Kounicova 24, Brno, v řízení o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2009, č. j. 30 Ca 50/2008 - 33,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2009, č. j. 30 Ca 50/2008 - 33,
se z r ušuj e a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalovaný (dále také „stěžovatel“) domáhá zrušení shora
uvedeného rozsudku krajského soudu, jímž bylo zrušeno rozhodnutí ředitele žalovaného
ze dne 31. 12. 2007, č. 106 - OSP/2007, a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení
a současně mu byla uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 6800 Kč.
Výše uvedeným rozhodnutím bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno
rozhodnutí ředitele Policie České republiky, Okresního ředitelství Třebíč (dále jen „správní orgán
I. stupně“) ve věcech služebního poměru č. OŘTP - 800/2007 ze dne 23. 10. 2007, kterým byl
žalobce podle ustanovení §42 odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru
příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „služební zákon“),
propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky za porušení služebního slibu
tím, že se dopustil zavrženíhodného jednání, které má znaky trestného činu a je způsobilé ohrozit
dobrou pověst bezpečnostního sboru.
Stěžovatel (shodně se správním orgánem I. stupně) odůvodnil své rozhodnutí
následujícími skutečnostmi: Žalobce poté, kdy se požitím alkoholického nápoje přivedl do stavu
vylučujícího způsobilost vykonávat činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí
nebo způsobit značnou škodu na majetku, řídil dne 6. 10. 2007 v době kolem 04:50 hodin osobní
motorové vozidlo zn. Renault Megan , RZ X, po silnici II. třídy č. 152 ve směru jízdy od obce
Dukovany. Na přímém úseku vozovky v km 83,003 havaroval vyjetím mimo vozovku, kde
narazil do svislé dopravní značky. Rozborem krve žalobce při zkoušce na alkohol dne 6. 10. 2007
byla v jeho krvi odebrané v 6:10 hod. zjištěna hladina 1,51 g/kg (promile) alkoholu, a v krvi
odebrané v 7:10 hod. hladina 1,31 g/kg. Žalobce tedy svým jednáním porušil služební slib, neboť
se dopustil zavrženíhodného jednání, které má znaky trestného činu ohrožení pod vlivem
návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákona, a je způsobilé ohrozit dobrou
pověst bezpečnostního sboru). Výše uvedené závěry učinily správní orgány na základě
dokumentace z vyšetřování předmětné dopravní nehody.
Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem rozhodnutí stěžovatele zrušil pro vady řízení
spočívající v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu a v podstatném porušení ustanovení
o řízení před správním orgánem, které mělo za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
V odůvodnění zejména uvedl, že správní orány při posouzení jednání žalobce a jeho účasti
na dopravní nehodě z hlediska osob, které se k okolnostem předmětné nehody žalobce
vyjadřovaly, vycházely toliko z provedených úředních záznamů. Krajský soud dále stěžovateli
vytkl, že žalobci nebylo umožněno účastnit se výslechu svědků tak, aby mohl realizovat
své zákonné právo klást svědkům otázky, jak to vyplývá i z ust. §174 odst. 1 písm. a) zákona
o služebním poměru. Takové právo žalobce respektováno nebylo, když bylo správním orgánem
vycházeno toliko z provedených úředních záznamů. Žalobce neměl reálnou možnost vyjádřit se
ke skutečnostem, které svědci uváděli, tj. zejména k posouzení toho, kdo v době nehody žalobce
řídil vozidlo, a to přesto, že v odvolání uvedl, že vozidlo v době nehody neřídil. Krajský soud
v Brně podpůrně odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2006,
č. j. 7 Ca 104/2005 - 26, jenž byl publikováný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
pod č. 1422/2007. Podle citovaného rozsudku v řízení o služebním poměru podle zákona
ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, je třeba
při zjišťování skutečného stavu věci vycházet zejména z původních důkazů. Je-li možné v dané
věci vyslechnout svědky, nemůže dokazování spočívat pouze v provedených úředních
záznamech, ale je nutné svědky vyslechnout, a to i za přítomnosti policisty, s nímž je vedeno
příslušné řízení ve věci služebního poměru, aby mohly být svědkům kladeny otázky, a policista
tak měl i reálnou možnost vyjádřit se ke skutečnostem, které tito svědci uvádějí.
Stěžovatel uplatnil kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., přičemž konkrétně
uvedl, že řízení podle služebního zákona je řízením svého druhu, pro něž platí určité odlišnosti
od obecných zásad správního řízení ve smyslu správního řádu. Stěžovatel uvádí, že ust. §184
odst. 2 připouští, že rozhodnutí o propuštění může být prvním úkonem v tomto řízení.
Služebnímu funkcionáři zákon o služebním poměru neukládá obligatorně v řízení o propuštění
příslušníka Policie ČR ze služebního poměru podle ust. §42 odst. 1 písm. d) tohoto zákona
zahájit řízení a věc s policistou před jeho propuštěním nejdříve projednat. S odkazem
na ust. §180 zákona o služebním poměru, podle kterého je služební funkcionář povinen zjistit
stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný
pro jeho rozhodnutí, a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí s tím,
že důkazem je vše, co může přispět k zjištění skutkového stavu věci, zejména výpovědi
a vyjádření účastníka, svědků a jiných osob, doklady a jiné písemnosti nebo záznamy, odborná
vyjádření, znalecké posudky, potvrzení, listiny, protokoly o ohledání a pořízená dokumentace
skutkového děje, je podle názoru stěžovatele při řízení konaném podle citovaného zákona
služební funkcionář pro svoji správní úvahu a rozhodnutí oprávněn použít jako důkaz vše,
co může přispět ke zjištění skutečného stavu věci. Podle §42 odst. 1 písm. d) služebního zákona
příslušník musí být propuštěn, jestliže porušil služební slib tím, že se dopustil zavrženíhodného
jednání, které má znaky trestného činu a je způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního
sboru. Stěžovatel v této souvislosti nesouhlasí s argumentací krajského soudu uvedenou
v odůvodnění kasační stížností napadeného rozsudku, jež je důvodem pro zrušení rozhodnutí
stěžovatele, že žalobce nemohl realizovat své právo dané mu ust. §174 zákona o služebním
poměru. Podle odst. 1 písm. a) citovaného zákona účastník má právo nahlížet do spisu
a pořizovat si z něj výpisy, navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení,
na poskytnutí informací o řízení potřebných k hájení svých práv a oprávněných zájmů, vyjádřit
v řízení své stanovisko, klást otázky svědkům a znalcům, a podle písm. b) téhož odstavce má
právo vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům, ke způsobu jejich zjištění,
popřípadě navrhnout jejich doplnění. Podle §183 uvedeného zákona při řízení o propuštění
podle §42 odst. 1 písm. d) (dále jen "zvláštní řízení") je postupováno podle hlav I a II s výjimkou
ustanovení §174 odst. 1 písm. b). Propuštění žalobce ze služebního poměru proběhlo již zcela
za účinnosti zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru, a proto odkaz krajského soudu
v odůvodnění rozsudku na zákon č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie ČR,
k otázce dokazování (s odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2006,
č. j. 7 Ca 104/2005 - 26, publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
pod č. 1422/2007), nemůže být právně relevantním důvodem pro zrušení rozhodnutí
žalovaného. Stěžovatel uzavírá, že v daném případě byl spolehlivě zjištěn skutečný stav věci,
že žalobce porušil služební slib tím, že se dopustil zavrženíhodného jednání, které má znaky
trestného činu a je způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru, a pro které byl
propuštěn ze služebního poměru. Stěžovatel dále na podporu správnosti svého rozhodnutí
a pro dokreslení případu poukázal na to, že žalobce byl za shodné jednání rozsudkem Okresního
soudu v Třebíči ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 2 T 64/2008, o němž pravomocně rozhodl Krajský
soud v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 25. 8. 2009, č. j. 42 To 132/2009, odsouzen za trestný čin
ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 trestního zákona.
Podle názoru stěžovatele je v posuzovaném případě dán kasační důvod podle §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil kasační stížností
napadený rozsudek krajského soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti soudu uvedl, že se ztotožňuje se závěrem
krajského soudu, který napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení. Rozhodnutím stěžovatele byl
žalobce zkrácen na svých právech, bylo porušeno jeho právo na obhajobu. Žalobce dokládá
v příloze fotokopie písemností ve věci jeho dovolání k Nejvyššímu soudu, stanovisko dovolatele,
výpověď a přípis svědka J. P. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl a
žalobci přiznal náklady řízení.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.), a tuto kasační stížnost podal
včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). V kasační stížnosti uplatňuje důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
pro nějž Nejvyšší správní soud shledává kasační stížnost přípustnou. Nejvyšší správní soud
proto napadený rozsudek krajského soudu v mezích řádně uplatněných kasačních důvodů
a v rozsahu kasační stížnosti podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. přezkoumal a dospěl k závěru,
že kasační stížnost je důvodná.
Ze správního spisu vyplývá, že žalobce byl podle §42 odst. 1 písm. d) služebního zákona
propuštěn ze služebního poměru příslušníka bezpečnostního sboru pro porušení služebního slibu
tím, že se dopustil zavrženíhodného jednání, které má znaky trestného činu a je způsobilé ohrozit
dobrou pověst policie. Nový služební zákon ve svém §184 odst. 2 připouští (oproti předchozímu
zákonu č. 186/1992 Sb.), aby rozhodnutí o propuštění bylo prvním úkonem v řízení o propuštění
ze služebního poměru, jestliže služební funkcionář zjistil takový stav věci, o nějž nejsou důvodné
pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Služebnímu funkcionáři
tedy služební zákon neukládá obligatorně v řízení o propuštění příslušníka Policie České
republiky ze služebního poměru podle §42 odst.1 písm. d) služebního zákona zahájit řízení a věc
s policistou před jeho propuštěním nejdříve projednat. Ponechává na úvaze služebního
funkcionáře, zda má pro posouzení věci a rozhodnutí důkazy v takovém rozsahu, který umožní
jejich předběžné právní zhodnocení. Krajský soud však v odůvodnění napadeného rozsudku
novou právní úpravu, sledující zrychlení řízení o propuštění příslušníka ozbrojeného sboru,
zcela ignoroval, což je zřejmé i z citování některých ustanovení služebního zákona
mezi nimiž chybí §184/1 2, podle něhož bylo v řízení o propuštění žalobce ze služebního
poměru postupováno. Krajský soud se měl především vyjádřit k postupu zvolenému
stěžovatelem, přičemž ke zrušení správního rozhodnutí bylo možno přistoupit pouze tehdy,
jestliže by byl zpochybněn závěr o zjištění takového stavu věci, o němž by nebyly důvodné
pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí služebního funkcionáře.
K tomu se však krajský soud vůbec nevyjádřil, pouze poukázal na to, že správní orgány
obou stupňů vycházely toliko z provedených úředních záznamů, aniž by vysvětlil, zda to bránilo
postupu podle §184 odst. 2 služebního zákona. Názor krajského soudu, že i za účinnosti nového
služebního zákona je nutno vycházet z jím citovaného rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 16. 5. 2006, č. j. 7 Ca 104/2005 - 2006, uveřejněného pod č. 1422/2007 Sb. Nejvyššího
správního soudu a umožnit tak příslušníku v řízení o propuštění ze služebního poměru účast
na výslechu tak, aby mohl realizovat své zákonné právo, klást svědkům otázky, což vyplývá
i z §174 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru, blíže nezdůvodňuje použití uvedeného
judikátu vycházejícího z dřívější právní úpravy, která neměla obdobu nynějšího §184 odst. 1, 2
služebního zákona.
Lze tedy souhlasit se stěžovatelem, pokud spatřuje nezákonnost napadeného rozsudku
v tom, že krajský soud na základě svého názoru, opírajícího se o již zrušený a neúčinný zákon
č. 186/1992 Sb., zrušil rozhodnutí služebních funkcionářů jako správních orgánů rozhodujících
ve věci dle zákonného ustanovení účinného v době rozhodování i v době přezkumného řízení
před soudem.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou a rozsudek
Krajského soud v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud
je v dalším řízení vázán shora vysloveným právním názorem (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Protože Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil
k dalšímu řízení, rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. prosince 2010
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu