ECLI:CZ:NSS:2010:6.APS.8.2010:107
sp. zn. 6 Aps 8/2010 - 107
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalované: Česká advokátní komora, Národní 16, Praha 1, o ochraně před nezákonným
zásahem správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usne sení Městského soudu v
Praze ze dne 13. 7. 2010, č. j. 10 Ca 241/2009 - 90,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ítá .
II. Žádný z účastníků n em á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí podanou kasační stížností proti v záhlaví uvedenému
usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo rozhodnuto, že návrh žalobce na zajištění
důkazu - advokátského spisu č. 103/08 advokáta Mgr. Tomáše Rady - se odmítá (bod I. výroku),
a žalobci se přiznává osvobození od soudních poplatků (bod II. výroku).
Městský soud v Praze po podání kasační stížnosti proti předmětnému usnesení
postupoval ve smyslu §108 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“), a předložil kasační stížnost s příslušnými spisy Nejvyššímu správnímu soudu.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadené usnesení městského
soudu bylo stěžovateli doručeno dne 23. 7. 2010. Kasační stížnost byla předána k poštovní
přepravě dne 9. 8. 2010 a městskému soudu doručena 11. 8. 2010.
Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje. Kasační stížnost tedy nebyla podána v zákonné
lhůtě a je opožděná. Podle věty třetí citovaného ustanovení zmeškání lhůty nelze prominout.
K tomu se dodává následující: stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační
stížnosti, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí městského soudu vzešlo
(§102 s. ř. s.), nicméně kasační stížnost nepodal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.).
Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje. Podle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů,
měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil
počátek lhůty. V daném případě bylo stěžovateli usnesení městského soudu doručeno v pátek
dne 23. 7. 2010 a posledním dnem k podání kasační stížnosti byl tedy pátek 6. 8. 2010. Stěžovatel
však kasační stížnost podal k poštovní přepravě teprve dne 9. 8. 2010 . Podle ust. §40 odst. 4
s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno
prostřednictvím držitele poštovní licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit,
nestanoví-li tento zákon jinak. Žádný z těchto případů úlev při zachování lhůty však neodpo vídá
situaci stěžovatele.
Jak již bylo výše uvedeno, napadené usnesení bylo doručeno dne 23. 7. 2010. Lhůta
dvou týdnů k podání kasační stížnosti tedy skončila dne 6. 8. 2010 . Stěžovatel tudíž kasační
stížnost podal až po uplynutí zákonné lhůty. K tomu je nutno konstatovat, že napadené
rozhodnutí městského soudu obsahuje řádné poučení o lhůtě k podání kasační stížnosti,
jakož i o místu, kde je třeba kasační stížnost podat. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost
proti usnesení Městského soudu v Praze odmítl podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s. jako opožděně podanou.
Otázkou posuzování lhůty k podání kasační stížnosti se zabýval Ústavní soud
ve svém usnesení ze dne 26. 11. 2006, sp. zn. IV. ÚS 2043/07, v němž uvedl, jestliže je lhůta
určena na týdny, je rozhodný pro počítání nikoli začátek, ale konec lhůty. Lhůta k podání kasační
stížnosti počne sice běžet dnem, který následuje po d ni doručení rozsudku krajského (v daném
případě městského) soudu, avšak den, který určil počátek lhůty je den doručení, takže konec lhůty
se svým označením shoduje s označením dne doručení. Uvedený výklad odpovídá všeobecně
známé, dostupné a konsolidované procesualistické doktríně i judikatuře.
Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla- li žaloba (v
tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2010
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu